Čím hlouběji jsme pod vodou, tím méně je tam světla. Ono potápět se v deseti metrech v průzračné vodě není takový problém, jako ve 30ti v trochu špinavější. Čím méně je světla, tím z potápění budeme mít menší zážitek. Stejně tak se můžeme potápět v noci nebo v jeskyních, kde opravdu moc světla není,. V naší výbavě by se měly nacházet speciální svítilny, které se hodí pro potápění. Typů je několik, ale něco mají společné. Víme co?
Na čelo, na ruku nebo do ruky?
Prakticky, co se týká konstrukce, se nám budou hodit tři základní skupiny svítilen. První z nich jsou čelovky. Pro potápění je čelovka skvělá, máme volné ruce a umístění na čele je ideální pro orientaci při plavání. Další možností jsou klasické baterky válcového tvaru - tedy ruční svítilny. Ty se často dají připevnit k helmě během potápění v jeskyních nebo ji u sebe můžeme mít jako záložní zdroj. Mezi ruční svítilny patří i velké reflektorové. Ty, kvůli své velikosti musejí mít ručku, aby jejich ovládání bylo lehčí. Nabízejí dobrý světelný kužel, kterým osvětlíme široké okolí. Poslední variantou jsou svítilny, které si můžeme připnout pomocí klipu na hřbet ruky nebo jinam kam budeme potřebovat. Tyto svítilny s multifunkčním klipem jsou zřejmě nejrozumnější volbou, jakou si s sebou můžeme pod vodu vzít. Jak jsme řekli - mají tyto svítilny něco společného, pojďme si říci co.
Vidím až za hory…
Ať už se jedná o čelovku, svítilnu s klipem, ručkou nebo obyčejnou ruční svítilnou, nejspíš nám dojde, že musí být vodotěsné. Na to si musíme při nákupu dát obrovský pozor. Vodotěsnost by měla být zdravě předimenzovaná. Jdeme-li se potápět do 20ti metrů, nebudeme si brát svítilnu do 20ti metrů. Kdyby se naskytla možnost potopit se níže, mohli bychom o ni přijít. Samozřejmě, že čím je svítilna těsnější a kvalitnější, tím bude i dražší. Nicméně je lepší počítat s rezervou, než plakat nad rozlitým mlékem. Dalším faktorem je svítivost. Pod vodu se nejlépe hodí LED diody s tak zvaným teplým světlem, které je někde kolem 6500 K. Proč ptáme se? Klasické HIV mají absenci červeného spektra, které způsobuje, že se například červený předmět po nasvícení jeví jako hnědý. Zároveň musíme počítat s velkou svítivostí, 1000 lumenů je pod vodou skoro standard. Světlo se totiž pod vodou šíří jinak, než na vzduchu. Proto musíme počítat s větším světelným zdrojem. Každopádně svítilny musí mít několik režimů svícení. Ne vždy budeme potřebovat plný výkon. Například v kalné vodě se při rozsvícení 1500 lumenů stane to samé, jako když za velké mlhy rozsvítíme dálková světla. Objeví se před námi zeď, přes kterou neuvidíme vůbec nic.
Kombinujme
Ptáme se, jaká je tedy nejlepší varianta? Nejlepší je - trochu to vše nakombinovat. Nikdy se nevydávejme na jakoukoli cestu bez záložního světelného zdroje. Je to velmi nezodpovědné. Nikdy nevíme, co se může přihodit - ve tmě, 30 metrů pod hladinou a ještě v jeskyni už nic nevymyslíme. Jako nejlepší možnost se jeví svítilny s klipem na ruku. Vždy by měly mít baterie oddělené. Tím získáme větší kapacitu. Kontejner na baterie bude připevněn na žaketu a drátkem spojen se světelnou hlavicí, na které se nalézá univerzální klip. Ten můžeme mít připevněný na ruce, na helmě nebo například na hrudní části žaketu. K tomu bychom vždy měli mít schovanou záložní svítilnu. Může se jednak klidně o malou ruční svítilnu se středním výkonem, hlavně když nám pomůže se dostat z problému. Dejme si pozor i na výdrž baterie. Délka svícení při plném nabití by měla být delší, než předpokládaná doba potápění. To je spíše takové doporučení, kterého bychom se měli držet.