Sortiment

Jaké survivalové věci nás mohou naučit američtí poutníci a Den díkůvzdání?

12.03.2020 | Praktické tipy | Petr Hájek | Doba čtení: 20 minut
Nalezeno v magazínu (0)
Nalezeno ve slovníku (0)
Bohužel, na zadaný dotaz jsme nic nenašli.

Den díkůvzdání se opět blíží, což je opět šance, aby si moderní místní preppeři v této (politicky stále více korektní zemi) připomněli tuto tradici zasednutím se zbytkem rodiny okolo tohoto masivního jídla. A vzdát své díky požehnáním, jichž se jim během roku dostalo. Jak bývá nedobrým zvykem, i zde se z toho stává kontroverze, ba až trochu politický názorový střet. 

Dřevěná malá chalupa na venkově

 Žít jako před sto nebo dvě stě lety se dnes v lecjaké komunitě dá, ovšem stále je to tak trochu z nouze ctnost, jelikož ani ten nejlepší podobný tvor se nevyhne tomu, aby občas nepotřeboval nějaké moderní vymoženost: hrozí mu bez léků smrt, jeho dítě může mít zánět slepého střeva, nádor na páteři vás za chvíli bez zákroku znehybní, ... S tímhle prostě ani ten nejkreativnější outdoorový guru nic neudělá… 

Liberálnější povahy se asi omezí jen na krátké připomenutí Kryštofa Kolumba a původní nativní Američany hned poté, co se zde ve společenských místnostech rozvine aroma pečených dýňových dortů. 

Bohužel nikdo se skutečně nezaměří ani slovem na to skutečně nejdůležitější – totiž bližší a důkladně prozkoumání jejich dovednosti, jaké survivalové lekce se od nich můžeme naučit a jak to vše vlastně dalo vzniknout tomuto svátku. Kdyby zde poutníci nepřežili v boji proti nativním lidem, nemají proč a jak děkovat a USA je dodnes nativní stejně jako Amazonské pralesy. 

Namísto politické války se tedy dnes my zaměříme na hlubší pohled okolo a na to, jak se jim podařilo přežít, což nakonec vyústilo v historicky první Den díkůvzdání v zemi, z níž se časem stala USA tak, jak ji známe dnes.

V této věci je zde ale na pozadí mnohem více věcí a událostí než dnes leckdy najdeme v učebnicích, a které se (raději) odbudou jedním odstavcem. 

Poutní cesta přírodou

 Odejít z města do divočiny / vesnic po nějaké katastrofě, to je plán, jaký má „v záloze“ asi většina městských lidí. Nezapomeňte ale, že lidé jsou sice obvykle v jádru dobří, ale trvá zde léta vybudovat vztahy, takže v každém případě budete outsider a vaším vztahům bezpochyby neprospěje ani to, když sem přijdete hladoví a nepřipravení.

Věci k zamyšlení

Položme si nejprve otázku, kdo to byli poutníci? Z největší části to byli městští lidé. Pravda, nebyla to  města, tak jak je chápeme my, ale stále to z pohledu tehdejších lidí z vesnice byli lidé z města. 

Velmi málo z nich žilo mimo běžně vyšlapané cestičky jako to známe dnes (domů, do práce, do kostela / dnes do baru, resp. na fotbal a do fitness centra). Prakticky nic, co zažili ve městě, je nemohlo dostatečně připravit na drsnou realitu životů na druhé straně oceánu, v jaké se brzy ocitnou hnutím osudu.

Z tohoto pohledu jsou poutníci vynikajícím případem těch zcela nepřipravených. Skoro nikdo nebyl prepper a tím méně outdoorový specialista. 

Každopádně tito poutníci reprezentují nepřipravené méně než většina lidí z dnešního města, co se považuje za preppery. To neříkám proto, že bych chtěl lidi z dnešních měst všechny urazit, ale faktem je, že je potřeba mezi nimi rozlišovat s brutálně upřímnou myslí (stejně jako to má ve zvyku příroda) a uznat, že na ně prostě většina místních nemá a nemá ani jejich zkušenosti.

