Je jedno, jaké použijeme označení: nesmysly, fámy, kecy, „urban legends“, … Podobné informace se označují mnoha formami. Informace o nějaké survivalové technice a i survivalová technika samotná (ať již z jakéhokoliv důvodu) je zcela zřetelně špatná a mylná, což se dá snadno vyvrátit argumenty, ale přesto stále přetrvává jak mezi „preppery“, tak i mezi „survivalisty“ mnoho z nich.
Je jedno, jaké použijeme označení: nesmysly, fámy, kecy, „urban legends“, … Podobné informace se označují mnoha formami. Informace o nějaké survivalové technice a i survivalová technika samotná (ať již z jakéhokoliv důvodu) je zcela zřetelně špatná a mylná, což se dá snadno vyvrátit argumenty, ale přesto stále přetrvává jak mezi „preppery“, tak i mezi „survivalisty“ mnoho z nich.
Možná je to i tradice. Dost často se nějaká podobná věc dostane do obecnější známosti až díky populární kultuře a survivalovým TV show. Ani v jednom případě ale nestojí na realitě. Možná je to názor, který razil / razí někdo z vašeho okolí a přátel. Když tomu ale věří oni, vy musíte být nicméně rozumnější a přístupní všem argumentům. Největší specialisté na prepping a survival bývají obvykle ti, jenž o nich přemýšlí nejméně času a mají nejvíce zbraní. Tak to bývá. Skutečný prepper / survivalista by podobné věci nešířil.
Je tedy jedno, jak moc si někdo přeje, aby některý z těchto prepperských / sruvivalových mýtů nejsou nepravdy. Navíc, sázet na ně život se může velmi nevyplatit, když skutečně přijde na věc. Brutalita skutečného života totiž jakékoliv podobné testy zřejmě nepřipustí.
Jsou lidé, jenž si na podobných fámách postavili kariéru, což je o to smutnější, když uvážíme, že často učí lidi survivalu zcela neznalé. Jenomže jedna věc je podvést naivního člověka bažícího po zajímavostech a další zase ošálit přírodu, les, hory a život (nebo kde to zrovna jste a žijete).
Seznam níže zahrnující prepperské / sruvivalové mýty není seřazen podle důležitosti, jelikož na pořadí dnes opravdu nezáleží. A je to řada věcí, jenž jsou brány jako tzv. „prepperská a sruvivalová základní škola“. Co čert nechtěl ale, řada lidí je bohužel má vetknuto v sobě jako nějaké vlastní desatero zásad do lesa. Jak se ale sami záhy brzy přesvědčíte, nic není dále od pravdy.
Jak to tak bývá, vždy zde bývají mírné statistické odchylky od nějakého pravidla či statistiky. Asi není náhoda, že se i u nás používá přísloví „Výjimka potvrzuje pravidlo“. Určitě po vás ale nechceme, abyste právě naše názory přijaly jako jediné správné! Cílem je vyvolat ve vás mentální diskuzi a zajistit, že si vše ve své hlavě urovnáte sami.
Každý dobrý prepper a sruvivalista si totiž musí držet otevřenou hlavu jelikož tato tématika je natolik široká, že i ten nejlepší z nás se stále učí i v důchodovém věku něco nového. A totéž platí i pro jeho dovednosti.
Je také možné, že právě vy jste natolik dobří v něčem anebo talentovaní, že se na vás tato pravidla nevztahují. I to je v pořádku. Ale fakt, že jste z 0,02 % menšiny ještě neznamená, že pro zbytek populace to není pravda. I když předběhnete grizzlyho a Usaina Bolta a klidně do svahu, uvědomte si, že pro většinu lidí to bohužel neplatí.
