Pro spaní v kempu nebo v přírodě jsou velmi vhodné stany. Poskytnou nám skvělou ochranu před okolním prostředím, ale i soukromí a teplotní komfort. K dispozici máme celkem tři základní konstrukce. Starší typ, kterému se říká Áčko, a dva novější. Jedním z nich je tunelový stan a tím druhým kopulový. O kopulovitých si něco povíme, ať si trochu rozšíříme všeobecný přehled.
Je lepší nebo ne?
Kopulovité stany, nebo také stany typu iglú, jsou klasické stany čtvercového základu. Nabízejí poměrně dobře řešený prostor. Skládají se celkem ze dvou vrstev - vnější (tak zvaného tropika) a vnitřní části. Každá z nich je velmi důležitá a má určité specifikace, na které bychom si při výběru měli dát pozor. Konstrukce kopulového stanu se vypíná pomocí dvou nebo tří prutů. Dva stejně dlouhé pruty se úhlopříčně propnou a zajistí. Tím vznikne potřebný prostor pro stavbu vnitřní části. Záleží, jestli máme vnitřní nebo vnější konstrukci, ale o tom si povíme až za okamžik. Pokud se pruty kříží ve více, něž jednom místě, jedná se o takzvaný geodetický stan. Tyto stany jsou hojně používány v základních táborech stavěných ve vysokých výškách. Kopulovité stany nabízejí nejlepší možnou stabilitu. Není třeba je kotvit do země, jejich konstrukce je samonosná. Pro lepší odolnost vůči povětrnostním podmínkám se však zajišťuje, stejně jako ostatní stany, kolíky do země. Jak vidíme, kopulové stany nabízí mnoho výhod oproti jejich kolegům. Tato konstrukce je nejrozšířenější na světě, což mluví samo za sebe. Na co si ale při výběru dát pozor?
Pár přátelských rad
Podobně jako batohy mají i stany svá úskalí. Jedním z nich je jejich váha a velikost ve složeném stavu. Musíme si rozmyslet, zdali se bude stan vozit v autě, nebo ho budeme nosit na zádech připnutý na batohu. Tento rozdíl je velmi směrodatný. Podle něj se určuje i cena stanu. Velký a těžký stan umí udělat každý. Takový, aby se dal bez problémů nosit, málokdo. Dále nás bude zajímat konstrukce. Ihned zapomeňme na vnitřní konstrukci, kdy se nejdříve staví vnitřní část a přes ni se přehazuje tropiko. V dešti by se nám to mohlo pěkně zkomplikovat. Vnější konstrukce je mnohem lepší, rychlejší a můžeme stavět obě vrstvy najednou. Tím ušetříme čas. Zároveň budeme-li chtít stan sbalit za deště, nejdříve složíme vnitřní část a pak až tu vnější. Jediným problémem u těchto stanů je předsíňka. Bez ní si stan ani představit nemůžeme. Ukládáme do ní své vybavení - funguje jako sklad. U kopulových stanů se setkáváme buď s apsidou, nebo klasickou předsíní. Zatímco apsida je jen protažené tropiko, které poskytuje trochu prostoru navíc, klasická předsíňka je mnohem prostornější. Využívá podpůrného prutu a poskytuje i místo na opatrné vaření.
Konečný výběr
Bohužel není výběr tak snadný, jak bychom si představovali. Musíme myslet i na materiál, který se opět točí kolem frekvence používání stanu a typu podnebí. Jestli ho budeme mít na zahradě pro děti, nezabývejme se zbytečně materiálem a sáhněme po levnější verzi. Čím více bude frekventovaný, tím více musí být materiál odolný a kvalitní. Nejkritičtějším místem jsou švy, které nejčastěji propustí vodu. Materiál tropika by měl poskytovat vodní sloupec od 1000 do 1500 mm, v horších podmínkách od 1500 do 3000 mm. Vnitřní část musí být z prodyšného materiálu, aby tak stan dýchal. Podlaha vnitřní části by měla být odolná, pevná s vodním sloupcem od 5000 mm do 10 000 mm. Musíme totiž myslet i na vlhkost, která jde směrem od země.