Sortiment

Zcela rozumné a logické důvody, proč byste i vy měli být připraveni na nehody

08.12.2019 | Praktické tipy | Petr Hájek | Doba čtení: 63 minut
Nalezeno v magazínu (0)
Nalezeno ve slovníku (0)
Bohužel, na zadaný dotaz jsme nic nenašli.

Strom s pozadím vyjadřující změnu podnebí

 Přírodní katastrofy jsou věci, jenž se v přírodě vyskytují s železnou pravidelností (tu častěji a tu zase méně často ovšem). Člověk je nijak neovlivní, jen s nimi může počítat a připravit se na ně. I zde to chce ale kritické oko – určitě uděláte lépe, když se přichystáte na nenadálou zimu z důvodu mrtvého kotle, spíše než na útok mimozemšťanů.

Zdá se, že je hloupé, ba zbytečné, to psát anebo vyslovovat nahlas, ale tyto věci se prostě musí říct / napsat: každá osoba, ať je již jakéhokoliv politického zaměření, libovolného příjmu anebo ze kteréhokoliv místa na světě bude těžit z toho, když bude rozumně připravená na neštěstí všech forem.

Vy byste měli být připraveni, vaše žena / muž, vaše děti, vaši rodiče, sousedi, přátelé, … ti vši by měli být připraveni. Vaši levicoví přátelé, vaši pravicoví přátelé, lidé ověšení pistolemi a puškami, vegani, mladí dospělí ve svém prvním podnájmu, pracující matky, fotbaloví tatínci, i dědečci a babičky by měli být všichni připraveni.

I když se to tak dnes leckde zdá, „prepping“ není neslušné slovo. Nejde o věc, jenž je výlučná jedině TV šílencům nosícím hliníkové folie na hlavě, aby jim vláda nemohla číst myšlenky. Většina prepperů je racionální a připravuje se s rozumem a prakticky, vždy jsou to lidé ze všech oblastí našeho života a příjmových i sociálních skupin.

Řada prepperů je také velmi inteligentní a úspěšná, někdo dokonce natolik, že mají tolik věcí, že je zcela bezpochyby čeká při jakékoliv další velké události na naší Zemi první křeslo z důvodu neuvěřitelného objemu zásob armádních sil nacpaných zásobami atd. A řada z nich si právě díky tomu, že věci viděla opravdu zblízka v politice a bankách apod. uvědomila, jak křehký to je systém a je důležité být připravený.

Určitě žijeme v nejlepším čase v naší historii, jelikož život je pro většinu z nás nesmírně pohodlný v té civilizovanější části. Ale komfortní věci jsou víceméně šťastná náhoda z pohledu naší dlouhodobé historie a řada expertů je přesvědčená, že jsme již za svým vrcholem a již jen klesáme (platí například i u nafty, jenž je stále dražší k těžení). Prakticky každý moderní člověk, jenž je součástí podobného systému jej bere jako garantovaný a (chybně) očekává, že v nezměněné podobě bude trvat i nadále. Tímto vzniká achillova pata naší civilizace: lidé, jenž jsou vydáni na milost vládám a jiným lokálním pobudům, protože si ani sami neumí zapálit oheň nedejbože ošetřit jednoduché zranění.

Žijeme ve světe, jenž je nepředvídatelný, ať se to třeba před námi civilizace snaží zakrýt jakýmkoliv ze svých lákadel (nekonečné telenovely, zákony, …). Faktem je, že věci jsou stále horší a horší. Jinými slovy, doba posledních desítek let, kdy byla nafta skoro zadarmo pomalu končí, nyní nastává drsná realita. Naše planeta se (částečně i díky nám) mění a to způsobuje častější přírodní i lidmi způsobené katastrofy (někdy to jde ruku v ruce – viz třeba Fukušima). Základní faktory ekonomiky a to, co to znamená pro další rozvoj civilizace jsou neuvěřitelně nestabilní a jdou pomalu k čertu (viz třeba počitadlo všech dluhů USA na http://www.usdebtclock.org/). A i nadále se dá očekávat, že se tyto faktory budou měnit s tu více a tu zase méně většími dopady na světové ekonomiky a lokální i globální trhy. Vše se zkrátka chová nepředvídatelně, jelikož jsou to často podmínky, jenž nikdy dříve svět i trh nezažil.

V častých případech jsou naše institute a vlády bez peněz a proto i nefunkční. Nemohou tedy řešit ani ty sebevíce ožehavé problémy (jako třeba v USA vláda Detroit). Na konci to asi bude v pořádku, člověk přežije, ale ten proces přerodu bude neuvěřitelně bolestivý. A to tím spíše pro lidi, co změny nečekají.

Lidé se věnují tzv. Preppingu z řady důvodů. Pro některé z nás je to součást základní odpovědnosti, jakou má podle nich mít každý živý člověk sám za sebe. Pro jiné je za tím snaha moci se věnovat co nejhlouběji svobodnému životu, protože jedině ten, co k ničemu nepotřebuje vládu je zcela nezávislý (ještě cca v cca 19. století tak žila většina domácností). Mnoho z rodičů to také bere dost osobně z důvodu svých ratolestí: nejistota v moderní civilizaci versus jistota práce na statku s téměř garantovaným výnosem v aspoň nějaké plodině (když už nic nevyroste, aspoň ti králíci se množí dobře).

Nemálo z jiných se k prepperství dostane kvůli tomu, že se cítí neužitečná a nepohodlná modernímu systému (některé USA města zakazují kupříkladu pomáhat bezdomovcům tím, že jim dáte staré šaty třeba) a chce se aspoň trochu postavit na vlastní nohy. Člověk se nerad nudí a i když má většina k práci vyslovený odpor, je faktem, že když dáte lidem na výběr ,dívat se celý den do zdi anebo pracovat, vždy a každý (byť možná po menším čase) zvolí práci.

Další zase chtějí přispět něčím a nabízet svůj díl do komunity a nechtějí z ní jen zbytečně vysávat. Rádi prostě pomáhají jiným. Ať již podporou, prací, materiálem, … A uvažují tak, že když oni pomohou někomu, příště zase on pomůže jim.

Prepping ale také může být zábava a duševní vzpruha. Čím více toho totiž ví člověk o své samostatnosti, tím klidnějším se pak i stává, protože si uvědomuje, že uživit se bez státu (poctivě) není nijak složité. Jen po čertech pracné.

Pro leckoho je to také zajímavá duševní výzva. Člověk tráví spoustu času v outdoorovém prostředí. Je to aktivní způsob existence a člověk se v jeho rámci stále učí nové a nové dovednosti. Cílem preppingu je pak být co nejsamostatnější člověk / rodina / statek.

Ve všech těchto případech se ale dostaví časem jistý klid duše, jak si člověk pomalu uvědomuje, že nebude jen další bezmocná oběť systému. Kdyby se opravdu něco vážného naší civilizaci anebo světu stalo (a že je to jen otázka času v kosmu), tak klidně i jen investice v řádu pár tisíc (několik pytlů zrní) až desítek tisíc do základního vybavení může být dost na to, abyste vy a vaše rodina přežili.

Jestliže vás nepřesvědčí k preppingu ani tento článek, pak již nic. Celý tento článek a hodiny a hodiny padlé na jeho rešerši jsou tu proto, aby vás přiměly k uvědomění si a přijetí jednoho zásadního životního faktu: je zde mnoho velmi reálných hrozeb s bezpočtem velmi nepříjemných následků a je proto i statisticky velmi reálné, že se během svého života s nejméně jednou setkáte. Dost možná i více. Nejchytřejší, nejvybavenější a nejmoudřejší lidé naší planety mají jasno – dalších sto let v naší existenci nebude stát za mnoho. Důkazy k tomuto tvrzení jsou tu pak v nesmírně zdrcujícím počtu a to zcela nezpochybnitelné, ba i strašidelně jisté.

Na rovinu říkáme, že je nemožné zdokumentovat všechny scénáře, ke kterým snad může dojít. Tento seznam a průvodce je proto jen malým příkladem ku prezentaci racionálních a na důkazech založených důvodů, proč byste se měli i vy připravovat. Jakmile jste připraveni (uvědomíte si potenciální mezery u svého života), začít již není tak těžké.

Zastavme stigma hned v úvodu: preppeři nejsou šílení lesní poustevníci

S tímto prvkem jsme chtěli začít hned, protože o prepperech má nespočet moderních lidí stále dost zkreslené představy. Ano, jsou to ty známé stereotypy: když je člověk připravený na nějakou katastrofu nedělá to z něj ani paranoika a ani extrémistu.

Většina těchto stereotypů jsou vlastně jakési polopravdy o prepperech… Jde tedy o pravdu jen zčásti anebo zkreslenou k nepoznání. Když se lidé podobného názoru poprvé identifikovali jako „prepperská komunita“ (viditelné hlavně v USA), první větší a majoritní bloggeři a chvilkové TV osobnosti na toto téma byly silně pravicově zaměření a z velmi vesnických částí země. A ano, nemálo z nich mělo dost extrémní názory na prepping i obecně.

Jak to tak ale bývá se všemi médii, jediné o co jde, je šokovat a mít co největší četnost vidění / přečtení, ale určitě ne se dobrat pravdy. Tím nechceme říci, že všechna média jsou „lživá“, ale v drtivé většině spíše hnaná jen rychlým šokem diváka = co největším ziskem z reklam. Pro média je pochopitelně mnohem lákavější zobrazit obrázek se čtyřmi puškami u zdi a hovořícího o kontrole mysli ze strany věží, co okolo staví CIA, nežli uvědomělý slušný prepper, jenž jenom sází plodiny a odlaďuje první problémy. Tohle je ale asi tak reprezentativní představa o prepperech jako je o průměrném Američanovi, když uvidíte Donalda Trumpa.

