Pohodlí velkého parku
Když jede někdo do Afriky poprvé, málokdy si „střihne“ hned tu nejdivočejší variantu. Většinou začíná zvolna. V národních parcích je turistům poskytován na české poměry velmi slušný servis, ke kterému patří i voda. K mytí, k pití i k ochlazení. Ve většině velkých kempů v parcích jsou bazény, kde se můžete ochladit. Ocení to nejen senioři, ale hlavně výpravy s dětmi. Samozřejmostí jsou čisté a udržované umývárny se sprchami a někde dokonce i s vanou. Zkrátka – pohodlí a servis, o kterém se třeba našim vodákům často ani nezdá. A co se týká pitné vody, z vodovodu ve velkých parcích teče téměř vždy pitná voda. Pokud ne, je to jasně označeno. Navíc v obchůdcích je ke koupi nejen voda, ale i ostatní nápoje. Nejčastější praxí turistů je tak koupě 5 nebo 10 litrového barelu vody, protože ji mají vždy po ruce a je jasně bezpečnou volbou. A když přijde chuť na sklenku vína či lahev piva, zajdou do obchůdku. Časem stejně přijdou na to, že vozit s sebou cokoliv kromě vody, je bláhové, protože všudypřítomné vedro znechutí i sebelepší pivo nebo soft drink.
Jak to mají tamní lidé?
Složité. Vy jako turisté jste na tom nejlépe. Místní si musejí vystačit buď s vodovodem, ovšem to je velká menšina z nich. Hlavně ve velkých městech a centrech těch menších. Ti, kdo žijí na okrajích, ve slumech nebo vesnicích, musejí ke studnám. Je to tak. Proto potkáváte u silnic a cest ženy s barely na hlavách nebo děti s kanystry na kolečku. Jednou denně se musejí otočit u studny.
Děti v Dračích horách na pomezí JAR a Lesotho si odbývají svoji každodenní povinnost. Elektřina ve vesnici je, vodovod ovšem nikoliv.
Autem v divočině
Když jste dobrodružnější duše, můžete vyrazit do parku, kde si všechno potřebné musíte vzít s sebou. Jídlo, pití i benzín pro auto, protože bez toho vás tam nikdo nepustí. Funguje to tak třeba v botswanské Central Kalahari Game Reserve nebo v namibijském parku Khaudom. Auto se tak stane vaší základnou. Alfou a omegou vašeho žití. Veze všechno vaše jídlo na celou dobu pobytu. Je jediným zdrojem vaší energie, protože tam je pro všechny kamery, foťáky a další udělátka nezbytná. A v neposlední řadě v něm vezete veškerou vodu. Uvnitř parku totiž žádná není. Vlastně tak není nic. Tábořiště je jen vyšlapané místo pod stromy. A právě zásoby vody musíte velmi pečlivě počítat. Potřebujete vodu na pití, vaření i mytí. A k tomu nějakou rezervu, kdyby došlo ke komplikacím. Voda na vaření jde zredukovat, to není takový problém. Voda na koupání – ruku na srdce, když jste týden nebo deset dní s kamarády v Kalahari, koupel není to úplně nejnutnější. Když už je to přesto nutnost, mají tamní tábořiště něco, čemu říkám „suchá sprcha“. Kýbl na provaze se sprchovou hlavicí na dně. Vodu dodáte vy. Zbývá voda k pití. Barely pěkně složené v nákladovém prostoru vašeho auta. Hned vedle barelů s naftou :-)
Suchá sprcha v Central Kalahari Game Reserve v Botswaně. Stačí nalít do kbelíku vodu, a máte luxusní koupel.
Divočinou po svých
Když už máte dost safari v autě, můžete se vydat na safari pěšky. Má to samozřejmě pravidla, která je nutné dodržet. Nesmíte jít sami. Se skupinou 4-8 lidí musejí jít dva rangeři ozbrojení puškou. Jsou zkušení a přesně vám řeknou, co smíte, co rozhodně ne a na co si dát pozor. Základem treku je ale to, že si všechno potřebné nesete s sebou. Jídlo, stan, oblečení i vodu. Proto jsou podobné výpravy plánovány nejčastěji na tři až čtyři dny. První vodu si samozřejmě vezmete s kempu. Ideálně tři litrové nebo dvě dvoulitrové lahve. Tahle zásoba vám vydrží do prvního táboření. Ale nečekejte žádný kemp. Tohle je nadivoko, takže nejčastěji písečný břeh vyschlé řeky. A jde se pro vodu. Podle terénu máte několik možností. Naše první volba byla jáma. Asi 60 cm hluboká jáma v písku, kam se natáhla spodní voda ukrytá pod dnem řeky. Vyložíte ji kameny, aby se nekalila. První várku vyhážete, protože ta kalná je. A pak už můžete nabírat. Druhou možností je nabrat vodu přímo z nějakého povrchového zdroje. Nejčastěji z řeky, protože treky často vedou kolem toků. Poslední a pro dobrodruhy nejkrásnější je možnost využít nějakou sloní jámu. Sloni totiž málokdy pijí z kaluží nebo jiných povrchových zdrojů. Často vyhloubí jámu v písku nebo zemině, aby se mohli napít. A tohle bývá nejlepší voda. Zatímco když naberete vodu z vsakovačky nebo řeky, je vždycky dobré do ní hodit tabletu, tak když narazíte na čerstvou sloní jámu, můžete pít bez obav. Jenom, když se podle stop zdá, že se přišel napít ještě někdo jiný, tableta je jistější.
Když odpočíváte přes polední vedro ve stínu stromů a sledujete, jak sloni přicházejí, koupou se a pijí, je to jen těžko sdělitelná radost. Z takové sloní jámy je pak fajn napít se také. Jak říká náš průvodce a kamarád Howard – slon by žádný hnus nepil.
Tableta nebo filtr?
Věčná to otázka. Kdo se bojí „chemie“, ten raději filtry nebo filtrační lahve. Z mých zkušeností je to ale trochu otrava. Pořádně se napít z takové filtrační lahve bylo pro kamarádku na treku v podstatě nemožné, protože kvůli filtru musela vyvinout velkou sílu, aby vytlačila alespoň tenký pramínek. A to k pořádnému uhašení žízně nebylo. Takže za mě vyhrávají tablety. Nějaká pachuť sice zbývá, ale jen velmi lehká. A čím znečištěnější voda je, tím je pachuť menší. Když si z takovéhle vody uvaříte čaj nebo kávu, ani to nepoznáte. Je to ale samozřejmě individuální volba. Jestli preferujete filtrování nebo tabletování, je čistě vaše věc.
I na břehu řeky se dá vyhloubit jáma na vodu. Nikdy nevíte, co je proti proudu. V parku nehrozí znečištění od lidí, ale může tam ležet třeba mršina.
- Martin Šíl
- Miluje táboření a cestování Afrikou, kam jezdí už skoro dvacet let. Zvláštní láskou je pro něj Kalahari, která mu učarovala už při první cestě. V roce 2011 přeložil knihu křováckých legend Příběhy jižní Afriky. V letech 2014 a 2016 podnikl dvě expedice k africkému vodopádu Tugela Falls, díky který se vodopád posunul na první místo světových tabulek jako nejvyšší vodopád na světě. V současnosti pracuje na dokumentu o zapomenutém českém cestovateli a filmaři Johnu Ladislavu Bromovi, který cestoval Afrikou na sklonku koloniální éry.
Přejít do magazínu