Válka ve Vietnamu díl 2 - Americká strana

Vstup v rytmu minulosti

Po druhé světové válce vstupuje Amerika do války v Koreji. Zde můžeme vidět jasné dobové fotografie ukazující, že výstroj se od té druhoválečné moc nemění. Používá se stejné řemení, sumky, ale i opasek. Uniforma se sice mění, ale od modelu M1945 zas tak moc změn nemá. Podobně je to i u zbraní. Stále se používali Thompsony, BARy, nově nastupuje poloautomatická puška M14. Žádný velký pokrok zde bohužel nevidíme. Válka ve Vietnamu přináší v těchto odvětvích mnohem více. Stejně tak tomu je i u výstroje nebo techniky. Poprvé zde vidíme ve větším nasazení vrtulníky, začínají se zavádět balistické vesty, používají se plošné postřiky k ničení vegetace a úrody. Nepředbíhejme a pojďme si vše povědět postupně. 

Uniforma, základ úspěchu

Jasně, všechny nás bude zajímat trochu jiná kategorie nežli oblečení, nejsme slečny na procházce po 5. Avenue. Nebojte, dostaneme se k tomu. Nejdříve ale něco k tomuto tématu. 

Do roku 1952 byla v užívání uniforma M1945, kdy ji nahradila nová, moderní verze známá jako OG-107. Celkem byla vyráběna ze dvou materiálů. Zpočátku se jednalo o bavlnu, kterou později nahradila směs bavlny s polyesterem. Jako barva byla zvolena armádní Olive Green 107 a 507. Střih byl velmi pohodlný. Náprsní a pasové kapsy na blůze a spousta úložného místa na kalhotách. Zkrátka uniforma, jak má být. Její nasazení během války ve Vietnamu však nebylo úplně vhodné. Věděli byste proč? Nesnesitelné teploty, vysoká vlhkost a mnoho dalších faktorů zkrátka znemožňovaly její použití. Nasazena byla tedy tak zvaná Jungle Uniform, která byla používána od roku 1966. Na této uniformě se objevují různá maskování, jakým je například Tiger stripes. 

 Průzkumná jednotka na hlídce

Na rozdíl od OG-107, byla JU lehčí, prodyšnější. Naprosto typické jsou pro ni šikmé prsní kapsy na blůze. Není to známka stylu, kapsy byly mnohem lépe přístupné. Kalhoty byly také z mnohem lehčího materiálu. Zapínání na knoflíky a stahování v pase bylo velice oblíbené. 

Přes vysoké teploty někteří velitelé zakazovali sundávání blůz nebo ohrnování rukávů. Ve vysokých teplotách tak vojákům fungování neulehčili.

K uniformě patřila také bunda M51 a M65. Jedná se o velmi pohodlné bundy se spoustou úložného místa. 

Velmi důležitou částí byly také boty. Jak je asi každému jasné, vhodná a pohodlná obuv je základem spokojenosti každého vojáka. Celkem se používalo 5 základních typů obuvi. 

 Americký voják čistící pušku

• Typ 1: Původní typ bot byl hned po začátku války změněn. Jednalo se o klasické celokožené boty, které byly pro pohyb v džungli zkrátka nepoužitelné. V užívání zůstaly především u pilotů vrtulníků, kteří se báli, že se nylonová obuv při požáru začne tavit na noze. 
• Typ 2: Tento typ byl používán od roku 1950 a byl velmi podobný botám M43 z WWII. V užívání byl pouze z počátku války.
• Typ 3: Tento typ byl také označovaný jako 1st Pattern Jungle Boot. Jedná se o boty přímo vytvořené pro pohyb v džungli. Zatímco spodní část zůstávala kožená, vršek byl nahrazen nylonem. Díky tomu noha lépe dýchala. Další inovací byly dva odtokové kanálky na vnitřní straně chodidla. Díky nim se v botě nedržela voda a noha lépe dýchala. Bota měla mnohem lepší podrážku, ale nebyla zdaleka ideální.
• Typ 4: Postupem času docházelo k dalším vylepšením. Tato bota byla téměř identická s typem 3. Navíc nabízela tvarovanou tvarovanou podporu kotníku a ochranu podrážky před propíchnutím. Zajímalo na kolik nástrah museli vojáci došlápnout, než to designerům došlo. 
• Typ 5: Zhruba v půlce války přichází poslední model bot, které byly již konečné. Vychází z Typu 4. Navíc mají speciální podrážku, která byla označována jako Panama sole. Tato podrážka byla vysoká a měla speciálně uzpůsobené mezery pro lepší pohyb v džungli. 

