Odzbrojit, donutit, rozbít nebo obránit? To vše umím, jsem z oceli a jen tak se nerozbiju, co jsem? Víme, o co se jedná? Jedná se samozřejmě o teleskopický obušek. Ten může působit v rukou obránce jako obranný prostředek, v rukou policisty, jako donucovací prostředek a v rukou security služby jako zbraň. Jeho použití je rozmanité, ale ani v jednom momentu nás nezklame. Je skvělý při obraně proti noži, ale i při vstupech do objektů a víme proč? Pojďme si to říct.
Konstrukce je základ
První teleskopický obušek byl používán britskými Commandos za druhé světové války. Od té doby se jeho konstrukce měnila až do 80. let dvacátého století. Americká firma ASP vynalezla teleskopický obušek, jak ho známe dnes. Jeho určení bylo jasné – speciální jednotky. Díky své jednoduchosti a čisté účelnosti se rychle dostal i do ostatních sfér včetně té naší civilní. Obušek se skládá ze tří hlavních částí – držadla a dvou kuželovitých trubek. Hlavním bodem u výdrže a odolnosti je samozřejmě materiál. U levných teleskopických obušků se setkáváme s velmi nekvalitní ocelí, která není schopná splnit podstatu obušku. Proto se používají kalené oceli, které jsou pro toto použití nejlepší volbou. Potřebujeme, aby byla konstrukce pevná a my se na ni mohli spolehnout. Obušek tedy musí vydržet vše, co si pro něj připravíme. S kalenou ocelí má dost dobré předpoklady pro úspěch.
Mrštit a praštit
To je vše hezké, ale jak se s ním manipuluje? Ve složeném stavu máme v ruce jen držadlo od obušku. Vše ostatní je ukryto uvnitř. Ve spodní části je šroubovací botka, která má uvnitř sponu. Ta drží zbylé dvě části uvnitř držadla. Vše co stačí, je máchnout. Máchneme s obuškem, odstředivá síla vytrhne tyče ze spony, které se do sebe, pomocí hladkých kuželovitých stran, zaklesnou a drží. Jak moc v sobě budou držet, záleží na prudkosti švihu. Následné složení probíhá uchopením obušku do tří prstů za držadlo – palec, ukazováček a prostředníček. Po uchopení jeho vrchní částí vertikálně udeříme do země, čímž vyrazíme kužely ze sevření a obušek složíme. Nemusí se to nutně podařit na poprvé, úkon opakujeme, dokud kužely nepovolí. V roztaženém stavu má obušek až trojnásobek své původní délky. Už tušíme, kde je ta výhoda? Prakticky s sebou nosíme tyč, kterou ve vhodný okamžik vytáhneme a použijeme. Délková výhoda bude hrát v náš prospěch.
Rozdíl dělá výběr
Pokud jsme si mysleli, že obušek existuje jen jeden, tak jsme se mýlili. Je několik druhů od různých značek, které se liší především designem. Existuje jeden druh obušku, který se svou konstrukcí liší od ostatních. Přišla s ním německá firma a má se jednat o nejlepší obušek všech dob. Za tento status si pěkně připlatíme, nicméně nabízí mnoho výhod oproti obyčejným obuškům. I ten “obyčejný“ obušek je rozumná volba pro obranu. Hlavní rozdělení je v jejich délce. Ta se uvádí v placích a vyjadřuje délku rozloženého obušku. Standardně se setkáváme s délkami 16“, 18“, 21“ a většími. Jsou to právě délky, podle kterých budeme vybírat. 16 palcový obušek je dostatečně dlouhý pro obranu a zároveň se bude skvěle nosit skrytě. Nebude nikde vyčnívat a přes to splní svou roli. Na druhou stranu 21“ obušek nabízí delší dosah při používání. Jeho nošení skrytě ve velmi nepohodlné. Obušek je velký, čímž se spíše hodí pro odhalené nošení na služebním opasku, nebo vestě. Vybírejme moudře, dejme si pozor na materiál a až pak volme délku.