Jak v přírodě ulovit, zpracovat a sníst veverky a zajíce?

 Tradiční „spíše stromové“ veverky se u nás vyskytují ve dvou variacích: jedna zrzavá a druhá černá. Chuťový rozdíl jsme nezkoumali, ale nepředpokládáme, že tam bude. Jestliže máte z lovu veverky pořád ještě morální problémy, nezapomeňte, že biologicky jde vlastně o krysu s hezkým ocáskem.

Jídlo ale nemá formu jen jako pozitivní psychologický efekt ve formě něčeho teplého do žaludku po náročném dni – v první řadě nám samozřejmě pomáhá přežít. Problém je i v tom, že po pár dnech bez jídla lidská mysl začne halucinovat, tělo nepodává 100% výkon a začne proces autofágie (destrukce tuku a poté i svalů za účelem vašeho přežití). Problém to je přirozeně hlavně proto, že zrovna tehdy, když svůj špičkový výkon potřebujete, tak je vám z důvodu hladu odepřen. Nahradit to jen syntetickým cukrem není dobrý nápad, protože může vyvolat efekt „sugar crash“ (reaktivní hypoglykémie).

Každý příznivec bushcraftu a survivalu dobře ví, že by měl mít nějaké jisté základní dovednosti a vybavení, co se týče získávání jídla lovem a sběrem. Čím více toho totiž bude vědět, tím spíše přežije. Člověk by měl pochopitelně ideálně ovládnout dovednosti všechny (rybaření, pasti, lov, sběr), ale neuškodí určitě zaměřit se nejdříve na ty, pro které máte vlohy, vybavení a víte okolo dané oblasti již zdaleka nejvíce: když máte kupříkladu doma spoustu věcí a výbavy na ryby a znáte každý rybník okolo, tak je volba jasná, že ano…

Lov a nalezení je ale jen jedna část z mnoha (také musíte ovládat kupříkladu rozdělávání ohně třeba), ale od toho jsme tu my a náš web a tento návod! Ale ještě před tím, nežli i vy vyrazíte sami či s kolegou někam do divočiny, nezapomeňte, že je nutné vlastnit i nějaké to vybavení (hrnec na vaření, nástroje pro chytání a lov, pasti, …), ať máte lepší šance při hledání a lovu.

Právnická vsuvka na úvod

Aktuálně v České Republice platí trestní zákoník v němž je k nalezení i tento zajímavý paragraf:

§ 304 Pytláctví

(1) Kdo neoprávněně loví zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné nebo ukryje, na sebe nebo jiného převede nebo přechovává neoprávněně ulovenou zvěř nebo ryby v hodnotě nikoli nepatrné, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta, zákazem činnosti nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

(2) Odnětím svobody na šest měsíců až pět let, peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty bude pachatel potrestán,

• a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny,
• b) získá-li takovým činem pro sebe nebo pro jiného větší prospěch,
• c) spáchá-li takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost chránit životní prostředí,
• d) spáchá-li takový čin zvlášť zavrženíhodným způsobem, hromadně účinným způsobem nebo v době hájení, nebo
• e) byl-li za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.

Nejsme určitě a v žádném případě právníky, takže je na každém svéprávném občanovi naší země, co se v ní rozhodne riskovat. Lov zvěře a ryb v „hodnotě nikoliv nepatrné“ zde ale určitě bude oním místem, na které by to mělo jít uhrát – když jste týden nejedli a máte na ohni jednu veverku na pampeliškách evidentně nejste Pytlácký mafián a nebohatnete na tom…

 Zajíc u nás již poslední dobou většinou až tak moc běžný není. Spíše narazíte právě na veverku, nežli na něj. Je to ale samozřejmě mnohem větší tvor a v hrnci se pak nezdá tak zoufale malý. V otevřených krajinách typu pole vás k sobě stejně navíc moc nepustí…

A je tu i zádrhel druhý: co se totiž týče pastí, tak to také není u nás žádá sláva, ba je to ještě horší situace. Jde o to, že když používáte pasti, tak se musíte řídit Zákonem č.246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů a také samozřejmě zákonem č. 449/2001 Sb., o myslivosti:

(1) Je zakázáno odchytávat nebo usmrcovat volně žijící zvíře:

