Sortiment
Košík0
Registrovat / Přihlásit
CZ
0
Košík
0 Kč
Zboží bylo přidáno do košíku

Zapomeňte na tupé nože! Jak na broušení nože?

24. 4. 2019 | Praktické tipy
Sdílet článek

Tohle opravdu nesnáším. Člověk u sebe nosí nůž jako svého nejlepšího pomocníka v nástrahách dne. Je jedno, jestli jste manager, voják nebo pracujete pro dopravní společnost. Zkrátka u sebe nosíte nůž, aby vám pomohl překonávat vše, co si na vás den připravil. Když už dojde na ten okamžik a my hrdě vytáhneme nůž z kapsy, nebo pouzdra…je tupý? To jako vážně? Tak to ho nemusím mít snad vůbec. Navíc mi vadí ty řeči okolí, když lidé situaci komentují.

Je potřeba si však uvědomit jednu zásadní věc: broušení nožů není zas tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Dříve než se pustíte do obnovy požadovaného ostří, měli byste vědět hned několik základních věcí. Například – jaký materiál nože máte? Jaký úhel byste měli zvolit? Stačí mi obyčejný „V“ brousek, nebo si mám koupit něco jiného? Umíte si na takové otázky odpovědět? Obecně jsou tyto stále opakované fráze provázeny značnou kontroverzí, kterou bych chtěl trochu vyhubit a shrnout informace do jednoho článku. Věcí ohledně broušení je tolik, že by z toho mohla být pěkně dlouhá knížka. To však nechci, proto se budu snažit držet faktů, ať vás to nenudí. V článku chci shrnout základní dovednosti broušení, techniky, rozdělit si materiály a tak dále.

Co je broušení?

Než se vrhneme na různé typy, triky, fakta a další hromadu věcí, pojďme si ujasnit správnou definici broušení. Často totiž vnímám špatné představy o tom, co je broušení a co je ostření. Broušení je odebírání materiálu za účelem vytvoření určitého výsledku, v tomto případě řezného úhlu – ostří nebo také fazety. Broušením se tak z naprosto tupé čepele ve tvaru „U“, která může být různě zvlněna či vyštípnuta, stává ostrá a konzistentní s tvarem „V“.
Po nabroušení nože, správném nabroušení, je ostří schopné setrvat ve své podobě velice dlouho. Během používání se ostří ohýbá na jednu či druhou stranu. Ačkoli může vykazovat tak zvanou falešnou tupost, je vlastně stále ostré. Zde přichází druhý termín – ostření. Ostřením nedochází k odebírání materiálu, ale k narovnávání ostří zpět do správné polohy. Někde je tento termín označován jako napřímení zahnutého ostří nebo také krystalů.

Podle statistik z roku 2015 tvoří broušení cca 25% strojního obrábění.

Broušení jako takové je samozřejmě tak staré jako historie prvních řezných nástrojů. Groteskně si tak můžeme představit pračlověka, který místo odsekávání pazourku jej otírá o pískovec. Doufám, že to nečte žádný antropolog. Otíráním docházelo k odběru materiálu, a tak i k prvnímu broušení. Díky tomu se lépe tvarovaly předměty, které nám od začátku poskytují jistotu, ochranu, zkrátka zlepšují náš komfort a zajišťují přežití. Broušení kovů pak vynalezli, dá-li se to tak říci, staří Egypťané, jež mají obecně zásluhu v metalurgii kovů.

Historické manuální broušení nože

 Manuální broušení přetrvávalo až do období průmyslové revoluce, kdy jej nahradilo broušení strojní.

Brusné materiály

Postupem času se z klasického odsekávání pazourku někde u vchodu do jeskyně, stalo broušení o pískovec, následoval vznik brusných nástrojů, a to vedlo celou historii až k dnešnímu dni. Když se podíváte na brusné materiály, můžete je rozdělit do dvou základních skupin, a to podle jejich původu. Tedy syntetické a přírodní.

Až do doby starověku se užíval pouze křemík ve formě písku. Ve starověkém Řecku a Římu nastupuje smirek a diamant. Diamant se začal těžit až cca 700 let př.nl. v Indii.

Přírodní brusné materiály jsou získány úpravou přírodních nerostů, obecně tedy kamene. Dnes se užívá nejčastěji korund, jakožto druhý nejtvrdší nerost, dále smirek a křemen.

