Sortiment

Tvrdostní skupiny u bot

13. 2. 2017 | Poradna
Sdílet článek

Pokud si pořizujeme trekové boty, měli bychom volbu podřídit předpokládanému použití. Především nevybírejme jen podle designu, boty se totiž liší nejen designem, ale i vnitřní konstrukcí, která se při používání mj. projevuje tzv. tvrdostí boty. Tuto tvrdost lze poměrně jednoduše ověřit tím, že botu chytíme za patu a špičku a zkoušíme podrážku ohnout do písmene U. Čím větší odpor bota klade tomuto prohnutí, tím je tvrdší.

Tvrdostní skupiny u bot

Tvrdou nebo měkkou, toť otázka

Často slýcháme názor, že do každého terénu je nejlepší tvrdá bota, ale s tím nelze bez výhrad souhlasit. Je sice pravdou, že lépe jistí nohu proti podvrtnutí a necítíme v ní každý kámen, ale musíme počítat i s jejími negativy. Dlouhodobá chůze v příliš tvrdé botě je únavná a nepříjemná. Značnou nevýhodou tvrdých bot je to, že skrze ně špatně cítíme terén a hůře na něm drží, například při šplhání po kořenech, kamenech či skále se boty více smekají po podkladu a špatně se odhaduje, co ještě boty zvládnou a co už je nebezpečné. Nelze tedy jednoznačně říci, že se nám bude lépe courat krajinou v botách tvrdších, pokud terén není vyloženě náročný, bude to spíše naopak, nutno též dodat, že se jedná o dost individuální záležitost, zatímco někteří preferují tvrdší boty, jiní mají raději měkčí.

Boty v obchodech jsou většinou označeny pouze doporučeným použitím, někdy bývá uvedeno přesnější určení, např.: „horská turistika“, „vysokohorské lezení“, někdy jen povšechné „cestování“, „volný čas“. Jen občas se v obchodech setkáme s označením pomocí písmen A až D, o kterém si povíme více.

Označení tvrdosti bot A až D

A) Pod tímto označením nalezneme měkké boty, které někdy lze použít i do lehčího terénu, ovšem jen na krátko a opatrně, spíše se hodí do města, na lesní cesty apod.

B) Jedná se o nejčastější tvrdost, v tomto provedení je na trhu největší výběr. Tyto boty jsou velmi univerzální, můžeme je použít jak na nenáročné procházky, tak i do těžšího terénu. Podle dlouhodobých zkušeností lze pro běžnou českou turistiku většinou doporučit boty právě této kategorie, v případně náročnějšího terénu lze doporučit i nírně tvrdší s označením „B/C“.

Tvrdostní skupiny u bot

 Klasická celokožená bota kategorie „B“

C) Zde se jedná již o značně tvrdé boty, které v Česku dle mého názoru moc nevyužijeme, možná sezonně v zimě. Do vyšších hor, na led a sníh či na nějaké dlouhé přechody suťových polí apod. jsou ale nezbytné. V případě náročného terénu je potřeba mít takové boty, které se nekroutí na každém kamenu a nohu jistí i při špatném došlapu, při uklouznutí apod., což tvrdé boty splňují lépe než boty měkké.

D) Tyto boty jsou již natolik tvrdé, že se většinou podrážku nepodaří prohnout ani velkou silou, při chůzi se prohýbá jen minimálně, případně vůbec. Zdolávaný terén necítíme, protože bota se mu nijak nepřizpůsobuje. Boty kategorie „D“ bývají někdy vyrobeny z pevného skeletu, podobně jako boty lyžařské. Všechny jsou uzpůsobeny pro upevnění maček, takže jejich určení je zřejmé, do vysokých hor na led a sníh. Chodit v nich po cestě je ovšem utrpení, proto je často třeba mít na akci boty dvoje.

Tvrdostní skupiny u bot

 Bota kategorie „D“ určená pro vysokohorské turisty a horolezce

Štítky článku
Zpět na seznam článků