Boty a uniformu doplňovaly také pokrývky hlavy. Čepice, kloboučky, ale i šátky byly naprosto běžné.

Výstroj je nutnost!

Tak jsme prošli pokrývkou těla. Záměrně jsem nezmiňoval ponožky a podobné drobnosti. Raději se pojďme podívat na výstroj klasického amerického vojáka. Co měl na sobě? Z čeho se skládala jeho každodenní výstroj a jak moc se měnila? 

Každodenní chléb

 Američtí vojáci při přesunu

Podobně jako u jiných, i americký voják měl denní výstroj, kterou nikdy nesměl zapomenout. Tehdejší systém spoléhal na univerzální spony ALICE, které jsou dnes nahrazeny systémem MOLLE. Prakticky se jednalo o první univerzální systém svého druhu. Výstroj se skládala z následujících částí:

• Opasek: Ačkoli se to může zdát nepravděpodobné, středobodem výstroje byl opasek. K němu se totiž připojovalo téměř veškeré vybavení. Zpočátku se používal M1956 Pistol Belt. Na něj se připevňovaly sumky, kompas, vysílačka, první pomoc a další. Jeho nevýhodou byla spona a její otravné zapínání. Spona byla nahrazena tak zvanou Davis buckle. Jednalo se o sponu s rychlým a spolehlivým zapínáním. 
• Řemení: Důležitou částí pasující k opasku bylo řemení. To pomáhalo opasku v držení na svém i místě a zároveň bylo schopné pojmout další vybavení.
• Sumky: Jasně, zbraně jsou hladové a nikdo nechtěl zůstat bez střeliva. Původní sumky byly stavěné na zásobníky pro M14. Navzdory tomu se do nich vešly i zásobníky pro nadcházející M16. První zásobníky byly totiž staveny na 20 nábojů. Sumky byly vyráběny v několika verzích tak, aby pojmuly i třiceti rané zásobníky M16.
• Funny Pack: Tato brašna s oficiálním názvem Field Pack, tedy polní brašna, byla základem pro nošení polních potřeb (jídlo, náhradní spodní prádlo – taková malá polní). Díky svému tvaru byla přejmenována na Butt Pack nebo Funny Pack. 
• Čutora: Ve vysokých teplotách bylo doplňování tekutin prioritou číslo jedna. 
• Kompas: Orientace v džungli a neznámém prostředí by bez mapy a kompasu byla nemožná.
• Polní lopatka: Základem výbavy byla i polní lopatka s příslušnou kapsou. Polní lopatka nesla název M1951 E-Tool. Měla dřevěnou rukojeť a sklápěcí násadu. Díky tomu byla nejen účelná, ale také skladná. 
• Ostatní: Mezi ostatní můžeme zařadit například sadu na vaření, C Ration meal, neboli dávky jídla, ale i cigaret, soli a dalších. 

Základní výbava byla doplňována dalšími. Sem patřila například plynová maska, polní batoh, nafukovací karimatka nebo stan. 

Zajímavé bylo používání speciálních skladných nádob na vodu, které byly dodávány s čistícími tabletami. Díky nim byl voják schopný hydratace i bez přístupu k čisté vodě.