Poutníci cestující do USA byli tvrdí. Byli schopni přeplavit Atlantik na velmi skromných lodích, ustát každodenní boj s nemocemi a smrtící zimou. Tedy někteří z nich to zvládli. Odvážné duše na lodi Mayflower konkrétně toho dosáhli v počtu toliko pouhé poloviny (tj. 102 lidí přežilo první zimu v Novém Světě).  

Tito poutníci, stejně jako dnes se tak množící preppeři z USA měst i vesnic, měli správně nastavenou mysl – měli zásob, co jen mohli unést a upřímně a dobře si uvědomovali, jak krutý a drsný zemědělský život na druhé straně oceánu bude mimo civilizovanou společnost. 

Útrapy, které museli zažít a dovednosti, na jejichž základě by spolehlivě přežili, ještě nebyli často přítomny a proto jich mnoho umřelo. Jenže oni tam nechtěli jen živořit a přežívat, ale vzkvétat, což byl důvod jejich cesty. 

Pokud byste zažili něco podobného i vy, asi by to dopadlo dost podobně. Kdybyste dnes jako lidi z města byli nuceni být v lese celý rok a přežít, získat přístřeší, jídlo a vodu celoročně jen s jejich dobovým historickým vybavením, jen těžko byste to zvládli též se 100% úspěšností. Neznalost a špatná vybavenost, to jsou věci, jenž si říkají o lidské životy i dnes. 

Lidé z měst, co tehdy asi vyrostli někde na vesnici a šli sem za prací, asi byli v této věci zkušenější než 95 % z dnešních prepperů a survivalistů příliš spoléhajících na moderní vymoženosti. Ruku na srdce – znáte nějakého podobného člověka, co by civilizace nevyužíval aspoň tehdy, když prostě musí? Je třeba vyřešit chycenou horečku dengue, vyřešit zanícený zub, lano horolezce může selhat či je třeba helikoptéra, má-li to člověk přežít, … 

Navíc, dříve se tyto znalosti mezigeneračně kontinuálně předávaly stejně jako dnes jiné znalosti v moderních městech, jenž nejsou v této věci příliš užitečné (jízda autem, nejlevnější obchody, …). Lidé prostě věděli, jak přesně úspěšně hospodařit, jelikož se to dělo za jejich okny denně. Nikdy by se ovšem za preppery ani survivalisty neoznačili, protože jim tyto pojmy nikdo neobjasnil.  

Kdybyste i vy ovšem vyrostli mimo město a věděli, jak lovit a rybařit, klást pasti, stahovat a zabíjet své úlovky, stopovat, pěstovat své jídlo, chovat dobytek, stavět věci vlastníma rukama a věděli jste, že pouze vy budete vlastní osobou dostupnou ohledně lékařské péče, když k vám někdo vpadne krást v noci nebo hoří, tak by vám to též přišlo po pár generacích normální a nenazývali byste se odborník na outdoor, prepping a survival v této souvislosti.

Lidé, co zde žili tímto stylem života a daleko od lokálních hrdinů si museli vyvinout prepperskou mysl čistě z důvodu potřeby, pokud chtěli přežít. Jistě i ten dnešní největší milovník indiánů by asi změnil názor, kdyby mu podobná sorta nativních lidí zabila rodinu včetně žen a dětí. 

Každopádně poutníci si uvědomili správně, že hromadění zásob je nutné i zde a bylo jim jasné, že dostatek podobných zdrojů jim zajistí přežití i zde. 

Jelikož se ale objem populace stále více zvětšoval a podobná místa hojných divokých zvířat pomalu začaly mizet a skomírat (ano, v této věci se bohužel lidé nepoučili od Indiánů – co budeš jíst, když vše vylovíš?), tak nezbylo, nežli stále více spoléhat na zemědělství a dobytek, tedy farmaření, tedy survival a prepping v jedné ze svých forem.