Jak ale ukazuje moderní doba (a internet v celé jeho bohatosti), prepping je nyní mnohem více mainstreamový. A řada ze stereotypů je proto vysloveně lživá. Západní média dokonce již někdy v roce 2013 uvela v The New York Times článek o prepperech. A nebyl jediný. Jako by se snad pohled na preppery pohnul a ledy začaly tát a máme tu dnes z jednoznačného šílence v médiích nadále již zde majoritně převládající názor „Až se něco stane, budete závidět svým sousedům prepperům“!

Stojí za to věnovat se preppingu, protože nikdy nevíte jaká katastrofa se objeví

A dokonce i tehdy, kdybychom si byli stoprocentně jistí tím, co nás čeká v budoucnu, lidé jsou stále dost špatní v tom, jak je na to připravit.

Každý z nás třeba ví, že umře, ale jen málokdo z nás má poslední vůli. Řada lidí si je také vědomá, že jednou budou muset přestat pracovat, ale i přesto nešetří na důchod. Ani tu dnešní pizzu jste asi neměli jíst celou, může vám být snadno zle, ale i tak jste to udělali (stejně jako nespočet podobných lidí).

Leckdy je to proto, jelikož lidé nechtějí myslet na svoji neradostnou budoucnost, následky kouření, stravy bohaté na sůl, cukry a prázdné kalorie, … Ano, nevědomost může být skutečným požehnáním, ale je tu i druhá stránka věci = občas vás realita pěkně kousne do zadku, ať se proti snažíte obrnit jak chcete. Je těžké si uvědomit že ano, zlé věci se stávají a ano, to i dost často zcela bez našeho přičinění a dost často podobné věci ani nepřežijete (výbuch supernovy poblíž, pád letadla na dům, …).

Leckdy na to lidé kašlou i proto, jelikož je mezera mezi investicí a návratností příliš velká. Anebo prostě jen jste mladí, užíváte si života a odkládáte to příliš dlouho. Když je člověk mladý, myslí si že bude žít věčně a že je nezranitelný.

Je jedno, jak moc optimističtí jste, jak moc věříte v dobro politiků a státu a jak moc věříte dobro v jiných lidech. Faktem je (a nejen historie to ukazuje), že lidé jsou úplatní, líní, se sklony k opilství a drogám, … (tak bychom ještě mohli celou extra-kapitolu pokračovat) a vlády tvořené těmito lidmi nejsou na stabilitu o nic více náchylnější. Dokonce i planeta, kde by byly všichni milí a optimističtí by občas zažívala věci jako je autonehoda kvůli mlze, selhání techniky, selhání lidského faktoru (Černobyl), jsou tu záplavy a bouře, … O hrozbách z Vesmíru ani nemluvě (jednou umře Slunce tak či tak). 

Mnoho z prepperů propadá mylné dezinformaci, takže se poté připravuje jen na tuto jednu konkrétní hrůzu (více či méně absurdní povahy). Rozumný prepper ale nikdy neví, co jej časem čeká, takže se snaží připravit co nejvíce univerzálně. Úplně nejlepší je v této věci si prostě napsat seznam pohrom, jaké vám hrozí ve vaší oblasti a ty pak seřadit podle nejméně až po nejvíce pravděpodobnou. A pravidelně tento seznam aktualizujte vy anebo rodina!

Blízká budoucnost nemá dost velkou vypovídající hodnotu a může být jen krátká odchylka

Lidstvo je tu asi tak 250 000 let. A je to nějakých zhruba 150 let, co se život stal jakž-takž komfortním. A je to jen nějakých 75 let, co má průměrná osoba prakticky všechny své potřeby splněny civilizací. Osoba spadající do střední třídy žije dnes jako 1 % těch nejbohatších před sto lety.

Takže ve velkém měřítku věcí, posledních pár desítek let bylo neuvěřitelně příjemných a neobvykle šťastných. Ale stačí prodloužit naši časovou osu na nějaké 2 tisíce let a máme tam rázem spoustu příkladů, kdy se lidstvo dostalo do kulminace, ale také pak pěkně upadlo zase. Z římské a řecké demokracie jsme tu měli temný středověk s králi.

Je to důležité, protože lidé se často nechají zmást falešnými vzorci chování a historie znovu a znovu. Nechte nás hádat… Je vám 20-70 let a hle, jaká je to náhoda, že se těchto až 70 let přesně překrývá s periodou přebytku a hojnosti. Toto ignorování naší historie způsobuje v konečném důsledku, že si řada lidí myslí, že věci prostě nemohou zase upadnout do nějaké hrůzy – nakonec, během jejich života vždy vše šlapalo, jak mělo (jen o kousek dál v historii byla Druhá světová válka – skrz-naskrz příšerná událost).

Rozvodněná řeka tekoucí pod mostem

 Přírodě je jedno, jak moc jste na něco dřeli, ona je boss a klidně ve vteřině můžete přijít o vše, co máte. Co pak? Jestliže jste si tuto otázku doposud nikdy nepoložili, tak možná dnes je ten ideální den!

Neobvyklá šťastná náhoda versus udržitelný pokrok

Lidstvo upřímně doufá (jak by ne, když mu to zajistilo veškerý moderní luxus), že změny v moderním světě nám zajistí nejenom udržení našich stávajících životních standardů, ale rovnou jejich zvýšení. Myslíme si to proto, jelikož za našich životů „věci vždy nějak fungovaly“. A z toho i podvědomě usuzujme, že také vždy pracovat pro nás budou!

Když nasloucháte jakýmkoliv expertům (jako jsou ekonomové, technologové, výzkumníci, politikové, historikové atd.), tak ti všichni se do jednoho shodují, že tento zdánlivý udržitelný rozvoj posledních desetiletí není dlouhodobě udržitelný.

Stejně jako v případě, kdyby jednotlivec postavil velký dům na bažinatém podloží s hypotékou na zemi i dům, jenž si nemůže dovolit, stejně tak i naše vlády a my jsme založili svůj pokrok posledních desetiletí na nejistých půjčkách a krádežích na úkor našich potomků (dluhopisy apod.). 

Dluh v podobě hypoték a studentských úvěrů je v této věci dobrým příkladem. Dluh je dobrým tehdy, když ekonomika roste a potřebuje vzdělané lidi. Problém ale nastane v době, když ekonomický koláč růst přestane a zůstanou jen dluhy. Určitě v této věc provádějte vlastní studie, protože jednotlivé faktory se všelijak sčítají a manipulují, aby nevznikla panika. Ze stejného důvodu třeba zaměnila USA nenápadně styl, jakým se bere nezaměstnanost, takže nadále nevypadá tak zle apod.

Nezapomeňte, že dluhopis je smlouva s někým, kdo si kdykoliv může změnit podmínky… Řada moderních ekonomik taktéž outsourcovala na východ lecjaké činnosti a to obvykle do zemí, kde jsou platy nízké a zákony ne tak přísné. I to je důvod, proč mohla Čína tak magicky levně vyrůst, jen s tím drobným faktem, že během toho zcela zničila své přírodní prostředí, vody a jídlo (ve všem rekordní obsah těžkých kovů).

Mělo to ale pro západ jeden zásadní přínos: mohli získat levné produkty i přesto, že jejich příjem byl nízký. Ale i západ a východ se začíná pomalu dostávat do pozice, kdy se celá věc dá zopakovat jen párkrát s jinými národy. Čína je již nucena hledat vyšší udržitelnost. A to zvýší cenu.

Jsou dnes věci opravdu lepší než před dvaceti lety?

Položte si jednu zásadní otázku: jsou věci dnes pro vás i ve světě lepší jako před dvaceti lety?

Jen 37 % Američanů si myslí, že jejich děti na tom budou lépe jak oni. Jen před dekádou toto číslo bylo dvojnásobné!

Kdyby věci byly stále lepší a slunečnější, jak se nás snaží přesvědči nejedna vláda a studie, nebyla by čísla v opačném směru? Určitě to nejsou všechno dezinformace dnes, ale člověk určitě nemůže věřit všemu, natož v digitální době, kdy je snadné vyrobit důkazy na cokoliv.

Náhlá pohroma versus pomalý úpadek

Pro průměrného člověka je jednodušší přemýšlet o rychlých a náhlých pohromách – to jsou všechny ty velké bouře, náhlý nukleární útok nebo cokoliv se stane a vezme nás z relativně normálního života a přenese do totálního rozpadu v řádu jednotek minut / maximálně dní.

Pod určitým úhlem pohledu je snazší plánovat na tyto náhlé rychlé události. Máte svůj „BoB „(„Bug out Bag“ – „Zavazadlo určené k evakuaci“), svoje uložené jídlo někde v horách, svůj záložní plán, … Jste zkrátka v klidu a obratem a po lusknutí prstů čelit okamžité hysterii. 

Ale co tzv. pomalý úpadek?  Až trestuhodně příliš mnoho lidí a prepperů na něj zapomíná úplně. Tedy ony známé pomalé scénáře typu „vařená žába“ (přeneseně ve společnosti tak malé změny, že si jich zprvu nevšimnete).

Pro příklad, někdo může usilovat o to, aby si vybudoval solární stanici někde v horách a byl tak mimo síť pro případ, že by se Severní Korea přece jen rozhodla vyzkoušet své atomové hračky. Již si ale neuvědomují, že stejná věc jim pomůže tehdy, když stoupnou ceny elektřiny do absurdní výše, popřípadě tehdy, když je síť lokálně často přetížená z důvodu nějaké události (popřípadě dosluhuje nějaká její část) a často u vás máte výpadky i v případě dokonalého počasí. 