Ochrana na prvním místě

 Americká vojenská helma M1

V předchozí části jsme viděli, že výstroj byla sice promyšlená, ale od těch dnešních má stále dost daleko. Jelikož byli vojáci neustále pod hrozbou zranění, byly navržena nová verze ochrany. K základům, jako je například helma, se tak přidává i neprůstřelná vesta, která je zde nasazena poprvé v historii. Pojďme se na ochranné pomůcky podívat. 

• Helma = základ: Helmy se užívají již dlouhá tisíciletí. Totiž postřelený voják do ruky může stále fungovat, ale do hlavy? Ve Vietnamu měli vojáci ve výstroji klasickou helmu M1. Oproti té z WW2 byla však modernizovaná. Měla nižší profil a upravené vnitřní popruhy pro pohodlné nošení. Design zůstal stejný jako během WW2 nebo války v Koreji. Na helmu se používaly různé potahy, které byly v maskovaném vzoru. Vojáci si na helmy psali různá hesla, nebo přidělávaly předměty. Ať už pro štěstí, nebo balíček cigaret. 
• Střepinová vesta: Mysleli jste si, že balistické vesty jsou moderní záležitostí? Záleží, jak na věc pohlížíme. Ochranné vesty používané ve Vietnamu, tedy modely M1952 a M1969, nebyly neprůstřelné vesty. Chránily pouze před zasažením střepinou. Jako hlavní materiál byl zvolen balistický nylon v několika vrstvách. Model 1952 neměl ochranu krku a omezoval pohyb více než nastupující model 1969. Zde vidíme ochranu krku, zapínání po celé délce na zip. Bohužel byly vesty poměrně těžké. S ostatním vybavením se tak voják mohl cítit velmi brzy unavený. Podle některých zdrojů byla vesta schopna odolat pistolové ráži na delší vzdálenost. Nezkoušel bych to. 

Do výbavy patřila spousta dalších předmětů. V rychlosti si můžeme zmínit například klasickou svítilnu ve tvaru L, polní ručníky a další předměty. Myslím si, že o vybavení toho zaznělo už poměrně mnoho. Proto bych se rád přesunul k pro mě záživnějšímu tématu, kterým jsou zbraně.  

Útok a obrana

Před válkou ve Vietnamu byla výzbroj amerického vojáka téměř identická s výzbrojí v Koreji. Hlavní útočnou pušky zastupovala M14 nebo M1 Garant. Používaly se také M1 Carabine, sem tam byl vidět i Thompson nebo BAR. Nový konflikt však vyžadoval modernizaci, která by poskytovala výhodu. Zbytečně velké náboje u M14 a M1 Garant měly obrovskou energii, jejich zpětný ráz byl jako rána od koně, navíc tyto pušky nebyly plně automatické. Podobně tak to bylo i u lehkých kulometů a dalších zbraní. Dovolím si rozdělit do skupin podle typu. U každé skupiny si vyberu jednoho hlavního zastupitele. 

Chladné zbraně

 Nůž USMC Ka-Bar

Nůž byl povinnou výbavou každého vojáka. Nosil se buď klasický bajonet, nebo jiné armádní nože. Mezi vojáky se však nacházely i speciálky. 

• Marine Corbs Ka-Bar : Tento nůž byl ve výbavě mariňáků od WW2. Hlavním materiálem byla uhlíková ocel 1095 s černou povrchovou úpravou.
• Aircrew Survival knife: Posádka vrtulníků a letadel měla svůj vlastní nůž, velice podobný klasickému Ka-Baru. Nůž měl navíc v pouzdru brousek. Krom pilotů byl oblíbený i u speciálních jednotek.
• Bajonet: Klasickou chladnou zbraní byl bajonet. Používaly se buď M4 a M6 Bajonety pasující na M14 a M1 Garant, nebo bajonet M7 uzpůsobený pro M16. Pro všechny typy bajonetů se používalo speciální samobrousící pouzdro.
• Speciálky: Mezi vojáky se kromě standardních nožů hojně vyskytovaly i motýlky, nebo bowie nože.
• M1942 a M1967: Tato dvě čísla označují mačety používající se ve vietnamské válce. Pozdější verze měly pouzdro, které při každém vytažení mačetu nabrousilo.

