Sortiment

Přežití v přírodě má hluboké kořeny

16. 10. 2017 | Praktické tipy
Sdílet článek

Jestliže má nějaký člen jakéhokoliv náhodného přírodního druhu (nyní nemyslíme jedině člověka) v něčem na 100 % jistotu, že se tomu nevyhne, tak v tom, že ho čeká spousta utrpení v rámci boje o přežití vlastního i své rodiny a že jeho šance, na dožití v poklidném důchodu, je v přírodě prakticky nulová.

Jeskynní malba z doby kamenné

 Jak dokazuje naše první historické dokumentační umění, posedlost dřívějších lidí lovem, jídlem a přežitím je našemu druhu stále vlastní a to i přesto, že dnes nenosíme kožešiny, ale saka. Kde ale zase naopak naše lovecké já přijde ke slovu, tak ve všelijakých sportech a kláních, popřípadě lovu zvířat kvůli jídlu (jsou země, kde to dnes jde legálně i lukem).

Dnes nám to již nepřipadne, jelikož většinu našich potřeb pokrývá společnost (výměnou za náš čas a peníze), nicméně k nehodám dochází vždy a všude a někteří lidé jsou prostě nepoučitelní a stále si myslí, že „stát se musí přece o nás postarat!“. No, může, ale nemusí, když nebude mít volné prostředky, ať již chcete sebevíce…

Typy lidí co jsou civilizací příliš zpohodlnění by v přírodě samozřejmě neměli šanci – většina moderních lidských tvorů tam bojuje s pouhým přežitím a stabilně schází, natož aby v tomto prostředí ztloustli (viz třeba show „Naked and Afraid“). Naštěstí ale ve většině lidí vítězí hlas rozumu a berou své přežití vážně, jelikož ze strany přírody stačí málo (pár katastrof dobře mířených) a rázem jsou nuceni přežívat všichni… (třeba by mohla přijít další doba ledová, kdy zde bude v létě +5-6°C apod.).

Survival v lidské historii (a přítomnosti)

Již od nejstarších dob platí na naší planetě (a asi bude platit i kdekoliv jinde...), jak si velmi dobře všiml Darwin stálý boj mnoha druhů o omezené přírodní zdroje. A jak zase víme od dinosaurů, můžete být dominantní a úspěšní jak chcete, stačí pár tun kosmického smetí a rázem vyhyne veškerá vaše civilizace a zůstane jen to cca ve velikosti myši nebo menších tvorů. Dnes díkybohu je poměrně reálné rozbít hrozící asteroid jeho zničením pár šikovně rozmístěnými jadernými výbuchy, ale pořád jsou tu určité vesmírné síly a živly, s nimiž nic neuděláme a jenž nás okamžitě zabijí. Nyní máme na mysli hlavně novy a super-novy (a další podobné vesmírné hrůzy typu miniaturní černá díra, co v mikrosekundě pohltí celou Zemi), což jsou hvězdy, jenž vyvrhují při své „smrti“ neuvěřitelný objem energie a gama záření, jenž desítky světelných let okolo nich vše živé (pomalu, je to radiace) zničí a nikam se před tím jako lidstvo neschováme.

Boj o přežití je ale vlastní i nám všem (jak jinak) i na osobní úrovni, jelikož každý na sobě i dnes pozoruje neustálé nutkání hromadit v rozumné míře zdroje pro přežití své i své rodiny (dostatek peněz, úrody brambor na celou zimu, dostatek zavařených věcí, ...). Dnes je sice populární hromadit všelijaké imaginární cenné papíry a podobné věci, jenž ale, když přijde na věc, nemají žádnou hodnotu. S tradičními papírovými bankovkami si můžete aspoň zapálit oheň

Žena střílející z luku

 Poté, co roztály poslední ledovce a skončila zima a s ní i doba ledová opět na čas ustoupila, se změnila fauna, flóra i proces celého našeho přežití. Tak třeba, již nebyl potřeba atlatl na těžké 2-3 kg oštěpy k tomu, abyste při lovu proděravěli kůži těžkých zvířat s tlustou kožešinou stavěnou do -40°C, ale bohatě stačil i luk a (relativně mnohem subtilnější) šíp, jenž umí dnes totéž prakticky u libovolného tvora, co dnes chodí po zemi (síla nátahu u luku 20-70 kg vám totiž stačí jak na zajíce, tak i na slona…).

