Kořeny střelného prachu lze vystopovat do Číny a to konkrétně do 7. – 9. století našeho letopočtu. Jak byl střelný prach vynalezen, není příliš jisté. Ze současného historického bádání zřejmé je, že původní záměr používání střelného prachu byl v léčitelství. Střelný prach se přikládal na nezhojené a otevřené rány. Tomu koresponduje další zjištění, kdy na otevřené rány byl nasypán střelný prach, který byl posléze zapálen. Tímto způsobem se řešilo „vypalování“ ran například v polních podmínkách…
První palné a střelné zbraně
Výbušný potenciál střelného prachu byl rozpoznán později. Nelze přesněji datovat, ale můžeme pokládat za jisté, že v té době byl střelný prach využíván k výrobě dělobuchů, granátů a z Číny známe první pušky, které byly vyráběné z bambusu. Z toho tedy vyplývá, že výroba palných a střelných zbraní není vizitkou „inovátorů“ z Evropy. Naopak. Pušky a granáty se na východě používaly o několik století dříve, nežli byl v Evropě rozpoznán potenciál střelného prachu…
Střelný prach v Evropě
Střelný prach se do Evropy dostal během 13. století, ale jeho potenciál byl plně využitý až ve druhé polovině 14. století. Na našem dokonce až koncem 14 století, kdy ho král Václav IV. používal k dobytí několik hradů vzpurné šlechty.
Smrtící potenciál střelného prachu plně pochopil a využil v 15. století legendární válečník Jan Žižka, přičemž na našem území jsou v té době spolehlivě doložitelné první výrobny střelného prachu. Smrtící potenciál střelného prachu spočíval v několika rovinách. K zastavení, případně odražení útočící jízdy nebo pěchoty. Ale nejlepší využitelnost spočívala k mnohem rychlejšímu dobývání hradů. Z poměrně velké vzdálenosti, kdy riziko zásahu kuší nebo lukem bylo malé, šlo efektivně bořit hradby, hlavní brány, parkány a podobně. Nezapomínejme na zvukový efekt, který z psychologického hlediska působil na obránce značnou měrou. Nejdříve ohromná rána a vzápětí strašná škoda…
Střelného prachu, jako účinný nástroj k provádění odstřelů a trhacích prací byl využíván mnohem později, až v roce 1625, kdy ho použil v Bánské Štiavnici Kašpar Weindl.
Černý a bezdýmý střelný prach
Do 19. století se používal výhradně střelný prach. Měl však několik nevýhod. Realtivně slabší účinnost a produkce silného dýmu. Silný dým z pušek a děl rozhodl nejednu bitvu. Po několika hodinách nebylo na bojišti při vhodných meteorologických podmínkách mnohdy nic vidět, což se samozřejmě využívalo k nepozorovaným přesunům jednotek, ale i armád.
Definitivní tečku za vysokou dýmyvostí a menší účinností střelného prachu učinil až Alfred Nobel, který si v roce 1887 patentoval tzv. bezdýmý střelný prach. Jeho výhody byly zřejmé už ze samotného názvu. Spálením prachu nedocházelo k nadměrnému dýmu a jeho účinnost byla mnohem větší. Z toho důvodu se bezdýmý střelný prach používá takřka ve všech palných zbraních…
Složení střelného prachu
Ačkoli není přesně jasné, jakým způsobem v tehdejší Číně byl namíchán černý střelný prach, jeho složení je poměrně známé, přestože tehdy výrobu střelného prachu znali především zasvěcenci…
Složení černého střelného prachu:
- 75 % dusičnanu draselného
- 10 % síry
- 15 % dřevěného uhlí
Složení střelného prachu se muselo měnit vzhledem k účelu, ke kterému byl používán:
- puškový prach
- dělový prach
- zápalnicový prach
Použití střelného prachu
Klasický, tedy černý střelný prach se používá především v pyrotechnice, kde jedna z předností je paradoxně dýmivost a skutečnost, že vlastnosti černého prachu jsou velmi dobře zdokumentované a chování lépe předvídatelné z hlediska bezpečnosti.
Vzhledem k realitně levné výrobě, se i v dnešní době černý střelný prach používá k trhacím pracím v lomech, demolic a podobně.
Jak již bylo řečeno, do palných zbraní se černý prach nedává. Má to několik zásadních důvodů. Ať už jde o již zmíněnou dýmivost, která ve značné míře může překážet a s tím související únik plynů, především oxid siřičitý, který vážným způsobem poškozuje citlivé mechanismy zbraně, včetně samotné hlavně.
Do historických zbraní se dnes jako náhrada za černý střelný prach používá alternativa, která je známá pod názvem Pyrodex. Má veškeré vlastnosti černého prachu, s výjimkou již zmíněných a nežádoucích siřičitanů.
Závěr
Zdá se to téměř neuvěřitelné, ale střelný prach, tak jak ho známe dnes, se od pradávné Číny prakticky nezměnil. Odlišuje se pouze efektivnější a levnější výrobou. Několik variant a náhražek střelného prachu jsou rovněž poměrně fousaté, ačkoli z historického hlediska jde o nedávnou modifikaci. Tento článek nepojednával o zjevných škodách, který střelný prach napáchal. Naopak. Cílem článku bylo uvést ty nejpodstatnější zajímavosti, které nejsou široké veřejnosti známé.
Až si budete přebíjet vlastní zbraň zakoupeným střelným prachem, pozastavte se nad tím, jak naši dávní předci byli velice chytří…
- Ondřej Krotil
- Badatel a autor knihy Kriminalistické otazníky je rodák z Podkrkonoší. Jeho největším koníčkem jsou záhady, historie, kriminalistika, ale nevyhýbá se ani jiným oborům. V současnosti pracuje na případech nevyřešených vražd, podivných sebevražd, únosů nebo i záhadných zmizení. Dříve spolupracoval s televizemi TV Prima a Seznam TV jako autor investigativních reportáží v pořadech Josefa Klímy. Své znalosti se snaží zúročit především na literárním poli.
Přejít do magazínu