Naše výzkumy prokázaly, že pro náhodnou osobu je šance na náhlou pohromu zhruba stejná jako pro pomalý úpadek nějaké infrastruktury / systému / zdroje (dnes je velmi aktuální mizející voda) okolo nich je přibližně stejná. Stejně tak obdobně srovnatelně často dorazí i nějaké ty osobní katastrofy (dlouhodobé zdravotní následky z nehody, kladivo vám v práci spadne na hlavu, nezaměstnanost, …) všech typů a verzí. Náhoda není vybíravá!

Podotýkáme, že některá věc (jako namátkou povodně) může být zároveň pomalá i rychlá v jiných situacích. Našince se to příliš netýká, ale kdo bydlí poblíž moří, tak tím větší šance na nějakou tu změnu počasí, tsunami apod.,, ale také na postupnou erozi okraje mořem, což vyústí do ekonomické katastrofy (ceny se propadnou a lidé se musí někam stěhovat). 

Děláme chtě-nechtě některé (pro nás a z našeho podhledu) uvážené závěry a to díky tomu, že posledních pár desítek let byla u nás relativní prosperita a my prostě neznáme nic jiného. Taková je lidská nátura, protože uvažujeme dlouhodobě a zametli jsme pár váhavých nálad pod koberec, jelikož je v naší povaze doufat, že věci budou lepší, i když by nás zítra čekala poprava. Když ale člověk pečlivě neuvažuje člověk pro své prepperství nejenom své názory a životní zkušenosti, ale data skutečně v historickém měřítku, tak či onak se dopustí chyb. Je nutné též sázet na osoby znalejší v určité branži, jako jsme my a to výhradně osoby spolehlivé. Lékaři také věříte optimální čas, kdy je třeba vyndat nádor. Hledat rady a tipy expertů proto určitě není žádná ostuda.

Jistě neuškodí univerzálně ani to, podívat se lokálně na některé poslední události (ty totiž mají obvykle sklon se opakovat) – jako třeba povodně. To vám pak dává dobrý základ, jaké zde asi tak můžete očekávat věci.

Zde je pár příkladů:

  • Všeobecně horší počasí – asi to sami znáte z televize. Většina míst na Zemi zažívá každoroční změny svého klimatu a vskutku jen málokterá z nich je pozitivním směrem. Místa, kde je to jinak velmi neobvyklé, zažívají více horka, více zimy, více povodní, méně závlahového deště, …
  • Voda – když pohlédneme od sucha našeho (https://www.intersucho.cz/cz/predpoved/) a evropského, tak za zmínku stojí třeba v USA místa jako Flint, Michigan a Austin v Texasu, co jsou perfektní ukázky toho, jak jsou tisíce lidí zanechány bez spolehlivého zdroje čisté vody.
  • Jídlo – celková industrializace našeho potravního subsystému je zcela evidentní a pomalu nás zabíjí (tuny pesticidů, jedů a hnojiv ve vodě i půdě). Když pomineme naši tendenci cpát se nezdravými hnusy (přeslazená a přesolené věci), tak sice pokroky v lokálních a organických jídlech/projektech sice slibují pokroky, i státní lokální malé farmy jsou super, ale jak znáte opět každý z tisku, nezřídka se objevují situace, kdy byl nějaký zdroj jídla odhalen jako otrávený, pokažený či nějak jinak znehodnocený. Také může dojít k problémům se zásobováním (bouřka, záplavy, …) a je tu i ten problém, že to jsou vše věci, co samy vyžadují spousty vody, pastvin, výběhů a fungující systém distribuce okolo. Když není čím krmit krávy, tak máme problém. A k tomu stačí lokálně nesmírně málo a jsme rázem pár dní bez jídla, protože místní lidé skoupí v panice vše.
  • Mizející svobody a základy svobodné společnosti – to jsou pro změnu věci jako mizení svobod a síťové neutrality, jenž pomalu schází na úbytě. Vlády jsou stále drzejší a špehují často bez důvodu občas i běžné občany. A totéž platí i pro komerční firmy (Facebook třeba). Některé země se se svobodou slova vypořádaly jednoduše – prostě filtrují četné / veškeré novinky dovnitř (Rusko, Čína, Severní Korea, … ). Jednoho dne skutečně můžeme zjistit, že již žádné svobody nemáme.
  • Příchod post-pracovní / nepracovní ekonomie. Řada odborníků na ekonomické věci má názor, že v tomto období již jsme, ale podle všeho jde o velmi časné stádium. Lidé ale stále ještě nejsou v této době natolik dlouho, aby si uvědomili, co se s nimi děje. Pro tuto dobu je typické, že je stále těžší a těžší pro průměrnou osobu získat práci a tedy vyvážený poměr mezi příjmy a výdaji, nemluvě o tom drobném faktu, že si lidé ze střední třídy nyní ani nemohou dovolit rodiny. Dříve dobře fungující státní mašina se začíná zkrátka pomalu zadýchávat a zpomalovat. To bude pochopitelně i znamenat, že zde bude propad ve věcech jako jsou dostupné práce na domácím trhu a vyšší úrovně chronické nezaměstnanosti.

Lokální pohromy versus obrovské pohromy

Stejně tak, jako se nějaká naléhavá mimořádná událost může stát rychle a pomalu, i masivní pohroma může nastat v podobném střihu – pohroma se ale také může stát jen vám (utrhnutí valu nad vaším domem, …).

Pro preppery a začátečníky v survivalu a outdooru je snadné myslet v intencích masivní pohromy na globálním měřítku (pád meteoru, 95 % lidí vyhyne po zmutování nějakého viru, celkový kolaps ekonomického rázu, …). Nesmíte ale ignorovat ani lokální problémy, jenž se s největší pravděpodobností dotknou „jen“ vašeho města, vašeho sousedství, vaší domácnosti, popřípadě jen někoho v ní (co když si někdo z vás zlomí při bug-outu nohu?).

Preppeři se nepřipravují jen na věci jako jsou velké SHTF / PA / VP problémy, ale také na jiné věci – počítají také s tím, že se jim po cestě domů může stát autonehoda atd. atd. Také je nezlomí a nešokuje, když mají pomoci sousedovi s hašením střechy. Také se snaží ale připravit tak, aby jejich rodina netrpěla tehdy, když se jejich rodina snad ocitne dočasně či nastálo bez příjmu.

Lidstvo ztratilo čtvrt milionu let dovednostní během sto let

Osobám právě studujícím to asi ani nemusíme připomínat, ale raději to sem dáme, ať máme všechny zásadní informace po hromadě a kompletní. Po asi tak 250 000 let jsme denně museli neustále pilovat naše dovednosti pro přežití, řešili jsme neustále věci jako je oheň, nástroje, zbraně, léčivé prostředky a obvazy, přístřeší improvizovaná i stálá, přírodní navigace, rybaření, struktury společnosti a tuny dalšího.

Dokonce ještě před sto lety většina lidstva věděla základy přežití dlouhodobého i krátkodobého v přírodě anebo v případech nějakého toho problému přírodního i nepřírodního rázu v okamžitých problémech anebo někde zcela mimo civilizaci. I vaši dědečci a babičky patrně umí vařit i ze základních surovin, vykřesat oheň + starat se tak aby již nikdy nevyhasl, očistit rybu doma i u řeky přímo, spravit za pomoci jehly / starého šicího stroje svoje šaty. A dokážete to také vy?

V testu provedeném v roce 2017 zohledňujícím stav znalostí survivalových dovedností v rámci jednotlivých generací bylo zjištěno, že lidé narození před rokem 1950 byli třikrát častěji schopni dělat jednoduché, ale přesto klíčové věci, jako třeba uvázat nějaký survivalový uzel.

Nedávná a trochu jiná studie uspořádaná podnikem „Cabela’s“ zase zjistila, že moderní dospělí Američané v objemu 53 % nemají často ani jídlo a vodu na tři dny ve formě, která se okamžitě nezkazí. A celých neuvěřitelných přes 80 % z nich zase nevědělo, jak získat bezpečně jídlo a vodu mimo domov / v bezprostřední divočině.

Domy postihnuté povodní

 I přes stále větší sucha v poslední době jsou v některých místech Evropy i u nás povodně a zátopy stále problém (platí to hlavně pro dobu jarního tání).

Každodenní situace, na které se můžete i vy úspěšně připravit

Je poměrně snadné sestavit si seznam „běžných“ pohrom, jimž můžete jakožto moderní člověk čelit:

  • Nehody auta, selhání auta mimo civilizaci nebo uprostřed noci mimo lidi. Ale počítají se sem i situace, když uvíznete ve sněhu.
  • Jakýkoliv problém zdravotního rázu. Mrtvice. Srdeční útoky. Zlomenina na nevhodném místě a v nevhodném čase. Popáleniny.
  • Domácí násilí v některé z forem. Útok, znásilnění, boje.
  • Loupeže, krádeže, ukradení auta.
  • Domácí invaze vládou i nějakou organizací (exekutoři) přesto, že jste nic neudělali klidně.
  • Ohně všech forem (i lesní požáry, jenž jsou z důvodu masivního sucha stále aktuálnější i našich končinách). Zamrznutí trubek u vodovodu. Velká zvířata vniknuvší do vaší zahrádky či na poli zničí úrodu.
  • Odporoučí se elektřina.
  • Jste uvízlí někde ve výtahu.
  • Ztratíte se při procházce v lese anebo sejdete někde na horách z cesty.

Ponoříme se pro začátek a pro příklad do auto a moto-pohrom. Syrová data naznačují, že pojišťovací společnosti předpokládají, že se svým auto-drahouškem havarujete přesně každého 17,9 roku.