1. Žití jen ze země a lesa je vždy jistý plán
Toto je velká věc (ba asi ta největší), jenž sídlí v myslích mnoha entuziastických, ale o to naivnějších prepperů a survivalistů. Jejich myšlenka je v kostce řečeno taková, že kdyby se něco stalo (cokoliv spadající pod a nazvané „VP“ - „Velký Problém“ u nás anebo na západ „SHTF“), že stačí vzít křesadlo, sekeru, pušku nebo brokovnici a vyrazit do lesa / do rozsáhlých nekonečných plání a že zde prakticky bez jediné kapky potu budete žít v blahobytu a dostatku až do smrti na své chatě / v nějakém luxusním přístřeší a to až do doby, nežli se svět zase vzpamatuje. To vše v teplé posteli a s břichem plným. Jakkoliv je tato idea idylická, bude dostupná jen pro neuvěřitelně malé procento lidí, co mají jednak neuvěřitelné lovecké dovednosti a za druhé, jsou neuvěřitelně drsní a ustojí podobné prostředí. Již dávno minulé jsou ty dny, kdy lesy a pláně byly doslova prodchnuté malou a velkou zvěří. A i kdyby byly, zvěř má řádově lepší některé smysly jako člověk, takže polapit / ulovit ji vyžaduje čas, zdroje a skutečně dokonalé lovecké umění. Též však dost praxe a neméně štěstí.
A pozor, to platí v případě, že člověk použije pro lov moderní zbraně a nástroje. Kdo to chce provést s primitivními zbraněmi, tak je to vše dle očekávání o další řád náročnější (i dnes jsou přirozeně extra-ostří lovci, co loví medvědy a divočáky zásadně moderním oštěpem, jako je třeba ten od značky Cold Steel). Tohle samozřejmě nejsou věci, jenž by šly v ČR jakkoliv trénovat, jelikož vše řečené porušuje asi tak minimálně 13 zákonů. Nemluvě o tom, že je zcela nehumánní a proti lovecké etice se trénovat na trpících zvířatech.
Stejně tak i nároky na přístřeší budou velké – budete se muset spokojit s něčím mnohem menším a méně útulným. Jen vybavení pro postavení jurty a teepee váží minimálně sto kilogramů (uvažujme vždy včetně kamen, šatů, všech nástrojů, atd. jenž musíte přenášet bez koně a auta). Když si nepořídíte nějaký ten stan ani nepostavíte jednu z řečených možností, budete se muset spokojit s nějakým tím „lean-to“ / „Nakloněným přístřeším“ + matrací a karimatkou zde a tedy mnohem méně pohodlnější alternativou byť i k té nejhorší dřevěné chatce.
Navíc k tomu všemu, vždy budete muset zvažovat svoje energetické nároky a rozpočet. Každá akce (ať již přínosná či nikoliv) spálí nějaké kalorie. Většina z nás by přežila pár týdnů (přece jen, většina z moderních lidí má na sobě slušné tukové zásoby), ale i ty by rychle zmizely. Pozor ale – jakékoliv podobné náročné venkovní akce (díky nimž byste spálili denně cca 2-3x tolik kalorií co nyní) vyžadují jednu věc: jídlo! Většina lidí tedy asi bude muset jíst jen to co má uložené anebo u sebe.
Jestliže očekáváte, že budete žít z jedlých rostlin, bobulí a divokého bodláčí, i to jde samozřejmě, ale jen po určitou část roku a vyžaduje to od vás ne vynikající, ale doslova encyklopedické znalosti lokální fauny a flóry. Musíte znát nejen kdy a jak vše posbírat, ale také jak to uložit, abyste přežili zimu. Jíst cokoliv bez znalostí vás může stát život. Většina rostlin ale nemá moc živin. Některé mají poměrně hodně bílkovin nicméně (kopřiva), ale nejlepším jídlem jsou plody rostlin (semena, ořechy, …). Skutečný survival nemá nic společného s pohodovým kempováním, ale je to drsná kalorická matematika (nemluvě o faktu, že byste museli jíst stabilně značně nechutné věci – většina divočiny a zvířat má ve svalech hlavně proteiny a tuky jen v orgánech, takže byste museli jíst veškeré vnitřnosti vařené (i mozek a morek) + polévky z tučné kůže zvířete (bez koření), k tomu houbová polévka bez koření, … Zkuste si je někdy sami uvařit a posuďte sami.).
2. Oheň se dá snadno zažehnout i bez pomůcek
Zapálit oheň doma či na chatě je snadné, když máte dobré pomůcky, nástroje i palivo. Starat se pak dobře o oheň je také věc, jaká vyžaduje trochu tréninku, jenž moderní civilizace také trochu postrádá. Dostat co nejvíce z vašeho paliva je žádoucí vždy, jelikož dřevo je těžké a stejně jako voda třeba, je třeba tento zdroj využít na kapku.