• a) pomocí oka, tlučky, sítě, smyčky, pytláckého oka, harpuny nebo čelisťových pastí anebo pomocí obdobně zkonstruovaného zařízení,
• b) pomocí jedovatých návnad a jedů v jakýchkoliv formách včetně plynování, nejde-li o případ podle odstavce 2,
• c) do jestřábích košů a pomocí lepu,
• d) pomocí výbušnin,
• e) pomocí luků a samostřílů,
• f) pomocí elektrického proudu, nejde-li o výkon práva upravený zvláštními předpisy2a),
• g) pomocí poloautomatické nebo automatické zbraně se zásobníkem schopným pojmout více než 2 náboje, nejedná-li se o případ podle ustanovení §5 odst. 2 písm.c),
• h) pomocí zbraně s hledím pro střelbu v noci, s elektronickým hledím apod.,
• i) pomocí letadla nebo motorového vozidla,
• j) pomocí zvuku magnetofonu nebo podobného zařízení, mimo zařízení používaných, v souladu se zvláštními právními předpisy 2a),
• k) pomocí zrcadla nebo jiného oslňujícího zařízení,
• l) pomocí zdroje umělého osvětlení a zařízení pro osvětlení terčů,
• m) pomocí formalínových nebo lepících pastí,
• n) pomocí zvířat použitých jako živá návnada, nebo nástraha, nejde-li o lov podle zvláštních předpisů 1d).

Jak vidíte, ohledně zálesáckého nouzového lovu, pastí a survivalu nejsou podmínky právě ideální, vlastně vše, co radí odborníci typu Bear Grylls jsou věci u nás absolutně všechny zakázané. Nejsme bohužel na Aljašce ani na Zambezi, takže zde zkrátka člověk nemůže legálně prakticky nic.

 Klasický luk je sice proti modernímu o chlup pomalejší a horší na míření (držíte totiž vždy celou sílu luku a ne zredukovanou), jinak ale nabízejí převážně jen samé výhody a pozitiva: je jednoduchý a levný, nemá žádná kuličková ložiska jako u moderny, nehrozí, že byste si nenasadili sami tětivu (moderna vyžaduje speciální stolici), delší přírodní luky jsou tišší, luky tradiční bývají nezanedbatelně lehčí (i 600-700 g), …

Jaká je nejefektivnější metoda pro lov zajíců a veverek?

Za oné konstelace, že se lov u nás přece jen rozhodnete riskovat (či spíše riskujete něčí zdraví, když to neuděláte!), pak je na čase probrat si pár přísně hypotetických možností. Ty nejlepší prostředky z dlouhodobého hlediska, co u sebe člověk může na lov mít, jsou takové, jenž nepotřebují další věci nebo vybavení. Mít pár desítek broků pro vzduchovku nebo malorážných patron je sice super řešení na pár dní až týden, ale co budete dělat, až dojdou? Nabízí se pak samozřejmě, používat lov postaru nebo za pomoci pastí.

Řada lidí volí na ty opravdu nejmenší tvory při lovu prak (veverky, myši, krysy, obecně drobné ptactvo, …). Na pár týdnů jistě dobré řešení, ale jednou se u nich vytahá guma natolik, že budou k ničemu. Mluví pro ně ale naopak prakticky nulová údržba a munice zadarmo všude.

Mnoho lidí používá na veverky a zajíce to, co lidstvo před milionem let: kameny a vrhací klacky. Jsou tiché, jsou všude a mají slušný efekt, když se trefíte. Při troše tréninku se dá trefit na 30 metrů cíl velikosti zajíce jako nic.

Existuje ovšem i prak vrhací (znáte od husitů), které využívá síly odstředivé a ne elastické. Nestojí nic, neváží nic, v kapse se ztratí, je to věc poměrně tichá a jako munice mu stačí kameny. Zatím úžasné, že ano? Jenže problém je, že bez každodenního aspoň hodinového (!) tréninku člověk netrefí na pár desítek metrů ani kmen stromu natož ptáka. Představa, že jím trefíte letícího ptáka je pak vysloveně humorná.

Luky a kuše jsou proti zbraním palným poměrně tiché (kuše jsou hlučnější přece jen), proti praku ale těžší a vyžadují více údržby a speciální šípy (ty by měly být sladěny u luků s jeho nátahovou silou, jinak jsou spíše nepřesné). S luky a hlavně s kuší se míří oproti vrhacímu praku velmi snadno, ale vyžadují stálou údržbu, výměny tětivy a desítky dalších drobností okolo (u luků potřebujete náloketník, chránič prstů při natahování, zakládky, končíky šípů, ... a nespočet dalších věcí, jejichž absence znemožní luk a šípy používat). Kdo ovládá luky tradiční jen dřevěné a bez mířidel, tím lépe pro něj – dají se používat prakticky bez ničeho (náloketník lze nahradit omotáním levačky šátkem, zakládku prsty levačky, spoušť nepotřebujete, …). Moderní kuše jsou drahé extrémně (10-20 tisíc) a luky taktéž (10 tisíc +/-), ale ty tradiční se dají sehnat i za 1-2 tisíce. Jeden šíp pak přijde na 100,- +/- Kč.

Dobrou stránkou pastí je jejich neuvěřitelně levná pořizovací cena. Stačí špulka drátu nebo provaz a dá se použít i opakovaně. Musíte ale počítat s oním morálním faktorem (pokud to nebude tlučka na myš), že budete muset zraněné zvíře dorazit. Když zvíře ale bojuje s pastí, potrhá i je po čase, takže ani ocelový drátek není řešení na věky.