Ani turistické cesty do jiných zemí nejsou ani zdaleka bez problémů: vezměme si, že jen v roce 2015 se na území USA zabilo na všech cestách (včetně soukromých) šokujících 38 300 lidí! A k tomu na 4 400 000 dalších bylo autonehodami nějak zraněno anebo zcela zmrzačeno.

Uvažujme, že u země velikosti USA (tedy cca 321 milionů lidí) to dělá šanci 1 %, že se setkáte s tímto typem pohromy životní i silniční. Jinými slovy, pakliže znáte sto lidí v práci, tak jestliže se nikdo z nich rok nezranil, měli jste štěstí!

Uvažujme také, že v průměru nehodu vidí a jsou jí svědkem asi tak tři dospělí lidé, jenž ji vidí buď přímo proběhnout anebo jsou poblíž hned bezprostředně / po. To jsou tedy tři lidé, jenž na nehodu mohou nějak (ideálně optimálně) reagovat.

Policii zde bylo nahlášeno 6,3 milionu nehod z motorovými vozidly, přičemž smrtelné úrazy byly rozptýleny shodně v oblastech vesnických i městských. Když uvážíme to samé, co jsme si řekli v předchozím odstavci o třech lidech, tak to znamená, že 18 milionů lidí je svědkem nebo přímo zažije automobilovou nehodu. A to jsme již na 5 % populace.

To vše jsou čísla velmi reálná, velmi dokladatelná a po čertech nepříjemná. Ukazují totiž, že vaše šance na to, že se stane v nějaké formě svědkem nehody vůbec není zanedbatelná. Je otázka, jakým směrem by se nehody pohnuly v případě, že by se prosadilo skutečně masivně řízení za pomoci AI, ale faktem je, že počet vozidel stále roste, takže se s tímto problémem každá země bude setkávat stále častěji. A pozor – a to je pořád jen jeden typ katastrofy, na který může moderní osoba narazit během let!

Dobrý prepper má ovšem také cosi, čemu se říká „GHB“ / „Get Home Bag“ / „Vybavení pro nouzovou cestu domů odkudkoli“. Je to vlastně zrcadlový protějšek vašeho „BOBu“ / „Bug Out Bagu“ / „Batohu pro přežití v případě katastrof“. Batoh na cestu domů odkudkoliv by měl být nacpaný někde ve vašem autě, okolo vašeho pracovního místa, … Kdekoliv zkrátka, kde to dává smysl. Nezapomínejme, že moderní člověk tráví poměrně dost času na cestách a v práci. A není dobré být kdykoliv a kdekoliv bez věcí, které člověk stejně potřebuje k životu vždy: jídlo, voda, bezpečí, teplo, …

Podobné sady na dostání se domů nejsou samozřejmě pouze pro případ zombie katastrofy, jak to asi vidí řada z lidí, ale také logicky když jedete domů a uvidíte nehodu. No a jelikož jste uvědomělý a připravený materiálně i duševně, nezaváháte a nebudete spamovat Instagram s nehodou, ale bude se chovat lidsky.

Být připravený vám může pomoci i s všelijakými legálními a civilními problémy, když jste tedy v právu, nemá cenu „vyšilovat“, že ano…

Přírodní pohromy a změny podnebí

Matka příroda umí být občas neuvěřitelně necitelná a brutální (absolutně totiž nerozlišuje mezi obětmi). Přírodní pohromy všech typů jsou jednou z těch nejčastějších problémů, na jaké se dá narazit. I tak se ale stejně každý člověk musí aspoň trochu připravit na zimu.

Přírodní pohromy jsou obvykle náhlé, nečekané a ovlivňují obvykle i velký objem lidí. Často zcela ochromí náš fungující systém (do tornáda vás nikdo nemůže jít vyzvednout helikoptérou kupříkladu). Vaše nejlepší sázka v této věci je tedy být přípravný v rámci svých možností, co to jen jde.

Organizace WHO (The World Heath Organization) definuje přírodní pohromu takto: „Přírodní pohroma je přírodní akt takového rozsahu, že vytvoří katastrofickou situaci v níž jsou každodenní vzorce chování lidí náhle přerušeny a lidé jsou uvržení do bezmocného stavu a utrpení, důsledkem čehož je, že potřebují jídlo, ošacení, přístřeší, lékařskou péči a další věci nezbytné pro život.“

Zdůrazňujeme to proto, jelikož i WHO je jasné, co je třeba: „vzniká potřeba po jídle a vodě“ a jde o „náhlé přerušení vzorců života“.

Když se podíváme na data za posledních dvacet let od organizací jako je Červený kříž, Spojené národy, Světová zdravotnická organizace, … Tak zjistíme, že každý rok způsobují jen přírodní katastrofy na 85 tisíc lidských smrtí a 189 milionů lidí vysídlených či přesunutých jinam anebo nějak jinak zasažených.

Jednoznačně tím největším esem / číslem jedna je ohledem přírodních katastrof zaplavení. To si vyžádalo na celých 43 % ze všech typů přírodních pohrom + 55 % ze všech lidí bylo nějak postiženo zaplavením. To během posledních deseti let dělá asi tak 2,5 miliardy lidí. I jedna jediná záplava v USA (červen 9. 2008 ovlivnila na 11 milionů lidí – více jako je občanů v ČR).

Je omylem domnívat se (jak nás často přesvědčují moderní média), že přírodní pohromy způsobují vážné problémy jen v rozvojových zemích. Ohledně zemí nejvíce zasažených přírodními pohromami je jednoznačnými jedničkami USA a Čína. To samozřejmě hlavně proto, že jsou to země velké a mají mnohé obyvatel.

Země druhé a třetího světa jsou zasažené dis-proporčně: zažívají 44 % ze všech pohrom, ale 68 % ze všech smrtí.

Ale pro změnu, země prvního světa utrpí 56 % všech pohrom, 32 % všech smrtí. Je zajímavé i to, že co se týče smrti z přehřátí a horka, tak se z 92 % tyto věci odehrávají v krajinách s vysokým příjmem na hlavu.

Ale podívejme se jen na USA:

  • Pojišťovací společnosti vyplatily 23,8 miliard USD výhradně v poplatcích za katastrofy způsobené přírodními pohromami v roce 2016.
  • Cca 30 milionů Američanů žije v zóně ovlivnitelné a nebezpečné aktivními vulkány.
  • 9,7 milionů Američanů žije v zóně často zaplavované. Přitom platí, že potopy jsou tou nejsmrtelnější pohromou pro Američany.
  • 17 milionů Američan žije v zónách, kde je průměrně okolo 1 tisíce tornád každý rok. A z těch je nějakých pětadvacet vážných. Poškodí okolo 49 500 domácností a zraní na 1500 lidí ročně.
  • Každý rok se v Americe objeví 485 000 ohňů, jenž zabijí 3500 lidí ročně a 16000 ročně zraní. Navíc se postarají ještě o 6 milionů akrů spálené země a způsobí škody ve výši 12 miliard USD.

Změny podnebí dělají věci ještě horšími

Klimatologové v této věci skutečně bijí na poplach již pěkných pár let – a mají k tomu dost dobré důvody. Přírodní katastrofy jsou již tak dost špatné samy o sobě, ale když k tomu ještě přihodíme změny počasí a klimatu + přelidnění všude po Zemi, dostáváme se k opravdu k napjaté a výbušné kombinaci.

Tyto trendy jsou přitom pozorovatelné již nějakých 20-30 let:

  • Objem USA pohrom které stály více jak 1 miliardu se ztrojnásobilo od roku 1980 (i po úpravě na inflaci).
  • Deset nejvíce horkých let v historii se zcela ve všech případech odehrály od roku 1998 dále.
  • Když se vše srovná s lety 1980. tak katastrofy nějak spojené s klimatem se více než zdvojnásobily ve svém výskytu.
  • I když jsou mezi lety věci jako zemětřesení a vulkány konzistentní během posledních desítek let, objevuje se více pohrom spojených s počasím a prostředím: potopy a bouře stouply o 44 % v letech 2000. oproti 1990.
  • Objem samovolně se zapalujících lesů a keřů se zdvojnásobil oproti letům 1980.
  • Důležité ekosystémy jako je třeba Velký bariérový útes staré cca 25 milionů let již civilizace zničila ze 70 %.   

Vše výše řečené a vyjmenované docela určitě nebudou zpomalovat, ba naopak – bude se vše progresivně stále více zrychlovat. Ano, trend zrychluje, ale v pro nás špatném směru.

Podle NASA hladiny moří stoupají ještě rychleji, nežli to odhadovali a minimálně to bude 60-80 cm.

Celých 55 % Američanů žije poblíž pobřeží. To je asi tak 170 milionů lidí. Podle pařížských rozhovorů o špatném konci jednoho předpovědního modelu dojde ještě během života našich dětí k tomu, že bude ze svého místa vystrnaděno na 670 majoritních pobřežních komunit. Jaká města zmizí? Bude to také Miami, Oakland a čtyři New Yorské okrsky.

Organizace FEMA odhaduje, že je asi tak 1 000 000 domovů poblíž oblasti do cca 150/170 metrů od pobřeží. Očekává se, že se v průměru hladina moře zvedne o 70-80 cm jen k roku 2100 a nejméně 30 cm jen v dalších dvaceti letech.