Dřevo se zdá, jako že se dá snadno zapálit někde na vaší chatě v kamnech, ale zkuste odstranit všechny věci v procesu (kamna, zápalky / křesadlo / zapalovač, suché dřevo, …) a rázem jste na jiné úrovni opět.
I když to tak nevypadá z TV, tak vytvořit oheň jen za pomoci pár klacíků, možná i nějakého toho Paracordu a prkýnka je mnohem náročnější a dlouhodobě pracnější, nežli máte představu a to i za podmínek, jenž jsou jinak ideální (sucho, žádný vítr, …). Je to proces, který sám spálí mnoho kalorií a může trvat i několik hodin, když máte byť i jen sebeméně vlhké dřevo. Stačí i malý propad koncentrace (ten je jistý, když uvážíme, že jste patrně podvyživení, bez cukrů a bez vitamínů. I jen ten nemenší pokles snahy nebo špatná technika zajistí, že budete mít spoustu kouře, ale žádný plamen.
A nyní si představte, že nyní děláte to samé ve tmě a když jste ještě po 30 km bug-outu, zranění a prochladlí. Sázka pak bude mnohem vyšší. I ten nejlevnější zapalovač či sirky budou pro vás rázem vyšší hodnoty jako cihla zlata. Slunce je ale nesmlouvavé a zmizí si za horizontem, ať se nám to hodí, nebo ne.
Jenom ti nejvíce zkušení survivalisté a preppeři mohou vytvořit primitivní oheň třením dřev. V jejich případě to vypadá stejně jednoduše, jako třeba operace srdce v TV. Za vším jsou ale roky studia a nespočet již založených ohňů touto cestou a mají za ty roky ne stovky, ale tisíce hodin praxe. To znamená, že my všichni ostatní bychom raději měli tvrdě trénovat namísto nekonečného řešení, jakou metodu a dřevo pro to zvolit.
Skutečně dobře vybavený prepper neexistuje ze stejného důvodu, z jakého žena šílící po botách nemá nikdy dost bot. Vždy můžete přidat ještě krabičku s nudlemi pod tuto židli anebo vecpat do záchodové místy náboje v lahvi. Dotyční mají občas sice slušné znalosti, ale je to spíše výjimka, jelikož se ve trestuhodně vysoké objemu spoléhají na své věci a nic jiného.
3. Nedostatek zkušeností a dovedností se dá dohnat pořízením věcí
Zejména Američané v moderní době propadají této ideologii. Základní idea je ta že nějaká zázračná věcička anebo jiná práci eliminující vymoženost v jejich bug-out sadě se objeví a magicky vyřeší celou řadu problémů. Jako by snad ani nemuseli znát jak se starat o správnou práci s vrstvami oblečení, jenom hodíme na zem během minutky stan a rázem bude teplo! Žádné cesty znát nemusíme, nakonec od čeho je GPS a mobil? Není potřeba, abych se uměl bránit, když mám 36 zbraní! Co se týče preppingu, tak prodejci zde často zneužívají jejich křečkovské hromadící nátury a mentality a snaží se jim podstrčit další myšlenku, že se objevil nějaký další kousek jejich výbavy, jenž zaručeně potřebují, jestli se chtějí vyhnout nějakému problému (tj. nikdy nekončící nákupy). Když přijde na věc, tak všechny tyto věci jsou jsou jenom nástroje. A nástroje nám pomáhají řešit lépe nějaké ty problémy, jenž by se bez nich řešily hůře (anebo pomaleji či snad s horší efektivitou). Správné nástroje pro různé činnosti jsou často nenahraditelné, ale nevyřeší věc jen samy o sobě.
Vezměme si onen stan jako příklad: i tehdy, když víte, jak postavit ve vteřině stan, tak i tak musíte vědět více o věcech okolo: jak vybrat pro něj správné místo, aby vám do něj nefoukalo, jak zde zabránit srážení vody, jak vykopat kanálek okolo stanu pro odvádění deště, …
I to sestavení je samozřejmě užitečná věc a bude vyžadovat praxi. Speciálně pak ve tmě / špatném počasí. GPSky jsou taktéž srovnatelná navigační esa, ale co budete dělat tehdy, když nebudou fungovat, nepůjde síť či elektronika nebude vůbec fungovat? (EMP) Dokážete se vůbec vrátit ke kompasu a mapě?A co navigace s pomocí hvězd a Slunce a jiných metod?
