Sortiment

Vyznáte se v pojistkách zavíracích nožů?

31.01.2017 | Poradna | Petr Hájek | Doba čtení: 9 minut
Nalezeno v magazínu (0)
Nalezeno ve slovníku (0)
Bohužel, na zadaný dotaz jsme nic nenašli.

Nože se liší mnoha věcmi. Může to být materiál střenek, zda je čepel černěná či nikoliv, různými typy ocele, tím, zda je čepel fixní či nikoliv a pochopitelně, také je velmi důležité, jakou má vámi uvažovaný nůž pojistku. A to ideálně co nejbezpečnější pro vás i vaše okolí. Jak se v nich všech ovšem vyznat?

Typy pojistek u zavíracích nožů

 Zavírací nože jsou populární volbou pro stále větší objem moderních lidí, jelikož jsou rozumným kompromisem mez noži s pevnou čepelí a těmi skutečně nejdrobnějšími (všelijaké speciály na kůže, ústřice, jednopalcové survivalové mini-čepele, ...).

Představení základních typů zavíracích pojistek

Zavírací/Otevírací pojistka, to není otázka jen a výhradně vzhledová, jak by si snad někdo mohl chybně myslet, ale také konstrukční a funkční. A to proč? Jelikož jedině díky ní se čepel rychle otevře a zůstane v dané poloze. A to se pochopitelně netýká výhradně nože otevřeného, jelikož absolutně totéž platí i pro fixaci nože po „uzavření“. Na každý pád a v obou případech by nefunkční pojistka zajistila, že by nůž nebyl fixován (taková ta boční vůle) a hrozilo by akutní poranění vašich prstů a ruky.

Je proto zcela nezbytné nejen pečlivě vybrat takový zavírací nůž, jenž vám dokonale sedí do ruky, cenou, materiálem ocele, ostřením a dalšími věcmi, ale nesmírně podstatné je i to, aby řezal po velkém přítlaku na fixovanou čepel na straně jedné a když jej zavřete, ani se nehnul, na straně druhé.

Motýlek (bali-song)

Známý nůž pro „drsňáky“ a rádoby-drsňáky vnikl již okolo 8. století na Filipínách a má čepel vyvedenou na dvě půlky, jenž jsou snýtovány s čepelí. Když se čepel vysune, dá se zafixovat spojkou a tím vnikne skoro-pevný nůž. Dá se při trošce tréninku otevírat jednou rukou. Tomuto typu se ale dnes již určitě vyhněte (a speciálně v nejlevnější „stánkařské“ variantě), jsou tu dnes jistě i lepší a spolehlivější konstrukce. No Name Bali-song se totiž po čase rád „vychodí“ a nedrží na místě.

Sevřený nůž (též známé jako „Clasp knife“)

Požívá je třeba firma Opinel. Zavírací nůž bez pružiny v zadní části. Občas mu někdo říká i „kluzné spojení“, protože mu chybí zámek a drží se v otevřené nebo zavřené poloze.

Hřbetní zámek (anglický originál: „Lockback, Monolock, Backlock“)

Typická je pro něj odpružená závěrka vybavená výstupkem na konci. Ten poté přesně zapadá do vybrání na čepeli a fixován na něm je pak tlakem pružiny. Uvolnění najdete na hřbetu rukojeti. Jedná se o již mechanismus, pro který vám jediná ruka bude často málo. Zámek je to typicky bezproblémový a u výrobců poměrně oblíbený (není složitý na konstrukci, rozuměj, je levný).

Vložkový/Přímý systém (Linerlock, Walkerlock, …)

Jak naznačuje již jeho jméno, je pod tímto typem podepsán nožíř Michel Walker. Mechanismus je ukryt v rukojeti nože, během otevírání se napíná jeho „vložka“ (kovový list v rukojeti) a na konec své cesty se zapře do čepele, kterou tím pochopitelně zafixuje. Stačí pak kdykoliv palcem vložku posunout do boku a čepel je opět volná.

Rámová pojistka (též v originálu „Framelock“)

Jedna z pod-variant vložkového/listového zámku. Namísto vložky je zde ovšem součástí celého jejího fixačního procesu jakýsi doraz (součást konstrukce). Proti variantě vysloveně Vložkové/Přímé jde určitě o bezpečnější pod-variantu (čepel je nyní jištěna vlastní a celou konstrukcí rukojeti).