Rostoucí hladiny moří a vod a masivně zvětšené i zvýšené záplavové oblasti, to je jen jeden z vedlejších důsledků / efektů neustále probíhajících klimatických změn. Nezapomínejme ovšem, že k tomu se přihlásí ještě o to silnější a mocnější vlny sucha, veder, s těmi spojené neúrody a logicky z nich plynoucí i nedostatek vody i jídla. To je ale pořád jen ten lepší případ, stále jsou ve srovnání s ČR země, kde mají ještě písečné bouře, hurikány, tornáda, zemětřesení, vulkány, …

Nedávná studie na toto téma odhalila, že lidskými nerozvážnými akcemi hnané klimatické změny jsou i hlavním důvodem, proč se tolik rozmohly lesní požáry (i v Čechách dříve prakticky neexistovaly – jen občas nějaké stará babka podcenila vypalování trávy). A také důvodem, proč se požáry lesa / polí / houštin zvýšily ve svém vlivu (tj. spálená země) o 400 % oproti letům 1980. A to vše navzdory tomu, že používáme opět o řád efektivnější hasící i pozorovací technologie.

Průměrné teploty v zalesněných částech Západu se zvýšily o 2,5 stupně od roku 1980 a očekává se, že porostou i nadále. Celkový sesychající vliv a efekt je pak ten, že jsou požáry lesa o to častější opět.

Dalším příkladem toho, jak tyto navzájem propojené klimatické události drasticky změní naše životy jsou zvířata a obilí + jiné zemědělské plodiny. Na těch závisíme v mnoha zemích.

Navíc tu máme ještě faktor, který vědci označují za 6. masové vymírání – mohlo by ještě během našich životů totiž zmizet na 75 % ze všech živočišných druhů na Zemi.

Výsledkem všeho řečeného bude nepochopitelně vysoký objem zkázy, jenž dopadne na lidi, jejich domovy, pole, zvířata a okolí.

Přežít nějakou katastrofu je jedna věc, ale musíte také uvážit další doprovodné efekty okolo. Co se stane, když se ceny domů zcela propadnou a budou vám bezcenné? Nebo když ekonomika zmizí / stát zkolabuje jako v Argentině ne tak dávno? Jak se tito lidé budou živit, co budou dělat a jak budou žít?

Technologické hrozby typu AI

I když je filmy „Terminátor“ a „Matrix“ snadné odkopnout jako nepravděpodobnou sci-fi, ale když už nic jiného, poslechněme si aspoň názor nejlepších a nejchytřejších odborníků, lidí a vizionářů, z nichž je drtivá většina zhrozena tím, jakou technologii vyvíjíme.

Podotýkáme že to není standardní hrůza typu „lidé nebyly zamýšleni k tomu, aby řídili letadla“. Ano, řada lidí se ve své době bála něčeho nového (což je naše přirozená psychologická vlastnost – stejně jako u dalších zvířat). Dá se též pochopit oprávněný strach osoby, jež je nahrazena v práci strojem (viz náhrada manufaktur za první stroje proběhla též leckde poměrně bouřlivě).

Problém je, že některé věci nemáme s čím srovnat a nikdy jsme je nezažili – a jedna z nich je elektronika, co si je vědomá sama sebe, umí se učit, spojovat, komunikovat a replikovat. Stroje mají ale pro chirurgii a jiné věci vlohy, protože nás zde řádově překonávají (i ten nejlepší chirurg trpí klidovým třesem) prakticky ve všem (zápas AI proti pilotům skutečným v armádním leteckém simulátoru také dopadl špatně pro piloty). Technika navíc může přemýšlet milionkrát rychleji jako my, efektivněji komunikovat atd.

Lidé mají rozum vlastní, takže se díky němu celkem logicky bojí, že je jiná inteligence nakonec spoutá stejně jako oni si podrobili a týrají dobytek (moderní slepice nevidí v životě Slunce, kráva se dojí 2x ačkoliv tele pije 5-6x denně, …), takže lidem došlo, že nyní je v sázce podobně zvrhlý život i pro ně.

Tento (velmi racionální) strach samozřejmě pochází hlavně od lidí, jenž tyto technologie vyvíjejí. Skutečný Iron Man naší doby, Elon Musk, sdělil třeba na sdružení Americké top politické špičky: „AI je fundamentální hrozba pro existenci lidské civilizace a nemyslím si, že to lidé zcela chápou a připouštějí si! Normální věc u regulací je ta, že se stane nějaká řada nepravostí, veřejnost se ostře postaví proti a po mnoha letech utváření zákonů, předpisů a procedur se uzákoní nějaké státní agentura, co to sleduje. Trvá to věčnost. Věci dříve byly špatné a zlé, ale nikdy to, že by reprezentovaly fundamentální a esenciální risk pro naši základní samotnou existenci!“

I profesor a majitel Nobelovy ceny, Stephen Hawking se vyjádřil takto: „Vývoj plně umělé funkční inteligence by mohl znamenat konec lidské rasy. Lidé jsou omezeni ve svém vývoji pomalou biologickou evolucí, nemohou s AI soutěžit a budou nahrazeni.“ 

Jsme na rozhraní dalších neuvěřitelných objevů a pokroků v lidské biotechnologii. Dobrým příkladem toho je CRISPR, tedy technika, jenž umožňuje vědcům editovat DNA. Povede zcela určitě k mimořádným lékařským objevům, jenž posléze zachrání další miliony lidí před smrtí (nebo aspoň věcmi jako je Parkinsonova choroba a Alzheimerova choroba).

Může to ale také vést k další formě třídního boje a určitě nijak nepomůže již tak hrozícímu přelidnění a stále starší populaci. V červenci 2017 bylo v USA poprvé editováno za pomoci CRISPR lidské embryo.

Hořící les

 Před některými hrozbami je lepší utéct, nežli se jim vystavovat. Celý váš dům se zásobami ale utíkat nemůže… Máte záložní plán pro svoji rodinu i pro podobné situace?

Drastické změny v ekonomikách, nezaměstnanost a post-pracovní budoucnost

Umělá inteligence, učení se strojů, pokroky v robotice a automatice, na přání dostupné globální pracovní síly, 3D tiskárny a tisk, stále více levnější a dostupnější + rozsáhlejší počítačové zdroje typu úložný prostor, výpočetní výkon, okamžitý přístup k informacím a to opravdu ve zcela globální škále, … všechny tyto vymoženosti moderní techniky nám pomáhají každý den.

Mění ale také samotnou podstatu naší kapitalistické ekonomiky. A řada z expertů je toho názoru, že se blížíme stále více k cihlové zdi a nepříjemnému nárazu do ní.

Miliardářští technologičtí techno-giganti jako Mark Cuban a Mark Zuckerberg souhlasí.

„Bude zde mnoho nezaměstnaných lidí nahrazených technologiemi a když se s tím nezačneme pasovat již teď, brzy se dostaneme do velkých problémů.“ To prozradil pan Cuban v roce 2017 na jedné obchodní konferenci.

Mark Zuckerberg diskutoval zase návrhy jako je „Univerzální základní příjem“ během své diskuze v roce 2017 na Harvardském promočním projevu.

Také zmiňme v této věci pana Alana Greenspana, předsedu US federálních rezerv během let 2000. a jeden z nejvíce vlivným ekonomů světa napsal v roce 2006, že: „Příjmová díra mezi bohatými a chudými Američany je již neuvěřitelně rozsáhlá a navíc se roztahuje stále rychleji, že by mohla brzy ohrozit stabilitu našeho demokratického kapitalismu v celé jeho šíři a podstatě.“

Ekonomika může růst jen v několika málo případech:

  • Zvýší se efektivita. Stačí pro to vytlačit více produkce z pracovníka, respektive nějaké pracovní / produktivní položky. Farmaření je dobrý příklad. Oproti roku 1911 se americké zemědělství zlepšilo jen v produkci kukuřice přesně šestkrát.
  • Sníží se náklady. Globalizace je v této věci typickým uváděným příkladem. Dnes většina lidí a manažerů uvažuje asi takto: „Proč dávat 500 USD za produkci pohovky doma, když to můžeme udělat někde v zahraničí, kde jsou v pořádku ještě otrocké mzdy (řekněme třeba za 50 USD) a pak ji sem za 40 USD přepravit?“
  • Vytvoří se nové hodnoty díky vynálezům a službám. Nové produkty jako je třeba  Apple iPhone a Tesla vytvářejí s novými produkty i nové bohatství.

Výše řečené jsou jediné knoflíky, jaké může obchodník / firma / státní zástupci použít k tomu, aby mohli nějak změnit ekonomiku dané země. Ale bohužel, tato tlačítka byla v posledních letech tištěna až příliš a začínají již být krapet utahaná a nefunkční… Podívejme se proto skutečně do detailu na všechny tyto důležité faktory ve hře na pozadí.

Zvýšení efektivity

Zatímco „Bílé límečky“ pracují prostě jen více hodin anebo se do daného počtu hodin nacpe více práce. Nezapomínejme, že většina lidí na západě (a speciálně to platí pro Americké zaměstnance) mají nejkratší dovolené z moderního rozvinutého světa. Očekává se od nich (stejně jako od řady Evropanů) že budou minimálně na mobilu a na e-mailu i v noci a o víkendech. A jejich mobilní telefon / smartphone je to první, co zvednou ráno.

Blížíme se ale k bodu zlomu, jelikož z daného kusu těla nelze vymačkat více šťávy. Lidé jsou v práci tím slabým článkem – chtějí mít své volno, vidět děti a mít dobrý život.

Roboti tyto problémy nemají a nikdy nebudou mít – neonemocní, nepotřebují dovolenou, jedou na tři směny a jsou tedy mnohem a mnohem více efektivní jako běžné lidé.

Pro příklad – umělá inteligence je již 3 000 % rychlejší jako doktoři při hledání rakoviny ve snímcích z mamo-grafu. A to navíc s větší přesností.