Překvapivě použitelná (tj. zvíře je do 10-60 sekund na zemi) je nakrátko do srdce i foukačka (bez jedu, podotýkáme) a to kupodivu i na divočáky (kdo nevěří, může mrknout na video na YouTube)! Náklady ale nejsou malé – slušná foukačka k lovu 1-2 tisíce a 40-50 šipek loveckých 500,-. Zase stejně jako u luku, munice se dá (minimálně do určité míry) recyklovat a vyrábět svépomocí z drátu, dřeva, staré plechovky, …

Je nutné divočinu vyvrhnout před jídlem?

Samozřejmě ano. A je jedno, zda se právě bavíme o malé rybě anebo veverce a zajíci: všechny zvířata potřebují jistou míru vyvržení a očištění před tím, nežli je sníte. Někdo sice z malých hlodavců kůži a chlupy přímo opaluje na ohni, ale na to si asi málokdo troufne.

Co se týče kvality a poživatelnosti zvířat, tak obecně platí, že čím dále jste od civilizace (a čím méně příležitostí mají zvířata jíst její odpadky), tím větší šance na dobré maso.

Když už člověk stahuje kůži zvířete, je škoda ji nevyužít i pro něco jiného – zbytky, co nechcete, se dají použít do jiné pasti na myši, kůže nakrájená poslouží jako vázaní atd. atd. Je otázka, nakolik řešit recyklaci částí tehdy, když je člověk promrzlý, necítí prsty, a tak podobně. Vždy to tedy bude dost záviset na aktuálních dispozicích zúčastněných a konkrétní suvivalové situaci.

 Jakýkoliv lov se zbraní je nesmírně hlučný, vyžaduje taktéž četné speciální vybavení (olej, nástroje na údržbu zbraně, …) a těžké náboje, povolení a respektovat dobu hájení i lovu. A je tu i ten drobný detail, že podobná hračka váží 4-5 kg i s municí. Co s podobným závažím tehdy, až vám dojdou náboje a vy jste stále v survivalovém režimu?

Jak si maso z veverek a králíků připravit?

Jakmile je zvíře uloveno / chyceno, zabito, usmrceno a očištěno, je na čase je připravit. Kdy se budeme bavit o situaci extrémního přežití, je jasné, že asi u sebe nebude mít domácí kořenku, olivový olej apod. Tato věc bude vyžadovat trochu improvizace v místě, takže se jí nebojte.

Na / pod chycenou drobnou zvěřinu si můžete dát prakticky jakékoliv známé byliny – skvěle poslouží kopřiva, lopuch, listí ze stromů, pampeliška, houby atd. Určitě ale v žádném případě a nikdy nejezte věci, co neznáte! Jsou houby i rostliny, co jsou natolik jedovaté, že nepřežijete již jen jejich test (a pokud náhodou ano, nebudete ve stavu přežití schopném!). Jsou jedy, co ničí celé určité orgány (ledviny třeba), takže i když jste naoko test s jedlostí a nanesením trochy rostliny na kůži a tvář přežili, není to dobrý nápad nikdy a nikde, třeba právě vašim ledvinám to neprospělo a kdoví kdy selžou! Totéž platí i pro žvýkání neznámých celých listů v rámci lepšího dechu a vyplivování slin – účinná látka se dostane do těla klidně i skrze jazyk nebo kůži.

Známých bobulí je také naštěstí u nás dost a dost: jahody, borůvky, maliny, … Sladké jsou ale i věci jako šípky, pláňata, řepa cukrovka, … Metoda pečení přímo na ohni má svoje kouzlo a někdy je nezbytná (žádné nádobí), ale stále není ideální z řady důvodů: v prvním bodě je to samozřejmě ten fakt, že přijdete i o těch pár procent tuku, co divočina má. Problém další je ten, že nejvíce živin tam zůstane tehdy, když si věc uvaříte v páře.

Proč nepodcenit přípravu divočiny?

Jelikož jen u málokoho je přímou součástí jejich survivalové výbavy i teploměr na měření teploty masa, je jasné, že je třeba být opatrný před jedením čehokoliv – všelijaké podezřelé věci na mase (žluté bobulky na játrech) naznačují, že zvíře má patrně nějaké cizopasníky nebo nemoc.

Zlatá střední cesta je i u jídla platná na 100 %. Mít maso pod-vařené (cizopasníci) je stejně nepřínosné jako ho mít pře-vařené (nulové živiny).

Že je maso veverky nebo maso zajíce hotové poznáte snadno tak, že již neobsahuje blízko u kostí žádné další syrové maso.

Jídlo samozřejmě stále sledujte, jinak se může stát, že vám spadne do ohně či něco podobného. Jelikož obsahuje tento typ masa prakticky jen proteiny, je dlouhodobě bez tuků nemožné z něj přežít (věřte nám, že název „Zaječí chřipka“ tato nemoc nedostala náhodou…).