Co dělat, když nás napadne medvěd?

Šelma jako každá jiná

Medvěd je zástupce šelem v čeledi medvědovitých. V našich zeměpisných šířkách máme možnost ve volné přírodě potkat pouze poddruh medvěda hnědého, tedy medvěda brtníka. Označení brtník je velmi prozaické, jelikož brtě jsou dutiny ve kmenech stromů, kde se usazuje hmyz, včetně včel, na které si medvědovité šelmy dělají zálusk. Brtník má tedy označení po své činnosti, tedy ten, co vybírá brtě, místa, kde hnízdí včely. Přestože medvěd brtník je jedním z nejmenších poddruhů čeledi medvědovitých, nelze jeho existenci a už vůbec ne blízkou přítomnost brát na lehkou váhu. Naopak. Medvěd je šelma jako každá jiná a v konkrétních případech umí tuto skutečnost dát velmi rázně najevo…

Zdatný běžec, plavec i šplhoun

Tělesné proporce medvěda brtníka jsou skutečně obdivuhodné, i když jde o jednoho z nejmněších zástupců medvědovitých. Brtník se ve volné přírodě dožívá až třiceti let, v zajetí i padesát. Jeho běžná hmotnost je u samic kolem 200 kilogramů, samci mají v průměru o sto kilogramů více. Jejich výška dosahuje kolem dvou metrů, což z letmého pohledu není až tak mnoho, nicméně v našich končinách menší výška může být předností, nikoli nedostatkem.

I přes svou mohutnost je medvěd vynikajícím běžcem. Dovede běžet a je potřeba říci, že celkem vytrvale až 45 km/h, takže uniknout mu v obvykle složitém terénu je velice složité. Též je vynikajícím plavcem a znamenitě dovede šplhat po kmenech stromu, jelikož jeho nejoblíbenějším zákuskem je včelí med ze zmíněných brtí. Včelí med je vynikajícím a rychle dostupným zdrojem energie, což neradi vidí včelaři, kterým obvykle páchá značné škody.

Co medvědům chutná?

Ve volné přírodě se medvěd pohybuje především během dne, ale v posledních letech dochází k čím dál většímu stahování medvědů blíže k lidským obydlím. Není tedy výjimkou, že si chodí v nočních hodinách pro snadno dostupnou potravu například do popelnic, kde hledají především zbytky jídel. Tento trend je v posledních letech na vzestupu a jde o problém u všech medvědovitých šelem a je lhostejné, v jakých končinách světa se nacházejí.

K tomu navazuje ta skutečnost, že medvědi mají kromě vytrvalosti i vynikající čich, takže potravu jsou schopni vycítit i na velkou vzdálenost. V potravě si příliš nevybírají. Jsou všežravci a nepohrdne lesními plody, včetně hub, ale v jeho jídelníčku nechybí ryby, hmyz a vyhledává i rostlinou potravu. Skladba potravy je tedy závislá na konkrétní lokalitě, což mimo jiné dokazuje vrozenou inteligence i značnou přizpůsobivost.

Samotáři z principu

Medvědi jsou povahou samotářské a v tlupách až na výjimky skutečně nežijí, ale teritorium jejich působnosti může být skutečně velké. Podle záměrného trasování jeho pohybu se můžeme domnívat, že oblast jeho působnosti se může počítat i na desítky kilometrů. Je potřeba dodat, že pohyb souvisí s možnostmi potravního arzenálu v okolí. Jestliže má dostatek potravy, jeho „revír“ může být podstatně menší. Samozřejmě tato situace platí i naopak.

