Po minulém článku by nám mělo být ustanovení nutné obrany jasné. Víme, co je sebeobrana. Víme, jak je charakterizována. Víme, jaká právní ustanovení ji vyhrazují a podle čeho soud posuzuje skutkovou podstatu. Řekli jsme si pár dobrých rad, ale i tak to podle mě nebylo dostatečné. Proto bych rád zahájil druhou část tohoto seriálu, kde se budu soustředit na zásady, tipy a pravidla sebeobrany. Jasně, sebeobrana žádná pravidla nemá, vždy jde jen o to, dostat se ze situace živ a zdráv, a to jak útěkem, tak i nutnou obranou. Nezapomínejte ale na naše definice a příklady z prvního článku. Obrana vás totiž může velice snadno poslat i za mříže. Je potřeba zachovat chladnou hlavu a přemýšlet. Abychom se více dostali do správné nálady, pojďme si představit modelovou situaci, která nám trochu pomůže.
Podobně jako u jiných mých článků jen upozorňuji, že se v mnoha ohledech jedná o zkušenosti mé nebo přejaté názory od kvalifikovaných lidí. Samozřejmě, že se mezi čtenáři najdou tací, kteří nebudou s některými věcmi souhlasit, ale tak to už bývá. Vždycky můžete napsat, rád s vámi vše proberu.
Sebeobrana je věc, která se nedá naučit. Není to jako plošná integrace, není to jako kuře na paprice nebo řízení. Je to něco docela jiného. Stav mysli, připravenost, sebedůvěra, duchapřítomnost a mnoho, mnoho dalších faktorů je ke kvalitní sebeobraně potřeba. Ale k tomu se dostaneme.
Příklady
Párty v baru:
Skvělý páteční večer začal podle předpokladů. Sešli jste se s pár přáteli v restauraci a večer zahájili skvělým jídlem. Příjemná konverzace a dobrá nálada vás dovedla do místního baru, kde se alkohol lije proudem a nálada dále graduje. Někdy lehce po půlnoci je bar už dost zaplněný, což přivedlo i nějaké ty agresory, kteří mají konflikty rádi. Jak si pijete, vnímáte, že na vás přes bar stále někdo kouká. Onen vyzývavý pohled není úplně příjemný, tak se snažíte jej ignorovat. Asi po půl hodině vás to už štve a vy se na dotyčného ohradíte, proč na vás jako kouká. Tato věta je přesně tím katalyzátorem, který dotyčný potřeboval, a tak se za vámi dojde zeptat, co máte za problém. Vy řeknete, že na vás kouká a po pár dalších větách vás už začne tahat ven, ať si to jdete vyříkat. Co teď?
Rozbor situace:
Není nic špatného na tom, jít si s kamarády sednout na pár piv. Bohužel nikdo z nás neovlivní skladbu lidí v baru. Bohužel se všude najde blbec, který si přišel pro svou denní dávku konfliktu. V práci se mu třeba ten den nedařilo, naštvala ho manželka, nebo takový zkrátka je. Každému vždy radím, myslete dopředu. Správná psychologie a stav mysli je základem každé sebeobrany. Už v okamžiku, kdy vnímáme, že na nás někdo blbě kouká, nebo že o nás někdo mluví, začínáme se sebeobranou. Nejlepší je jít někam jinam, změnit podnik, nebo zkrátka ignorovat pitomce, co chce vaši pozornost. Problém je, že když ji chce, nakonec ji dostane. Takže je dost možné, že dříve či později přijde a stejně vás bude provokovat. Prosím vás, nenechte se. Pamatujte, abyste měli kolem sebe vždy dostatek svědků, kteří popřípadě mohou dosvědčit, že jste oběť, nikoli agresor. Na vyzvání, abyste s ním šli ven nereagujte. Zde si totiž jste vědomi rizika, kterému se budete dobrovolně vystavovat. Pokud by došlo ke kontaktu, nemusí se celá situace klasifikovat jako nutná obrana a vy budete mít problém.
Pokračování:
Udělali jste správně a situace se uklidnila. Agresoři byli vykázáni vyhazovačem a vy pokračujete v původním plánu. Po nějaké době se rozhodujete jít domů. Loučíte se s přáteli a odcházíte. Během cesty za sebou vnímáte kroky, které se vás drží již několik stovek metrů. Při ohlédnutí uvidíte ty agresory, kteří na vás doráželi v baru. Co teď?