Krátké střelné zbraně

 Tunel rat během vietnamské války

Krátká zbraň není jen zbraní důstojníků. Postupem času se dostávají i jako záložní zbraně k běžným vojákům. Krátké zbraně byly ve Vietnamu velmi důležité. Systémy chodeb, které byly budované nepřítelem byly často úzké, stavěné na postavu vietnamského vojáka, nikoli amerického. Pistole, občas i revolvery byly často jedinou možností. 

• Colt 1911: Ano, jak jinak. Tato legenda je ve výzbroji do dnešního dne. Proto není divu, že prošla i Vietnamem. S ráží .45 ACP a dostatkem zastavovací energie byla a je velmi oblíbená. Nedostala se však do ruky každému. Krom důstojníků ji ve výzbroji měli především piloti, kulometčíci, nebo vojáci vyzbrojeni granátometem M79.

 Ikonická pistole Colt 1911

• S&W .38: Tento model poprvé použitý v roce 1902, byl další zbraní pro posádky vrtulníku. Ty tak měli možnost výběru mezi 1911 a .38. Asi vím, co bych si vybral. 
• S&W Mk22: Tento upravený model používal ráži 9mm Luger. Zbraň měla zvýšené hledí a mušku kvůli možnosti použití tlumiče. Používaly ji nejvíce speciální jednotky SEALS.

Útočné pušky

 Vojáci Jižního Vietnamu při střetu s nepřítelem

Základní zbraní každého vojáka byla útočná puška. Družstva se lišila skladbou vojáků. Někteří měli například starší M14. Stejně tak se mezi nimi nacházely útočné pušky M16, kulomety M60, brokovnice nebo granátomety. 

• Legenda M16: Pokud se podíváte na fotky amerických vojáků ve Vietnamu v naprosté většině budou v rukou svírat Black Rifle. Tak byla M16 přezdívána ze strany vietnamských vojáků. Oproti klasickému AK-47 totiž byla komplet černá, neměla dřevěné předpažbí, pažbu, ani střenky. M16 se do výzbroje USA dostala v roce 1964 a o rok později byla nasazena při operacích na počátku války. Původní typ byl plně automatický s možností střelby dávkou a zásobníkem na 20 ran. Vzešla ze zkušební pušky AR-15. Její obrovskou výhodou i nevýhodou byla ráže 5,56x45mm. Úsťová rychlost je 960 m/s s kadencí až 950 ran za minutu. Tyto naštvané, rychlé včelky navíc v kombinaci s mechanizmem M16 neměly téměř žádný zpětný ráz. M16 byla na poli protivníkem AK-47. To mělo značně větší ráži, což poskytovalo výhody i nevýhody. 

Původní verze M16 měla bohužel několik nedostatků. Například měla sklony se v boji zaseknout. Vojáci tak občas radši zvolili AK-47, které bylo spolehlivější. Postupem války se objevovaly další verze pušky M16. Nejvýznamnější je zkrácená verze XM177E2 používaná především jednotkami SEALS a Green Barets. 

 Útočné pušky M16A1

• M14: Konstrukce této pušky vzešla z pušky M1 Garant. Puška měla zásobníkovou šachtu a výměnné zásobníky na dvacet nábojů. To z ní dělalo poměrně dobrou alternativu. Byla bohužel rozměrná, těžká a neohrabaná. Na začátku války ji užívaly především jednotky USMC. Byla nahrazena puškou M16.
• M1 Garant: Tuto typicky druhoválečnou pušku můžeme vídat v počátcích války. Byla neuvěřitelně spolehlivá. 
• M3 Greesegun: Ačkoli se jedná spíše o SMG, dávám ho sem. Tato pumpička střílela .45 ACP v kadenci 400 ran za minutu. Opět byl používán spíše v počátcích války
• M1A1 Thompson: Ano i tato klasika byla na začátku války využívána

Brokovnice

Brokovnice byly velice důležité pro svou efektivitu na krátkou vzdálenost. Také se užívaly pro boj v zákopech, chodbách nebo uzavřených prostorách. 