Medvědi se během letních měsíců snaží získat co největší hmotnost, aby byla rezerva pro přežití zimního spánku. Jedinec, kterému se toto nepodaří, může uhynout. V podzimních měsících si vyhledávají místo, tzv. brloh. Nejčastěji se jedná o vývraty, jeskynní převisy a podobná místa, která zaručují přirozenou ochranu. Jejich zimní spánek je nepravý, při kterém mohou na krátkou dobu opustit i místo svého brlohu. Délka zimního spánku není nikdy stejná, avšak můžeme hovořit o osmdesáti až sto dvaceti dnech. Je ovšem pravdou, že v případě velmi mírné zimy může být i o několik týdnů kratší…

Nebezpečná medvědice

Doba páření medvědů je v našich zeměpisných šířkách vyhrazena na jaro, tedy mezi dubnem až květnem. Samice může zabřeznout jednou za dva až tři roky a po oplození dochází k takzvané latentní neboli utajené březosti. To je fáze, kdy se plod nějakou dobu nevyvíjí. K pozvolnému vývoji plodu dochází poměrně pozdě, koncem léta a doba nošení trvá až devět měsíců, přičemž se obvykle narodí dvě až tři mláďata.

Samice vodí mladé velmi dlouho. K plné samostatnosti mláďat dochází skutečně pozdě, až ve čtvrtém roce jejich věku. Medvědice své mladé skutečně bedlivě střeží, a to je jedna z nejčastějších příčin napadení člověka.

Způsob lovu

Medvědi u nás nemají přirozeného nepřítele. Jediný živočich, jež může medvěda výrazně ohrozit, je pouze člověk, a to pouze záměrným lovem. V minulosti byli medvědi intenzivně loveni, takže ve střední Evropě se dostala tato šelma na seznam kriticky ohrožených druhů. I dnes setkání s medvědem je spíše dílem náhody, ale tuto situaci nelze vyloučit ani v místech, kde se běžně nevyskytují.

Díky nadprůměrně silným končetinám, ostrým zubům a dlouhým drápům, které mohou dorůst až do deseticentimetrové velikosti, dokáže zabít i velká zvířata. Do jeho „zájmu“ mohou snadno spadnout ovce, kozy, ale troufne si i na zvířata o velikosti jelena, krávy nebo i koně. Pokud pronikne mezi hospodářská zvířata, nezřídka po jeho řádění zůstane spoušť v podobě mnoha usmrcených zvířat.

Ochrana před napadením

• Nejlepší ochranou před napadením je informovanost. Pokud se chystáte do míst, které neznáte, bude nejlepší, pokud si předem zjistíte, jestli v oblasti žijí medvědi. V případě, že takovou možnost nemáte, budete muset o sobě dát vědět. Kromě vynikajícího čichu medvědi disponují velmi dobrých sluchem. Pokud jste tedy na túře ve skupince, klidně si povídejte, zlomte sem tam větev nebo dupejte. Můžete si v klidu hvízdat, pozpěvovat nebo například sem tam hlasitě tlesknout – to ovšem můžete bez rizika dělat, pokud jste na vycházce osamoceni. Pakliže bude medvěd poblíž, uslyší vás. O setkání s člověkem nemá zájem a v klidu se stáhne a pravděpodobně o tom nebudete vědět
• V žádném případě nechoďte do oblastí, kde je zakázán vstup. Zákaz vstupu není dílem náhody, ale možná cílenou ochranou pro turisty. Respektujte tedy tyto příkazy. Mohou vám zachránit i život a souvislost s medvědy nemusí být žádná! 
• Medvědi velmi milují lesní ovoce. Není výjimkou, že se s ním setkáte například při sběru borůvek, malin nebo i hub. Proto dělejte, jak již bylo zmíněno, občasný, ale přiměřený hluk! 
• Již zmíněný vynikající čich může přivábit medvěda z velké vzdálenosti. Patrně ho budou zajímat potraviny, které se sebou nesete. Proto nenechávejte jídlo volně pohozené po okolí, a jestliže to bude možné, jezte jen to, co spotřebujete a nevybalujte ze svých batohů zbytečně velké množství potravin. 
• Mladá medvíďata jsou skutečně roztomilá, ale pouze z bezpečné vzdálenosti, a to ještě v zoologické zahradě. Setkáte-li se s mládětem ve volné přírodě, neprodleně odejděte. Medvědí matka je na své potomky silně fixovaná, a tudíž nebude daleko. Většinou bude blíž, nežli si myslíte a nebude váhat okamžitě zaútočit.

