Otec lvů George Adamson

Otec lvů

George Adamsona zná prakticky každý, ačkoli každý si ihned nevybaví spojitost s příběhy lvice Elsy a Volání divočiny. Obě knihy se staly předlohou úspěšných filmových snímků. Jejich duchovním autorem se stal Otec Lvů George Adamson a jeho manželka Joy Adamsonová.

Ačkoli jejich život se podobal životu poustevnickému a jejich kolegové se obávali, že zvířata, se kterými volně žili, je jednou zabijí, opak byl pravdou. V jejich blízkosti se zvířata cítila bezpečně, protože manžele Adamsonovi se s nimi dokázali sžít. Nakonec, oba manželé zemřeli rukou vraha. Každý zvlášť…

Nyní si představíme život George Adamsona, který se rozhodl zasvětit svůj život lvům, Africe a Keni, kde strávil nejdůležitější část svého života.

Život Otce lvů

George Adamson se narodil 3. února 1906 v indickém Etewahu (tehdejší Britská Indie) a jeho angličtí rodiče mu dali jméno George Alexander Graham Adamson. Jak bylo běžným zvykem, plné jméno nepoužíval a tak Otce lvů známe výhradně jako George Adamsona.

 Vzdělání získal na Dean Close School (Cheltenham, Anglie).

Lásku k milované Africe, si vybudoval zřejmě již v roce 1924, kdy jako osmnáctiletý mladík přijel do Keni, aby pomáhal svému otci na kávové plantáži. Se svým bratrem, se kterým měl úzký vztah, si vypěstovali lásku k pěší turistice. To se týkalo především pěších cest po Skotsku. V Keni tomu nebylo jinak a zřejmě volná, divoká a velmi drsná příroda mladému Georgovi učarovala. Jenže práce na plantáži nevyhovovala jeho dobrodružnému duchu a tak není divu, že se u otce příliš dlouho neohřál. Nakonec vystřídal několik povolání, které mají slovo dobrodružství už ve svém genetickém základu. George se stal mimo jiné profesionální hledač zlata, obchodník s kozami nebo lovec na safari. Svoje bohaté životní zkušenosti pak popsal ve dvou autobiografických dílech.

V roce 1938 se úspěšně ucházel o místo správce v keňském Oddělení pro zvěř a byla mu přidělena pozice správce Severního okrsku. O čtyři roky později se poznal se svou budoucí manželkou Joy. Jejich manželství zůstalo nakonec bezdětné. Joy nejméně třikrát potratila a zplodit potomka bylo vzhledem k okolnostem takřka nereálné, což je škoda, jelikož mateřský a rodičovský pud obou byl velmi výrazný. To se potvrdilo v roce 1956, kdy se do rukou George a Joy dostalo lvíče, které známe pod jménem Elsa. Ačkoli jim nikdo nevěřil, podařilo se jim mladé lvíče vychovat a znovu vypustit do volné přírody. Tehdy totiž panovalo přesvědčení, že lidé nemohou odchovat mláďata lvů tak, aby jejich pudy a zvyky zůstaly zachovány. Jinak řečeno, že takto odchovaná mláďata nepřežijí ve volné přírodě. O tento typ projektu se nikdo před nimi nepokusil, alespoň podle toho, co je všeobecně známo. Elsu v dospělosti, zhruba ve třech letech oba naučili lovit a později byla Elsa vpuštěna do volné přírody. Neuvěřitelné se stalo skutkem a lvice Elsa se stala námětem pro knižní a filmové zpracování. Bohužel její životní pouť ukončila předčasně babezióza, onemocnění krve přenášené klíšťaty, na což v roce 1961 Elsa umírá.

Pozdější léta

Ve stejném roce odchází George do důchodu, aby se mohl věnovat výhradně práci se lvy. Ačkoli vědecká obec nebrala George příliš vážně, on byl na rozdíl od vědců tvrdým praktikem, který měl konkrétní výsledky. Na zvířata koukal jako na celek a součást schématu zvaná příroda a tím se odlišoval od vědců, kteří mají zvířata pouze jako studijní materiál. Rozdíl v přístupu v této problematice mu napomáhal dosahovat konkrétních výsledků.

 I v důchodu se věnoval ochraně přírody a bojoval proti pytlákům. Uvědomoval si, že jediný a zároveň největší nepřítel zvířat je lidská rasa. Jeho výsledky a populární knižní a filmové zpracování rozproudil nevídaným způsobem zájem o ochranu přírody, ekologii a boj proti pytlákům.

Zabýval se především velkými kočkovitými šelmami a jejich návratu do divočiny. V tomto oboru měl pronikavé výsledky a z jeho zkušeností se učilo mnoho následovníků.

Velká tragédie

V roce 1970 se rozešel s Joy. Jejich faktická odluka však neznamenala konec jednoho velkého přátelství. Naopak. V její společnosti trávil vánoční svátky a velmi často se vzájemně navštěvovali. Tak tomu bylo až do roku 1980, kdy byla Joy brutálně zavražděna vlastním zaměstnancem. Vrah Paul Wakwaro Ekai neunesl obvinění z krádeže a následné propuštění a rozhodl se Joy ubodat nožem, přestože on sám tvrdil, že jí zastřelil. Trestu smrti se vyhnul jen díky tomu, že v době spáchání vraždy byl nezletilý. Za svůj ohavný čin dostal jediný spravedlivý trest. Doživotí.

Na podkladě této tragédie se Otec lvů utvrdil v tom, že nejhorším a nejnebezpečnějším predátorem je pouze člověk…

Poslední léta

Devět let po smrti své milované partnerky a kolegyně, se Otec lvů vydává na svou poslední cestu. Psal se 20. srpen 1989 a svým vozem jede zachránit svého asistenta a turistu z Evropy v národním parku Kora. Somálští bandité jeho auto rozstříleli a George utrpěl mnoho střelných zranění, na které umírá. Bylo mu 83 let a je pohřben v národním parku Kora vedle svého bratra Terrance a oblíbených lvů Super Cub a Boy.

Jeho odkaz nadále žije.