Syntetické jsou pochopitelně mnohem rozšířenější. Zde se nemusí spoléhat na zrnitost materiálu, zkrátka si ji výrobce nastaví, jak potřebuje. Zrnitost je tak stejná po celé délce brusného nástroje. Mezi umělé materiály patří například umělý diamant, nitrid bóru, karbid křemíku a další. Postup je jednoduchý – tavením v pecích se dosáhne požadovaného materiálu. Ten se následně drtí na různou fragmentaci. V poslední fázi se pak tvaruje do požadovaného výsledku. Nejzajímavější je asi postup tvorby umělého diamantu. Prakticky se simuluje jeho přírodní tvorba. V pecích se za vysoké teploty a tlaku mění krystalická mřížka grafitu z hexagonální na krychlovou (diamant).

Tvrdosti a dělení

Ať už se jedná o přírodní materiál nebo syntetický, pro broušení budete potřebovat vždy více zrnitostí (hrubostí). Jen blázen si myslí, že broušením na jedné zrnitosti dosáhne kvalitního a dlouho trvajícího ostří. Vždy budete potřebovat více hrubostí, abyste byli schopni dosáhnout kýženého výsledku. Je dobré mít alespoň 4 hrubosti brusných kamenů. Od hrubého s fragmentem cca 220-600, až po jemný, často s fragmentací 4000-6000. Od toho se také odvíjí, zdali bude ostří jemně vroubkované, nebo úplně hladké. Vroubkované, zakončené brusným kamenem o hrubosti cca 800, je lepší pro standardní využití a řez tahem. Čím více se dostáváte k jemným kamenům, tím více je fazeta hladká. Ostří se pak hodí na tlakové řezy. 

Základní znalosti před broušením

Před tím, než začnu konečně mluvit o broušení, bych rád udělal ještě jednu zastávku. Aby byl každý schopný nahlédnout skrze klíčovou dírku do umění jménem broušení, je potřeba znát pár základních principů, faktů a bohužel i nutnou dávku teorie. Také bych nejradši vzal do ruky nůž, skočil si pro ocílku a začal brousit. To by však byla chyba, protože ocílkou se v 90% případů jen ostří. Navíc bych to nejspíš ani neuměl, a tak bych udělal více škody než užitku.

Materiály v zástupu

Opracovávání nože kladivem

Nože se vyrábí z nejrůznějších materiálů. Ať už jsou to nerezové oceli, uhlíkovky, nebo například damaškové oceli, jejich broušení není stejné. Oceli jsou různě tvrdé, mají různé složení, a tak je i jejich brousitelnost rozdílná.

  • Uhlíkové oceli jsou kalitelné slitiny uhlíku a železa. Jejich brousitelnost je poměrně dobrá nehledě na jejich tvrdost. Dobře drží ostří a vykazují relativně dobrou řezivost. Vzhledem k tvrdosti mohou být náchylné na vylamování fazety. Nevýhodou je náchylnost ke korozi
  • Druhým ostrovem jsou nerezové oceli, které jsou odolné vůči korozi díky vysokému objemu legujících prvků. Fazeta v tomto případě není až tak dobře brousitelná jako u uhlíkových ocelí. Řezivost je díky legování velmi dobrá. Zde se hodí například diamantový brousek.
  • Damaškové materiály mohou být často oříšek. Skováním více vrstev různých materiálů dostává čepel vlastnosti každého z nich. Možností je i sendvičová ocel, kdy je jeden plát zakován mezi dva. Tím se může z křehké velmi tvrdé oceli stát i houževnatá a nerezová. Broušení těchto druhů materiálů je složitější.
  • Prášková ocel. Může být jak uhlíková, tak i nerezová. Díky této poměrně moderní technologii jsou práškové oceli považovány za nejlepší nožířské materiály. Ocel je velice tvrdá, houževnatá a zpravidla i nerezová.
  • Poslední kategorií jsou ostatní materiály, tedy například titan, keramika, nebo plast.

Momentálně se za nejlepší nožířské oceli považují například S35VN, ELMAX a další.

Jestli se tedy chystáte na broušení svého nože a jste si opravdu jisti, že nechcete nůž poslat některé z firem, kde jsou specialisté, je potřeba znát materiál, ze kterého je nůž vyrobený. Jak je uvedeno v předchozích řádcích, jinak se bude brousit uhlíková ocel o vysoké tvrdosti a jinak nerezová ocel. Pro velmi tvrdé nebo špatně brousitelné materiály je třeba zvolit speciální brusné nástroje, jak se dozvíme v následujících odstavcích.

