Normy a standardy EN, ANSI, MILSPEC

Ano, ano, jistě jste si spojili plus s mínusem a už všichni víte, že se bavím o normách a standardech. To je odpověď na mou otázku hned z úvodu. Bez těchto pravidel bychom totiž žili v naprostém chaosu a prakticky nic by nedávalo smysl. Co jsou to tedy standardy a normy?

Dodržuj, nebo zmiz

Než se podíváme na jednotlivé normy, které v dnešním světě platí, je potřeba vědět, co to vlastně norma je. Jak to vlastně všechno začalo. Příběh jako spousta jiných. Situaci si můžeme představit následovně. Vezměte si sami sebe jako prodejce jablek, banánů, lopat, zkrátka nějakého produktu. Máte svoje dodavatele, kteří sbírají, vyrábí, produkují, jak jen to jde. Vše se zdá OK.

No ale co čert nechce, najednou začínáte vnímat, že jednou vám přijdou jablka malá, pak velká, jednou je lopata taková, jednou se láme, jednou přijde bez násady. Tak se jako každý správný člověk naštvete a sepíšete pro své dodavatele přesný popis výrobků, jak je chcete, jinak nemáte zájem o spolupráci. Gratuluji, právě jste vytvořili normu.

Technické normy nebo také standardy jsou přesnou a podrobnou definicí požadavků na výrobek, proces nebo službu. Díky nim pak dokáží plnit daný účel za specifických podmínek. Normy nejsou brány jako povinné, avšak některé spolupráce mohou přímo odkazovat a nařizovat jejich dodržování za účelem požadované výstupní kvality. Předepsanými závaznými parametry tak přispívají k ochraně spotřebitele.

Pomocí norem jsou například stanované měrné jednotky, pojmy, formáty a další. Stanovují také základní požadavky na slučitelnost nebo zaměnitelnost. Díky tomu se dá pro jeden účel používat více různých součástek. Umožňuje tak volný pohyb zboží bez větších zásahů. Díky tomu je například desítka stranový klíč stejná u nás, ale i v Japonsku. 

České normy ČSN mají 100 tříd 00-99. Každá třída může mít tisíce norem.

Státní, evropská nebo snad světová?

To, že má každý stát své normy snad ani nemusím psát. To je každému jasné. Ale jak je to s mezinárodní spoluprací? Zde se uplatňují buď světové normy, nebo například evropské. Celkem se tedy řadí do následujících úrovní:

• Mezinárodní normy světové. Sem patří například ISO, IEC a další. Platí jak přes hranice jednotlivých států, tak i kontinentů.
• Normy platné pro kontinenty. Zde je nejznámější normou především EN, tedy Evropské Normy.
• Národní normy jsou standardy, které mají celostátní platnost. Shrnují zpravidla široké problematiky. Musí se uvádět v souladu se mezinárodními normami. U nás ČSN.
• Oborové normy fungovaly do roku 1993, kdy byly téměř všechny zrušeny a převedeny na normy podnikové
• Podnikové normy si stanovují jednotliví výrobci, nebo skupiny výrobců.

MP3, MP4, ale i JPEG jsou vnímány jako pouhé přípony. Ve skutečnosti se jedná o názvy norem, které vytyčují kódování a komprimování.

Teď, když jsme si vysvětlili, co jsou to normy a víme, jak jsou vnímány z hlediska hierarchie, můžeme se na některé z nich podívat a vysvětlit si jejich vliv. Celkem bych vás chtěl seznámit s pěti základními normami.

Tři mušketýři i s d’Artagnanem a kardinálem

Musím se přiznat, že jsem si jméno čtvrtého mušketýra musel najít, abych ho napsal správně. Nicméně, zpět k tématu. Rozhodně nechci vyjmenovávat všechny normy, které existují. Dříve, než bych tento článek dopsal by lidé už dávno neuměli číst. Co mám v plánu je zmínit si základní a za mě nejdůležitější normy, se kterými se můžeme setkat každý den. Nuže, pojďme na to…

Athos ve světovém měřítku

Někde nahoře, nad ostatními normami sedí mezinárodní normy, kterým vládne ISO. Začínáme tedy pěkně odshora. ISO je mezinárodní organizace pro normalizaci, originálně tedy Organization for Standardization. Pěkně se to rýmuje. Tato světová federace národních normalizačních organizací sídlící v Ženevě byla založena 23. února roku 1947. Byla příjemná zimní neděle, která se vepsala do dějin.

