V poslední době se vynořují různé moderní směry, jejichž účelem je často vrátit nás zpět ke kořenům. Je pravda, že většina z nás žije v nepřirozeném prostředí, což znamená odděleně od přírody. Možná je čas to změnit.
Mezi lidmi začíná být oblíbená například tzv. barefoot obuv, která uživateli dává pocit, jako by chodil bosý. Jenže co takhle to vzít ještě o úroveň výš a skutečně začít chodit naboso? Ostatně naši předci takto chodili úplně běžně a nikdo se nad tím nepozastavoval. Když dnes potkáte na ulici člověka bez bot, nejspíš vás jako první napadne něco o hygieně, nicméně není třeba hned být podobně excentrický.
Za běžných okolností chodíme venku naboso tak maximálně na pláži.
Na začátek trocha fyziky
Začněte v lese. Ostatně lesní půda je pro bosé chození i vhodnější a přirozenější než betonové povrchy měst. A víte, že bosé chození v lese, respektive v přírodě jako takové, má v angličtině i svůj speciální název? Říká se mu grounding neboli uzemnění. A od elektrického uzemnění není zas tak daleko.
Grounding má skutečně blahodárný vliv na tělo i na mysl. Portál Heartofenglandforest.org cituje některé výzkumy – například výzkum, který provedli Gaétan Chevalier a Stephen T. Sinatra se svým kolektivem – podle kterých vysílá země mírný negativní elektronový náboj, jenž neutralizuje pozitivní náboj, který naše tělo získá v průběhu dne a který může být pro naše zdraví škodlivý.
Pozitivní náboj nám mohou dodávat předměty, které používáme každý den, například telefony, televizory nebo počítače. Je to náboj, který okolo nás vytváří elektrický smog – ten může mít klidně na svědomí i rostoucí počet bezdrátových sítí. A právě tento náboj můžeme podle teze výše uvedené studie zneutralizovat tím, že si vyzujeme boty a získáme opětovné spojení se zemí.
Vstaňte od počítače a začněte vnímat přírodu okolo sebe úplně jinak, než jak jste byli doposud zvyklí.
Nepleťte si grounding čili fyzické uzemnění s groundingem ve smyslu copingu (zvládání), což je psychologický pojem pro proces zvládání stresu.
Grounding může pomoci několikrát
Díky groundingu čili bosému chození v lese můžete znovu získat přirozenější postoj, čímž lépe a rovnoměrněji posílíte svaly nejen nohou. Zlepší se tak i vaše mobilita a možná vás i přestanou bolet záda, minimálně v raných fázích projevů různých civilizačních chorob – způsobených opět například dlouhodobým sezením u počítače. Podle vědců může bosá chůze v lese zlepšit kvalitu spánku, posílit imunitu, zvýšit viskozitu krve nebo dokonce regulovat nervový systém.
Kontakt se zemí dokáže mít uzdravující efekt na naše tělo na buněčné úrovni. Má to až takový vliv, že změna náboje dokáže ničit záněty v našem těle. Za vyzkoušení nic nedáte, a navíc je to skutečně podpořené vědeckými studiemi.
Zároveň si snížíte hladinu kortizolu, což je stresový hormon, a zvýšíte objem své energie. Nejste zkrátka tak unavení. Získáte novou tělesnou rovnováhu a dokonce při chůzi může docházet ke zrychlené léčbě, například povrchových ran a zranění na těle, a to za ono vyzkoušení skutečně stojí.
Vliv na stav krve či na bolest
Chevalierův tým podnikl i další, tentokrát rozsahově menší studii, která zjišťovala změny v červených krvinkách před a po uzemnění. Deseti zdravým dobrovolníkům byly na ruce a nohy umístěny uzemňovací náplasti a následně bylo zjištěno podstatně nižší shlukování krevních buněk. Takže chůze naboso v přírodě je vlastně vhodná i pro srdce.
Vědci zkoumali také schopnosti uzemnění zmírňovat bolest, což už jsme naznačili výše. Jedna studie v souvislosti s tím zkoumala schopnost těla vyrovnat se s poškozením (namožením) svalů po cvičení. Na základě krevní analýzy se zjistilo, že uzemnění má na regeneraci svalů skutečně blahodárný vliv. Samoléčící schopnosti těla se zkrátka zvýšily.
Vliv uzemnění na stres
Uzemnění ve smyslu skutečného fyzického kontaktu se zemí však má přece jen něco společného i s výše uvedeným uzemněním ve smyslu zvládání stresu. O snižování hladiny kortizolu jsme si už něco řekli. Je to ostatně podpořeno i studií, v jejímž rámci byli sledovány rozdíly mezi přepracovanými maséry, kteří se následně uzemňovali, a kontrolní skupinou těch, kteří po zemi bosí nechodili.
Bosá chůze může ve vašem těle pomoci snižovat hladinu stresových hormonů.
