Známá i neznámá jména historie: Hal Moore

Ranný život Hala Moora

Hal Moore byl narozen 13. února v roce 1922 v malém americkém městečku Bardstown ve státě Kentucky. Jeho matka Mary (Crume) Mooreová a otec Harold Moore byli irskými katolíky a společně měli čtyři děti. Hal byl tím nejstarším ze všech sourozenců. Halův otec pracoval jako zprostředkovatel pojištění a matka Mary se pochopitelně starala o jejich domácnost vzhledem k tomu, že společně vychovávali čtyři děti. Hal snil už od ranného věku o činnosti v oblasti vojenství a jeho přáním bylo studovat americkou vojenskou akademii ve West Pointu v New Yorku. A aby si mohl svůj sen splnit musel učinit rozhodnutí, kterým bylo opustit své rodiště již v jeho sedmnácti letech ještě před tím, než dokončil střední školu a odstěhovat se do mnohem většího ruchu velkoměsta Washingtonu, DC. Tam také našel své první zaměstnání a pracoval ve skladu knih amerického senátu. Mimo svou pracovní dobu, takže téměř po nocích se věnoval studiu, aby mohl dokončit střední školu, což se mu také povedlo a absolvoval přípravnou školu sv. Josefa v Bardstownu. Poté Hal Moore navštěvoval dva roky univerzitu George Washingtona, a to téměř výhradně v nočních hodinách, protože přes den se věnoval práci ve skladu. Na univerzitě George Washingtona se tehdy Hal stal členem bratrství Kappa Sigma.

Po dvouletém navštěvování univerzity George Washingtona byla učiněna Halovi nabídka studia námořní akademie Spojených států. Jenže námořnictvo nebylo to, o čem Hal Moore snil a za čím tvrdě šel a tuto nabídku odmítl. Nakonec byl jmenován na United States Military Academy a jeho vysněný West Point vystudoval v roce 1945. Později se věnoval opět postgraduálnímu studiu na univerzitě George Washingtona a také studiu na Harvard University, kde získal magisterský titul v oboru mezinárodních vztahů.

Ačkoliv byl West Point jeho snem již od dětství, nakonec se ukázalo, že to pro Hala nebyla až taková procházka růžovým sadem. Hal Moore se během výcviku klasifikoval jako nejlepší střelec a byl odborníkem na pušku M-1 Garand, jenže co se týkalo studia odborných předmětů, tam se projevovaly Halovo nedostatky. Hal tak musel věnovat spoustu času studiu těchto předmětů i na úkor mimoškolních aktivit, kterých si užívali jeho kolegové na West Pointu. Bežně bylo studium na West Point dlouhé čtyři roky, jenže v době, kdy studoval Hal Moore bylo studium zkráceno na pouhé tři roky, a to vzhledem k probíhající válce. I přes těžké chvíle se Halovi studium na West Point podařilo dokončit a v roce 1945 byl jmenován poručíkem pěší pěchoty.

Život v armádě

První zkušeností v armádě získával Hal jako poručík a sloužil u 187. výsadkového pěšího pluku v táboře Camp Crawford v Japonsku. Po několika měsících jeho působení jako velitele roty získal Hal další pověření a stal se stavebním důstojníkem celého tábora Camp Crawford. Měl tak na starost veškerá stavební vylepšení v táboře. V Camp Crawford působil Hal od roku 1945 až do roku 1948.

V červnu 1948 byl převelen k 82. výsadkové divizi ve Fort Bragg, kde se také přihlásil jako dobrovolník k testování ve vzduchu, jehož úkolem bylo testovat s experimentálními padáky u speciální testovací jednotky. Učinil zde přibližně 150 testovacích seskoků. Během své kariéry se Hal stal mistrem parašutistů a absolvoval více než 300 seskoků.

V letech 1950–1953, během Korejské války se Moore stal kapitánem těžké minometné roty a byl přidělen k 17. pluku 7. pěší divize. Tady byl Hal Moore také povýšen na hodnost majora, ačkoliv tomu nejprve okolnosti úplně tak nepřály.

Návrat do USA

Roku 1954 se tedy Hal Moore vracel s do Ameriky s hodností majora. Na svém milovaném West Pointu tehdy sloužil tři roky jako instruktor v pěchotní taktice. Moore se rozhodl věnovat dalšímu studiu, a to vysoké škole štábu ozbrojených sil v Norfolku ve Virginii. Následovalo tříleté turné v roli vedoucího výzkumu a vývoje, ve kterých Moorovo postřehy byly klíčem pro vývoj nového palubního vybavení, a také k taktice vzdušného útoku. V roce 1960 absolvoval další tříleté turné s NATO v norském Oslu.