• Ithaca M37: Jednou z používaných brokovnic byla i Ithaca M37. Jednalo se o opakovací pump action brokovnici v ráži 12. 
• Remington 870: Tuto brokovnici jistě znáte ze současnosti. Používala se ale už ve Vietnamu. Je velice spolehlivá díky mechanismu a pump action. 
• Mosberg 500: K Remingtonu přidám ještě jednu klasiku. Velmi spolehlivá a účinná.

Kulomety

 Lehký kulomet M60

Útočné pušky byly jedna věc. Když však přišlo na podporu střelbou, nic nedonutí nepřítele schovat hlavu tak, jako kulomet. Ať už lehký, nebo těžký, kulomety jsou další částí výzbroje.

• M60: Pokud bychom chtěli ekvivalent ikony M16 ze světa kulometů, je to rozhodně M60. Tento kulomet nahradil v amerických řadách dobře známý BAR a kulomet browning. Výroba začala už v roce 1957. Zbraň využívá střelivo 7,62x51 mm – velmi účinné a spolehlivé. Zbraň je uzpůsobena tak, aby k obsluze potřebovala pouze jednoho vojáka. Většinou však kulometné družstvo obsahovalo střelce i nabíječe. Zásoba M60 je zajištěna kulometnými pásy. 

 Lehký kulomet M60

• Browning M1919A4 .30 cal: Tento kulomet byl kompletně nahrazen M60. Ve Vietnamu se používal pouze na vozidlech či plavidlech. 
• Browning M2 HB .50 cal: Kulomet s těžkou hlavní byl umisťován především na tancích a dalších vozidlech.  

Explozivní výzbroj

Součástí výzbroje byly i zbraně s explozivních charakterem. Z her, filmů, ale i dokumentů jistě mnozí znají Claymore, pěchotní minu. Bylo toho však mnohem více, což vám hned povím. 

• Claymore Mine: Tato pěchotní mina byla nejvíce užívána právě ve Vietnamu. Jednalo se o kus výbušniny C4 uzpůsobené obalem tak, aby veškerá energie byla směřována směrem kupředu. Proto má na sobě Claymore napsáno – Front toward enemy. Mina se dala odpalovat několika způsoby. Bylo k dispozici dálkové odpalování, ale mohla být spuštěna i pomocí přerušení kontaktu nástražného drátu. Po explozi byly proti objektu vymrštěno obrovskou rychlostí stovky šrapnelů. 

 Pěchotní mina Claymore

• Útočné a obranné granáty: Samozřejmostí bylo používání granátů. Nejpoužívanější byly M67 Fragmentation hand granade a jeho předchůdce M61. Granát M67 má klasický tvar jablka, jaký známe z filmů. 
• M79 Granade launcher byl a stále je americký granátomet představen v roce 1961. Střílel širokou škálu projektilů typu 40mm.
• China lake: Kdo by zde hledal cokoli s jezerem v Číně, bude na omylu. Jedná se o pump action granátomet s trubicovým zásobníkem na 3 střely. Byl schopný vystřelit až 30 granátů za minutu.
• Mark 19 je automatický stacionární granátomet s nabíjecím pásem. Prvně představený v roce 1966.
• M72 LAW: Podle mě se jedná o nejznámější americký pěchotní raketomet. Jeho oponentem je RPG 75. M72 je rozložitelný raketomet ráže 66mm používaný především proti tankům a jiným vozidlům.
• Plamenomety – typy M2A1-7 a M6A1-7 jsou plamenomety, kterých používání se osvědčilo již ve válce v Pacifiku. Jejich účinek proti vegetaci, stejně tak jako zastrašující účinek, je obrovský.