Práce maséra je fyzicky (a potažmo i psychicky) náročná, a tak není divu, že se u lidí, kteří vykonávají tuto práci, objevuje chronická bolest a fyzický i emocionální stres. Všichni ti, kteří v rámci studie (doslova) prošli groundingem, hlásili snížení bolesti, stresu, deprese i únavy. Zároveň se jim podle vlastních slov zlepšila kvalita spánku.
A když už jsme u těch masérů, můžeme jmenovat ještě další pozitivní vliv bosé chůze, a sice bezplatnou reflektologii. Podle některých odborníků získáme chůzí v lese masáž, jejíž blahodárný účinek je na úrovni účinku thajské masáže. Nepravidelný povrch země může v chodidlech aktivovat nervové body, které by při chůzi v botách zakrněly. S čímž ostatně souvisí i další kapitola...
Vliv bosé chůze na mozek
Vliv bosé chůze na mozek spočívá ještě na jedné úrovni, která je stejně jako výše uvedené předmětem probíhajícího zkoumání. Mozek stejně jako jakýkoliv jiný sval v těle potřebuje průběžný trénink. Jakmile nějakou jeho část netrénujete, zakrní. V této souvislosti se používá model mozku pro tělo, homunkulus, který se dělí na senzorického homunkula a motorického homunkula.
Zjednodušeně řečeno, pokud pak k cítění nebo pohybu využíváme určitou část těla, potom v té části homunkula, který je s touto částí spojen, dochází ke zhušťování neuronů. Dochází ke stimulaci homunkula v dané oblasti a tento je pak vyvinutější.
Chodíme-li naboso, potom od našich chodidel dostáváme do mozku mnohem více smyslové zpětné vazby než při chůzi v botách. Ve směru od chodidla je tak náš mozek zásobován zhuštěnými informacemi o poloze chodidla v prostoru, textuře podkladu či svalovém napětí. Informací je tedy více, neuronová struktura se zhušťuje, homunkulus roste a zlepšuje se rovnováha a motorické ovládání těla. Ostatně podobně fungují třeba i provazochodci.
Motoricky vyvinutější mozek dokáže vnímat i malé změny smyslových podnětů. A zlepšení rovnováhy a motoriky těla možná nepocítíte hned, ale ve stáří jako když najdete. Protože stav spousty starých lidí se často začíná zhoršovat úplně zbytečně.
Možná ten scénář znáte i z případů svých prarodičů – seniorovi se zatočí hlava, spadne, zlomí si krček a musí lehnout. A následně začne chřadnout mentálně i fyzicky. I tyto scénáře by trénink rovnováhy bosou chůzí mohl efektivně eliminovat, nebo minimálně o pár let oddálit.
Různé typy groundingu
Existují různé typy groundingu, přičemž chození po přírodě naboso je jen jedním z nich. Projděte se po trávě, blátě nebo písku a pociťte přímé spojení se zemí. Jen pozor na otevřené rány přímo na chodidlech – s těmi do bláta z pochopitelných důvodů nechoďte.
Zároveň by na bosé chození neměla být příliš velká zima, abyste procházku ranní rosou neodnesli nachlazením. Konec jara, léto a začátek podzimu by však pro tyto účely měly být naprosto bezpečným údobím.
V létě si můžete i jen tak lehnout do trávy a relaxovat. Negativní elektrický náboj tak můžete přijímat do celého těla. Samozřejmě je nutné předem zkontrolovat, do čeho leháte. A jakmile vstanete, prohlédněte se, zda jste „cestou“ nechytili klíště.
No a věřte tomu nebo ne, jedním z typů groundingu může být i plavání. Tedy ideálně opět plavání v přírodě, nikoliv v betonem ohraničených veřejných bazénech. Takže vlastně koupání v moři, v přírodním jezeře nebo v zatopeném lomu má možná navíc ještě další benefity, o kterých jsme dříve ani nevěděli.
Není to jen náboj
Pozitivní účinky bosé procházky v lese však nemusíte pociťovat jen díky změně elektrického náboje, ale i díky jiným, mnohem prozaičtějším vlivům. Bosá chůze vás totiž naučí vnímat každý krok. Musíte zpomalit, dívat se pod nohy, více sledovat prostor kolem sebe. Nakonec možná s překvapením zjistíte, že místo, na kterém jste se byli se procházet se psem už minimálně stokrát, poznáváte úplně jinak než doposud.
Při bosé chůzi přijdete o bariéru neživé podrážky a spojíte se přímo se živou zemí. Není to jen nějaká ezoterická zkratka, to si zkrátka musíte vyzkoušet sami. A za vyzkoušení to stojí – už jen kvůli zdravotním benefitům, které na nás může mít jakýkoliv jiný fyzický pohyb.
- Pavel Kreuziger
- Pavel se k našemu týmu dostal díky dlouholetému psaní o čemkoliv. Témata jako outdoor a survival ho ale baví víc než dosavadní zaměření. Přírodu miluje už od dětských táborů, od nichž plynule přešel k puťákům a trampským výšlapům. Po letech následného sezení u počítače usoudil, že v teple kanceláře se z něho chlap nestane, a začal se vracet ke kořenům. A taky má rád psy.
Přejít do magazínu