Prostorová náročnost věcí, které s sebou nosíme na výlety, expedice nebo jen na procházky, určuje jejich výhodnost. Jednoduše řečeno - nebudeme si s sebou brát tři velké litrové lahve vody, když nám může stačit jeden třílitrový camelback. Dvě věci se stejným objeme, ale naprosto jiná prostorová náročnost. Podobně tomu je i u dalekohledů. Jak dobře víme, existují dva druhy dalekohledů – binokulární a monokulární. Z hlediska prostorové náročnosti jsou lepší monokulární, proč? To si hned povíme.
Jedna místo dvou
Zatímco skrze binokulární dalekohledy koukáme oběma očima (mají tedy dvě soustavy čoček), skrz monokulární dalekohled koukáme pouze jedním. Z toho by se mohlo zdát, že budou monokulární dalekohledy menší než ty binokulární. To nemusí být nutně pravda, jelikož máme spoustu druhů obou verzí, u kterých se jejich velikost mění. Například malý outdoorový binokulár bude menší, než pozorovací monokulár a tak dále. Co tedy monokulár je? Je to tubusové zařízení, které díky soustavě čoček dokáže přiblížit pozorovanou oblast. V některých případech jsou čočky doplněny hranoly, které dokáží omezit velikost dalekohledu, u monokulárních dalekohledů však takto varianta tolik obvyklá.
Země na obzoru
Každý si jistě vybavujeme filmy s námořní tématikou, kdy byli pozorovatelé na nejvyšších stěžních vybaveni dalekohledy, stejně jako kapitáni lodí. Pamatujeme, jaké měli dalekohledy? Rozkládaly se, takže jsme z třiceticentimetrové tuby získali i půlmetrovou. Proč to tak bylo? Právě kvůli soustavám čoček, které nabízely určité přiblížení. Teoretiky by šlo říci, že čím delší byl dalekohled, tím lepší bylo přiblížení. Tento fenomén vyřešily lépe tvarované a osazené čočky. Díky nim je zvětšení obrazu mnohem efektivnější, čímž dosahujeme lepších výsledků. Navzdory tomu nedokážeme do poměrně krátkého monokuláry nacpat velké zvětšení.
Větší, menší, skládací...
Monokulárních dalekohledů existuje několik typů. I dnes se sekáme s rozkládacími verzemi, které jsou oproti těm starším krapet modernější. Na malou túru, kde počítáme s každým kilem, se jistě bude hodit malý monokulár, který dokáže dobře přiblížit a nezabírá tolik místa, jako binokulár. Pro potřeby pozorování vzdálenějších objektů (terče při střelbě a tak dále) se hodí pozorovací monokulární dalekohledy. Tyto dalekohledy jsou velké a těžké, umisťují se na stativy - zcela určitě si je s sebou nebudeme brát na výlety. V neposlední době jsou k dostání i monokuláry s dálkoměrem nebo s nočním viděním.
Vybíráme
Výběr se odvíjí od naší představy použití dalekohledu. Každý z typů nabídne něco jiného, co použijeme při specifických situacích. Tak jako tak, bychom si měli dát pozor na konstrukci dalekohledu. Ta by měla být vždy z kovu nebo uhlíkových slitin. Co nás bude zajímat dále je světelnost dalekohledu, tedy kolik světla dokáže dalekohledem projít, což určuje kvalitu obrazu a zážitek z používání. Světelnost se odvíjí od průměru objektivu, tedy od druhého čísla v označení dalekohledu (8x50 a tak dále). Dražší dalekohledy jsou naplněné plyny, které zamezují jejich mlžení. Především si rozmysleme, co od dalekohledu žádáme, ať zbytečně nehledáme univerzálnost tam, kde není.