Historie této organizace však začala už v roce 1928, kdy vznikla ISA neboli International Federation of the National Standardizing Associations. Ta byla v roce 1942 kvůli světové válce přerušena. V říjnu roku 1946 se v poválečném Londýně sešla delegace složená ze zástupsů 25 světových států. Účel byl jasný – vytvořit novou světovou organizaci pro standardizaci, tedy ISO.

To se jim samozřejmě podařilo. Jak je z názvu jasné, ISO se soustředí na tvorbu mezinárodních norem stejnojmenně označovaných jako ISO. Spolu s nimi produkuje i spoustu dalších dokumentů ve všech odvětvích normalizace.

Jediné, kde ISO nepůsobí je oblast elektrotechniky. Zde její působení přebírá IEC

K roku 2011 měla ISO celkem 163 členů. Ti se dělí na řádné členy (110), korespondenční členy (43) a kandidáty na členství (10). Členem ISO může být pouze organizace, která se v daném státě zajímá o rozšíření normalizačních aktivit. Proto ne všichni členové jsou řádní. Korespondenční členství mají země, kde není normalizace dostatečně rozvinutá.

ČR je v ISO od roku 2009. Jako zastupující instituce je zde Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Evropský Porthos

Jak postupujeme v úrovni níže, dostáváme se k Evropským Normám označovaným jako EN. Nejsou nijak podřadné, často jsou vnímány na úrovni těch nejvyšších, avšak jsou uznávané jen na území Evropy. Co je jejich účelem? Jednoduše – vybudování a udržení kvalitního a stálého postavení Evropy na světovém trhu. Většina norem nejsou závazné, ale některé se dodržovat musí, podobně jako například u nás.

Kdo se stará o vývoj norem a jejich dodržování? Celkem si můžeme jmenovat tři základní orgány.

• CEN neboli Evropský výbor pro normalizaci
• CENELEC Evropský výbor pro normalizaci v elektrotechnice
• ETSI Evropský ústav pro telekomunikační normy

Stačí vám taková odpověď? Mohu vám to říci ještě jinak. O EN se stará celkem přes 60 000 technických expertů, obchodních sdružení a mnoha dalších zájmových organizací. Je zapojeno 27 států Evropské unie a další 3 země z Evropského sdružení volného obchodu.

V roce 1991 byl podepsána úmluva mezi CEN a ISO za účelem zabránění duplicit mezi normami EN a ISO.

Aramis v Čechách

A jsme doma. Tak jako ve světě účinkuje ISO, v Evropě EN, tak u nás máme ČSN, neboli Českou Státní Normu. Dříve se jednalo o československé technické normy, poté o československé normy, no a skončili jsme u dnešního názvu. O tvorbu a vydávání norem se stará Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví.

Tento úřad je podřízený Ministerstvu průmyslu a obchodu. Vznikl vydáním zákonu číslo 20/1993 Sb. Z toho tedy můžeme vyvodit vznik v roce 1993 spolu s naší republikou. Spolu s ISO a EN tak tvoří standardy České republiky.

Čtvrtý do party jménem ANSI

Sice se nejedná o žádnou nadnárodní organizaci, ale s tvorbou norem mají mnoho společného. ANSI je totiž americká standardizační organizace sídlící ve Washingtonu. ANSI, neboli American National Standards Institute, je nezisková organizace úzce spolupracující se členy ISO a IEC. Ačkoli nejsou zastáncem proamerikanismu, tak musím uznat, že přímo ANSI má pro svět obrovský přínos. Vyvíjí například standardy pro programování. Jejich expoziční systém ISO převzal celý svět. Můžete ho vidět ve svých fotoaparátech.

