Ať už si hory prohlížíte na fotografiích nebo naživo z údolí, jistě nám dáte za pravdu, že téměř nikdy nevypadají nebezpečně. Naopak nás do nich lákají čistý vzduch, vyhlídka krásných výhledů, modré nebe, zelená údolí a nádherná, panensky neposkvrněná krajina. Jenže počasí přímo v kopcích je zrádné a může se každou minutu proměnit. Trochu jako noc a den na rovníku. Ale s o něco větší pravděpodobností, že z této situace nevyjdete živí a zdraví.
Hory ve spoustě z nás podněcují touhu sbalit se ideálně ještě dnes a s batohem na zádech vyrazit na cestu. Jenže právě v horách více než kde jinde platí, že štěstí přeje připraveným. Ti, kteří se tam nahoru odváží bez přípravy, mohou svoji nerozvážnost odnést přinejlepším zdravím, v nejhorším případě i životem.
Prvním předpokladem cesty na vrchol je fyzická zdatnost, ale kromě toho musíte být odolní i mentálně. To vlastně především. V ohrožení ze sebe totiž lépe vybičujete zdánlivě chybějící fyzické síly než ty psychické. Jak přežít v horách, to je každopádně komplexní téma, které je daleko nad rámec tohoto článku. Ale základy se zde dozvědět můžete.
Jak definovat hory
Hory jsou geologické útvary, které tvoří krajinu a převyšují nižší georeliéf. Jednoduše řečeno, hory se vyskytují tam, kde v krajině stoupá nadmořská výška. Už od chvíle, co se naučíme mluvit, je bezpečně poznáme. Ale předtím, než s nimi získáme první reálnou zkušenost, měli bychom vědět, co od nich očekávat.
Hory se dají definovat i náhlými změnami podnebných podmínek. Najednou přejdete ze skály na sníh, z až subtropického klimatu do zimy a ze slunečného do rozbouřeného počasí. Proto je vhodné mít výbavu do hor v porovnání s pohybem v nížinách vždy trochu naddimenzovanou.
Rizika, která nám hrozí v horách
Předtím,než se vydáme do hor, měli bychom si být vědomi rizik, která nám tam hrozí. Prvním pravidlem je – pokud možno se na cestu nevydávat sólo. Vždy je lepší, když má kdo poskytnout nebo zavolat pomoc, pokud se jednomu z vás něco stane. Samozřejmě jsme všichni slyšeli o případech navzájem propojených lezců, kdy jednomu uklouzla noha a strhl s sebou druhého do hlubin, ale takové nešťastné náhody jsou zřídkavé a drtivá většina situací v horách se zkrátka lépe řeší dvěma než jednomu.
Prvním rizikem, které vám může v horách hrozit, je nestabilní terén. Smrtelné nebezpečí může tam nahoře způsobovat pouhý fakt, že na nějakém strmém svahu či zmrzlém povrch ztratíte půdu pod nohama. Musíte být připraveni i na silné poryvy větru a když si u nějakého přechodu nejste jistí, že ho zvládnete, raději předpokládejte, že nikoliv.
Nebezpečí očekávejte i všude tam, kde to vypadá, že žádné nebezpečí nehrozí. A pokud se vydáváte na několikadenní túru, rozhodně se vyhněte pohybu v noci. Ušetřený čas za to nestojí. Naopak, raději si ještě za světla vyhledejte vhodné místo pro bivak a „ubytujte se“. V našich česko-slovenských podmínkách nicméně zase tak často bivakovat nemusíte, když si dobře rozvrhnete trasu. Klidně si jednou za pár nocí dovolte horskou chatu, penzion nebo aspoň kemp.
Co se týče nebezpečí, určitě je potřeba nepodceňovat vrtkavé počasí, které se v horách vyskytuje rozhodně častěji než v nížinách. Klidný vánek se rázem může změnit ve vichřici, bílé mráčky zase ve sněhovou bouři, slunečné počasí na deštivé. I na tyto eventuality musíte mít (samozřejmě dle konkrétního období v roce) připravené příslušné vybavení.
Led a laviny
Od podzimu do jara v horách číhá minimálně jedno další nebezpečí, které v nížinách rozhodně nehrozí. Tímto nebezpečím jsou laviny. Bílé vrcholky hor jsou sice zespodu krásné, ale pokud masu sněhu máte přímo nad sebou, raději budete chtít co nejrychleji zmizet.
Laviny mohou být spuštěny klidně jen pouhým hlukem, ale k jejich pohybu mohou přispívat i další faktory, jako je struktura sněhu („ideálně“ nový sníh na zledovatělém podkladu) a okolní teplota (hlavně když přichází obleva).
Před lavinami se braňte preventivně. To znamená, že do rizikových oblastí ani nechoďte. Rizikové oblasti jsou ty s vysokým sklonem nebo konvexním tvarem a také oblasti s čerstvě napadaným sněhem. Strukturu sněhu můžete snadno zjistit tím, že si do něj třeba turistickou holí „vyvrtáte“ sondu. Pokud si ale nejste jistí, jak s výsledky svého miniprůzkumu naložit, raději se dané oblasti obloukem vyhněte. I kdybyste si měli zajít.