Snížení nákladů

Pracování u fast-foodových řetězců typu McDonalds nikdy nebyla věc pro střední třídu. To byla cesta, jak naučit teenagery základní zodpovědnosti a pracovnímu režimu.

Ale protože jsou kapitalistické obchody a byznysy pobízeny (ze své podstaty) ke snížení nákladů, reálné mzdy po běžné pracovníky zde zůstanou stejné. Je tím pádem velmi těžké dostat se odsud někam dále. Logicky se pak zvyšuje i mezera mezi hlavními sociálními vrstvami zde a to neuvěřitelným tempem. I když se dnes na západě objevují občasné akce pro a sdružení pro minimální mzdy v řádu 15 USD, většinou nemají výsledek, jaký by měly mít, popřípadě firmy nahradí lidi roboty zcela. 

Stejně jako již není možné více vyždímat hodinově Americké pracovníky, tak, jako se to děje, stejně tak se nedá více srazit jejich příjem bez toho, aniž by celý tento citlivý systém zkolaboval.

Globalizace je dnes další běžná cesta, jak dnes ušetřit nějaké peníze. I to je důvod, proč se dnes lidé s intenzivními pracovními místy přesouvají na místa jako je Mexiko, Čína a Filipíny.

Ale i tyto země si zlepšily životní standard a chtějí lepší životní podmínky – a velké firmy již nemají pomalu s firmami kam „utéct“. Je stále menší objem míst, kde se ještě dá zahrát na strunu snížení nákladů.

Vytváření nových hodnot

Američané byli vždy na západě králi inovace – tedy řekněme po nějaké cca století. I když i v této věci je to docela v pořádku, vedení ze dřívějška se rychle vytrácí, respektive zcela zmizelo v některých oblastech jako je třeba editace lidského genu anebo kvantová teleportace.

Z podstaty nové technologie a toho, kde se právě děje inovace, vítězství se děje u stále menších skupinek lidí a firem jako jsou Amazon, Google a Comcasts, to jsou ti, co si dnes nárokují skoro celý tento koláč. Dokonce i Walmart, padouch jenž ruinoval jiné Americké obchodníky, nyní bojuje o přežití.

I to je patrně zčásti důvodem, proč zde jako po vůbec první rok v historii v Americe rok 2015 přinesl více obchodů a podniků zavřených nežli vytvořených. I když se Silicon Valley zdá opět „sexy“, globálně bráno to platí a dopadá pro celý stát dost špatně. Celé americké podnikání jde ke dnu – a to je problém, jelikož prakticky všechny nová pracovní místa jsou vytvářeny výhradně novými podniky a byznysy.

„Ale kdykoliv se přece objevila nová technologie, co zničila nějaká místa, vytvořila tím i místa jiná!“

Ano, to byla pravda v historii až doposud. Lidé jsou docela učenliví tvorové – když třeba někdo dělal podkovy, mohl se přeorientovat (po patřičném zaškolení samozřejmě) třeba na novodobé pneumatiky pro auta (anebo jejich servis či prodej). A tento proces se opakoval v historickém pohledu mnohokrát.

Ale většina moderních technologických expertů a vizionářů se shoduje, že tento vzorec již končí. Věci jsou dnes zkrátka natolik odlišné od minulé situace, že je to pro nás zcela nová záležitost. Jsou zde zkrátka sitauce, jaké zde nikdy nebyly.

Oficiální reporty státních organizací, takže žádný šílený soukromník – jde o sekci Bílého Domu („White House’s Office of Science and Technology Policy and PwC“) potvrzuje, že jejich odhady jsou takové, že v roce 2030 přijde Amerika o 35-40 % zdejších lokálních pracovních míst. Pozor, ještě jednou zdůrazňujeme slovní spojení „přijde o“ a ne „bude nahrazeno“.

Samořídící se auta jsou v této věci dobrým a bezprostředním příkladem. Jakmile se více rozšíří, připraví o práci 3-5 milionu jezdců / řidičů jen během další dekády. To je mimochodem 3 % Americké pracovní síly. Goldman Sachs odhadují, že cca 25 000 lidí každý měsíc začne ztrácet místa velice záhy.

Co budou asi dělat? Nebude zde tolik jobů co se týče práce a údržby na robotech (i to asi začnou stejně také dělat roboti časem…) - a na rozdíl od výrobce podkov, co se dá přetrénovat, z řidiče asi neuděláte elektrického inženýra anebo specialistu na nízkoúrovňové programování v C.

Pan Andy Stern, (lídr pracovního hnutí a dřívější prezident organizace „Service Employees International Union“, řekl v této věci: „Komerční trucky a jejich řízení se stane hlavní vlnou tsunami lidí ztrácejících práci. Není to něco, co čeká naši další generaci, to ani náhodou, dočkáme se jí ještě my a to asi tak do deseti let. Mluvíme tady o milionech pracovních míst, jednak se to týká řidičů, ale v další vlně to budou i lidé z pojišťovny, oprav, restaurací a hotelů.“

Stern dospěl k jednoznačnému závěru: „Myslím, že je nezodpovědné, že tuto věc nikdo neřeší a neplánuje se na ni nějak.“

Hlavní ekonomický poradce Trumpa je ale v této věci umírněnější: „Myslím, že je to ještě minimálně 50-100 let vzdáleno. Není to ještě ani na mém radaru.“ 

Jsou zde samozřejmě názory, že je dotyčný stoprocentně mimo. O této věci psala kdysi i historička Yuval Noah Harari, jenž na toto téma vydala práci na TED.com se jménem „Neužitečná třída“: „Není to zcela nová otázka – lidé se již dlouho bojí mechanizace a toho, že je připraví o práci a způsobí masovou nezaměstnanost. K tomu nikdy nedošlo jedině proto, že jak se staré profese staly neaktuálními, objevily se vždy i nějaké nové a stávající nahradily. Vždy zde zkrátka bylo něco, co lidé mohli dělat lépe jako stroje v dané době. Není to ale nějaký přírodní zákon a nic negarantuje, že to tak musí být. Idea, že lidé budou mít vždy nějaké speciální schopnosti nad rámec strojů s neosobními algoritmy je jen jejich (trochu zoufalé) doufání.“

Nemoci, panika a podobné věci

Ohledem nakažlivých nemocí jsou zde dvě věci, jenž mohou způsobit problémy – jednak je to daná nemoc samotná a v druhé řadě je to chaos, jaký to může působit v lidské mysli.

I když pochopitelně jakákoliv pohroma a hrůza zcela nepochybně způsobí paniku, epidemie jsou již po staletí proslulé tím, že způsobují téměř kompletní rozpad společnosti a to velmi velmi rychle. Malým (ale dobrým a všeobecně známým) příkladem v této věci může být Ebola v roce 2014. Jen 28 000 lidí bylo nakaženo (hlavně v Africe logicky), ale i další země po světě včetně Evropanů a Američanů panikařilo, zavíraly svoje hranice a někteří z lidí dokonce raději a pro jistotu zavřeli rodinu doma.

Představte si, kdyby se  skutečně něco nechutného a nepříjemného opravdu blížilo. Něco jako jsou neštovice. Lidé by se opět začali izolovat a je jisté, že by se objevily i nějaké ty násilnosti poté, co by se veřejnost pokoušela do poslední chvíle získat jídlo, vodu, zásoby a léky. Děje se to vždy a všude po světě stále znova, takže proč by zrovna USA a Evropa měly být imunní vůči strachu a nemocem? Je dokonce možné, že by mnozí lidé z nemocnic / záchranek / pohotovostí / hasičů v jistém množství raději nepřišli do práce nebo také sami onemocněli. Opravdu to nedá moc práce, aby se začala odvíjet tato negativní spirála a stávala se stále větší hrozbou. 

Epidemie ale nejsou nic, nad čím byste se snad měli ušklíbat v duchu: „Máme přece rok 2020! Hodím do sebe pilulku a je to!“ Zde jsou některé příklady z historie:

  • Justiniánský mor probíhající v roce 541 našeho letopočtu si vyžádal 100 milionů lidských obětí (tehdy půlka veškeré světové civilizace).
  • Černá nemoc / černá smrt je záležitost k níž došlo mezi 1346-1350 a zemřelo při ní 50 milionů lidí. A řádit začala mimochodem právě v Americe.
  • HIV / AIDS mezi lety 1960-1980 zabil na 39 milionů lidí.
  • Hongkongská chřipka v roce 1968 zabila 1 milion lidí.
  • SARS mezi lety 2002-2003 infikovala 8100 lidí napříč 37 zeměmi.
  • Ebola v roce 2014 infikovala sice „jen 28 000 lidí“, ale zabila 11 tisíc a k tomu se postarala o mimořádnou paniku a četné zavírání hranic.
  • Virus Zika mezi lety 2015-2017 se postaral o 100 000 infikovaných poté, co se rozšířil do 84 zemí.

Je pochopitelné, že si většina lidí myslí, že je věda a moderní medicína ochrání před (z našeho podhledu již) opravdu archaickými nemocemi, proti kterým se dnes totiž stejně často očkuje. Ano, to je samozřejmě pravda, jen ale s jedním malým podotknutím – je to v platnosti tehdy, když celý svět dokonale funguje. Jen tehdy jsme schopni reagovat a připravit se na hrůzy typu SARS a Ebola. Je tu ovšem ono příslovečné „ale“: ale co když se objeví něco nového, respektive něco starého zmutuje / upraví si to nějaký šílenec v soukromé laboratoři? Aby svět přestal fungovat, stačí k tomu velmi málo: opravdu velmi silná sluneční bouře / EMP bomba nás opět odešle do 19. století.

