Zázrak v Andách

Nešťastný let, na jehož palubu nastoupili ragbisté

Měl to být den, jako každý jiný. Vlastně pro uruguayský ragbyový tým, který vystupoval pod názvem Old Christian Club, přece jen trošku speciální. Totiž 12. října 1972 nastoupil tým o čtyřiceti hráčích se svými příbuznými a fanoušky na palubu dvoumotorového letadla Fairchild FH-227D, jehož let byl označen jako Uruguayan Air Force 571. Toto letadlo mělo tým Old Christian Club společně s ostatními cestujícími dopravit z Montevidea na přátelský zápas do Santiaga de Chile.

Asi by nikoho z nich ani v tom nejhorším snu nenapadlo, že právě tento let jim všem změní životy už navždy. Pravděpodobně každý z nich byl soustředěný na zápas, který se měl v Santiagu odehrát. Jenže to ještě nikdo z cestujících netušil, že se přátelského zápasu v Santiagu nikdy nedočkají. Co se v tento osudný den stalo?

Průběh letu

12. října 1972 tedy letadlo i s hráči vzlétlo, jenže kvůli špatnému počasí byli jeho piloti nuceni let přerušit a rozhodli se pro mezipřistání v argentinském městě Mendoza, kde všichni přečkali noc do dalšího dne. Druhý den letadlo odstartovalo i přes stále trvající špatné počasí, ale nemohlo vzlétnout do potřebné výšky, aby mohlo přeletět andské pohoří. Piloti museli volit náhradní trasu, která vedla podél pohoří.

Když už si piloti mysleli, že jsou z nejhoršího venku a že se jim podařilo dostat přes hory, což nemohli vlastním zrakem zhodnotit kvůli husté mlze, rozhodli se, že začnou klesat a vyžádali si povolení řídicího centra v Santiagu. Klesání jim bylo povoleno. Bohužel domněnka obou pilotů letu Uruguayan Air Force 571, že se jim Andy povedlo přeletět byla mylná, což se zanedlouho při klesání dozvěděli, protože se před nimi z husté mlhy vynořila skála. Samozřejmě se piloti snažili okamžitě reagovat a útes se pokusili přelétnout, bohužel jejich snaha byla marná a následoval náraz ocasem letadla do skály, jež se okamžitě oddělil od trupu letadla, poté se utrhlo i levé a pravé křídlo o další skály. Zbytek letadla, což už byl pouze kokpit s trupem, se sklouzl ze stráně až k ledovci, do něhož nakonec i narazil. Tvrdý náraz předkem letadla zmáčkl celý kokpit a s ním i piloty, kteří leteckou katastrofu bohužel nepřežili. Jeden z pilotů zemřel ihned při nárazu, druhý náraz přežil, ale bohužel zůstal zaklíněn v sedadle, ze kterého se ho nepodařilo vyprostit a zemřel o den později na následky svých četných zranění.

Po nešťastném pádu letadla

Několik cestujících pád do andského pohoří přežilo. Mezi přeživšími byl například Nando Parrado, Roberto Canessa a Gustavo Zerbínho oba dva studenti medicíny, a také kapitán celého ragbyového týmu Marcelo Perez, který kapitánem zůstal i po havárii letadla a snažil se vést svůj tým i v tak nelehké situaci, jako byla tato. Roberto a Gustavo se samozřejmě jako medikové snažili postarat o všechny zraněné, kteří pád přežili. Skupina lidí, která havárii letadla přežila, zahájila pod vedením Marcela Pereze shromáždění potravinových zásob a vyklizení zbytku letounu včetně zemřelých, aby tak měli všichni nějaké zázemí, kde se mohou schovat před nepřízní počasí. Bohužel zásoby potravin nebyly nikterak bohaté, ale později se našel způsob, ačkoliv dosti ohavný, jak se přeživší mohli nakrmit. V troskách letadla nalezl tým mimo jiné i rádio, ze kterého se přeživší dozvěděli, že byla zahájena pátrací akce, což jim dodalo pocit naděje na jejich záchranu.

Kanibalové? Když musíš, tak musíš!