Určitě tedy neuvažujte o bug-outu větší komunity někam do divočiny. Jedině tak o krátkodobém kvůli požárům, nebo když někam směřujete za přáteli, rodinou apod. Žít z přírody se samozřejmě dá i dnes, otázka ale je, jaký to bude mít vliv na vaši místní populaci. Bude vzkvétat či nikoliv? To je ta otázka!

Lidé z USA (farmáře nevyjímaje) jsou dobře vyzbrojení a nebudou se bát zbraně použít. Ba se dokonce spojí se sousedy, aby si v této věci vypomohli proti neznámým zlodějům jídla a obecným nudícím se hordám. 

Zase zůstat jen ve městě také nemá řešení a nutně skončí špatně stejně jako první cesta Mayflower. Stanete se po čase bez zdrojů zranitelní. A příroda neodpouští. Jestli nechcete jako poutníci z Mayflower zůstat po nějaké katastrofě uprostřed města bez ničeho pro svoji rodinu, tak včera pro vás bylo pozdě založit si i u nás vlastní farmu (dá se i na půlce hektaru) a pokusit se stát i dnes (a pomalu), co nejvíce samostatným.

Muž na loďce uprostřed jezera mezi horami

 Žít jako před stovkami let se sice dá i dnes, ale dá to trochu práce. Navíc, místní orgány pro ochranu zvířat by se na vaše metody lovu mohly dívat trochu s nepochopením, ba by vás to mohlo stát mastnou pokutu za lov mimo sezónu, lov chráněných tvorů (veverky u nás kupříkladu) apod.

Survivalové lekce, co nás mohou naučit američtí poutníci?

I když to asi celé budou informace nejvíce otvírající oči lidem z města a předměstí, i vesničtí preppeři zde najdou jistě své drobky moudrosti a chyb pocházejících od lidí, jenž přišli jako první do USA a zaplatili tuto lekci cenou nejvyšší. 

1. Sdílení zdrojů

Dokud váš prepperský kmen či jiná lokální komunita není dost velká a nezahrnuje zkušené experty všech řemesel, jenž mohou zajistit všechny služby i potřeby, jaké jsou potřeba, tak je třeba kultivovat dobré vztahy s nejbližšími sousedy

Když žijete ve vesnickém prostředí, tak zde je jen otázka času, nežli se zajímavé příležitosti objeví. Když tedy budete mít snad někdy pocit při vašem dlouhodobém přežívání nějaké katastrofy, že by jedna komunita mohla prospět druhé navzájem, tak se je pokuste dostat k sobě. 

2. Bartering – výměnný obchod

Když hromadíte na zimu zásoby typu dřevo na topení, mějte vždy na mysli, že je bartering dobrá volba. Možná nebudete chtít barterovat zboží při katastrofě krátkého trvání, ale při dlouhodobé se tomu chtě-nechtě nevyhnete a budete rádi, že jste sehnali sterilní obvaz pro někoho z rodiny za poslední sklenku medu. Čím delší je zkrátka daná událost, tím spíše k tomu budete okolnostmi přinuceni.

Dokonce i tehdy, když nevíte co s penězi a máte tuny zásob na celá léta pro celou rodinu, tak nezapomínejte, že během obnovy struktury společnosti vám to při obchodech (a pak i obnově infrastruktury) navíc mezitím podaří získat nové přátele, jenž vám mohou v kritické chvíli hlídat záda. 

Je lepší dobrovolně investovat do upadající komunity poblíž svého jako dobré gesto dobrovolně s tím, že více dát nemůžete. Jen těžko vám to někdo pak bude mít za zlé, když začnete první. 