Buďme v této věci realisté a nalijme si čistého vína: absolutně všechny faktory, jenž jinak působí pro další šíření jakýchkoliv nemocí jsou zde:

  • Zvyšuje se nám globálně i lokálně stále více počet populace.
  • Totéž výše řečené platí i pro stále vyšší hustotu populace.
  • Stále větší je i globalizace a státy jsou stále více kosmopolitní = mnohem více se cestuje.
  • Afrika i Asie leckde postrádá dodnes potřebnou infrastrukturu.
  • Moderní sítě a internet zajišťují rychlou výměnu informací: je to okamžitá informovanost (nemusíte čekat na stát) a i po internetu se dnes často šíří panické vlny (sociální sítě zde kralují).
  • Objevují se staří známí – nemoci získaly rezistanci proti funkčním antibiotikům a je třeba vyvinout nová.

Ještě v našich životech zažijeme to, že bude normální, když bude asi tak 70 % světové populace žít ve městech. To bude o 2,5 miliardy více lidí jako dnes. Objem megapolí se za posledních dvacet let ztrojnásobil, takže je zde nyní na celých třicet měst, jenž mají přes 10 milionů lidí. Spojené Národy věří, že okolo roku 2030 jich tu budeme mít na 40.

Globální cestování má sice své pozitivní stránky, ale také negativní – nemoc může vypuknout v Asii a pak se rozšířit do USA a Evropy za méně jak den díky naší síti letadel. A jak jsme naznačili, informace dostupné vždy a všude značí, že také panika je dostupná vždy a všude. Senzační a šokující zprávy se jak známo šíří nejlépe.

Profesor mezinárodního veřejného zdraví a na Londýnské univerzitě London School of Hygiene & Tropical Medicine jménem Jimmy Whitworth pak sdělil následující: „Jsme celosvětově pouze tak bezpeční, jako je náš nejslabší článek, tedy zde nejslabší země.“

Po většinu času z posledních stovky let jsme vždy činili průlomy na poli boji proti nemocem. Ale ony strašidelné nemoci začínají bojovat zpět a v některých případech dokonce i nemoci, jenž jsme měli za vyhubené (jako třeba Dětská obrna, což je též dětská přenosná obrna nebo poliomyelitida (lat. poliomyelitis) a je to zpočátku virové infekční onemocnění člověka). Podle WHO (Světová Zdravotní Organizace) je „AMR / antimikrobiální rezistence schopnost mikroorganismu (jako jsou bakterie, viry a někteří paraziti, …) zabránit veškeré antimikrobiální látce ve svém působení (to jsou všechny ty antibiotika, antivirotika, antimalarika, …) proti ní. V konečném důsledku tedy dojde k tomu, že se standardní léčba stává neúčinnou a infekce nejenom přetrvávají, ale mohou se i dokonce rozšířit na jiné.“

Všechny známé velké zdravotní organizace (jako je třeba WHO anebo Americký úřad pro ochranu zdraví anebo Americká medicínská / lékařská asociace zvoní na poplach s ohledem na toto nebezpečí. Když nebudeme mít k dispozici nástroje pro boj s  těmito nemocemi budeme zcela bezbranní a můžeme časem zase jen nečině přihlížet dalším a dalším pandemiím srovnatelným se Španělskou chřipkou (ba i horšími).

Jestliže si myslíte, že přece jistě nemůže dojít k podobným chřipkovým táborům jaké byly vidět třeba v nemocnici v Camp Funstonu v Kansasu v roce 1918, tak hádejte ještě jednou – ten samý kmen se již objevil od té doby již šestkrát.

Mezi lety 1918-1920, známá a nechvalně proslulá Španělská chřipka infikovala 0,5 miliardy lidí a zabila cca 75 milionů (v čase této pandemie to byly 4 % světové populace). Dokonce se jí podařilo skórovat i na tak nečekaných místech jako je Arktida anebo malé pacifické ostrovy.

BBC hlásilo, že změny klimatu (tání ledovců do moří specificky) pomáhají odkrývat a aktivovat viry a bakterie z ledu, jenž v některých případech nebyly „v oběhu“ tisíce, desetiletce, sto tisíce, ale ba i miliony let. 

Pro příklad nemusíme bohužel chodit moc daleko – Anthrax a Španělská chřipka se objevily díky nedávnému tání ledovců a stále zmrzlé země. V roce 2016 obyvatelé poblíž severního polárního kruhu začali umírat na anthrax získaný ze staré jelení mrtvoly. Dokonce zde našli v aljašské tundře i stejný kmen chřipky jako byl ten z roku 1918 u Španělské chřipky.

A to jsou vše věci a nemoci, o kterých víme. Máme zde totiž i globální oteplování, tím jsou vědci na jednu stranu nadšeni, ale na druhou zděšení, že začínají nalézat bakterie a viry, jenž spaly v ledu miliony let. Naše imunitní systémy zvyklé na moderní nemoci s nimi proto mohou mít o to větší práci.

Biologické zbraně

Biologické zbraně jsou velký risk. Speciálně pro země / kulty / sekty jenž již nemají co ztratit, případně mají pocit, že si civilizace zasluhuje vyhladit. Jsou to také zbraně poslední linie, jelikož se samozřejmě nedají až tak snadno zacílit jen tak na někoho.

Některé moderní biologické zbraně mohou útočit na lidi, jiné na zvířata či ekonomiku. Pro příklad – v Anglii v roce 2001 nemoc „Foot-and-Mouth Disease“ vyhladila na 10 milionů kusů dobytka. Ano, je to Slintavka a kulhavka (SLAK) (anglicky pak „Foot and Mouth Disease“ (FMD), a latinsky ještě pro úplnost: Aphtae epizooticae), což je moderní a stále akutní, též však vysoce nakažlivé virové onemocnění sudokopytníků. V roku 2011 jeden africký terorista pohrozil, že tuto nemoc použije jako zbraň proti Americké ekonomice a speciálně její agrární sekci.

CDC a ministerstvo zahraničí USA sledují minimálně pět zemí, jenž mají a vyvíjejí vlastní biologické zbraně. Severní Korea je jedna z nich a docela určitě neblufuje, jak koneckonců dokazují i místní jaderné testy. Od agrese k činům je to pak již jen krok. Zvláště pro země (a systémy), co nemají co ztratit.

Steven Block, profesor biologických věd ze Stanfordu, varuje: „Jednoduše řečeno, neštovice a podobné věci jsou hrozba pro celý svět. Musíme říci, že nikdo se zdravým rozumem by podobné věci nepoužil, ale kdo zase říká, že lidé s mocí a podobnými prostředky mají zdravý rozum?“

Jsou zde jasné náznaky, že i když jsme se zbavili neštovic mezi veřejností, vlády jako Rusko a USA si je stále drží ve svých biologických laboratořích. V této souvislosti zkrátka nelze nevzpomenout pohromu v roce 1979, k níž došlo v Rusku a tehdy se anthrax dostal z vojenské testovací laboratoře. Podobné nehody se tedy stávají (o podloudném obchodu raději ani nemluvě).

Jak se nám časem zlepšuje technologické vybavení průměrné laboratoře, i malé nestátní organizace se k podobným hračkám s dostatkem peněz a vlivu mohou dostat (či si je vytvořit ve sklepě sami).

Dokonce i legendární Bill Gates, jenž rozdává své peníze na boj s malárií a výstavbu sterilně čisté vodní infrastruktury, varoval světové vůdce v únoru 2017, že rapidní pokrok v technologiích umožňuje i malým teroristickým buňkám vyvinout biologické zbraně jako třeba viry, co potenciálně zabijí miliardy.

Gates věří, že ať to již začalo náhodně anebo cíleně, jedna věc je jistá – je vysoce pravděpodobné, že se ještě během našich životů dočkáme skutečně velké globální pandemie.

A tehdy řekl: „Přirozené epidemie mohou být extrémně rozsáhlé. Uměle způsobené epidemie, bioterorizmus a podobné věci, mohou být ještě větší, nežli ty největší nám zatím známé. Nezapomínejme, že nukleární zbraně přestanou zabíjet po nějakých 100 milionech lidech, ale biologické zbraně? Ty nepřestanou nikdy, jakmile jste je jednou pustili z Pandořiny skříňky.

Jelikož je moderní populace naivní a sebejistá a není zde žádná forma preparace jestliže se skutečně nějaká nemoc dostane ven a rozšíří, smrtelná může být v řadě případů. Měl by se tím svět a vlády vážně zaobírat? Je to téma určitě vážnější jako běžná válka a nukleární válka, ale přesto se mu nedostává zasloužené pozornosti na jednáních a konferencích.“

Filmové hrozby: asteroidy, cizí mimozemské rasy, zombie, …

Útok umělé inteligence a globální změna klimatu se nám poslední léta také staly vděčným tématem katastrofických filmů. Přesto je ale každému modernímu člověku jasné, že jsou to pro nás věci aktuálně velmi bezprostřední a naléhavě vyžadující řešení.

Jiné filmové scénáře jako třeba vpád mimozemské civilizace jsou hůře (leckdy dokonce zcela nulově) předpověditelné události. Můžeme se také shodnout, že se za našeho života s kloudnou pravděpodobnostní asi nikdy nestanou.

Příchod mimozemšťanů

I když je pro člověka přirozené myslet si: „Vesmír je tak masivní, takže zde zcela určitě někdo někde inteligentní musí přece být.“ A to je také důvod, proč jsou vědci stále tak trochu zmateni, že ještě neviděli žádný náznak inteligentní rasy.

Je zde na toto téma jedna populární teorie jenž opětovně posiluje prakticky všechny aspekty v tomto článku uvedené, takže se jí budeme věnovat extra.