Rotační zámek (též k vidění jako „Roll-lock“)

Patentová konstrukce firmy Benchmade (mimochodem, celým jménem „Rolling Lock“), jenž používá k fixaci malé kladičky (či přesněji, její rotace). Právě v tomto případě je samotné upevnění čepele prováděné přímo poměrně velkým kolíkem s vybráním. Naopak uvolnění je proces taktéž snadný – zkrátka si na pravé straně rukojeti uvolníte palcem onu příslušnou pojistku. Považuje se za jeden z nejbezpečnějších systémů dneška vůbec, setkáte se s ním tedy u výrobců jako jsou Benchmade, SOG, Camillus, …

Integrální pojistka (anglicky „Reeve’s lock“)

Tento zase pro změnu funguje takto: v noži/jeho vložce je stále napnutá pružina/pojistka, jenž se okamžitě po otevření čepele uvolní a přesně zapadne do hřbetu čepele (je to pojistný kolík, či přesněji, jeho hrana). No a když hrana tohoto kolíku dosedne na zadní stranu čepele, ta je tímto fixována na místě. Jak je zvykem, její uvolnění pak probíhá přesně naopak – uživatel pojistku odtlačí zpět a nůž uvolní. Tento typ se vyrábí jak ve verzi pro leváky, tak i pro praváky. A navíc, po troše tréninku se dá opět zvládnout jedinou rukou.

Typy pojistek u zavíracích nožů

 Pojistka nože je naoko velmi drobnou součástí, kterou často jeden doslova přehlédne, přesto však jde o jednou z nejdůležitějších věcí, pro jaké se u něj musíte rozhodnout.

Osový systém (původně „AXIS lock“)

Jednoznačně tím největším trumfem tohoto typu nožové pojistky je to, že je nesmírně pevná. A rozhodně jí ocení i osoby, či spíše jeho majitelé, levorucí, protože pojistka je univerzální a přesto nijak neomezující (o prstech okolo čepele ani nemluvě). Konstrukce AXISu je rovněž unikátní v tom, že neobsahuje běžné o sebe se otírající prvky, takže minimálně toto jí zajišťuje hladší chod. Opět jde o patent ze stáje Benchmade.

Kroužkový uzávěr (anglicky „Ringlock“)

Typ vyvinutý již v roce 1890 panem Josephem Opinelem a najdete jej výhradně u nožů Opinel. Ty mimochodem postrádají zadní pružinu + ozub a čepel zde fixuje otočení speciálního ocelového děleného kroužku.

Sáhl po ní kupodivu i výrobce Cold Steel u vysloveně moderního modelu Twistmaster z roku 1990.

Blokový uzávěr (též lze najít i jako „Blocklock“)

Na čepu (středovém) je zde zajištěn pružinou blok a při fixaci se přesouvá do zadního čela čepele.

Výkyvný systém (též „Swinglock“)

Za tímto dílem stojí pro změnu Francis Boyd a jde opět o jednu z nejpevnějších konstrukcí, s jakou kdy nějaký člověk přišel. Za tyto své skvělé vlastnosti vděčí pouze jednomu otočnému čepu, dlouhému zadnímu čelu čepele a pojistnému kolíku.

Woodův zámek (k vidění i jako „Wood’s lock“)

Poprvé jej zkonstruoval Barry Wood a odtud i jeho jméno. Zajímavé na něm je, že na středovém čepu spočívá jak čepel, tak i rukojeť nezávisle. Uchycení na místě se pak provede za pomoci čepu druhého (ukotven pevně v rukojeti a po přesunu do vybrání u zadního čela čepele slouží jako zámek).

Sebenzův zámek (taktéž k dohledání jako „Sebenz’s lock“)

Tato konstrukce je velmi podobná známé Liner Lock. Kdybychom si taktéž měli popsat v kostce její funkci, tak vybrání nalézající se ve vnější části střenky spolehlivě zapadne do příslušné pozice v rukojeti a tím fixuje čepel.

Levitator

Opět jeden z patentů firmy Benchmade. Působí podobně jako páka – vložka v rukojeti je schválně zhotovena takovým způsobem, aby dala vzniknout systému pro manipulaci s čepelí. Ten se pak využije k působení na ozub/vrub nalézající se v zadní části čepele daného nože.

Pro jakou pojistku se rozhodnout?

U otevíracích/fixačních/zavíracích pojistek se dá zohlednit také mnoho hledisek, ovšem na tom jednoznačně nejvyšším by pro vás měla pochopitelně být absolutní bezpečnost daného zavíracího nože. Nůž je mimořádně ostrý nástroj a jakákoliv rezignace na pozornost je u něj (a je jedno v jaké z forem) žádankou o pořezání se (a to se bavíme ještě o tom „nejlepším“ případě), jelikož v tom horším to bude i pár stehů a místo výletu trávení dovolené na lůžku a „radování se“, že jste si u této laciné čínské náhrady „vyhazováku“ nepoškodili i nervy na ruce… Nůž vyžaduje jistě velký respekt, avšak nikoliv strach.