Střelná zbraň je ta nejlepší obranná a lovecká věc, jakou si dnes člověk může sehnat, kraluje našemu věku. Nepomůže ale vyřešit všechny problémy a vždy. Mnoho situací omlouvá použití zbraně k obraně, ale nikoliv k užití smrtící síly vždy a všude. Když člověk bude tahat tu největší pušku co má, na každého návštěvníka, dost možná tím zbytečně eskaluje situaci ve zbytečný boj.
Jediná cesta, jak se stát všeobecně dobrým a univerzálním survivalistou / prepperem je pracovat na všech svých dovednostech, jelikož nikdy nevíte, jakou výzvu proti vám Příroda postaví. Hromadění věcí (jenž stejně ani neunesete najednou) pak nijak neřeší podstatu věci – totiž absenci zkušenosti. Změna postoje je v této věci nezbytná a to platí pro všechny z nás, jelikož každý člověk má trochu jiné mezery stran svého vzdělání a zkušeností. Je nutné vědět, co od sebe i svého vybavení můžete očekávat, když na tom bude závist opravdu hodně…
Vždy si musíte uvědomovat, že špatné věci se velmi snadno stanou ještě horšími a to klidně i bez varování, promyslete si proto potenciální plán, jaký máte plán na to, když budete absolutně bez všeho? Pouze se 3denním bug-outovým batohem a krabičkou poslední záchrany. Pro lidi, jenž uznávají pouze hromadění je to samozřejmě obrat o 100 %. Pro primitivních technik celkově znalého survivalistu bude ztráta jeho výbavy nepříjemná, ale nikoliv kritická. Pro hromadící osobu není jiné cesty, jak si strážit svoji na-křečkovanou sestavu. Nezapomínejte ale, že i křeček musí občas spát a davu lidí, co již týden nejedli bude jasné, že ho asi „vykouří“. To bohužel funguje vždy, jak je jistě známo každému provozovateli středověkého hradu.
4. Vaši sousedé / známí / rodina budou stát při problémech u sebe
Pomyslete jen na chvíli na všechny ty složité sociální interakce, jenž má moderní člověk utkány mezi sebou a civilizací. Vezměme si jen takové rodiny: je více než mnoho příkladů, kdy rodina není nejenom jednotná, ale bojuje i mezi sebou. Lidé se hádají o neobyčejných pitomostech (kdo nevěří ať shlédne seriál „Doomsday Preppers“) a zjistí, že rodina / přátelé / okolí se často nedomluví ba ani na těch nejzákladnějších věcech, natož na složitých propletených vztazích, jenž navíc často sklouzávají k závisti. Lidé jsou zkrátka takoví – jsou rebelující, ignorují pravidla, nesouhlasí a odchází někam z důvodu svých emocionálních hnutí / vlivů pod nějakou látkou.
A teď si považte, že to vše bude minimálně pětkrát náročnější na lidskou psychiku ve skutečném survivalu: všechna ta nejistota, vztek na vládu i rodiče. Nebezpečí lesa i zimy, nemluvě o radikální proměně životního stylu, to jsou věci, jenž by i z Gándího udělaly alkoholika. Šílenci se rozhodně neuklidní a nebudou spolupracovat, ale budou „vyšilovat“ ještě více.
Ideální by samozřejmě bylo, zjistit jak někdo zvládá ve stresu podobný posun a test před tím, nežli k situaci naostro dojde. Ale to nebývá vždy možné – nemluvě o detailu, že kdyby o tom věděli, tak to nebude skutečný test a kdyby o tom nevěděli, tak se zase naštvou, že o nich pochybujete (platí hlavně o ženách).
Jak věc vyřešit s nejmenšími ztrátami, ptáte se? Určitě to bude hlavně o vedení lidí, i to je dovednost nakonec. A charisma je pro podobné lidi důležité. Ta se dá pomalu získat zkušenostmi a nastudovat a to zdaleka nejlépe skrze pečlivou kontrolu vašich vlastních emocí. Panika je jak známo nakažlivá a stejně tak i klid.
Naučit se přinutit lidi, o které máte starost jednat proti jejich vůli a přání skrze jejich větší obecný přínos a zájem nebude snadné… Počítejte i s tím, že občas zde nebude prostě nic, čím byste jejich vůli změnili. Máte i na toto kontingenční plán?