Odstřelovací pušky 

Ostřelovači jsou tichou zbraní, která dokáže ohrožovat v na první pohled klidném a bezpečném území. Jejích pušky jsou přesné, jejich muška nemilosrdná. Americká armáda používala především dva typy odstřelovačích pušek. 

• M21. Tato modifikace pušky M14 byla velmi oblíbená. Přesná, dobře zvolená ráže v kombinaci s poloautomatickou konstrukcí jí dávala výhodu nad nepřítelem, který zpravidla používal SKS (Simonov). 
• M40. Byla prakticky přestavba pušky Remington 700. Puška byla a je velmi přesná, stejně tak jako oblíbená v řadách amerických vojáků. 

Plošné zbraně (chemické)

 Výbuch napalmu

Kvůli problémům s typem bojů, které se vedly ve Vietnamu (nejednalo se o klasickou frontovou válku), bylo potřeba získat alespoň nějakou výhodu nad neustále skrývajícími se nepřáteli. 

• Agent Orange je směs dvou chemikálií užívaná pro ničení rostlinstva za účelem odhalení strategických stanovišť, zásobovacích tras a skrýší nepřátel. Směs je vysoce toxická a kromě vegetace napadá i lidi. Od roku 1965 se jedna část směsi vyráběla i v ČSR. Její výroba byla ukončena v roce 1968, jelikož mnozí zaměstnanci trpěli závažnými zdravotními poruchami.  
• Agent Blue byl používán především z počátku války. Tato směs sloužila k hubení rýže. Jednalo se o americkou strategii, kterou chtělo velení ovlivnit zásoby jídla nepřítele.  
• Napalm je asi nejznámější plošnou zbraní celé války. Letadla shazující kontejnery s napalmem po jejichž dopadu je vidět jen obrovská zeď ohně. Tak to je napalm. Vznikal zahušťováním běžně dostupného naftového paliva. Problém většiny hořlavých látek je v tom, že dříve než dokáží zapálit postiženou oblast, vyhoří. Napalm má však sníženou rychlost hoření a velmi dobrou přilnavost. Asi každý si tak dokáže představit, co to udělá na lidské kůži. Bohužel při bombardování docházelo k chybám, ať už ze strany letců nebo leteckých návodčích. Proto napalm dopadal i na civilisty nebo americké vojáky. 

Ostatní

Ačkoli jsem vzal zbraně trochu hopem, snažil jsem si zůstat u těch nejznámějších. Zbraní bylo samozřejmě používáno nespočetné množství druhů a typů. Záměrně jsem tedy nějaké vynechal, abychom si udrželi posloupnost článku a nevěnovali se jednomu tématu celé dny. Kromě klasických ručních zbraní je nutné zmínit si například podpůrné pěchotní zbraně. Sem patří tarasnice, minomety nebo dělostřelectvo (ať už samohybné, nebo stacionární). Nejpoužívanější byly pro představu close range minomety M19 a M2. Dále se používaly M1 nebo M30. 

Dělostřelectvo bylo vyzbrojeno stacionárními 105 Howitzer, 155 Howitzer, nebo samohybnými N53, M55 a M110.

Mechanizovaná zařízení

Poslední částí, kterou vezmu trochu rychleji jsou vozidla, tanky, letadla, nebo vrtulníky. Chtěl bych zmínit ty nejdůležitější a nejznámější, které byly užívány a můžeme je vídat na záběrech z války, ve filmech nebo o nich číst. 

Letadla

Pokud si někdo myslí, že nejvíce různých typů se používalo u ručních zbraní, bohužel se mýlí. Ačkoli jsem si obdobně myslel to samé, nejvíce se používalo letadel. Ať se to zdá neuvěřitelné, nebo ne, letadel prošlo Vietnamem více než 100 typů.

