Známá i neznámá jména historie: Giorgio Perlasca

Giorgiovo mládí

Giorgio Perlasca se narodil v právnické rodině v roce 1910 a jeho rodištěm bylo severoitalské městečko Como. Kvůli jeho výbušné a nesoustředěné povaze však zarputilým študákem nikdy nebyl a střední školu nikdy nedokončil. Jeho rodiče si pravděpodobně přáli, aby také vystudoval práva, ale Giorgio byl v tomto směru tvrdohlavý. Už od jeho mládí se zajímal o fašismus a celkem dost se v něm vzhlížel. Ostatně Mussolinuho motto, které znělo: „Raději prožít den jako lev než sto let jako ovce!“ to padlo na Perlascu jako ulité.

Perlasca vyhledával a toužil po dobrodružství, a tak se vydal bojovat jako dobrovolník do východní Afriky, ve které probíhala italsko-habešská válka. Poté bojoval ve španělské občanské válce za nacionalistické Corpo Truppe Volontarie. Po této válce dostal Perlasca od nejvyššího představitele Španělska Francisca Franca listiny, které mu zaručovaly pomoc na jakékoliv španělské ambasádě. Tyto výhody získal Perlasca jako poděkování za jeho službu ve Španělské občanské válce.

Giorgio Perlasca však začal být znechucen ze spojenectví mezi Mussolinim a nacisty. Ačkoliv sám byl vyznavačem fašismu, tak rasové zákony a nová politika, kterou Itálie přijala v roce 1938 se Perlascovi nelíbila. Nechuť v něm rostla stále víc, když zjistil, že se nikdo nepostaví proti německému diktátu, který v Itálii začal panovat.

Z fašisty jejich odpůrcem

Když začala druhá světová válka, Perlasca se již do bojů nehnal a svou uniformu pověsil na hřebík. Oženil se a stal se zaměstnancem a nákupčím firmy, která zajišťovala hovězí dobytek. Perlasca zřizoval transport dobytka ze zahraničí pro italské vojáky. Nejdříve na Balkáně a v roce 1942 obchodoval přímo v Maďarské Budapešti. Perlasca byl nadšený ze zdejšího dění, protože když přijel do Maďarska, zdál se zdejší svět být ještě v pořádku a válka tam ještě nebyla tolik znát. To se ale velmi rychle změnilo, když v roce 1944 začali nacisté okupovat Maďarsko. Perlasca měl možnost uprchnout s dalšími diplomaty zpět do Itálie, avšak jeho dobrodružná povaha se opět probouzela a utekl na španělskou ambasádu v Budapešti, kde si díky své veteránské zásluze ze španělské války získal novou identitu a stal se španělským občanem s novým jménem Jorge Pelasca. Španělský ambasador Ángel Sanz Briz, který mu na španělské ambasádě pomáhal, dal Perlascovi nabídku, zda by nechtěl pomáhat společně s ním a dalšími diplomaty z ostatních států s humanitárním programem na záchranu Židů. Perlasca tuto nabídku přijal.

Perlasca tedy začal spolupracovat s Ángelem S. Brizem a začali pašovat Židy z nebezpečného Maďarska do bezpečí. Vymysleli také systém jakýchsi ochranných dokladů pro Židy, které jim dokázaly zajistit opatrovnictví i od ostatních neutrálních států. Pomáhali také Židům najít útočiště v domech, které byly pod ochranou přátelských ambasád. V listopadu roku 1944 se Ángel S. Briz rozhodl odejít do bezpečí ve Švýcarsku a útočiště nabídl také Perlascovi. Ten však tuto nabídku odmítl a rozhodl se zůstat v Maďarsku a dále pomáhat lidem. Krátce na to vydala maďarská vláda nařízení, aby byla vyklizena budova španělského velvyslanectví a také všechny domy, které poskytovaly Židům útočiště. Na úkor toho vydal Perlasca falešné oznámení, že se S. Briz vrací z krátké dovolené a že byl jmenován Brizovo zástupcem. Giorgio se rozhodl zůstat v tom nejtěžším období a skrýval, živil a chránil několik tisíc Židů. Dál se také staral o vydávání ochranných průkazů lidem.

V prosinci 1944 se mu povedlo zachránit dva malé chlapce z vlakového nádraží, odkud měli být deportováni. Tehdy se tam strhla dokonce slovní potyčka s německými důstojníky a jedním z nich byl dokonce Adolf Eichmann. Perlascovi, který chlapce ukryl do svého vozu, se je podařilo ubránit jako chráněnce a zachránil je tedy pravděpodobně před smrtí v koncentračním táboře. V období od 1. prosince 1944 do 16. ledna 1945 se podařilo Perlascovi zachránit více než 5000 Židů před deportací a smrtí v koncentračních táborech. Dokonce se měl podílet na záchraně budapešťského židovského ghetta, které obývalo na 60 000 Židů. Když se dozvěděl o plánu zničení ghetta, vystupoval pod záštitou španělského konzula v jednání s tehdejším maďarským ministrem vnitra Gáborem Vajnou. Tomu pohrozil, že pokud nezruší plán zničit ghetto, bude nucen jednat proti maďarským občanům, které již dříve Perlasca prohlásil za obyvatele Španělska. Plán byl nakonec stažen a ghetto nebylo zlikvidováno.

Slavný Perlasca? Omyl!

Po válce se Giorgio Perlasca vrátil do Itálie, kde se odebral do ústraní. O svých činech během druhé světové války s nikým příliš nemluvil, a tak se žádná sláva za záchranu tolika lidských životů nekonala. Ale na úkor toho si žil Perlasca celkem poklidný život se svou rodinou. Změna nastala v roce 1987, když ho konečně našla skupina maďarských Židů, které během druhé světové války zachránil. Hledali ho dlouhých 42 let, mylně však díky jeho falešné identitě ve Španělsku. Když ho konečně našli, začala se jeho sláva šířit světem, a dokonce ještě téhož roku získal vyznamenání Spravedlivý mezi národy přímo od Izraele. A v Budapešti byl postaven pomník na jeho čest a památku.

Giorgio Perlasca zemřel na srdeční infarkt v roce 1992. Ještě před smrtí vyslovil přání, že chce, aby na jeho náhrobku stál hebrejský nápis: Spravedlivý mezi národy. Celý Perlascův neuvěřitelný příběh o odvaze a záchraně několika tisíců lidí, před spáry německých nacistů, kteří se je snažili dohnat ke smrti se můžete dočíst v úspěšné knize Banalita dobra.

Odvaha a suverenita, ta rozhodně Giorgiu Perlascovi nechyběla. Ital, který se nejprve vzhlížel ve fašismu, ale nakonec zachránil spoustu lidských životů, které byly odkázány na smrt. To vše proti pravidlům nacistických německých fašistů. Tomuto muži nelze nakonec nic vytknout, ba naopak. Jeho příběh je skutečně neuvěřitelný a málokdo si asi dnes umí skutečně představit, co se v té době opravdu odehrávalo!