Úhel úspěchu

V okamžiku, kdy znáte materiál svého nože, přichází druhý krok. Potřebujete si uvědomit, jaký bude nůž plnit účel. Od toho se odvíjí úhel, kterým budete fazetu brousit. Ono s nožem je to jako se ženou. Každý je jedinečný, každý potřebuje jinou péči, která se odvíjí od již zmíněného typu materiálu, modelu, využití, tvaru čepele a mnoha dalších faktorů. Pokud budeme ženě kupovat růže, když je nemá ráda, skončí to stejně, jako když budeme kuchyňský nůž užívat na sekání kostí – přijdeme o něj.

Existuje 5 základních úhlů, které určují používání nožů. Důležité je vědět, že zmíněný úhel označuje úhel jedné strany fazety vůči ose čepele, nikoli obou stran fazety vůči sobě. Pokud tedy brousíme v úhlu 20o, výsledný úhel bude 40o, a tak dále.

  • 10° úhel tak zvaně na chlup. Tento úhel, tedy 10° a méně stupňů, je užívaný nejčastěji na žiletky nebo břitvy. Takto extrémně ostrá čepel totiž nevydrží žádné hrubé zacházení, jelikož je velmi křehká.
  • Filetovacích a japonských 12-18°. Takto malý úhle se na nožích již používá. Nejčastěji to budou nože filetovací nebo speciální japonské kuchařské nože. Zkrátka tedy nože na jemnou práci s měkkými materiály. Fazeta je stavěná na tahy, nebo tlak, sekání ji na 100% zničí.
  • Kuchařský standard 18-25°. Sem spadají klasické kuchařské nože, a to jak evropské, tak i japonské. Tento úhel naleznete na profesionálních i amatérských nožích. Ostří má stále velmi ostrý úhel, ale zároveň už nevykazuje takovou křehkost.
  • Outdoor a trocha lovení s úhlem 25-30°. U nožů, kde očekáváme, že ostří vydrží po delší dobu, bude odolnější vůči hrubému zacházení, schopné sekat a tak dále, volíme úhel 25-30 stupňů. Obecně tedy nože na outdoor, camping, lovení, atd.
  • Poslední zastávka 30-35°. Sekery, mačety, zkrátka ostří pro hrubé zacházení, sekání často tvrdých materiálů, po kterém chceme, aby dlouho vydrželo. Nicméně i sekera a mačeta se musí občas nabrousit.

Trochu se nám to komplikuje, že? Jak je vidět, broušení nožů není nic snadného, ale na to jsme byli asi všichni připraveni. Pokud tedy známe materiál, víme, na co budeme nůž používat a vybrali jsme si úhel, je čas zanechat teorie a trochu si zašpinit ruce. Je čas na broušení!

Způsoby broušení

Pokud jste došli až sem, tak to myslíte opravdu vážně a jste připraveni obětovat desítky hodin zkoušení a nadávání. Rád bych řekl, že to nebude tak hrozné, ale broušení je technika, která vyžaduje nutnou dávku zkušeností. Sám jsem si to prožil již několikrát. Kdybych měl dostat desetikorunu pokaždé, kdy jsem se odchýlil k protažení nože skrze „V“ brousek, asi bych byl teď někde v teple. Když ale člověk zjistí, že právě tento typ broušení způsobuje více škody než užitku, zase se vrátí ke starým dobrým kamenům.

V Japonsku můžete získat titul mistra brusiče až po 10 letech praxe. Do té doby jste jen učni.

Brusných technik je hned několik. Buď mluvíme o tak zvaném broušení volnou rukou, kdy nemáme žádné pomůcky, jen brousky a svoje odhodlání. Poté existuje celá řada pomocných nástrojů, jako jsou protahovací brousky, brusné sady, až po broušení například na brusce.

Pamatujte, brusný materiál musí být vždy tvrdší, než materiál nože.

Volnou rukou

Brusné kameny

Tento typ broušení je nejsložitější. Abychom pochopili proč, můžeme vzít do ruky nůž a položit jen na prkénko pod zvoleným úhlem, pak nůž otočte druhou stranou. Tak opakujte a snažte se dodržet stejný úhel. Garantuji vám, že to na 99% nepůjde. A to je ono – základem kvalitního ostří je konzistentnost. Každý tah přes brusný kámen musí být vedený pod přesně jedním a tím samým úhlem. Jinak bude ostří zvlněné. Jeden špatný tah tak může znamenat, že budete začínat od začátku. Jak jsem říkal – tato technika je pro pokročilé brusiče, kteří si prošli úplně stejnou cestou jako každý. K tomuto broušení budete potřebovat sadu brusných kamenů, nebo brousků o různých hrubostech, médium pro odvádění špon a prachu (voda, olej).