Bug-out pro minimalistu může vyhovovat určitým ortodoxním samotářům bojících se společnosti, ale běžný člověk by se po celoročním samotném sezení v podobném místě zbláznil ze samoty. Ať se nám to líbí nebo ne, člověk je tvor společenský, čehož si všimli již ve starověkém Řecku místní filozofové (Dle Aristotela je člověk „zóon polítikon“).
5. Čas pro bug-out / útěk bude zřejmý
Je faktem, že člověk je tvor velmi nevědoucí a zřídkakdy bude mít příležitost vidět skutečně „napsané na zdi“ ano, je čas odejít! Tím je myšleno, že bude mít čas promyšleně odejít s minimálním rizikem. Je to jasné dilema: půjdete příliš rychle a promrháte čas, snahu, zdroje a další věci (důvěra rodiny), ale když budete otálet příliš dlouho, tak nebudete schopni odejít vůbec možná optimální cestou, jelikož je třeba silnice zatarasená auty, takže to bude mnohem těžší a ne tak pohodlné (žádné auto a tuna jídla v něm).
Bude zde vždy ovšem onen jistý osobní prvek v tom, vybrat si správný čas pro odchod, jakýsi signál, po němž uznáte, že je čas. Otázka ale je, jak správně odhadnete onen čas? Kdy bude vaše pohotovost nejlepší a rodina nejpřipravenější? A bude tehdy riziko dostatečně minimální a akceptovatelné? A to je jen jedna z řady otázek, jaké si musíte položit. Pokud člověk není zkrátka Bůh, jsou jeho schopnosti dost nevalné v této věci. Lidstvo / lidé dodnes na 100 % nepředpoví ani akcie, natož bug-out.
Řada věcí, jaké hrozí vaší domácnosti, rodině i vám je stejná, jako když dochází k evakuaci (obvykle řízené státem, armádou apod.). Ale tento odchod je samozřejmě zcela jiného rázu jako „bug-out“.
Hurikány, povodně, blizardy a podobné živelné události jsou obvykle natolik velké (a pomalé), že opravdu každý o nich může být kvalitně informován a to s dostatečným předstihem z médií. Lidi tedy mají čas odejít či zalézt někam. Navíc se tehdy obvykle lidé cíleně přesunují směrem, odkud nadále hrozí nebezpečí nejmenší. To vše má dost předvídatelné časy jak ze strany oněch zúčastněných osob, tak i státu. Při bug-outu je situace jiná, jelikož máte v rovnici prakticky výhradně samé neznámé.
Tak či onak, není žádný spolehlivý a jednoduchý (+ stoprocentní) ukazatel, jak poznat, že je ideální čas k bug-outu. Nikdo také neodchází z domu po každém podezření zaslechnutém od známých / člena rodiny. Odchod z domu může být v některých okamžicích po čertech zřejmý (požár, nabourané auto, …), v jiných by ale člověk nehledal hlubší souvislosti (pokles akcií nějakého podniku, rekordní sucho, …).
Považujte se za šťastlivce, jestliže tuto věc řešíte pouze pro jednotlivce a ne pro rozsáhlou rodinu. Tehdy totiž bude stres i emoce řádově znásobeny a tlak vpravdě mimořádný. A právě tehdy člověka tak kvapně zradí jeho instinkty či dobrý úsudek.
6. Zlato a stříbro bude nová měna po jakékoliv apokalypse
Část tohoto mýtu je jak to většinou bývá, založena na realitě zčásti. A ta další část je již jen doufání či osobní tužba. Zlato i stříbro jsou dobré investiční volby a zkušení preppeři na ně často vsází jako na jeden trik v jejich rukávu. Ale idea, že se zlato a stříbro stane hned nová de-facto měna je daleko za jistotou a mnohem blíže „spíše ne“.
