Armádní generál Tomáš Sedláček byl muž, který se nenechal zlomit nacisty a už vůbec ne komunisty. Jeho cesta životem je plná zvratů a nebezpečných situací. I v té nejtěžší chvíli, kdy šlo skutečně o život, si zachoval pozitivní myšlení. Ze situací, které zažil, by se dal napsat nejeden román.
Armádní generál Tomáš Sedláček. Autor: Hynek Moravec – Fotografie je vlastním dílem, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=3507892
Kdo byl Tomáš Sedláček?
Tomáš Sedláček byl především voják, vlastenec a člověk s dobrým, ale nezlomným srdcem. Z jeho prožitého života by se mohl inspirovat nejeden romanopisec a pravděpodobně by měl velký úspěch. Je až k neuvěření, kolik toho za svůj život generál Sedláček stihl, přestože jeho život připomínal houpačku. Chvíli nahoře, chvíli dole…
Dětství a mládí
Tomáš Sedláček se narodil 8. ledna 1918 ve Vídni, do rodiny vojenského důstojníka a byl nejmladší z celkem čtyř sourozenců. Maturoval v roce 1935 a záhy nastoupil na vojenskou presenční službu. Jeho srdce ho táhlo k vojsku a tak není divu, že absolvoval kurz pro důstojníky v Litoměřicích, který si doplnil v roce 1937 na Vojenské akademii v Hranicích. Po kariérním žebříčku postupoval velmi rychle. Už v roce 1938 sloužil jako poručík dělostřelectva a byl jmenovaný samostatným velitelem dělostřelecké baterie u 104 pluku v Hradci Králové. Zřetelný a rychlý kariérní růst v armádě naznačuje, že Tomáš Sedláček měl vysoce ceněné schopnosti, které v pozdějším životě dokázal zužitkovat, což odráží tu skutečnost, že vojenskou akademii dokončil jako jeden z nejlepších z ročníku.
Německá okupace
Německá okupace znamenala konec československé armády a tím pádem konec působení Tomáše Sedláčka. Nakonec byl přidělen jako cenový referent do Jilemnice, což žádného vojáka nemůže nikdy uspokojit.
Jeho srdce ho táhlo zpět k armádě. Jako správný vlastenec se chtěl podílet na boji proti nacismu a přispět tak k osvobození Československa. Věděl dobře, že v zahraničí se formují oddíly, které byly tvořeny emigranty. Rozhodl se tedy v roce 1940 odejít do Francie takzvanou balkánskou cestou, což znamenalo cestu přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko Bejrůt. Do Francie dorazil na jaře nadepsaného roku a byl přidělen 1. československé pěší divizi ve Francii.
Boje za druhé světové války
Po neslavné porážce Francie uprchl do Velké Británie, kde nastoupil do Československé smíšené brigády. Absolvoval několik vojenských kurzů, včetně kurzu pro parašutisty. V Británii sloužil až do léta 1944 u dělostřeleckých jednotek československé a britské armády. Odtud byl převelen do Sovětského svazu. Účastnil se bojů na Dukle jako náčelník štábu dělostřelectva 2. čs. samostatné paradesantní brigády.
Dne 7 října 1944 odletěl na pomoc Slovenskému národnímu povstání a později se skrýval v oblastní Nízkých Tater. V únoru 1945 přešel frontu.
Poválečná doba
Po osvobození Československa byl Sedláček povýšen do hodnosti majora dělostřelectva a nastoupil jako profesor bojové zdatnosti na Vojenskou akademii v Hranicích. Svoji náklonnost k armádě zpečetil tím, že se rozhodl doplnit si vzdělání a v letech 1946 – 1948 absolvoval Vysokou školu válečnou v Praze. Následně působil ve štábu 11. pěší divize v Plzni, odkud odešel roku 1949, aby do roku 1951 přednášel týlové zabezpečení na bývalé válečné škole.
Zatčení
V únoru 1951 byl Tomáš Sedláček v rámci vykonstruované protistátní skupině Irena zatčen a mučen v tzv. hradčanském Domečku. Mučením vylhané přiznání mělo dokazovat, že se Sedláček dopustil špionáže a velezrady a v roce 1952 byl poslán do vězení na doživotí. Trestu smrti se tak vyhnul jen o kousek. Prošel si věznicemi Pankrác, Valdice, Mírov a Leopoldov. Od roku 1953 až do svého propuštění v roce 1960 byl vězněm v uranovém dolu Bytíz na Příbramsku.
Po svém propuštění v roce 1960 pracoval nejprve na dělnických pozicích a následně jako projektant. Do důchodu odešel až v roce 1973.
Rehabilitace
Své plné rehabilitace se dočkal až po pádu komunismu v roce 1989. Nejprve se stal předsedou revizní komise Konfederace politických vězňů, následně předsedou Československé obce legionářské a pracoval v ústřední rehabilitační komisi při MNO.
Povýšení
Do hodnosti generálporučíka byl povýšen v roce 1999, načež nejvyšší vojenské hodnosti armádního generála, se dočkal 14. listopadu 2008.
Zemřel 27. srpna 2012 ve věku 94 let.
- Ondřej Krotil
- Badatel a autor knihy Kriminalistické otazníky je rodák z Podkrkonoší. Jeho největším koníčkem jsou záhady, historie, kriminalistika, ale nevyhýbá se ani jiným oborům. V současnosti pracuje na případech nevyřešených vražd, podivných sebevražd, únosů nebo i záhadných zmizení. Dříve spolupracoval s televizemi TV Prima a Seznam TV jako autor investigativních reportáží v pořadech Josefa Klímy. Své znalosti se snaží zúročit především na literárním poli.
Přejít do magazínu