Pomocí základních přístrojů

Jelikož je jasné, že broušení je opravdu složitou dovedností, někteří výrobci nám chtějí pomoci. Proto přichází s vlastními řešeními. Někdy jsou dobrá, jindy nejsou špatná a no někdy... Nicméně taková zařízení mohou být více či méně sofistikovaná.

  • Brusné tyčinky. Ačkoli se nejedná úplně o zařízení, zařadil jsem ho sem. Takové tyčinky totiž často pomáhají s dodržením brusného úhlu. Stojánek je vybavený několika tyčinkami pod určitým úhlem. Tento úhel je snazší dodržet, jelikož nůž držíme kolmo k zemi, potažmo stojánku. Jedná se o poměrně mazanou variantu brusného nástroje
  • Protahovací brousky. Osobně tuto skupinu nemám rád. Má své pro a proti. Prakticky se jedná o menší či větší zařízení s přesně daným úhlem. Protahováním nože otíráte fazetu o karbidové brousky (nejčastěji). Tím dosáhneme relativní ostrosti ale za vysokou cenu. Tyto brousky totiž úplně kašlou na nějakou celistvost fazety. Několika protaženími se materiál potrhá. Dochází k velkým odběrům materiálu na čepeli. Prakticky nejde o broušení, ale odřezávání materiálu. Výhodou těchto brousků je jejich drobná konstrukce. Můžete je tak vzít s sebou do kapsy od batohu a vyrazit na výlet. Dokáží nabrousit i tvrdé oceli a jsou poměrně levné. Nicméně tím jejich plusy končí.
  • Brousky s pomocnou vodící částí. Poslední zastávkou před strojním broušením jsou tyto vychytávky. Na rozdíl od protahovacích brousků, považuji tuto skupinu za geniální. Jak jsem zmínil, největším problémem je vždy udržet ten správný úhel. To tyto sady eliminují. Skládají se z aretačních čelistí, kam nůž upnete, několika brousků a vodících tyčinek. Pomocí protahování správnými otvory se tvoří velmi kvalitní a dlouho trvající ostří.

Strojní broušení

Broušení nože na brusném kameni

Skrze různé možnosti jsme se dostali až k poslední, která je více automatizovaná. Mnoho lidí si myslí, že když mají doma brusku, mohou do ní upnut správný kotouč a vrhnout se do broušení. Takto jsem viděl ve svém životě už mnoho zničených nožů. Vysoké otáčky způsobují vysoké tření. Jak si každý z fyziky pamatuje, třením vzniká teplota. Pokud by byla teplota vysoká, může dojít ke změnám vlastností nože. Dochází totiž k neúmyslnému a nekontrolovatelnému tepelnému zpracování. Tím nůž prakticky zničíte. Brousit se tak dá jen za nízkých otáček se správně použitým kotoučem/brusným kamenem. Ideálně doporučuji zakoupit brusku na nože, pokud se chcete vydat tímto směrem.

Postup

Po shrnutí jednotlivých technik broušení zbývá už jen jedno – prozradit si postup, jakým se brousí nože. Nemyslím si, že bychom potřebovali probírat broušení na strojích, to většinu z vás beztak nezajímá, jelikož k tomu nemáte přístup. Zároveň broušení na protahovacích brouscích je velmi primitivní. Nemusíme si zmiňovat a vysvětlovat ani broušení na brusných sadách s vodícími tyčinkami. Zde se stačí pouze držet manuálu, kde je vše dobře popsáno a vysvětleno. Co však za zmínku stojí je broušení volnou rukou, na brouscích, nebo brusných kamenech.

Tato technika vyžaduje spoustu šikovnosti a trpělivosti. Po zjištění materiálu, volbě úhlu a používání nože, budete potřebovat následující:

  1. Brusné kameny, brousky různých hrubostí (dobře zvolená tvrdost).
  2. Rukavice – abyste se neporanili při broušení. Doporučuji takové, ve kterých budete mít zachovaný cit.
  3. Vodu nebo olej. Pro lepší odvádění odebraného materiálu (pokud to brusný nástroj vyžaduje).
  4. Kus kůže. Vysvětím proč později.
  5. Samozřejmě nůž.