Jednak – je divné představovat si survivalový scénář, aspoň krátký či střední délky, kdy by věci byly tak špatné, že by zelené peníze přestaly být platné a sloužily nadále jen k zapalování ohně, ale na druhou stranu lidé by vítali a chtěli jen jakýsi lesknoucí se kus kovu. A speciálně právě v situaci, kdy by vás potraviny a zásoby udržely naživu téměř jistě, kdežto se zlatem a stříbrem to není vůbec jisté (Kdo a proč by jej přijímal namísto věcí na barter typu malá lékárnička nebo zapalovač?) A proč vůbec by se znevýhodňoval zlatem před jídlem / jinými zdroji, když má na výběr? Ano, zlato a stříbro (a i další vzácné kovy) byly prakticky ve všech kulturách symbolem bohatství. A ano, jsou mezi námi často i lidé natolik chorobně posedlí majetkem, jenž by prodali svoji poslední konzervu za peníze, ale to bude opět výjimka.
Ale jsme opět u toho – nic z toho technologicky negarantuje ani nezaručuje, proč by to kdokoliv se zdravým rozumem dělal? Co si vezmete v případě hladu vy? Kuře nebo kus zlata? Hromadit vzácné kovy a cenné věci nadmíru je prostý zvyk, nad který by se měl slušný survivalista přenést. Jistě, i tomu se může někdy občas hodit třeba někde na úplatek úředníka kus zlata, ale že by ho lidé automaticky všude přijímali? To je směšné a nelogické!
Na každý pád byste ale v podobné situaci měli dát zpočátku přednost komoditám a věcem, jenž vám budou užitečné vždy a všude bez rozdílu šílenost / „ujetosti“ konkrétní osoby: šaty pro každou sezónu, léky a lékárničky, batohy, vybavení na lov, atlas hub, jídlo, dobytek, statek, … Zlato nikdy nebylo a ani nikdy nebude jediná univerzálně přijímaná komodita!
Napadlo vás někdy, čehos se skutečně bojí průměrný prepper? Napovíme vám trochu, ne, není to nukleární válka, ani nemoci šílené, ani ekonomická krize a tím méně lokální válka. Ano, je to bohužel opravdu tak, většina prepperů se bojí jediné věci: že když přijde na věc, tak nebudou mít o pouhý ždibíček dost zásob, což je opět uvrhne do dalšího kola paranoidního nakupování.
7. Když budete velmi dehydrovaní, můžete se napít moči
Jestli existuje nějaký opravdu maximálně idiotský mýtus o survivalu a prepperství, tak je to tento. Řada profíků i laiků si stále občas myslí, že je to přijatelná záložní strategie pro případ, když jste bez tekutin a vyprahlí.
Asi můžeme poděkovat za tuto osvětu řadě kanálů třetí třídy a neméně mizerných survivalových show. Je jedno, jak často jej demystifikujete, opět se po čase vrátí a to ještě ve větší síle.
Logika za tímto aktem funguje asi takto: když jste zcela bez vody, tekutin a dehydrovaní na pokraji smrti (protože, kdo by jinak pil moč dobrovolně, že ano?), je tu ten názor, že můžete svoji teplou moč použít jako překlenovací hlt vody, nežli se dostanete ke zdroji vody pořádné, jinam. Lidé věří této zvrhlosti zcela zjevně proto, jelikož je moč převážně složená z vody a stejně, ledviny tuto břečku z vás opět vyfiltrují (jako to již úspěšně udělaly jednou – a věřte nám, že k tomu měly zatraceně dobrý důvod!).
Ale kdokoliv, kdo má jen základní znalosti lidské biologie musí vědět, že tato věc je lež a to velmi nechutná (dvojsmysl míněn). Rozeberme si tento scénář: jste v situaci, kde jste jako osamělý přeživší nějaké hrůzy (a poté, co jste vyčerpal všechny své tekuté zdroje okolo), dojdete k závěru, že se napijete moči. To, co ale s tímto skutkem děláte, je stejně k ničemu jako pít mořskou vodu. Zde konkrétně opětovně do těla zavádíte toxiny, jaké již jednou vaše tělo vyloučilo a jaké musí vyloučit znova (takže vás to ještě více dehydruje, anžto je daná věc více koncentrovaná!).
Vaše tělo již tehdy bude v dost mizerném stavu, vystresované, možná nemocné a zraněné. A pak bude stres z čištění moči pro něj dost možná věc, jenž odstartovala řetězec událostí ve vašem těle, jenž povedou až ke smrti. Orgán, co funguje a generuje teplo, potřebuje vodu, kterou nemáte a nemůžete ztratit ani vydat. Je to slepá ulice tak či tak a prostě věc, jenž váš status jen dále radikálně zhorší.
