Sekera (nebo také sekyra) patří mezi nejstarší nástroje, které lidstvo používalo a stále používá. Sekerky bez topůrka jsou dnes označovány jako pěstní klíny a první sekery (sekeromlaty) s topůrky se prokazatelně datují do období zhruba před 8 tisíci lety. Dnešní sekery přirozeně využívají sofistikovanější materiály než ty původní, nicméně jejich princip zůstává stejný. Co si o nich můžeme dále říct?
1. Proč jsou topůrka (většinou) dřevěná?
Většina seker je osazena dřevěnými topůrky. Víte, proč tomu tak je? Má to hned několik důvodů. Dřevo je dlouhodobě dobře dostupným materiálem, který je flexibilní a dobře se opracovává. Dá se tvarovat tak, aby odpovídal hlavě (ostří) sekery a dobře do ní zapadlo. Dřevo topůrka by nemělo být měkké, aby bylo schopné ustát i tvrdší údery a neprasklo. Další výhoda tvrdšího dřeva spočívá v tom, že pohltí dopad úderu, který tak pro uživatele v konečném důsledku není tak náročný.
Dřevem, které je pro topůrka seker používáno relativně nejčastěji, je dřevo ořechovce (angl. hickory), protože u něj byla zjištěna nejlepší vyváženost pevnosti a pružnosti. Dřevo ořechovce je dostatečně tvrdé, ale současně se při první příležitosti nezlomí.
Většina seker má dřevěné topůrko z mnoha praktických důvodů. Setkáte se ale i s jinými materiály, např. nylon vyztužený skelnými vlákny, někdy s pogumovanou povrchovou úpravou pro snadnější úchop. Na fotografii sekera CRKT T-Hawk. Zdroj: Top-ArmyShop.
2. Topůrka mohou být rovná i zakřivená
Další „detail“, který se týká topůrek, je rozdělení těchto součástí sekery na zakřivené a rovné. Zakřivená topůrka jsou ergonomičtější, lépe se drží (i když to je subjektivní) a mají větší rozsah úhlů sekání. Vhodnější jsou tak právě pro sekání, ale také kácení stromů. Naopak rovné rukojeti nabízejí více konzistentní úder a větší sílu úderu. Díky tomu jsou vhodné pro štípací sekery, u kterých zajišťují, že se při štípacích pracích méně nadřete.
Co se týče zakřivených topůrek, ta jsou přece jen běžnější. Sestávají ze středu (břicha) topůrka a spodní části (úchopu). Ta může být zakřivená dozadu a tak umožňuje větší rotaci, respektive rotační sílu. Získáte tak mimo jiné vyšší rozsah úhlů řezu (sekání).
3. Je možné sekeru používat jako kladivo?
Kromě ostří má hlava sekery i svou tupou část, a tak nás možná napadne, že bychom ji mohli nouzově využít i jako kladivo. Ono se to trochu nabízí – a navíc při outdoorových výletech ušetříme multifunkčním nástrojem dost místa v batohu a hlavně hmotnosti. Jenže pokud se pokusíme tupou stranou do něčeho hodně intenzivně bít, může se kousek hlavy sekery odštípnout, ohnout nebo prasknout a oko pro připevnění topůrka se může deformovat.
Tvrzená, respektive kalená, je totiž u většiny seker pouze přední část hlavy, tedy ostří. Některé sekery ovšem mají kalenou i zadní část hlavy a tak je možné je použít i jako kladivo. Předtím, než si nějakou sekeru koupíte, je ovšem vhodné si tento fakt ověřit.
Zakřivená topůrka jsou ergonomičtější a mají větší rozsah úhlů sekání. Naopak rovné rukojeti nabízejí více konzistentní úder a větší sílu úderu.
4. Některé sekery mívají zářezy
Některé modely seker mají hlavu vybavenou zářezy. Tyto zářezy mají různé možnosti využití. Na spodní straně čepele se obvykle nacházejí zářezy, které jsou primárně určeny pro vytahování hřebíků ze dřeva. Malý zářez je současně schopen mírně odlehčit ostří sekery, aby se zlepšila rovnováha horizontálních švihů.
Dále tu máme ještě takzvanou „vousatou“ sekeru, strašnou zbraň vikingů, u které nebývá spodní část čepele podepřena zbytkem hlavy. Taková zbraň byla obávaná mezi nepřáteli vikinských válečníků, a pokud si ji zblízka prohlédnete, okamžitě vytušíte, proč tomu tak bylo. Vousatá sekera byla odlehčená, měla skvělý švih a byla vysoce účinná v boji. Navíc byla její výroba například v porovnání s meči poměrně levná.
5. Proč bývají sekery nabarvené?
Některé sekery mívají nabarvenou hlavu nebo alespoň její část (mimo samotné ostří). Barva bývá často výrazná a to hned z několika důvodů. Tím prvním je bezpečnost. Červeně (nebo jinak výrazně) natřená hlava sekery jde zkrátka na první pohled vidět a je menší pravděpodobnost, že byste se jí zranili. Pak tu je také snížená pravděpodobnost, že byste svoji sekeru ztratili – nástroj v přírodních barvách je ve svém přirozeném prostředí zkrátka velmi dobře kamuflovaný. A pak je tu ještě jeden ještě praktičtější důvod – kovová hlava sekery s barevnou úpravou má o něco menší tendenci korodovat.