Máte připraveno? Tak jdeme na to!

  1. Pokud používáte vodní, nebo vlhké kameny, v prvním kroku je potřeba položit kameny do vody na 10-15 minut. Kameny do sebe natáhnou potřebnou vlhkost. Pamatujte, je nutné udržovat kameny neustále vlhké. Pokud nejde o vodní kameny, vodu nebo olej budete potřebovat většinou také. Je lepší pro odvádění materiálu vzniklého broušením.
  2. Položte brusný nástroj před sebe na stůl a usaďte se co možná nejvíce pohodlně. Vezměte si rukavice a změřte si přibližně úhel, který budete udržovat. Začínejte vždy na nejhrubším kamenu a postupujte k jemnějším. Nevyplácí se hrubosti přeskakovat
  3. Při broušení je potřeba používat obě ruce. Jedna ruka drží nůž za rukojeť s palcem na hřbetu nože a ukazováčkem na čepeli. Ukazováček a prostředníček druhé ruky tlačí na čepel. Úkolem první ruky je udržovat úhel, druhé souměrný tlak.
  4. Střídavými pohyby dopředu a dozadu, můžete i kroužit, přejíždějte celou délkou čepele po kameni. Dejte pozor, abyste nepřejeli po hraně kamene. Je lepší nožem přejíždět podélně než křížem.
  5. Po několika tazích otočte nůž a pohyb opakujte. Jednotné obroušení se dá zkontrolovat proti světlu. Na čepeli je vidět, zdali je souměrně obroušena. Pokud máte potřebné obroušení, můžete postoupit k jemnějšímu kameni.
  6. Po dokončení čepele na nejjemnějším kameni je potřeba zbavit se otřepu. Ten vzniká odebíráním materiálu. Můžeme si ho představit jako vlasový převis materiálu směrem od hrany fazety. V případě, že by se otřep neodstranil, při používání nože se ohne a čepel se bude zdát tupá. Otřep odstraníte přetažením nože po kůži, protisměru řezu.

Tipy, triky

Tak co? Povedlo se? Máte nůž ostrý a čepel tak perfektně připravenou na jakoukoli práci jste zamýšleli? Abych vám trochu usnadnil počínání, sdělím vám zde pár rad a triků.

Hrubost brusného kamene

Nikdy nekupujte kámen moc jemný. Například kámen s hrubostí 1000 se absolutně nehodí na značně poškozenou fazetu. Je-li tedy nůž opravdu tupý, obnova ostří by mohla trvat i několik desítek minut. Začínejte na hrubosti kolem 400-600. Hodí se mít i kámen s hrubostí kolem 120-140. Například pokud byste měli vyštípnutou fazetu.

Pevné je lepší

Dobrá rada nad zlato, jak se říká. Doporučuji mít brousek, nebo brusný kámen vždy připevněný k podložce, aby neujížděl. Jen tak se budete moci plně věnovat udržení úhlu a správným pohybům.

Je, nebo není?

Dobré je měnit strany, kterými brousíme. Díky tomu uvidíme, zdali jsme přebrousili celou fazetu po její délce.

Olej na diamantech

Dejte pozor, abyste na diamantový brusný kámen nebo brousek nedali olej. Zanesou se póry a nástroj je k ničemu. Může se brousit buď na sucho, nebo pod vodou.

Vlhkost všude

Pamatujte, že nůž musí být vždy mokrý stejně tak jako kámen. Všechen odebraný materiál se tak odvádí a brusná plocha zůstává čistá.

Dejte pozor

Vždy dbejte na opatrnost. Přeci jen manipulujete s ostrým předmětem.

Noviny nejen na čtení

Otřep se dá odebírat několika způsoby. Nejlepší je použít kůži, avšak dají se použít i noviny.

Ideální úhel

Pokud chcete dodržet současný úhel na čepeli, přiložte jej na brusný kámen. Ukazováček a prostředníček slabší ruky přiložte tak, aby bříška prstů byla půl na kameni a půl na čepeli. Pohybem a změnou úhlu pomocí silnější ruky pak ucítíte, jak doléhá ostří na kámen. Díky tomu můžete zachovat současný sklon fazety.

