Sandblasting

I když se nejčastěji používá pro abrazivum písek, dá se narazit v praxi i na materiály jiné: tak třeba jde použít i piliny tvrdého dřeva, drť měkkých hornin, drť pecek nebo skořápek ořechů, ocelové broky, křemičitý písek, korund, ocelovou drť, litinovou drť, strusku anebo cokoliv podobných vlastností (občas někdo používá i abraziva rozpuštěna v tekutině), zkrátka, co má právě firma po ruce.

Sandblasting je hojně využívaný u nožů.

Jakou má pískování historii?

Celý proces pískování je poměrně starý – již v roce 1870 si jej nechal patentovat Benjamin Chew Tilghman (USA patent 104 408). A nutno doplnit, že již tehdy to byl proces značně nezdravý a dnes jsou při něm zcela nezbytné ochranné pomůcky, protože pracující osoba celou dobu přicházela do styku s křemičitým pískem, takže pokud ho někdo systematicky vdechoval, bylo jen otázkou času, než umře na těžké a smrtelné poškození plic dnes známé jako silikóza.

K čemu se pískování dnes používá a dříve používalo?

Asi tím nejčastějším praktickým využitím pískování je dnes oblast strojírenská, kde se s jeho pomocí čistí odlitky před další povrchovou úpravou (třeba běžným lakováním). Pískování totiž naprosto perfektním způsobem odstraňuje jakékoliv stopy po obrábění. Dnes patří k nejpoužívanějším způsobům patrně použití tryskání tlakovzdušného, při němž jsou částice písku unášeny vzduchem, avšak své místo má i tryskání mechanické, při němž je abrazivní materiál vrhán rychle rotujícími lopatkami.

Dnes se však často pískování využívá i ve stavebnictví pro jemnější opracování kamení, betonu nebo zdiva. Populární je i ve městech, kde jde o jednu z klíčových metod, jak dostat ze zdiva, fasád, sloupů a jiných povrchů všelijaké barvy, nástřiky (graffiti) a jakákoliv obdobná případná znečištění.

Své místo má ovšem pískování i v umění, kde je využíváno jako zajímavá a efektní technika neobvyklé povrchové úpravy. To jsou všelijaká ta těžítka, hrnky, zrcadla apod. Pískovat však jde i věci z keramiky a dřeva. A dnes je velmi populární i reklamní pískování dárkových předmětů přes formu dávající jim specifický tvar.

Jaké státní normy u nás pro pískování platí?

„Základní stupně očištění povrchu podle ČSN ISO 8501-1 odpovídá DIN 55928, resp. švédskému standardu SIS 055900:

• Sa 3 - Čištění tryskáním na čistý kov. Odstraní se veškeré viditelné stopy okují, rzi a jiných nečistot. Povrch vykazuje jednotný kovový vzhled.
• Sa 2,5 - Čištění tryskáním na téměř čistý kov. Odstraní se viditelné okuje, rez a jiné nečistoty. Jakékoliv zbývající stopy znečištění se budou jevit pouze jako lehké skvrny ve formě ploch nebo pásů.
• Sa 2 - Čištění tryskáním. Odstraní se viditelné nepřilnavé okuje, rez a jiné nečistoty. Všechny zbytky musí pevně ulpívat na podkladu.
• St 2 - Ruční a mechanizované nástrojové čištění. Odstraní se špatně přilnavé okuje, rez a jiné nečistoty.
• St 3 - Ruční a mechanizované nástrojové čištění. Obdobně jako při St2, ale povrch musí vykazovat zřetelný kovový lesk.“