Skončila první výprava na Severní pól vraždou?

Věděli jste, že první výprava na Severní pól skončila nestandardní smrtí vůdce celé výpravy? A právem se spekuluje, že nešlo o nic jiného, než o vraždu. Komu vadil Charles Francis Hall? 

Průzkumy severu

Zkoumání severních oblastí především v oblasti severní točny, jak se postaru říkalo Severnímu pólu, jsou populární již od 19 století, kdy se zlepšující technika dokázala popasovat s neuvěřitelně drsnými podmínkami, které tam odnepaměti panují.

Jedním z polárních badatelů byl Charles Francis Hall, který podnikl první pokus dobýt Severní pól. Na jeho výpravu by se možná pozapomělo, kdyby nedošlo k velice nestandardní situaci, která byla zčásti objasněna až po mnoha letech. Otázky a pochybnosti zůstávají a jednou z hlavních otázek zůstává, kdo otrávil Halla a jestli šlo o náhodu nebo o cílený likvidační úmysl.

Charles Francis Hall

O jeho raném životě toho nevíme příliš. S otazníkem je i rok jeho narození, ačkoli 1821 se zdá být jako nejpravděpodobnější. Hallovi nebylo dopřáno vyšší vzdělání, ale tento nedostatek dohnal svojí velkou pílí a osobním nasezením.

Narodil se Rochesteru, New Hampshire nebo ve státě vermont. O jeho rodičích taktéž mnoho nevíme. Mladý Hall se vyučil kovářem, ale toto černé řemeslo mu nic neříkalo. Nicméně kovařina mu dala velkou fyzickou průpravu, kterou využíval na svých severních cestách.

Ve 40. letech 19 století se oženil a usadil se v Cincinnati, kde rozjel velmi úspěšné podnikání v oboru výroby pečetí, razítek, rytectví desek a kovorytectví. Nakonec vydával i vlastní noviny Daily Press s velmi slušným čtenářským ohlasem. Dal by se říci, že Charles Hall byl multi potencionální jedinec, kterému se dařilo v různých oborech.

Osud ho táhl na sever

Ve volném čase, kterého neměl Hall zrovna málo, docházel do knihoven a hltal knihy a publikace zaměřené na Arktidu. Postupem času byl díky literatuře a novinám uchvácený osudem Franklinovy pohřešované expedice. Hall studiem materiálů získal poznatek, že expedice má reálnou šanci na přežití a přeživším je potřeba pomoct.

Dvě expedice na sever

Hall se dočkal konečně svého snu a zároveň ho k výsledku vedla touha, že může zachránit přeživší z Franklinovy expedice, která se stále pohřešovala. Bohužel se mu tento záměr v první expedici v letech 1860 - 1862 ani ve druhé, podstatně delší 1863 - 1869 nepodařilo. Tuto životní kapitolu musel s negativním výsledkem nakonec uzavřít a na další pátrání po osudech pohřešovaných námořníků rezignovat.

Poslední expedice

I přes dílčí neúspěch se Hall nevzdával. Podařilo se mu od Amerického kongresu velký grant v hodnotě 50 000 dolarů a cílem mise nebylo nic jiného, než dobytí severního pólu.

Loď Polaris, která měla 25 členů vyplula 10. září 1871 s cílem přezimovat na pobřeží Grónska. Hall jako vedoucí mise musel snášet narážky a ústrky od zkušených námořníků a dalo by se říci, že nálada na lodi byla spíš napnutá.

Osudná káva

Kotvení lodi využil Hall ke 14 denní expedici na sáňkách, jejímž cílem bylo prozkoumat terén a vyzkoušet možnosti a hranice expedice. Když se po vyčerpávající misi vrátil zpět na loď, poručil se hrnek teplé kávy a měkkou postel. Obojí by mu bylo splněno, kdyby…

Kávu ani nedopil. Po několika doušcích se Hall roznemohl, stěžoval si na bolest v žaludku a na podivnou, nasládlou chuť kávy. Neúspěšně žádal lékaře Emila Bessela o dávidla, aby závadný nápoj mohl vyzvrátit. Nic takového mu nebylo podáno. Až druhý den mu byly aplikovány chininové injekce a stal Halla byl vážný.

Hall obvinil celou posádku z toho, že ho chce otrávit a odmítl další léčbu injekcemi. Jeho stav se postupně začal zlepšovat, ne však zatím natolik, aby byl schopen vykonávat funkci vedoucího celého dobrodružného podniku.

Později, na přímluvu lodního kaplana, když už byl Hall celkem fit a sám popisoval, že se cítí dobře, rozhodl se pokračovat v doléčení. Opět mu byly podány injekce a jeho stav se prudce zhoršil. Začal obviňovat posádku, jeho stav byl na hranici deliria, což se potvrdilo tím, že 8. listopadu Hall zemřel. Na smrtelné posteli obvinil několik členů posádky, že ho otrávili. Ten, kterého nejvíce obviňoval, byl již zmiňovaný lékař celé výpravy Emil Bessel.

Tělo Halla bylo pietně pohřbeno na břehu a loď nastavila zpáteční kurz.

Vyšetřování

Smrt Halla byla oficiálně vyšetřována a lékař Bessel vyslovil hypotézu, že zemřel v důsledku mozkové příhody, ačkoli příznaky tomu neodpovídají. Od té doby se vedly a také dodnes vedou hypotézy, jak a proč zemřel Charles Francis Hall.

Definitivní odpověď na palčivou otázku se pokusil až v roce 1968 Hallův životopisec Chauncey C. Loomis, který se vydal do Grónska a s vyžádaným povolením se rozhodl prozkoumat Hallovo tělo. Měl štěstí, neboť místní klima zachovalo tělo v překvapivě dobrém stavu, takže mohl odebrat vzorky vlasů, nehtů a kostí. Výsledek byl šokující. Podle analýzy byl zřejmé, že mrtvému někdo 14 dní před smrtí podával vysoké dávky arsenu, což byla i podle doložených příznaků i příčina smrti.

Sok v lásce?

Je nápadné, že Hallovy se přitížilo vždy, když ho léčil lékař Bessel. Především po jeho údajných chininových injekcích se zdravotní stav vždycky zhoršil a brzy se přidal motiv.

Bessel možná nechtěl sabotovat výpravu, neboť badatelé přicházejí s jasným důkazem. Hall byl v důvěrném písemném styku s půvabnou sochařkou Vinnie Ram, kterou Bessel miloval a zřejmě se jí dvořil. A to je možná příčina konce první výpravy za dobytím severní točny.