To, že jsme byli jako druh v survivalu neuvěřitelně úspěšní díky rozvoji vyššího myšlení a mozkových funkcí aktuálně potvrzuje i to, že tu jsme, i to, jak člověk aktuálně obývá i oblasti, kam si jiné zvíře samo o sobě absolutně netroufne. Když totiž dáte tučňáka doprostřed Afriky, sežerou jej za chvíli šlemy a když dáte naopak lva na kru, tak si rybu neuloví, pokud ale kamkoliv umístíte člověka s ohněm, oštěpem / střelnou zbraní do Afriky nebo klidně i náhodné ledové pustiny, přežije zde a adaptuje se díky rozumu. Jinými slovy, člověk je i v místech (i.e. všude po Zemi) a to i v takových pustinách, kam si jiný tvor absolutně netroufne (Severní pól) či by ho to ani náhodu nenapadlo, protože by tím ohrozil přežití jednak sebe, ale i svých potomků. Běžný jiný tvor prostě nemá potřebu opustit svoje známé a pro něj uspokojující zdroje.

Nástroje z doby kamenné

 I když se tvar, styl, materiály, míra zpracování detailů a podobné věci během let neustále měnily a vyvíjely v závislosti na konkrétních klimatických i jiných lidských podmínkách, potřeba věcí nám zůstala stejná i napříč miliony let: pořád potřebujeme rozdělat oheň, používat rozdílné typy ostří na různé věci, pokácet strom a postavit z něj obydlí, ulovit zvíře na dálku, ubránit sebe i rodinu, …

Význam ohně v naší historii

Pokud se podíváme na člověka jako tvora, v jakém je aktuálně vývojovém stavu, jistě vám neunikne jedna věc – ve srovnání s šelmami nemá ani náhodou takové smysly (viz naše nutnost používat psy pro stopování zvířat) a ani žádnou srst, co by jej hřála, a přesto se evidentně lépe adaptoval. Člověk je taktéž dnes ochlupen pouze na hlavě, pohlavních orgánech, co se týče vousů atd. tedy, pár lokálních míst, suma sumárum, nic co by vás zahřálo. Pokud se tedy naši předci chtěli vydat na první cesty z Afriky pryč (patrně je k tomu dotlačilo lokální vyčerpání zdrojů – vody v první řadě), museli se začít oblékat, pracovat s ohněm a stavět obydlí a to nám již zůstalo dodnes – pokud chceme přežít zimu, musíme mít patřičné oblečení.

Dalším extrémním krokem v lidské historii proto nebylo nic menšího, nežli objev a využití ohně. Poprvé na něj zcela jistě člověk narazil jako na ničivý živel, jenž se náhodně objevoval při bouřkách a ničil lesy, přičemž k němu nebylo možno přiblížit se pro žár. Časem lidé začali těchto náhodných ohňů využívat a udržovat je pro teplo. Koho napadlo prvního upéct si maso, to se nedozvíme, ale dost možná se snažil rozmrazit něco v kusu ledu, zapomněl na to a když se pak vrátil, tak jej přivítala jakási podezřele vábivá vůně pečínky…

Tak či onak, jak šel čas a lidé se pomalu rozvíjeli, jistě si brzy někdo všiml, že se objevují jiskry a kouř, když člověk křesá určitými typy kamenů o sebe (dva křemeny třeba) anebo když vrtí dřívkem skrze jiný kus dřeva v rámci jeho proděravění, že se objevuje jednak kouř a za druhé dřevo tmavne jako když jej spálí uhlíky. No a odtud to již byl bezpochyby jen příslovečný krok k plnému ovládnutí ohně. Žádný jiný vynález neměl větší dopad na naše přežití a ani nyní tomu není jinak: je to pořád ten starý dobrý oheň, jenž dokáže zabít ve vařící vodě jakékoliv patogenní neřádstvo, takže je bezpečná pro pití, dá se s ním vypálit kus lesa kvůli poli (popel ze dřeva je přirozené hnojivo), zahřejete se díky němu i za polárním kruhem, ochrání vás před šelmami (které od ohně utíkají, jelikož na rozdíl od nás oheň neovládly), uvařením lze zničit určité jedy rozpustné ve vodě a deaktivovatelné pouze tímto způsobem (viz některé naše houby dodnes – třeba Václava) atd.