Jak naděje na záchranu přišla, tak celkem rychle odešla, protože deset dní od havárie letadla se cestující z rádia dozvěděli, že pátrací akce byla ukončena a veškerá jejich naděje na záchranu byla najednou pryč. Celý tým musel vymyslet plán, jak se zachránit, a protože už tak malé zásoby jídla se tenčily, museli si zajistit nějaký alternativní zdroj. S nápadem pojídání mrtvých přišel Nando Parrado. Samozřejmě, že se do tak ohavného pojídání lidského masa nikomu nechtělo a nějakou dobu trvalo, než k tomu vůbec došlo. Ale byla to již jediná možnost, jak se mohl zbytek týmu snažit přežít. Lidské maso ke všemu museli pojídat v syrovém stavu bez úpravy, kvůli nedostatku paliva pro rozdělání ohně. Ano, je to nepředstavitelné, ale pokud již člověk moc šancí pro svou záchranu nemá, pak se pravděpodobně uchýlí k různým rozhodnutím.

Záchranu museli vzít do svých rukou

Pakliže bylo pátrání ukončeno, nezbývalo, než aby se pokusili cestující přivolat pomoc sami. Záchranných výprav podnikli za tu dobu hned několik a mezi tím se dokonce přihodilo další neštěstí, kdy se utrhla lavina a zasypala vrak letadla ve kterém samozřejmě pobýval zbytek přeživších. V zasypaném letadle opět zahynulo dalších osm lidí. Zbytku se podařilo vyhrabat.

Při výpravách za záchranou se skupině mužů podařilo nalézt utržený ocas letadla, ve kterém byly nalezeny také baterie, na kterých se později pokusili ragbisté zprovoznit vysílačku, bohužel bez úspěchu. Dny plynuly a s nimi umírali další a další lidé, což vedlo tři muže ze zbylých živých pasažérů k rozhodnutí přejít Andy a pokusit se najít pomoc. Když zdolali vrchol, ze kterého měli dobrý rozhled zjistili, že se mýlili v lokaci, ve které se letadlo zřítilo, a tak jeden z nich výpravu vzdal a rozhodl se vrátit zpět k letadlu, protože viděl výpravu jako neúspěšnou. Byli to právě Nando a Canessa, kteří se rozhodli boj o záchranu nevzdat a pokračovali dál v hledání civilizace. Během deseti dnů se jim podařilo ujít 70 kilometrů, které je nakonec dovedly až k domorodci Sergiu Catalanovi, který jim přivolal pomoc.

Záchrana, která přišla za dlouhých 72 dní od hrozivého pádu letadla. Ze 45 lidí, kteří přežili samotný pád, nakonec přežilo v mrazivých Andách pouhých 16, kteří byli nalezeni a zachráněni mezi 22.-23. prosincem 1972 díky dvěma odvážným mužům, kteří vynaložili vše pro jejich záchranu.

A pokud se ptáte, proč se vlastně uruguayští ragbisté přiznali celému světu ke kanibalismu, tak to nebylo úplně dobrovolné přiznání. Samozřejmě, že tyto události chtěli ponechat jako tajemství v Andách. To jim ale bohužel nevyšlo díky novinářům, kteří později otiskli v novinovém článku snímek, na kterém je vidět rozřezané lidské tělo. Nezbývalo jim než vysvětlit široké veřejnosti, že byli donuceni situací a v tak těžkých podmínkách ke kanibalismu.

Pokud vás celý příběh fascinoval, doporučuji zhlédnout film s názvem Přežít, který je natočen podle námětu této nešťastné letecké katastrofy. Za mne je tento příběh o skutečně silných lidech, kteří dokázali zachránit své i další životy za velmi nepříznivých okolností a museli učinit spoustu těžkých rozhodnutí, která jim ale pravděpodobně zachránila život. Přežít 72 dní v mrazech, bez dostatečných zásob jídla a tepla, a nakonec se odhodlat k dlouhé výpravě pro záchranu, to chce skutečně velkou dávku odvahy a tito lidé mají můj obdiv. A co vy, dokázali byste takovou situaci přežít?