Rozbor situace:
Co myslíte, že se v takovém případě hodí? Stavět se na odpor je nesmysl, dokud nepřišlo vystavení se hrozbě, nebo k útoku. Lepší je nechodit sám, nebo si zavolat taxi a nechat se odvézt přímo domů ke vchodu. Je totiž běžná praxe, že agresor nebere odmítnutí jako konec. Naopak ho to může imponovat, aby dosáhl svého. Takže když už jste se dostali do této situace, co teď? Nejlepší je agresory setřást. Není to nic snadného, ale není moc moudré zavést je k vašemu bydlišti. Pokud prostředí znáte, je vhodné namířit si to na místo, kde často stojí taxíky a zkusit jedním odjet. Dále se hodí zrychlení kroku a útěk. Tím nikdo nikdy nic nezkazí. Není zbabělé utéct předem prohranému boji. Nikdo za vámi nebude chodit do nemocnice a říkat vám, jak jste stateční, jelikož jste se postavili hrozbě čelem, když jste mohli situaci vyřešit jinak. Že to vlastně nevadí, že máte zlomenou čelist a natrženou slezinu. Při nejlepším.
Tato situace je sice modelová, ale založená na milionkrát zažitých zkušenostech, které se dějí každý den, každou minutu. V této situaci se stalo hned několik špatných rozhodnutí, které by mohly vést k fatálním následkům. Následující tipy a pravidla radí, jak podobným situacím předejít a jak se chovat, pokud jsou nevyhnutelné.
11 tipů a pravd o sebeobraně
1. Připravenost je základ
Oni skauti dobře vědí, proč si jako heslo zvolili právě: ,,Vždy připraven“. Vnímání okolí, pozornost a duchapřítomnost jsou vlastnosti a dovednosti, které jsou pro sebeobranu brány jako základ. Před nějakým časem, když jsem se učil střílet a plně se věnoval zlepšením některých svých dovedností, jsem četl knížku od jednoho specialisty na obranu se zbraní. Jeho praktiky jsem si osvojil, podobně jako mnoho mých přátel. Prakticky popisuje čtyři základní stavy, které si určil pro různé situace. Můžeme je podle jejich důležitosti rozdělit barvami.
Bílý stav (pohoda, klídek a tabáček)
Tento stav je základní. Mám ho, když jsem doma v obýváku, čtu si knížku, dívám se s přítelkyní na film nebo vykonávám podobné činnosti. Prakticky se jedná o stav, kdy nečekám a nepředpokládám žádné nebezpečí. Kdybych byl v tomto stavu přepaden, budu velice překvapený a prvních pár vteřin budu čelit úleku z překvapení, kdy se mozek snaží srovnat se situací a vrátit fungování do najetých kolejí.
Žlutý stav (vnímám okolí, jsem ostražitý, ale klidný)
K čemu bych tento stav přirovnal? Představte si, že jdete venku po silnici, je trochu tma a vy se vydáte parkem. Nebo zkrátka jste v baru mezi lidmi, které neznáte, jste v neznámém prostředí, a tak nějak si uvědomujete, že na světě to nejsou jen sluníčka a jednorožci. Že je sice fajn mít rád sám sebe, ale že jsou na světě lidi, kteří tento názor nesdílí. Ve žlutém módu jsem obezřetný, ostražitý. Snažím se vnímat své okolí, uvědomuji si, kdo jde za mnou, kdo je kolem mě a že bych mohl být potenciálně v nebezpečí. Stále jsem však uvolnění a nedávám znát žádnou očividnou změnu vůči bílému stavu.
Oranžový stav (nebezpečí je tu)
Jak přituhuje, mění se žlutý stav na oranžový. Prakticky už vnímám určité riziko, které vyvstalo. Zaznamenal jsem hrozbu a soustředím se na ni. Velice důležité je vnímat stále vše co se děje okolo. Například, pokud na mě někdo začne slovně útočit, vnímám ho jako hlavní hrozbu. Nicméně stále se dívám, zdali mě například někdo další neobchází. Oranžový mód je trochu náročnější, ale je nutné v něm zůstat tak dlouho jak je potřeba. Také si zvolte bod zlomu. Například, pokud udělá ještě jeden krok ke mně, nebo do mě strčí, přejdu v červený stav.