Žena házící oštěp

 I když se dnes vrhá oštěpem výhradně do dálky a ve sportu, garantujeme vám, že vždy tomu tak v naší civilizaci ani náhodou nebylo – nakonec stačí zalistovat o pár století hlouběji v naší historii. Což nás také samozřejmě přivádí k závěru, že prakticky všechny moderní obdoby sportu nějak souvisí s přežitím, lovem a naší přesností při vrhu – golf, házení šipkami, běh na 100 m do dálky (útěk před šelmou), ...

Význam rozvoje házení pro naše přežití

Pro rozvoj našeho mozku a schopností mělo opravdu velmi velký vliv ještě to, že se člověk naučil věcmi házet pro svém lovu jako již stojící právě se oddělivší vývojová větev od opic. Aktuálně nám to asi ani nepřijde, protože jsme zvyklí na podobné věci, jelikož je dnes a denně vídáme ve sportu (hod oštěpem, baseball, fotbal, golf, …). Faktem ale zůstává, že když srovnáme člověka proti jiným druhům, je to právě člověk, jenž má jistou speciální schopnost – jmenovitě tu, že umí házet objekty jak do velké dálky, tak i velmi přesně (tak dnes mimochodem běžně ještě loví některé kmeny antilopy –  hodí kamenem na 30 m +/- a trefí ji do hlavy).

Právě proces vrhání předmětu v lidské ruce je věcí, jenž dost možná podpořila rozvoj naší inteligence, protože si samozřejmě podobná schopnost (navíc neustále používaná k přežití za lovu i zahánění jiných tvorů od kořisti) žádala i odpovídající mozkovou činnost pro její dokonalé ovládání. Poté se již mohly rozvíjet i další věci jako řeč, sociální struktury a složitější lidské nástroje (atlatl, luk, …). Dnes si ovšem někteří vědci myslí, že to bylo právě házení a vrhání všeho typu, jenž náš vývoj jakožto druhu nastartovalo.

Jedině díky této věci se také lidé mohli stát všežravci, protože již nebyli nuceni na stromech jíst jen rostlinnou stravu, ale mohli se stát lovci, jenž jedí i maso a tuk, což pochopitelně o poznání zvýšilo jejich šance na přežití: mohli mít více potomků, větší mozek a větší těla. I dodnes platí, že zkušený lovec vybavený nabroušeným vrhacím nástrojem je pro zvířenu nebezpečný, jelikož právě díky házení člověk překlenul onu zásadní nevýhodu lovu zblízka, jenž mají zbraně tradiční (kyje, první zašpičatěné klacky, …). První podobné znaky jsou vidět již někdy od doby okolo 2 milionů let nazpět z doby Homo Erectus.

Je to až neuvěřitelné pokud to celé srovnáme s našimi dalšími nejbližšími kolegy (šimpanzi), kteří hází dosti mizerně i přesto, že jsou proti nám mnohem atletičtější konstrukce. Když člověk něco hodí, je to nejrychlejší typ pohybu, jaký dokáže vyvinout. Pokud dospělý šimpanz hodí rychlostí 20, tak 12-13letí studenti hrající baseball již klidně i 60-70 a dospělí profíci 90. Bohužel, dnes je tato unikátní schopnost používána prakticky výhradně jen ve sportu, ještě před pár tisíci lety tomu ale bylo jinak, nakonec, člověk musel (a leckde musí dodnes) téměř všude i lovit, aby tu přežil a prosperoval

vybavení pro přežití v přírodě