Už jste někdy slyšeli tento název? Je vám to povědomé? Možná jste viděli film Divočina, který jsme vám docela nedávno doporučovali ke zhlédnutí v předešlém článku. Film, který vypráví příběh ženy, jež se rozhodla Pacifickou hřebenovku zdolat kvůli své nelehké životní situaci. Ale abychom nezůstávali pouze u informací z filmového prostředí, zaměříme se nyní na bližší poznatky o této vysokohorské stezce. No a pokud se chystáte do Spojených států a máte pár měsíců navíc, pak se můžete tento trek vedoucí z Mexika do Kanady, pokusit projít.
Jak Pacific Crest Trail vznikla?
Vysokohorská turistická stezka se začala konstruovat ve 30. letech, na čemž se tehdy podílel Clinton C. Clarke, který byl také často označován jako otec Pacific Crest Trail. Tehdy Clarke organizoval konferenci, na které se navrhoval a plánoval systém stezek, ze kterých turistická stezka vznikala. Zároveň s Clarkem se na plánování podílela také organizace YMCA, která je největší celosvětovou mládežnickou a křesťanskou organizací vůbec. Stezka byla kompletně dokončena roku 1993.
Kudy stezka vede?
Pacific Crest Trail je dlouhá 4 268 kilometrů a vede podél západního pobřeží USA. Trasa se táhne od mexických hranic poblíž Kalifornie až do kanadského Manning Parku. Největší část stezky vede mezi dvěma pohořími Sierra Nevada a Cascade, proto se jí také říká vysokohorská a hřebenovka. Při cestě mezi Mexikem a Kanadou míjí stezka také Kalifornii, Oregon a Washington. Ačkoliv je Pacifická hřebenovka vysokohorská, nechybí zde ani průchod pouští, protíná přes 60 horských průsmyků, 25 národních lesů a spousty překrásných jezer, těch míjí kolem tisíce. Většina trasy je zároveň chráněnou krajinou oblastí a příliš civilizace na trase určitě nenajdete. Souběžně s turistickou Pacific Crest Trail vede také Pacific Crest Bicycle Trail, která jak již její název vypovídá, je určená ke sjízdnosti na kole a je 4 000 kilometrů dlouhá. Takže i nadšenci pro cyklistiku si zde přijdou na své.
Co je dobré vědět, pokud se chci na Pacifickou hřebenovku vydat?
Pokud se chystáte pokusit se zdolat tento náročný trek, pak je dobré vědět, co budete potřebovat zařídit ještě před tím, než se vydáte vyzkoušet co vydržíte. Pamatujte si, že určitě budete potřebovat několik párů bot, protože jeden pár vám opravdu stačit nebude. Budete potřebovat zajistit potravu, kterou si určitě neponeste všechnu s sebou a také dobře rozplánovat, kolik jídla vůbec budete potřebovat. Nebo dovedete si snad představit nést zásoby na 4-6 měsíců? Já tedy ne, myslím, že každý má při tak náročném výkonu co dělat sám se sebou. Na cestě je spousta míst, kam se dají zásoby předem zaslat, ať už se jedná o horské chaty, nebo města, která jsou poblíž Pacific Crest Trail.
Také počítejte s tím, že si budete muset naplánovat váš výlet tak, abyste vychytali co nejlepší počasí a pro zdolání celé trasy počítejte s volnými čtyřmi až šesti měsíci. Taktéž se nevyhnete zařizování spousty povolení, ať už to bude povolení pro samotný vstup na Pacifickou hřebenovku, které musíte mít, bez něj se tam totiž nedostanete. A ještě ke všemu se povolení vydává pouze v určitá data a jen omezené množství, takže není ještě vůbec jisté, že povolení vlastně dostanete, a o to je to možná napínavější dobrodružství. Při zřizování permitu si tedy musíte hlídat datum a když se začíná s rozdělováním, své přesné datum, kdy na stezku vstoupíte, si musíte předvolit. Neexistuje tedy, že přijedete, kdy se vám zachce a prostě jdete. Tímto krokem se snaží správci hřebenovky minimalizovat počet turistů a udržovat jí tak lépe pod kontrolou. Mimo to budete muset zařizovat povolení pro vstup do USA a také povolení pro vstup do Kanady.
Hrozí mi nějaké nebezpečí na Pacifické hřebenovce?
Tak především je třeba uvědomit si, že nejdete na procházku do parku, ale vydáváte se na velmi náročnou cestu do divoké přírody, která je daleko od civilizace. Počítejte s divokou zvěří, jako jsou například medvědi, vlci nebo pumy. Kvůli této divoké zvěři je třeba mít na paměti, že není dobré ji vábit vůní jídla, a proto je dobré používat speciální obaly, které nepropouštějí zápach jídla. Pozor je třeba dávat i na chřestýše a škorpiony, přece jen trek vede i pouští a tam je prostě vysoká šance, že na tyhle potvůrky zřejmě narazíte. Další problém, se kterým se pravděpodobně setkáte, bude celkové vyčerpání a bolest kostí, možná dokonce i zlomeniny se vám nemusí vyhnout. Můžete se potýkat s nedostatkem vody, hladovět a asi tisíckrát si řeknete, že to vzdáte, ale ti, kteří tuto dálkovou trasu dokončili se shodují v jednom, je to hlavně o hlavě, která vás právě do cíle může dovést!
Pokud se rozhodnete hřebenovku pokořit, připravte se na to, že si jistě sáhnete několikrát na to nejhlubší dno. Nejspíš to budete chtít po několika dnech vzdát a do cíle dojdou opravdu jen ti nejsilnější. Ale co je jisté, že si zaručeně vyčistíte svou mysl, možná přehodnotíte spoustu věcí ve svém životě, a navíc vás čeká nádherný zážitek na celý život, který už vám nikdo nikdy nevezme! Celým tímhle lehce bláznivým výletem můžete překvapit hlavně sami sebe, co ve vás doopravdy je a po dokončení cesty můžete zajisté počítat i s obdivem ve vašem okolí, ale to je myslím už to nejmenší. Člověk v takové chvíli najednou zjistí, jak málo vlastně k životu stačí: Dostatek pevné obuvi, jen to nejnutnější vybavení, silná vůle, nějaké jídlo, nějaká voda a pak už jen jít vstříc novým dobrodružstvím!
- Barbora Štěpánková
- Bára miluje cestování a kempování. Cestuje starým obytným veteránem, a pokud má volit mezi kempem a přírodou, divočina je pro ní jasnou volbou. Ve svém volnu se také věnuje rybaření a turistice.
Přejít do magazínu