V roce 1964 byl Moore opět převelen do Fort Benningu, kde působil jako velitel 11. letecké útočné divizi. Zároveň zde prošel výcvikem letecké mobility, což mělo trvání až do července 1965. Poté byla divize převedena na 1. jízdní divizi a poslána do bojů Jižního Vietnamu. Tady se také odehrála slavná bitva o la Drang, ve které si Moore mohl připsat obrovské úspěchy. To především proto, že i s jeho jednotkou o 450 mužích byli vysazeni vrtulníkem na mýtině v údolí la Drang. Jenže nikdo z nich neočekával, že toto území bude obklopeno více než čtyřmi tisíci severovietnamských vojáků, kteří samozřejmě jeho jednotku okamžitě obklíčili. Pod velením Moora se celé jednotce podařilo vytrvat a díky jeho zásluhám v bitvě o la Drang získal Hal Moore kříž za zásluhy. Nutno podotknout, že sesterský prapor, který působil pouze o pár mil vzdáleněji než ten Moorův, byl kompletně vietnamskými vojáky zmasakrován. Působení v bitvě o la Drang skvěle Hal Moore sepsal v knize We Were Soldiers Once… and Young. Po této náročné bitvě byl Moore povýšen na plukovníka a stal se velitelem 3. brigády Garry Owen. V této bitvě si také získal Moore svou novou přezdívku a říkalo se mu „Plavovlasý Moore“.

Působení v Pentagonu

Po náročné válce ve Vietnamu získal Moore nové působiště, jimž byl samotný Pentagon. Tady Moore vykonával službu vojenského spojence přímo v kanceláři ministra obrany. V roce 1968 také dokončil právě Harvardovu univerzitu v oboru mezinárodních vztahů a poté pracoval s náčelníkem štábu pro operace opět v Pentagonu. Téhož roku byl také Hal povýšen do hodnosti brigádního generála.

Působení v Jižní Koreji

V roce 1969 byl Moore přidělen jako náčelník štábu operací a plánů osmé armády v Jižní Koreji, kde také mimo jiné panovaly nešvary jako rasismus a užívání drog mezi jednotkami. Zakrátko na to se stal Hal velícím generálem 7. pěší divize a v roce 1970 se stal generálmajorem. I se svou rodinou se tehdy Moore přestěhoval do jihokorejského Camp Casey. Zde měl dohlížet na panující nepokoje v jednotkách.

Zpět v rodišti

V letech 1971–1973 se stal velícím generálem armádního výcvikového střediska v kalifornském Fort Ord a dohlížel zde na experimenty s rozsáhlým přizpůsobováním základního a pokročilého individuálního výcviku projektu VOLAR. A také se podílel na přípravách ukončení branné povinnosti a následného dobrovolnictví v moderní armádě.

Moorův osobní život

Během armádního působení se Hal poznal s dcerou dcerou plukovníka Julií B. Comptonovou, když byla zrovna na návštěvě u svých rodičů ve Fort Bragg, kde Hal také působil. S Julií Comptonovou se vzali v roce 1949 v hlavní kapli ve Fort Bragg. Společně s Julií vychovali pět dětí, z čehož dva z jejich synů také působili v armádě. V roce 1977 Hal Moore ukončil službu v armádě a odešel do důchodu, ve kterém společně se svým kamarádem a spoluautorem knihy začal provozovat lyžařské středisko Crested Butte v Coloradu. Manželé Moorovi se dočkali od svých dětí krásných dvanácti vnoučat.

Hal Moore zemřel v důsledku cévní mozkové příhody, tři dny před oslavou jeho 95. narozenin a v den narozenin jeho již zesnulé manželky Julie. Dožil se tedy krásných 94 let a byl pohřben na hřbitově Fort Benning Post, s veškerými vojenskými poctami, které mu jistě náleží a vedle své manželky Julie, která zemřela ve velice nízkém věku, a to ve věku 55 let.

Hal Moore je tedy připomínán především jako plukovník ve vedení 1. praporu, 7. jízdního pluku v bitvě o la Drang, která se uskutečnila v roce 1965 ve válečném Vietnamu. Ta byla i zfilmována podle Halovo knihy. Film, jež nese název We Were Soldiers byl natočen v roce 2002 a hlavní roli, tedy osobnost Hala Moora ztvárnil známý herec Mel Gibson. Hal Moore byl také kromě jiných vyznamenání vyznamenán řádem svatého Maurice.

Když se řekne Hal Moore, představme si tedy uznávaného generálporučíka, který toho za svůj dlouhý život mnoho prožil a dokázal. Zcela jistě patří čest jeho památce a lze na něj pouze v hezkém vzpomínat!