Červený stav (konflikt)
Pokud byla splněna podmínka, kterou jsem si v oranžovém stavu zvolil, nastává poslední, červený stav. Následné činy mohou být buď fyzického, nebo psychického charakteru. Záleží na situaci. Nicméně zde byla splněna podmínka pro nutnou obranu a začíná se jednat.
Tyto stavy mi mnohokrát pomohly v situacích, kdy bych jinak nebyl připraven. Zároveň také platí, že v okamžiku, kdy jsem ozbrojen, jsem automaticky ve žlutém stavu.
2. Vyhýbejte se riziku
O tomto jsem se snažil mluvit už v první části tohoto seriálu. Nicméně je to velmi důležité pravidlo, které je nutno plnit. Obecně platí, že nejlepší obranou před krizovou situací je prevence. Tedy – pokud někam jdu, vždy někomu sdělím, kam jsem šel a s kým. Rodičům, partnerce, ale i kamarádovi. Je dobré, aby vždy někdo věděl, kam jdete a kdy máte v plánu se vrátit. Pokud tento čas nestihnete, je dobré o tom informovat. Pokud byste totiž byli napadeni, nebo by se vám něco stalo, dotyční budou moci podniknout patřičné kroky.
Když se chystáte někam za zábavou, ale i když jdete do práce nebo z práce za tmy, myslete na plánování. Nikoho nikdy neubylo, když se vyhnul podezřelému parku, úzkým uličkám, nebo cestě kolem místa známého přítomností podezřelých osob. Vím, není možné toto 100% vyřešit, ale i tak se snažte. Také je lepší zvolit cestu MHD, nebo taxíkem, pokud možno.
Možná se Vám to zdá jako nesmysl, ale osobně například chodím po vnějším kraji chodníku. Pokud pak zahýbám za roh, vidím za něj dříve, než zahnu. Díky tomu do nikoho nenarazím a mohu trochu plánovat.
3. Buďte si vědomi svých možností
Osobně nevycházím ven jen tak na lehko, jak já říkám. Vždy mám u sebe minimálně jeden nůž a většinou za pasem GLOCK 17, což nemusí být ta správná volba pro každého. Ono je dobré být si vědom svých možností. Vždy se nabízí volba jiné cesty, deeskalace konverzace nebo útěk, ale když to nejde, musí se začít řešit. Musíte vždy vědět, kde jsou vaše silné stránky. Jste rychlí, využijte toho. Jste silní, máte v ruce deštník, tašku, batoh? Použijte to. Stále mapujte své okolí a kalkulujte.
4. Správný postoj je polovina vítězství
Pokud by už mělo dojít k fyzickému konfliktu, pamatujte na postoj. Prakticky už v začátcích jakéhokoli slovního konfliktu je potřeba myslet na pár základních a důležitých pravidel:
Delší vzdálenost je lepší vzdálenost
Vždy je důležité držet si agresora daleko o těla. Minimálně 120 centimetrů. Tato vzdálenost zaručí bezpečí před případným výpadem. Pokud by chtěl zaútočit, musel by udělat krok směrem k vám, na což se mnohem lépe reaguje, než když přiletí rychlý hák, nebo hlavička. Zároveň vás nemůže chytnout, zkrátka jste ve výhodě.
Vím, kam couvám
Povědomí o svém okolí je v době konfliktu kriticky důležité. Správně si zvolte místo. Nikdy zády ke stěně. Ano, nikdo se za vás nedostane, ale když budete chtít udělat rychlý únikový manévr, nejspíš skončíte hlavou ve stěně. Proto vždy mapujte své okolí a mějte kolem sebe co nejkomfortnější prostor.
Všichni pěkně přede mnou
Může se stát, že případných agresorů bude více. Jedno jsem uklidňoval konflikt, kdy na neúměrně hubeného jedince vystartovalo pět hokejistů. Sice on byl ten agresor, ale já se snažil situaci uklidnit. Převzal jsem na sebe pozornost a stále si držel celou hokejovou sestavu pěkně přede mnou. V oranžovém módu jsem nenechal ani jednoho, aby mě obešel. To by mohlo být taky to poslední, co bych ten večer udělal.
Stabilita a jistota
Správný postoj je stabilní a dodává člověku jistotu v každém jeho pohybu. Mírně pokrčená kolena, dostatečně široký postoj dlouhý cca na krok. Ruce pěkně u těla, žádné rozlítané pohyby, nejsme na koncertu Dana Nekonečného.