ANSI má dlouhou historii. Založena byla 19. října 1918, tehdy ještě označovaná jako AESC – American Engineering Standards Committee. O deset let později, roku 1928 byla reorganizována pod názvem ASI (American Standards Association). Konečné ANSI se používá od roku 1969.

Asociace ANSI se skládá z vládních agentur, organizací, akademií, ale i individualistů. Trochu přidám plyn a vychrlím čísla, nad kterými zůstává rozum stát. 270 000 – asi byste čekali, že je to počet lidí, kteří jsou s ANSI spojeni. Omyl, jedná se o počet společností, které spolupracují. Ale číslo, které je opravdu dech beroucí je 30 000 000, musel jsem ty nuly vypsat. Tolik profesionálů po celém světě s tímto institutem spolupracuje. Nevím jak vy, ale já se už nedivím, že jsou jejich normy a standardy uznávané.

Poslední z pětice

Kdo by čekal pod posledním označovaným jako kardinál někoho zlého, asi ho zklamu. Kardinál byl trochu jiný, a tak i naše poslední standardy. Jelikož jsme na stránkách army shopu a všichni jsme tomuto směru nakloněni, chtěl bych vám povědět o dnes poslední řadě standardů.

United States Military Standards jsou standardy využívané Ministerstvem obrany USA. USMS jsou také označované jako military standard, MIL-STD, nebo nejspíše nejvíce povědomé MIL-SPEC. Pomocí těchto standardů dodržuje americká armáda sourodost vybavení, kvalitu a spolehlivost. Tyto standardy se vyvinuly z jednoduché potřeby – zajistit výkonnost, údržbu, opravitelnost a logistickou využitelnost vojenského vybavení. Americká armáda byla v 18. století poměrně pozadu se svými vojenskými standardy. Největší standardizace přišla v letech 1939-1945, tedy v období Druhé Světové Války.

Důvodem standardizace byl například fakt, že ve spojeneckých vojskách nebyly zaměnitelné součástky. Americké šrouby tak nepasovaly do britských závitů a tak dále.

Vojenské standardy tak normalizují spoustu užívaného vybavení, ale i střeliva. Díky nim se užívané střelivo zužuje co do typu. Náboj NATO 5.56x45 je tak užívaný téměř po celém světě. Americké vojenské standardy se dají rozdělit do následujících skupin:

• MIL-HDBK Defense handbook - dokument poskytující procedurální, technické nebo konstrukční informace o materiálech, procesech, praktikách a metodách popsaných v příručkách pro obranu.
• MIL-SPEC Defense Specification - tento dokument poskytuje popis základních technických požadavků pro unikátní materiály používané vojsky a úpravu pro komerční předměty.
• MILSTD Defense Standar - dokument, který stanovuje jednotné technické požadavky na vojenské, nebo komerční postupy a praktiky pro tento účel pozměněné.  
• MIL-PRF Performance Specification - zde se uvádí požadované výsledky s kritérii pro ověření shody. Nejsou zde uvedeny metody testování. Zkoumá se například zaměnitelnost, rozhraní a další.
• MIL-DTL Detail Specification - konstrukční požadavky. Vytyčuje materiály, požadované výsledky, výrobní postupy

Tak co? Jste z toho moudří?

Asi mi dáte za pravdu, když řeknu, že bez norem by byl svět asi mnohem komplikovanější. Normy dávají řád a nabízí mnoho výhod a samozřejmě i nevýhod. Mohou být například častým důvodem pro spory, ačkoli k tomu nemusí být věcný důvod. Nicméně věřím, že teď už budete vědět, proč má některý výrobek normy dle MIL-SPEC, proč je na sklech telefonů zmiňováno ISO, nebo proč jsou součásti v autě označované EN.

Mám pro vás malou domácí hru pro celou rodinu. Vytvořte si své normy domácnosti. Jak má vypadat uklizená myčka, jak se správně chová k sourozenci a jak by mělo vypadat vysvědčení, nebo výplata. Nevím, jestli to vnese harmonii, ale možná se čas od času uplatní ona zaměnitelnost.