V ranních hodinách se vyhněte také příliš prosluněným oblastem. Slunce zvyšuje teplotu okolí a tím vytváří nebezpečně tající svrchní vrstvu sněhu. Pokud je to možné, pohybujte se v co možná nejvíce nepravidelném terénu. V takovém případě je chůze sice náročnější, ale je zde také menší pravděpodobnost sesuvu sněhu. To samé platí pro zalesněná území. I když i zde určitá úroveň nebezpečí existuje.
Když se na vás valí lavina
Co ale dělat, když už se na vás lavina valí? Snažte se co nejdříve zmizet jí z cesty – a to ne tak, že před ní budete utíkat dolů, ale vyberte si jednu ze stran a snažte se dojít co nejvíc na kraj, než vás lavina zasáhne. Budete-li mít štěstí, vyhnete se jí úplně. V opačném případě vás pravděpodobně nezasáhne hlavní proud valícího se sněhu, a tak budete mít větší šanci na přežití než uprostřed laviny.
V rizikových oblastech je vhodné mít u sebe lavinový vyhledávač neboli pípák, díky kterému vás má horská služba šanci nalézt rychleji, než se pod masou sněhu udusíte.
A co trhliny?
Dalším rizikem, které na nás v horách číhá, jsou trhliny. To není až tolik případ českých pohoří. Ale zkrátka všeobecně je trhlina definována jako přirozený otvor v ledovci. Otevřené trhliny jsou sice nebezpečné, ale v terénu si jich relativně snadno všimnete. Horší jsou trhliny překryté tenkým ledovým mostem. Pokud si nejste jisti terénem, na který vstupujete, raději oblast obejděte nebo se vraťte do bezpečí nížin a údolí.
Pokud už do trhliny spadnete a nedokážete se sami vyškrábat nahoru ani nemáte lano, nepanikařte. Pokud máte v oblasti mobilní signál, máte vyhráno. Stačí sdílet polohu s někým zdola. Jak jsme si ale už řekli, je lepší se na cestu vydávat minimálně ve dvou. A i tak je vhodnější dát někomu dole vědět o své plánované trase. Jakmile se přestanete aspoň jednou za den ozývat a váš telefon zůstává hluchý, je to pro člověka dole signál, že má zalarmovat horskou službu.
Jestliže vás v trhlině čeká noc, potom si tam dole zkuste sehnat aspoň trochu dřeva na rozdělání ohně. Samozřejmě za předpokladu, že nehrozí, že tím roztopíte sníh a zavalí vás lavina. Trhliny mají oproti otevřené pláni aspoň jednu výhodu – méně v nich fouká. Proto fungují jako takový přirozený bivak (o tom, jak si postavit bivak v přírodě, jsme si u nás už psali také). Kromě péče o své základní potřeby, jako je jídlo a spaní, se pokuste mimo trhlinu vyhodit kus barevné látky, ideálně připevněné k větvi nebo turistické holi, aby vám ji v noci neodfouklo. Kontrastní tkanina může pomoci horské službě při vašem rychlejším vypátrání.
Bivakování
Bivakování je v podstatě nouzové přespání v improvizovaném přístřešku. V horách se vám může hodit víc než kde jinde. Přístřešek budujte tak, aby byl co nejvíce nenápadný a pokud možno vybudovaný z přírodních materiálů, které naleznete okolo S rostoucí nadmořskou výškou budou postupně mizet možnosti jako větve, tráva a chvojí a čím dál více se budete muset začít spoléhat na kameny, případně sníh.
O bivakování v přírodě si u nás můžete více přečíst zde.
Závěr
Hory jsou jistě krásné, ale čím dál a na čím delší dobu se vydáváte, tím specifičtější vybavení byste si s sebou měli vzít a tím více preventivních opatření byste měli provést, než se vůbec vydáte na cestu. Základem je dát vědět někomu dole, kam se vydáváte. A vzít si s sebou minimálně jednoho kamaráda, kterému důvěřujete. Nahoru si s sebou vezměte vybavenou lékárničku a krabičku poslední záchrany, ale také potřeby pro rozdělání ohně. Právě možnost být v kritické situaci v alespoň improvizovaném teple a suchu je pro přežití zásadní.
- Pavel Kreuziger
- Pavel se k našemu týmu dostal díky dlouholetému psaní o čemkoliv. Témata jako outdoor a survival ho ale baví víc než dosavadní zaměření. Přírodu miluje už od dětských táborů, od nichž plynule přešel k puťákům a trampským výšlapům. Po letech následného sezení u počítače usoudil, že v teple kanceláře se z něho chlap nestane, a začal se vracet ke kořenům. A taky má rád psy.
Přejít do magazínu