• B52 Stratofortress. Jasně, kdo by neznal tento ikonický bombardér. Obrovská nebeská pevnost nesoucí až 32 tun bomb. Používán byl pro plošné bombardování cílů
• C-5 Galaxy je vojenský transportní kolos používaný pro převážení vojáků, ale i například vrtulníků nebo jiných letadel. Až tak je velký. 
• F-14 Tomcat. Tento stíhací letoun byl nasazený až koncem války. Vystřídal do té doby sloužící F-104 Starfigher. 

 Stíhací letoun F-14 Tomcat

Nutno poznamenat, že letecké síly prošly během války ve Vietnamu obrovským přerodem. Zpočátku se užívaly vrtulová letadla. Na konci takové trumfy jako právě F-14. 

Vrtulníky

 Američtí vojáci při zrychleném přesunu pomocí helikoptéry UH-1 Huey

Amerika měla jednu obrovskou převahu nad nepřítelem, byly to právě vrtulníky. Až během války ve Vietnamu se hojně začínají vrtulníky užívat nejen jako Medevac, ale i jako bojový transport a podpora vojáků. 

• UH-1 Iroquois neboli Huey. O tomto vrtulníku tvrdím, že je to nejznámější helikoptéra na světě. Vyráběna byla v Bell Helicopters od roku 1956 do roku 1987. Vyrobeno bylo více než 16 000 kusů. Používal se k převozu vojáků na bojiště, evakuaci, převážení raněných, ale také dovážení střeliva, nebo podpora. Často byl vyzbrojený dvěma střelci po stranách u posuvných dveří. Krom nich disponoval možností připojení raketových úlů, raket, kulometů a další výzbroje.
• AH-1 SuperCobra byl a je americký bojový vrtulník. V kabině sedí za sebou pilot a střelec. Stejně jako UH-1 i SuperCobra byla vyráběna v dílnách Bell Helicopters. Tento velmi rychlý a agilní útočný vrtulník byl používán od roku 1971.
• CH-47 Chinook. Poslední z vrtulníků je transportní kolos vyráběný společností Boeing Defence, Space & Security. Představený byl v roce 1962, od té doby slouží v americké armádě. Používá se k transportu vojáků, ale také převozu techniky nebo zásob.

Tanky a vozidla

 Lehký tank M24 Chaffee

Ačkoli nebyla válka ve Vietnamu válkou tanků, můžeme zaznamenat několik tanků a vozidel, které se v této době užívaly.

• M24 Chaffee byl americký lehký tank, který se s neprostupným terénem poradil lépe než jiné těžké tanky. Vyráběn byl továrnou Cadillac Massey – Harris. Vážil 18 tun a byl vyzbrojený 75mm kanónem. 
• M48 Patton. Tento bojový tank, také main battle tank, jak ho americká armáda označuje, byl pojmenován po americkém generálu G. S. Pattonovi. Na rozdíl od Chaffee vážil 44 tun a byl vyzbrojený 90 mm kanónem. 

Kromě tanků se užívala také obrněná bojová nebo transportní vozidla. Například M35, nebo M3 Half track. 

Závěrem

Jak je vidět, používaná technika, uniformy, zbraně, ale i letectvo, prošlo od doby války v Koreji a WW2 velkým pokrokem. Je poměrně zajímavé pozorovat, jak velmi dobře zásobovaná a vybavená US nastupuje proti o poznání hůře připravenému nepříteli.

Stejnému tématu se budeme v dalším článku věnovat u ozbrojených sil Severního Vietnamu. 

Seriál o Vietnamu

1. Úvod války ve Vietnamu
2. Válka ve Vietnamu a americká strana (právě jste dočetli)
3. Válka ve Vietnamu a vietnamská strana
4. Průběh, výsledek a následky války ve Vietnamu