Nepodléhejte tedy tomuto mýtu! I přesto se ale sluší připomenout, že i survivalisté mohou moč občas dobře využít: jednak jako dezinfekci, když nic jiného není po ruce a za další, pro ochlazení dát ji buď na šátek, popřípadě po vzoru některých kmenů si s ní navlhčit místo, kam ulehnete.
8. Budete na tom lépe sami
Řada lidí sama sebe vidí jako jakéhosi osamělého poutníka po cestě pustinou , jenž je neohrožený, dobře ozbrojený osmi pistolemi a desíti puškami, který se jistě vidí jako ten poslední přeživší. Jedině on bude dostatečně šikovný, mazaný a vybavený tak, aby ostatní přechytračil. A navíc vše natolik dobře zvládne, že přežije i konec světa.
Tato mýtická osoba nepotřebuje další muže a ženy. Další lidé je zpomalují, lákali by ve více lidech moc pozornosti s nimi a je to prostě jen další pusa ke krmení. Takoví si často myslí a říkají: „Budu na tom lépe sám“.
Bohužel ale, lidské bytosti takto nefungují. Lidé jsou sociální bytosti a jako takoví nejlépe fungují v týmu / jednotce. A nikdy to neplatí více nežli tehdy, když je nějaký velký problém. Jiní lidé učiní práci jednodušší, více efektivní, nechají vás zvládnout více práce, budete mít s nimi i více očí a uší po svém pozemku. A také více mozků k řešení problémů.
Dokonce i pouhá dvojice lidí, vy a někdo další, již může jeden tomu druhému hlídat záda, hlídat když spíte, zjistit více o tomto sektoru a také třeba pomoci nést něco pro vás příliš velkého. A také přirozeně pomoci v nespočtu dalších činností. Osamělý prepper a survivalista nemusí být schopen sehnat dostatek zdrojů, tehdy, když bude nemocný, zraněný anebo podvyživený (anebo dokonce vše zároveň). Bez vícero lidí také člověk neunese větší úlovek (cokoli nad srnku) a také nemusí přežít první zimu sám.
Je zase na druhou stranu pravda i to, že více lidí obvykle znamená i více problémů a negativních stránek, jenž to zahrnuje – věští konzumace jídla, dělají větší hluk, na lovu je spíše něco zaslechne, střety osobností, … Zisky ale v této kategorii opravdu radikálně převáží negativa. Speciálně, když přijde na bezpečnost a zdání se příliš drsného cíle. Osamělý vlk se snadno stane obětí gangu a to tím spíše, když je nuceně statický (pole, zvířata, …).
Možná jste nejrychlejší ruka na východě a k tomu mistr světa v kickboxu, ale život není filmový scénář. Statistika je prostě neúprosná, největší šance totiž je, že sám nepřežijete setkání s první dostatečně velkou agresivní skupinou. Nemluvě o tom, že i vy musíte občas spát.
Pakliže byste skutečně byli v režimu osamělého vlka (ať již nuceně anebo cíleně), tak budete stále existovat v mimořádně zostřeném režimu: neexistuje, abyste v jeho rámci udělali byť i jen sebemenší chybku anebo botu při vašich technikách a při práci. Život často nedává druhou šanci, což je dobré si uvědomit… Ona stačí i taková zlomená ruka, když je člověk sám.
9. Hlídání data spotřeby na jídle je vždy bezpečné
Nemálo z prepperů se nad touto zásadní myšlenkou skutečně do detailu nikdy nezamyslela! Je tedy odpověď „ano“, „ne“ anebo snad „možná“? Tato otázka je skutečný oříšek, protože je tu málokdy nějaké testování ze strany konkrétního výrobce. A to málo, co se testuje je v natolik malém měřítku, že to nemá moc cenu řešit. A ano, je to problém a to velký! Jelikož podobná nedobrá konzerva může udělat dvě věci: můžete díky ní celou noc zvracet (lepší případ paradoxně), popřípadě na to rovnou umřít. A problém další: nebudete mít co jíst, když se zkazí.