Nouze vytváří možnosti

Pokud jste doma a nůž se vám zdá opravdu tupý a vy ho potřebujete nouzově nabrousit, použijte hrníček. Ano, to myslím vážně. Spodní hrana hrníčků, talířů a dalšího nádobí z keramiky, bývá bez glazury. Přejetím po hraně tak můžete nůž naostřit.

Špatně se brousí, tak DIAMANT!

Některé nože, obzvláště pak z nerezových ocelí s vysokou tvrdostí, se špatně brousí. Použijte diamantové brousky. Jedině ty umí svou práci udělat spolehlivě i za těchto podmínek.

Údržba je důležitá

Po broušení nože nezapomínejte na údržbu brusných nástrojů. Při každém broušení se opotřebovává. Díky tomu vzniká tak zvané probroušení (většinou u kamenů). Je potřeba jednou za čas přebrousit samotný kámen, aby byl rovný. Stejně tak dbejte na čistotu kamenů i ostatních brusných nástrojů.

Ostření ocílkou

Kuchyňský nůž s brouskem

Pokud máte správně nabroušený nůž, může si tento stav zachovat i několik měsíců. Pochopitelně se o něj musíte starat. Jinak tomu není ani u fazety. Ocílka slouží k ostření nože. Slabou rukou uchopte ocílku do ruky a její hrot opřete o neklouzavý povrch, ideálně o kuchyňskou linku (vertikálně s pravým úhlem mezi ocílkou a kuchyňskou linkou). Nůž pak střídavě obtahujte po ocílce z obou stran. Netlačte, jen lehce přejíždějte ve správném úhlu. Nůž si tak zachová ostří po dlouhou dobu.

Časté omyly

Podobně jako vše ostatní, i broušení provází často chybná tvrzení.

Nůž si nabrousím sám ocílkou

Nenechte se mýlit. Ocílka nůž ostří, nikoli brousí. Broušení na ocílce je možné, ale je velmi obtížné a vyžaduje velkou zručnost. Sami to radši nezkoušejte.

Nepotřebuji brusné kameny, stačí mi flexa nebo bruska

Jak jsem již zmiňoval, broušení na podobných zařízeních je nesmysl. Nůž můžete jednoduše zničit.

Na broušení mi stačí jeden kámen

Sady brusných kamenů jsou často poměrně drahé a práce s nimi není jednoduchá. Pokud máte jen jednu hrubost kamene, raději si přikupte další. Ideálně byste měli mít 3-4.

Můj nůž nepotřebuje brousit, je levný

Levné nože nemusí být nutně nekvalitní. Už jsem viděl řadu levných nožů z oceli, která byla používána na mnohem dražších kusech. Každý nůž musí být ostrý. Jinak se nevyplatí ho mít.

Nože mám stále ostré, jsem spokojený

Velmi snadno se může stát, že lidé nedokáží poznat ostrý nůž, dokud ho nevyzkouší. Znám to například u svých rodičů. Když k nim přijdu a chci například pomoci s přípravou masa, argumentují mi, že nože mají ostré. Je to jen kvůli tomu, že neví, jak vypadá opravdu ostrý nůž. Trpí tak zvanou domácí slepotou.

Lepší je méně ostrý nůž než úplně ostrý

To jsem slyšel také několikrát. Lidé si myslí, že moc ostrý nůž je nebezpečný. Naopak tupý nůž je mnohem více nebezpečný, jelikož svou práci nevykonává snadno. Často tak musí uživatel přitlačit, nůž se sveze a neštěstí je na světě.

Čím více budu na nůž při broušení tlačit, tím rychleji bude hotovo

Při vyvíjení moc vysokého tlaku při broušení dochází k nerovnoměrnému odebírání materiálu. Čepel je tak zralá na přebroušení

Závěr na závěr

Tak jsme se po dlouhých 3400 slovech dostali až na konec tohoto téma. Jak je vidět, je broušení nožů spíše umění než standardní dovednost. Každému radím, kupte si například brusnou sadu CAKSS od Lansky nebo jí podobné. Broušení je velmi jednoduché, dají se měnit brusné prvky a mnoho dalšího. Samozřejmě, jako každý chlap, chci mít doma brousek a umět si nabrousit nůž, stejně tak, jako vyčistit zbraň a podobné. Někdy je však potřeba nechat věci na profesionálech. Můžete mít nůž z těžko brousitelné oceli, jako je například ELMAX. Pak dosažení konzistentního ostří, takového, které dlouho vydrží a je spolehlivé, může být velmi obtížné.

naše nabídka brousků na nože