Prvotní vývoj maskovacích vzorů specificky určených pro nasazení ze strany armády a pro nasazení ozbrojenými americkými silami, bylo období, jenž započalo pro USA cca okolo první světové války. Obdobně jako tehdy jejich britští anebo francouzští spojenci, i vojenští inženýři z Ameriky experimentovali s řadou designů pro potenciální ukrývání osob věnujících se sledování terénu a sniperů umístěných podél hranic. Jeden z těchto designů byl založen na britském typu „Symien sniper suit“ a sestával z volných proužků, pásků různobarevné látky, nějakého toho fixačního provázku a volně padnoucí kapuce + bundy a z kalhot. To vše bylo navrženo tak, aby z dálky vypadalo jako listí. Jiná uniforma byla vyrobena/navržena jednotkou armádních inženýrů z americké univerzity ve Washingtonu DC, a tato pro změnu zahrnovala bundu, kalhoty a kapuci pomalovanou tmavými pruhy na světlejším podkladu. Ta byla zase navržena speciálně tak, aby maximálně kryla osoby na stromech. Výroba a distribuce podobných oblečků ale byla opravdu minimální a spíše vše bylo v experimentální fázi, nežli že by se všechny vojenské uniformy kompletně a masivně v armádě maskovaly / předělávaly / modifikovaly. Okolo roku 1918 bylo ještě příliš brzy, a to i po léta následující – vážně se kamufláže začaly v USA řešit až okolo druhé světové války.
Americká Amáda začala s výzkumem maskovacích vzorů vhodných pro nasazení do pouště asi tak od poloviny šedesátých let. Očekávala tehdy totiž, že před ní logicky vyvstane potřeba umístit lidi na Střední východ jako odezvu na regulérní válku mezi Izraelem a okolními arabskými státy. Jeden z maskovacích vzorů z pokusného období příprav na tuto akci byl využíván i při tréninku v kamenité poušti v Kalifornii, použili tehdy totiž proto tuto oblast i jako základ pro tento zánovní maskovací vzor. Ten byl pořízen ve velkém sice až v roce 1973, nicméně poprvé a oficiálně se takto kamuflovaná uniforma objevila již v roce 1972. Design sestával ze dvou odstínů střední hnědé rozprostřených po větších oblastech pískové barvy a béžové barvy. Byl navíc „potečkován“ menšími jakoby skalními útvary z černé a bílé barvy. Tento pouštní maskovací vzor byl produkován mezi lety 1981 až 1991 a viděl službu s ozbrojenými vojsky Ameriky, kde se tehdy jen dalo: na tréninku v Sinajské poušti, ale také během operací v Zálivu („Pouštní bouře“) a v Somálsku („Obnova naděje“). Některé z přeživších ukázek tohoto maskovacího vzoru ilustrují mírné odlišnosti v rozměrech (a objemu) černé, jenž zde symbolizuje skály. To naznačuje pochopitelně, že byl tento maskovací vzor někdy lehce lokálně modifikován během let. Tyto inkonzistence se ovšem neobjevují na uniformách vyprodukovaných později, ale ani na těch produkovaných jako prvních. Přímé srovnání těchto typů (starý a nový typ versus střední typ) si můžete srovnat na obrázku níže.
A zde máme jen onen tradiční šestibarevný pouštní maskovací vzor. Armáda začala níže zobrazenému maskovacímu vzoru říkat „chocolate chips“ aneb též „čokoládové kousky“. Připomíná totiž opravdu tuto lokální pochoutku.
Brzy po napadnutí Kuvajtu Iráckými silami roku 1990 bylo US DOD postaveno před problém (a nutnost i potřebu), vybavit velký objem bojujících osob v kamuflovaných uniformách vhodnými věcmi pro souboje v poušti. Jde o to, že většina amerických vojenských sil umístěných v operaci Pouštní štít a Pouštní bouře měla buď tradiční Woodland BDU, popřípadě šestibarevný pouštní maskovací vzorek DBDU. Armáda tehdy také vyvíjela obecný pouštní maskovací vzor opravdu mnohem vhodnější do méně zarostlých oblastí. Do takových, jakými se přímo hemží Západní Asie a Severní Afrika. Výsledný maskovací vzor je návrhem sestávajícím z pouhých tří barevných odstínů. O těch ale zase více v jiném, specializovaném článku!