Co s tím tedy? Jak dlouho vám vydrží vaše nějaké oblíbené jídlo, co máte v zásobách? A jsou opravdu MRE dobré i po třech letech? Vydrží plechovka hrášku déle jak říká právě tento výrobce? A má tato zelenina stejného dodavatele pro celou zakázku a vydrží stejně dlouho?Když se na věc podíváte realisticky, máte ohledně dlouhodobého uložení jídla v zásadě tři možnosti
- Rotujte vše pravidelně a důkladně. A ujistěte se, že věci, které budete jíst, jsou čerstvé, ba co nejčerstvější. Měly by to být pochopitelně věci, jaké jíte běžně, nejen laciné nákupy, protože pak dojde k tomu, že se věci nestřídají pravidelně ale podle chuti rodiny.
- Spolehnete se na datum spotřeby a budete doufat, že výrobce dané jedlé záležitosti věděl, co dělá. Ale zkušenosti praví, že lidé viděli jídla, co byly zabaleny za ideálních klimatických podmínek a přesto nepřežily ani minimální trvanlivost a také jídla, která ji přežila dalece.
- Můžete investovat do nějakého toho jídla, co má garantovanou skutečně tu nejdelší dobu trvanlivosti: MRE speciálně, suché fazole, rýže, mouka, med, cukr, ořechy a semena, … Toto není ideální volba zcela pro všechny, ale i každý uznává, že chce, aby jídlo, co sní či dá dětem, bylo jakž-takž čerstvé.
Určitě to bude chtít, abyste v této věci provedli sami pár testů, jinak to nebudete vědět zcela stoprocentně. Zkuste pořídit pár plechovek nějakého jídla a otevírejte je po nějakém čase vždy a sledujte výsledek. Po čase jistě zjistíte sami, že určité značky jsou opravdu lepší co do trvanlivosti, nežli jiné!Má to ale celé jeden problém – jediná osoba, které v této věci můžete věřit, že tyto věci zvládne správně, jste právě vy!
10. Hygiena je pro fajnovky, neplýtvejte místem na takové věci
Tato úvaha je samozřejmě špatná. Ba naopak! Hygiena je jedním z pilířů civilizace, jelikož je to právě hygiena, kdo se pozitivně podepsal pod zredukováním šíření se nákaz (a dalších podobných cizopasníků, jenž doslova pijí krev, takže se moc nevyspíte, něco jako když jste v lese bez moskytiéry). Stejně jako další savci – bez časté péče by se i člověk stal zapáchající hroudou prolezlou parazity a náchylnou na sebemenší nemoc.
Asi vám nemusíme v roce skoro 2020 připomínat, že vše, dermatitidy, přes průjem, až po svrab a blechy si na vás rádo založí základnu, když pocítí nemyté lidské tělo. Zejména průjem se průjmové nemoci těžce zredukovaly celé skupiny lidí, kde byla nulová hygiena. Již tak špatná situace se stane pro survivalistu díky podobné nemoci doslova kritickou. Tělo totiž pomalu ztrácí elektrolyty, jenž nemusí být možné doplnit bez kapaček.
Na druhou stranu ale zdůrazňujeme i to, že určitě není potřeba tahat s sebou celé holičský kabinet a vanu. Jsou potřeba základní věci – abychom se udrželi v optimální kondici my, naše tělo i náš imunitní systém. Postačí aspoň kartáček, mezizubní kartáček, toaletní hygienické vlhčené ubrousky, dětské utěrky, deodorant nebo špetka dětského zásypu. Neurazí ani špetka šamponu a hadr dedikovaný vaší očistě (+ další na tu anální). Případně ženské věci.Vše řečené udrží vás i vaše okolí v normálním civilizačním režimu prakticky neomezené dlouho. Není náhoda, že se člověk cítí po umytí tak morálně nabuzený. Ale ono to funguje i na lidi okolo samozřejmě. Leckdo má dokonce snížený čichový práh na svůj zápach, ale na cizí nikoliv.
S hygienou to není třeba úzkostlivě přehánět, pokud zrovna nešijete tržnou ránu apod., ale určitě to není věc, kterou byste měli zcela podcenit!
- Petr Hájek
- Petr rád tráví čas v přírodě, obvykle jako turista. Rád zkouší nové věci z oblasti přežití a to nejen v přírodě, rád testuje nové produkty a objevuje nové značky, které vstoupí na trh s produkty pro přežití. Jeho životní krédo je: "I ten nejhorší den v lese je stále lepší jako ten nejlepší den v práci!".
Přejít do magazínu