Panika se může krutě vymstít!

• V případě střetu je potřeba zachovat chladnou hlavu, protože prudké pohyby mohou medvěda vyprovokovat. Vzdalujte se z místa nenápadně a pomalu. Pokud stojíte tváří v tvář, pomalu couvejte a nesnažte se o oční kontakt – v přírodě takové chování může znamenat útok, tudíž se medvěd bude bránit protiútokem.
• Jestliže nezbude nic jiného a před medvědem se budete pokoušet uprchnout, pokuste se shodit něco ze svých svršků. Nejlépe bundu nebo jiné části oblečení. Medvěd si možná bude chtít odhozené předměty detailněji prohlédnout a možná ztratí o pronásledování zájem. Naprosto ideální případ je odhozený batoh se svačinou, který bude pro medvěda velmi lákavý. V každém případě nikdo nezaručí, že tento postup bude fungovat vždycky.
• Před útočícím medvědem lze jen těžko uniknout. Nejčastěji vás bude chtít trochu „prohnat“ a stejně jako útočící černá zvěř (viz. předchozí kapitola o útoku divokých prasat) za vámi poběží pár desítek metrů a o další pronásledování ztratí zájem. Jestliže se tak nestane, klekněte si na zem, založte ruce ke krku, který musí být bezpodmínečně chráněn! Zůstaňte schoulení do klubíčka. Výpovědi přeživších se velice často shodují. Rozzuřený medvěd do nich několikrát udeřil, a pokud se napadená osoba nehýbala, po několika okamžicích sám od sebe odešel. V tom případě můžete hovořit o štěstí, pokud odejdete s potrhaným šatstvem, případně několika šrámy. Zabití jedinou ranou totiž nepředstavuje žádný větší problém i u medvěda brtníka, i když je mnohem menší, nežli tolik obávaný medvěd grizzly. 

Lze se aktivně bránit?

Na tuto otázku je velice jednoduchá odpověď. Aktivní obranu rozhodně nezkoušejte. Jsou ovšem prostředky, které pomohou medvědům si rozmyslet pokračování dalšího útoku. Jednou z nejúčinnějších metod, které mohou od útoku odradit, jsou velmi účinné spreje vyráběné z výtažku kajenského pepře. Jejich dosah je skutečně obdivuhodný. Odradit útočící zvíře dokáže s okamžitou účinností na vzdálenost až 15 metrů i za nepříznivého větru.

Na domácím trhu jich je několik a za velmi příznivou cenu. Mohou posloužit i k zahnání jiných zvířat, ale stejně dobře dokážou posloužit jako osobní ochrana před nežádoucím vetřelcem i ve vaší nemovitosti.

Pro úplnost dodávám, že vysoce účinný sprej nám nebude nic platný, pokud bude na dně batohu. V tom případě ho většinou nestihneme ani otevřít, natož v batohu přímo hledat. Nejlepší způsob, jak prokombinovat účinnou ochranu před divokou zvěří, je vhodné oblečení přizpůsobené pro pohyb v přírodě. Používejte bundy, blůzy nebo vesty, kde jsou kapsičky, nejlépe na suchý zip v oblasti prsou nebo kolem paží. Potom okamžitému použité nebrání nic.

Závěr

K závěru není potřeba příliš dodávat. Nepříjemné setkání s medvědem může znamenat životní ohrožení, ale jde o spíše o vzácnost. K vážným zraněním skutečně dochází, ale z článku již víme, jak napadení předcházet a co dělat, když není vyhnutí a dojde k přímému střetu. Nehledejte ve své ochraně příliš velkou vědu, protože si můžete přivodit takzvanou medvědí službu. Mnohdy stačí používat vlastní rozum…