Jelikož ve fázi po kolapsu bude chybět vše, tak se ohledně zásob nedá sáhnout vedle. Nejužitečnější ale budou asi věci běžně dnes používané a potřebné – lékárničky, alkohol na sterilizaci ran, stavební prkna, … 

3. Věci na více použití zároveň

Většina moderních lidí, jenž se bude snažit přežít na své farmě (ať již zde nebo v USA), se asi bude snažit maximálně využít přírodních zdrojů, poblíž nichž leží. A to zahrnuje vedle věcí čistě přírodních též i věci lidské. 

Ať již jste zaměření na survival nebo ne, tak byste se vždy měli snažit maximálně využít zdrojů, jenž jsou okolo do nejmenší drobnosti – shnilé jídlo dát do pastí, dřevo zase spálit, z roztrhaných šatů udělat onuce, doplňovat si jídelníček sběrem jedlých rostlin a hub, … 

I poutníci v USA byli k podobné věci chtě-nechtě přinuceni okolnostmi. Někteří historici o nich mimochodem tvrdí, že tyto odvážné duše se tam chystali na dvou lodích, ale u jedné se objevila jakási porucha, takže bylo nutné všechno a všechny narvat na jednu loď. 

Čili šlo o takový malý evakuační plán / bug-out jen s polovinu zásob. Když třeba bylo potřeba opravit sloup na Mayflower, tak k tomu kreativně využili knihtisk v rámci jeho podepření.

Proč poutníci považovali knihtisk za esenciální záležitost a chtěli jej mít za každou cenu s sebou, se asi již nikdy nedozvíme, ale je možné, že tohle byla jedna z oněch chyb způsobená nedostatkem zkušeností. Situační povědomí těmto lidem z města asi místy zkrátka trochu chybělo...

Byli se to ale nuceni rychle naučit, jak cesta pokračovala. I když mohli vložit více myšlenek do procesu tvorby přístřeší poté (a tedy posléze jeho optimálního vykládání), co sem dorazí, aspoň se naučili sekat dřevo z blízkých stromů a vytvořili z nich základní domovy. A někteří žili dokonce nějaký čas na ukotvené lodi, což byla jejich jediná ochrana proti elementům. 

4. Jídlo a sběr jídla

Četní američtí poutníci zemřeli první rok, protože jejich výživa nebyla dostatečně kvalitní. Typ rostlin pěstovaný v malých zahradách ve městě před cestou nebyl dost na to, aby uspokojil všechna ústa nalézající se na Mayflower. 

Díky vztahům ale kultivovaným skrze města a městečka se časem všichni naučili pěstovat věci s největší nutriční hodnotu (jako je kukuřice) a jak sbírat ořechy a bobule či snad to, jaké divoké rostliny se dají využít jako jídlo nebo snad improvizovaná medicína. 

Jak často sbíráte podobné věci právě vy? Kdy jste právě vy naposledy sbírali v přírodě / ve městě jedlé rostliny / stromy / houby nebo jejich plody? Rozlišit ho doma, když máte k dispozici barevnou fotku a knihu je snadné, a co ve stresu po pár týdnech hladu a mrznutí a bez knihy? 

Lidé na louce na túře

 Pokud nevíte do čeho píchnout další volno, tak zkuste vyrazit na nějaké lokální poutní místo. Určitě během tohoto výletu objevíte spoustu důležitých věcí pro váš případný survival – jedlé rostliny na loukách, méně známé studánky lesní a polní, …

Buďte i vy (v něčem) jako američtí poutníci!

Jistě se všichni shodneme na to, že američtí poutníci udělali před cestou, během ní i po ní řadu chyb, jenž nám mohou být dobrou lekcí. A možná byste měli natáhnout i vy pomocnou ruku někomu trpícímu, jako někteří místní indiáni pomohli poutníkům jako třeba indián Sqaunto (a jeho kmen), jenž je učil lovit, znát rostliny a vůbec jim všem dal první šanci přežít. 

Mnoho z moderních lidí bude dnes přinuceno zůstat tam, kde jsou, ať se děje. Taková či onaká katastrofa – třeba jsou právě v nemocnici, jsou závislí na přístrojích nebo nějakých lécích (inzulin). Možná také potřebují s něčím chronickým bydlet poblíž nějakého specialisty. Nežli se někdo podobný přestěhuje někam na odloučenou vesnici, určitě si to několikrát dobře rozmyslí. 