5. Útočník nikdy nebojuje fér
Víte, co je velký problém při jakémkoli útoku? Většinou nad ním nemáte takovou kontrolu, jakou byste chtěli. Jen útočník ví, kdy a jak zasáhne. Jaký použije úder, zbraň, jestli to bude útok ze zálohy, nebo přímý. Od začátku jste tedy v nevýhodě. Navíc zákony jsou velmi křehké, takže nemůžete na hrozbu reagovat zcela zjevně nepřiměřeně.
Velkým omylem je také předpoklad, že lidé jsou hodní a budou se chovat fér v rámci slušnosti. Tak to bude dřív z USA provincie Severní Koreji, než aby útočník bojoval čestně. To se zkrátka nikdy nestane. On vám chce ublížit, okrást, zmrzačit, znásilnit, zabít a bůh ví co ještě a v jakém pořadí. Udělá to všemi možnými prostředky, jedná v zápalu adrenalinu a nikdy, nikdy nepřemýšlí racionálně.
6. Nikdy nebojuj fér
Prosím vás pěkně, kdyby mělo dojít na obranu, nikdy ani vy nebojujte čestně. To je ta největší chyba, kterou můžete udělat. Stejně jako jsem to popisoval v bodě před tím, útočník nikdy nebojuje podle pravidel. Sebeobrana je boj o své zdraví, zdraví svých bližních, nebo jiné osoby. Toho musíte dosáhnout jakkoli. Prožeňte útočníkovi oči pepřovým sprejem, jako kdyby vás o to prosil. Přetáhněte ho přes hlavu kabelkou, batohem, nabijte ho trochou stejnosměrného proudu z paralyzéru, zkrátka ho zneškodněte a odeberte se do bezpečí.
Velmi účinné jsou útoky na citlivá místa. Útok na oči, nos, krk, facka přes uši, útok na solar, kop do slabin, nebo šlapák na koleno. Když už se musíte bránit, braňte se. Pokud možno využijte i své okolí a věci, které nabízí.
7. Věřte si
Možná se tento bod může zdát trochu zbytečným, ale není. Když už dojde na krizovou situaci, bude vše jen na vás. Jestli si do hlavy vpustíte myšlenku typu: jsem v koncích, opravdu v nich budete. V tento okamžik záleží vše jen a jen na vás, nikdo vám nejspíše nepomůže. Věřte svým instinktům, vyčistěte si hlavu a konejte. Pokud vás pachatel překvapil, překvapte ho také. Buďte rozhodní, rychlí, agresivní, ale i rozvážní a nemilosrdní. Útočník má luxus překvapení, jelikož většinou útočí jako první. Co však nečeká, že na jeho útok může přijít rychlý a tvrdý protiútok. Zde totiž plníte podstatu nutné obrany a můžete si dovolit zasypat útočníka smrští ran, kopů do slabin a dalších útoků. Silné zařvání také udělá své. Přiláká pozornost okolí a útočníka překvapí. Je dokázáno, že takto zaskočený útočník dočasně nemůže plnit svůj záměr. Také zapomeňte na to, že by pasivita vyřešila situaci. Někdo mi kdysi řekl, že se nebránil, aby útočníka více nenaštval. Asi se k tomu nebudu radši vyjadřovat.
Vždy se spoléhejte jen sami na sebe. Spoléhání se na domněnku, že se vás někdo zastane může být osudová chyba, která zapříčiní bolestivé následky. Bohužel si lidé spíše hledí svého. Proč by se dobrovolně vystavovali riziku?
Osobně, když jsem stál před těmi pěti hokejisty, měl jsem strach, to bych byl blázen, kdybych ho neměl. Nedal jsem na sobě však nic znát. Postavil jsem se před ně a začal celou situaci psychologicky komunikovat. Oni na mě viděli, že jsem si jistý sám sebou, že jsem rozhodný a že se nevzdám bez boje. To jim ubralo trochu na sebedůvěře. Používal jsem komunikační mantinely myšlenky: nepřišel jsem se poprat, chci si jen užít večer a jít v klidu spát, tak neblázněte. Mezi námi, byl to prohraný boj. Věděl jsem, že pokud tohle nedokáží deeskalovat, skončí to hodně špatně. V hlavě jsem si přemítal, kdo asi zaútočí první, jak na to budu reagovat, jak rychle se ke mně dostanou lidi, kteří by mi eventuálně pomohli pomoci a tak dále. Jen tak mimochodem, spoléhal jsem na vyhazovače, který když situaci viděl, zamkl se v šatně.