Nabarvené občas bývá i topůrko sekery, a důvodem v tomto případě bývá prodloužená životnost. Jenže někteří majitelé seker dávají přednost přírodní úpravě topora, a to z toho důvodu, že při častějším používání znamená barevná úprava vyšší náchylnost ke vzniku puchýřů na rukách.
Většina seker bývá nabarvených červenou barvou. Což je odstín, který je výrazně propagován americkými médii a nejen těmi. Červená barva prostě patří k těm výraznějším, které jdou v případě ztráty v lese nejvíce vidět. Mnohé sekery však bývají natřené i na jiné barvy, například na modrou, žlutou nebo dokonce zlatou.
Výrazná barva může být prevence proti ztrátě. Barevná povrchová úprava na kovové hlavě zpomaluje korozi.
6. Jsou suky na rukojeti v pořádku?
Některé sekery mají na dřevěných rukojetích suky, což sice vypadá přírodně, ale v konečném důsledku by z toho mohl být problém. Suky v rukojetích totiž mohou být slabým místem, protože u topor můžete spoléhat na jejich flexibilitu a suk přerušuje dřevní vlákna. V důsledku toho mohou topůrka seker v oblasti suků praskat. Konečnou životnost topůrka však ovlivňuje především hloubka a umístění suku. Komplikovanější je velký suk v blízkosti středu rukojeti. Naopak malý suk na jejím okraji příliš nevadí.
7. Proč mají některé sekery zaoblené ostří?
Na trhu najdete sekery se zaobleným i s rovným ostřím. Zaoblení ostří sekery má svůj důvod – veškerá síla švihu se totiž koncentruje do menšího bodu na spodu oblouku (většinou to je přibližně v ose ostří) a výsledné seknutí je tak efektivnější. Kromě toho zaoblení prodlužuje řeznou hranu. A delší řeznou hranu je možné rozkývat dopředu nebo dozadu a prodloužit tak záběr řezu. Rozdíl může být zásadní pro (ne)přeseknutí větších kousků dřeva.
8. Proč opalovat topůrka sekery?
Potom je tu ještě jedna zvláštnost, která se týká opálených topůrek. Všeobecně se opalování využívá jako prvek ochrany dřeva před škůdci, ale vzhledem k tomu, že rukojeti standardních seker jsou již většinou chráněny chemicky, není to jejich případ. Opalování rukojetí u seker je tak čistě designová záležitost – sice se této úpravě někdy říká „tvrzení“, ale u topůrek tvrdé dřevo nechceme, naopak chceme, aby šlo o materiál, který je flexibilní.
Opalování se standardně využívá jako prvek ochrany dřeva před škůdci. Dnes už ale bývají rukojeti seker většinou ošetřeny chemicky, jde proto spíš o designovou záležitost.
9. A co plastová topora?
U některých seker (v případě sortimentu Top-ArmyShopu se jedná především o sekery značky Gerber) není rukojeť vyrobena klasicky ze dřeva, ale z plastu. Často se jedná o kombinaci nylonu se skelnými vlákny, někdy ještě na povrchu pogumovanou. Tato kombinace zajišťuje dostatečnou tvrdost v kombinaci s flexibilitou, což jsou přesně ty vlastnosti, které od topůrek, respektive seker jako celku, očekáváme.
Navíc tvrzený nylon při vyvinutí větší síly jen tak nepraskne. Kromě toho se polymerové rukojeti dobře tvarují, takže jsou ergonomické a dají se na potřebných místech odlehčit, případně v nich lze vytvořit úložné prostory na různé příslušenství, jako jsou potřeby pro rozdělání ohně nebo paracord.
10. Poměr délky rukojeti a hmotnosti
Nakonec je třeba zmínit ještě jednu věc, která je při výrobě seker důležitá. A tou je poměr délky rukojeti a hmotnosti hlavy sekery. Obecně platí, že čím těžší hlava, tím by měla být i delší rukojeť, ale to jde samozřejmě i ruku v ruce s použitým materiálem a nejen s délkou, ale i tloušťkou rukojeti. Přímá úměra délky rukojeti a hmotnosti hlavy tak platí jen do určité míry. Příliš těžká hlava by příliš dlouhou rukojeť mohla zlomit.
Výrobci jsou si toho samozřejmě vědomi, a tak mají tyto poměry většinou přesně vypočítané. U nás na Top-ArmyShopu tak najdete jen sekery od ověřených výrobců, které zvládnou i náročnější používání a jen tak se nezlomí.
- Pavel Kreuziger
- Pavel se k našemu týmu dostal díky dlouholetému psaní o čemkoliv. Témata jako outdoor a survival ho ale baví víc než dosavadní zaměření. Přírodu miluje už od dětských táborů, od nichž plynule přešel k puťákům a trampským výšlapům. Po letech následného sezení u počítače usoudil, že v teple kanceláře se z něho chlap nestane, a začal se vracet ke kořenům. A taky má rád psy.
Přejít do magazínu