Pokud ale nemáte extrémní nároky na civilizaci, je to o to snazší. I zde si lidé nakonec uženou nějaké zranění, rozvinou srdeční problém, rakovinu nebo potřebují nějakého specialistu, jen kvůli tomu ale zkrátka jedou dále, aby dosáhli svých cílů.

I pro práci je to obvykle snesitelné, jelikož když je člověk mladší, tak mu tolik dojíždění nevadí. Dokonce i tehdy, když žijete doslova uprostřed lesů, tak si můžete užívat kvalitního satelitního připojení k internetu a mít zde solární elektřinu. Kreativní osoba se uživí dnes i přímo přes internet – jistě i vy někoho podobného znáte… 

Většina lidí, co podobnými místy projde nebo projede si obvykle řekne: „Jak rád bych zde žil!“ a neuvědomí si, že jejich sen leckdy bývá v souhrnu paradoxně levnější než jejich bydlení ve městě, jenž v podstatě nemají rádi. 

A dokonce i tehdy, když nemáte na to si v podobných místech pořídit farmu nebo evakuační haciendu, tak stále si můžete pronajmout poblíž nějaký srub a v něm své podobné dovednosti zatím jen pilovat, až k vám bude rozpočet shovívavější. A když už ani to ne, jistě máte minimálně na lístek na vlak / bus z města někam na pár dní do lesa. 

Jestli chcete přežít jakoukoliv katastrofu, jenž se patrně již řítí naším směrem a nevíme zatím kdy přesně , tak největší šance budete mít spíše právě někde mimo město. Pokud tedy nepočítáme nějaké protržení přehradní nádrže do vesnice pod ní. 

Čas na podobnou změnu ve vašem životě je nyní ne až zítra, takže nebuďte naivní jako řada poutníků v USA, jenž si mysleli, že se stačí občas trochu pomodlit a zajít do kostela a člověk je takříkajíc za vodou. Co se týče vašeho přežití, tak ty nejlepší šance máte pouze při skutečně plném využití vašeho lidského potenciálu!

A člověk logicky neví jak dobrý je stopař, dokud to nezkusí atd. Určitě se ale snažte polohovat tak, abyste vy i váš klan měli co nejvyšší šance, ať již vám život přihraje do cesty cokoliv. Jsme v tom všichni zároveň, takže jiné a lepší cesty v této věci podle všeho není…

Autor článku
Petr Hájek
Petr rád tráví čas v přírodě, obvykle jako turista. Rád zkouší nové věci z oblasti přežití a to nejen v přírodě, rád testuje nové produkty a objevuje nové značky, které vstoupí na trh s produkty pro přežití. Jeho životní krédo je: "I ten nejhorší den v lese je stále lepší jako ten nejlepší den v práci!".
Přejít do magazínu
Obsah článku

Líbí se Vám článek?
Naposledy prohlížené
Ochranné kožené rukavice COP® CR212 TS
Sumka na zásobník 5.11 Tactical® AK Double
Kalhoty Kenny Technical Vintage Industries®
Ponožky 4 Season Pro Lowa®
Boty AKU Tactical® Selvatica Mid GTX®
Bunda SURPLUS® M65 Regiment
Kraťasy RAW VINTAGE SURPLUS® Airborne
Bunda Pentagon ARTAXES SF Level IV
Pánské kalhoty PILGRIM®
Puškohled Crossfire II 3-9x 50 Dead-Hold BDC MOA Vortex®
Mačeta Gator® Junior GERBER® s dodatečným pilovitým ostřím
Vodě-odolný vak Dri-Sak™ s ventilem Snugpak® 40 l - oliv
Opasek Defcon5® Rescue Rigger
Batoh Wisport® Reindeer 75l