8. Útěk není zbabělství
S tímhle se setkávám často. Když jsem rozebíral s lidmi jejich životní zkušenosti, případy, situace, mnohokrát jsem se zeptal – proč jste zkrátka neodešli, neutekli? Dostávalo se mi odpovědí typu: Nejsem přeci srab, takhle já situace neřeším, co bych tím získal, a tak dále. Osobně? Pokud jsem v situaci sám, nikdo na mě nespoléhá a situaci jsem vyhodnotil jako předem prohranou s možnými fatálními důsledky na mou osobu, volím psychologickou deeskalaci, nebo útěk. Je to nejjednodušší řešení, které mnoho situací nabízí.
Navíc, pokud se začnete bránit, ovládne vás adrenalin, často se může stát, že přesáhnete hranici nutné obrany, která přejde v útok, což může vyústit v ublížení na zdraví. Kdyby stát dostal korunu za každý takový případ, nejspíš máme nulový státní dluh.
9. Používejte psychologii
Několikrát jsem zde zmínil deeskalaci, nebo degradaci situace. Je to mocná zbraň, která může vést k vašemu vítězství. Útočník nikdy nemyslí racionálně. Neuvědomuje si, že případné řešení situace policií mu může nadělit pod stromeček udatného spoluvězně, který bude mít slabost pro pěkné kluky. Pokud je to možné, je lepší situaci zklidnit omluvou, i když jste nic neudělali. Zaplatit skupince rundu, odejít do jiného baru, zkrátka komunikovat a tím zvítězit. Pokud přituhuje, nikdy není pozdě připomenout, že jsou všude kamery a okolo je spousta svědků, kteří potvrdí, že on je ten útočník a že i kdyby vyhrál, následky pro něj nebudou zrovna příjemné. Tato fáze, stejně jako kterákoli jiná, záleží na vhodném odhadnutí situace.
10. Nikdy nezapomeň na svědky
Situace, kdy je to slovo proti slovu, jsou velmi náročné a nevyzpytatelné. Ujistěte se, že když už se nějaké situace začíná řešit, je okolo dostatek svědků. Může se jednat o lidi, ale také o kamery. Jejich zázname se bude vždy hodit při výslechu na policii.
11. Myslete na ostatní
Mluvil jsem zde o útěku, o deeskalaci, o mnoha různých věcech. Vše však může změnit jedna proměnná, a to je člověk, který na vás spoléhá. Pokud jste někde s manželkou, přítelkyní, dětmi, rodinou, nejlepší kamarádem, nemůžete utéct a nechat je v tom. To zkrátka nejde. Osobně si pokládám za povinnost poskytnout svým blízkým možnost přesunul do bezpečí, nebo zkrátka konám trochu jinak, abych jim bezpečí zařídil. Jak se říká: je lepší být souzen dvanácti než nesen čtyřmi. A je lepší vysvětlovat na policii, proč jsem byl nucen použít zbraň v souladu se zákonem než vysvětlovat tchánovi, proč jeho dcera leží na JIP.
Tak co? Není to snadné, že?
Věřím, že jsem vás kvantem informací nezahltil a nevystrašil. Bohužel je sebeobrana celistvý systém nejrůznějších dovedností a také často nutné dávky štěstí, za kterou budeme děkovat ještě mnoho dní po nepříjemné situaci.
V této části jsme si pověděli o tipech a pravidlech, které sám považuji za vlastní a používám je každý den. Věřím, že i vy si v nich najdete to své. V dalším článku si povíme o tom, co je považováno za přiměřenou obranu a co již ne.
Seriál o sebeobraně
- Úvod, jak to vidí zákon
- Tipy pro efektivní sebeobranu (právě jste dočetli)
- Nepřiměřená obrana
- Nejvhodnější bojové sporty
- Sebeobrana žen a dětí
- Sebeobrana střelnou a expanzní zbraní
- Lukáš Rojek
- Lukáš je dlouholetým nadšencem do outdooru a military. Jeho zálibu v chladné a palné zbraně doplňuje sportem a získáváním nových zkušeností. V našem Magazínu se soustředil jak na lehčí témata, tak i na ta komplikovanější. Momentálně ho můžete vidět na našem YouTube kanálu, kde Vám představuje naše produkty.
Přejít do magazínu