Typy pojistek u zavíracích nožů

 Není moc věcí, jenž byste s tradičním nožem na přežití Švýcarské armády v přírodě nedokázali... Pokud má někdo stále pochybnosti, může se samozřejmě klidně rozhodnout pro některou z jeho vybavenějších variant. Ale pozor – ani zde to raději moc nepřehánějte. Padesát dalších opičinek se dozajista velmi výrazně projeví na jeho váze (a na 100 % i na ceně)! Tak či onak, survivalový standard v tom nejlepším duchu a ani není (v základní verzi) nijak přehnaně drahý. Délka úchopu u jeho nejmenších verzí (a z ní i pramenící pohodlnost dlouhodobého řezání) na tom ale bohužel není úplně nejlépe...

Osobní (a tedy nutně zkreslený) názor autora

Nezapomínejme, že oproti noži tradičnímu s čepelí fixní, zde se z podobných mechanických systémů (zdánlivě se samými výhodami – namátkou, vleze se díky nim „zavírák“ do kapsy, takže zabírá cca půlku z původní délky, ...) stávají v očích autora článku slabá místa vybavená často až přespříliš zbytečně složitou konstrukcí, pomalu, jakou najdete v průměrném spoušťovém ústrojí na zbraních. Zavírací nůž rozumné kvality a spolehlivosti = minimálně jedna pružina/pohyblivý mechanismus, co fixuje ostří na místě = nutná občasná rozborka, čištění a údržba se šroubovákem/imbus-klíčem a olejničkou v ruce.

Problémem pro něj je i to, že člověk má tendenci dělat po čase určité věci automaticky, což zrovna v kombinaci se setmělým lesem a tunami rozdílných typů pojistek na nožích nepokládá za ideální. Stačí nahradit nůž, jaký roky používáte, jiným, který má o trochu jinak těžiště, jinou pojistku, zvuk „zacvaknutí “ je jindy a v jiné poloze apod. No a když provedete tuto sérii pohybů ve stresu nebo nějakém úleku „postaru“, obvykle je zaděláno na malér (nebo aspoň vypadnutí nože v noci z ruky, popř. nedokončení žádané akce tehdy, když nůž nejvíce potřebujete). Na zavírací nože si zkrátka musíte více „zvykat“ a více s nimi drilovat, abyste je „dostali do ruky“. No a když pak musíte danou věc vytáhnout někde rychle a ve stresu (nemusí po vás jít zrovna vlčák se vzteklinou, klidně stačí obyčejná průtrž mračen, když se chystáte večer stavět přístřeší). Pak hledá váš mozek i ruce oblíbený nůž stejně (a operuje s ním), jako na něj reagoval již tisíckrát před tím, jenomže teď to bude věc jiných vlastností, obsluhy a těžiště, jenž se za určitých mezních situací bude chovat výrazně jinak. O automatickém, naučeném „zavíracím“ pohybu bez dívání se ani nemluvě…

Tímto se plynule dostáváme ještě k bodu dalšímu – autor nemá moc rád ani nože v ruce nevyvážené. Zkuste si někdy sami potěžkat, podržet v ruce a zahýbat si s ním (pěkně do všech extrémních poloh) tradiční „survivalový nůž“ typu „Bowie“ či „Rambo“ a náhodný otevřený moderní zavírací nůž (pozor, nebavíme se tu nyní o podvědomé maskulinní touze po větším noži, ale o vyváženějším noži!) a řekněte sami sobě pak upřímně: „Jaký mi sedí lépe v dlani a se kterým se mi lépe manipuluje – jaký je přirozeným prodloužením mé ruky?“.

Typy pojistek u zavíracích nožů

 Trappeři, lovci a obecně všichni dobyvatelé „Divokého západu“ měli u pasu některý z klonů nože typu Bowie (jinými slovy, „Rambo, model 1880“). Ve vteřině, kdy se nějaký dostane do rukou i vám, jistě hned zjistíte, odkud pramení jejich dodnes nehynoucí obliba mezi příznivci přírody doslova po celém světě, i proč se ještě stále produkují a prodávají.

Z tohoto (i jiných důvodů), autor článku sám používá (po mnoha letech ladění a laborování) na jakékoliv survivalové hrátky/delší výpravy do lesa kombinaci malá sekerka (celokovová) u pasu + „Švýcarák“ v kapse a bere řečené za (samozřejmě pro něj) přijatelný kompromis. A vy si ten svůj také najděte – ať už s nožem fixním či zavíracím…!

zavírací nože nože

Autor článku
Petr Hájek
Petr rád tráví čas v přírodě, obvykle jako turista. Rád zkouší nové věci z oblasti přežití a to nejen v přírodě, rád testuje nové produkty a objevuje nové značky, které vstoupí na trh s produkty pro přežití. Jeho životní krédo je: "I ten nejhorší den v lese je stále lepší jako ten nejlepší den v práci!".
Štítky článku
Přejít do magazínu
Obsah článku

Líbí se Vám článek?