Peter Ward (paleontolog) jenž pomáhal objevit a odkrýt předchozí masové vymírání  na naší planetě způsobené skleníkovým plynem to nazývá Velký Filtr.

Podle Warda, „civilizace vzkvétají, je zde ale vždy environmentální filtr, jenž způsobí, že časem opět vymřou a poměrně rychle zmizí. Když se podíváte na Zemi, filtrování zde již bylo několikrát a to v podobě masového vymírání. Masové vymírání jehož jsme součástí je pouze začátek, takže lze očekávat, že se ještě další blíží.“

Ta nejpravděpodobnější věc, proč jsme ještě nic neslyšeli od mimozemského života je to, že když snad nějakou náhodou vznikl, i jeho civilizace zkolabovaly ještě před tím, nežli nás stihly kontaktovat, dostatečně se rozvinout, popřípadě se lidé (?) tady rozvinuli, ale proměnili se navzájem na atomy anebo spotřebovali zdroje.“

Celá tato teorie zapomíná na jeden zásadní detail: člověk vylezl z jeskyně a vzlétl ke hvězdám (z hlediska celkového času vývoje života zde) za velmi krátkou dobu. Takže je šance cca milion ku jedné, že život bude stále na nižší či zcela nejnižší úrovni. Řešit tedy civilizační vývojový stupeň cizí versus naší civilizace je zcela bezpředmětné – je to ve věčnosti Vesmíru příliš krátký časový okamžik na to, aby měl smysl. Znáte snad zrovna vy někoho, kdo dvakrát po sobě vyhrál první ve Sportce?

A také výše uvedená teorie neřeší to, že se mezihvězdná komunikace dnes musí odehrávat tím nejrychlejším systémem jaký zatím známe (a jaký nám Einstein povoluje): rychlostí světla / radiovými signály. K nejbližší hvězdě Proximě Centauri je to totiž 3,99×1013 kilometrů a jen světlo a rádio od nás tam letí cca 4 roky. Nevíme skutečně, co hledat ani to, jak to správně poslouchat. Co když neslyšíme něco jen proto, že uvažujeme příliš rychle? Když nějaký světelný signál změní pravidelně intenzitu jednou za 2500 let, asi si toho nevšimneme, že ano?

Vesmírné počasí

V roce 2013 dopadl „relativně malý“ meteor na Rusko se silou 300 000 tun TNT. Poškodil přitom na 3 tisíce místních budov a zranil 1 tisíc lidí.

Naše planeta je zasažena nějakým tím vesmírným haraburdím každičký den tisíckrát. Jenomže v 99,999 % případů ze 100 % jsou natolik malé, že to nemá cenu řešit. Ale objekty, co mají přes více jak deset metrů a rychle do nás narazí jsou již považovány za mimořádné nebezpečné.

Podle organizace NASA (konkrétně sekce Jet Propulsion Laboratory) je na našem světě asi tak stovka impaktních kráterů slušné velikosti. NASA díky jejich dataci, četnosti a složení tedy může usoudit zhruba, kdy se dočkáme dalšího nárazu meteoritu a s pár malými výjimkami zde není nijak velký důvod k obavám dalších cca asi tak 50 let.

Solární bouře jsou mnohem větší hrozba, protože u nás jsou častější – chtěli jsme je přidat do sekce přírodních pohrom, ale máme ten pocit, že ho většina lidí vnímá jako „filmovou katastrofu“. Podle posledních zpráv organizace NOAA + Národní
výzkumný Koncil odhaduje, že je zde 12% šance, že se objeví mimořádně silná solární bouře před datem 2020.

Vesmírné počasí může ochromit elektroniku po celém světě (podle své intenzity). Jedna bouře v roce 1989 sestřelila dolů jednu z největších elektrických sítí v Kanadě za méně jak 90 vteřin. Tímto tady nechala miliony lidí bez energie a tím způsobila velké problémy všem lokálním lidem.

Zpráva NRC zde hovoří jednoznačně: „Delší výpadek by patrně zahrnoval pro příklad i výpadek transportních systémů, komunikačních sítí a a satelitů, bankovních systémů a finančních systémů, vládních služeb, rozpadla by se asi i distribuce čisté vody a odpady (elektrické pumpy). A došlo by také ke ztrátě polotovarů a zmražených jídel a léků, jelikož by bez ledničky nevydržely moc dlouho.“

Mohu v nouzi spoléhat na vládu a systém?

Velké problémy, hrozby a katastrofy jsou nesmírně těžké i tehdy, když systém funguje jako švýcarské hodinky, když systém selhává (lokálně či globálně) anebo již zcela selhal, nemůžete na ně spoléhat, že vám zachrání krk.

Připomínáme se systémem dva spojené problémy:

  • Náš moderní ekonomický systém je zlomený, poškozený a umírající a není schopen spravit „velké“ věci, jenž by ho oživily. Čeká ho pomalá smrt jako je dobře viditelný postupný úpadek v Detroitu. Některé věci ani nemá moc řešit (počasí třeba).
  • Kdyby skutečně přišlo na věc a věci byly velmi zlé, jako třeba po velké přírodní katastrofě anebo když se společnost rozpadá z důvodu nákazy, systém tehdy určitě nebude tak užitečný a funkční jak si myslíte (řekněte si sami upřímně: stáli byste tam vy jako na ztracené vartě s vědomím a znalostmi, že to k ničemu není, když vás doma stejně potřebuje rodina?). Moderní systémy jsou neuvěřitelně složité a proto náchylné na kdeco. Ukazuje se to stále znova a znova: jak by vás třeba zachránil někdo helikoptérou, když bude málo nafty i pro auta (opět viz policie v Detroitu)?

Lidé napříč celým politickým spektrem sdílí stejný názor a pocit – naše vlády a státní organizace nejsou až tak funkční, jak by se mohlo zdát. A tento (d)efekt se bude stále více projevovat s tím, jak bude stále méně financí na rozpočty, kvalitní zkušené lidi a na fungující infrastruktury (senzory v zemi, družice, …).

Nehraje roli, na jakou stranu politického spektra v této věci spadáte. Je fuk, jaký máte názor na debaty typu „jak přiblížit lékařskou péči lidem a přesto by to měl být volný trh?“ anebo snad „měli bychom brát lékařskou oblast jako volný trh vůbec“?

Obří mašina, jenž měla identifikovat tyto problémy a jak se z nich pak i co nejlépe dostat a poté je i implementovat je zlomená na základní úrovni (namátkou viz  astronomické narůstání všech moderních státních dluhů).

A zahraniční preppeři by to měli vědět – zakladatelé organizace „The Prepared“ pracovali na vysoce důležitých zákonech na nejvyšší vládní úrovni federální vlády. A přitom se snažili spravit věci jako jsou pohotovostní nouzové jednotky a reformovat edukační systém.

Mnoho toho bylo napsáno o hlubokých politických neshodách jenž rozdělují vlády Evropy i Ameriky. Je to pravda a co je horší – věci se stále zhoršují. Ale věci v tisku jsou často povrchní a nejdou do hloubky problému, takže se jako srovnávací perspektiva pro preppery používají špatně.

Naši společnost očekávají velké otázky. Některé z nich jsou diskutovány zde, jako třeba klimatické změny a post-kapitalistická ekonomika. Správné otázky jsou k nalezení jen těžko a jsou vždy velmi bolestivé.

Třeba v USA stále funguje systém „Majority rules“ / Většina vládne. Neustále se tam přetahují o malý kousek dvě hlavní skupiny. Ale k čemu to je, přetahovat se o pravidla, jenž mají pomáhat, ale jsou již prakticky k ničemu? K čemu je většina, která  nevládne a ani nemůže se stále se více rozpadající zemí a to lokálně až neuvěřitelným stylem (opět se nabízí Detroit, kdysi Americká legenda, dnes rozpadající se pekelná díra). Stejně jako jinde ve světě, strany se přetahují o pár hlasů a lokální aféry, přičemž nikdo skutečně „nechytne střelu do zubů“ a nevyřeší stále trvající místní problémy. A ty jsou již od první velké Deprese, přes Druhou světovou válku, skrze vesmírný program v době studené války, … to vše jsou situace, kdy bylo na odpis mnoho životů.

Je potřeba rozumět, že stále do nekonečna vedoucí boje o koryta jsou jen další symptomy tohoto problému – těch nepěkných škvírek (nejen) v Americké (klátící se a zadrhávající se) legendě je totiž čím dále tím více.  Podle některých je i prezident Trump jasným syndromem ustupující kvality americké politiky a tohoto kdysi legendárního impéria luxusu.

Asi každému rozumnému člověku je jasné, že hádat se o problémech a symptomech k ničemu není a nic nevyřeší. Je potřeba zanořit se hlouběji. Bohužel ale, situace v četných evropských zemích i v Americe je taková, že dokud to vše nebude na další úrovni (něco jako otevřená revolta či masivní deprese), nikdo se k nepopulárním krokům v ekonomice nedokope. Kdyby to nebyla pravda, již by byly všechny věci dokonalé, jako třeba imigrace, zdravotnická péče, disparita příjmů, náklady na bydlení, klimatické změny, …

Ani americké impérium není bezpečné

Jako jeden z argumentů proč se nevěnovat preppingu lidé často říkají: „Všechny ty problémy v televizi se přece musejí odehrávat v nějaké zemi „třetí třídy“, ale nikde s moderní západní společností! My přece nikdy neprohrajeme!“

Bohužel, jak je vidět i z dnešního článku, data jsou neúprosná, takže si výše uvedený názor, prosíme, přepracujte do nové formy. Dáme krk na to, že zde byla v historii řada zemí, jenž si také mysleli, že zde budou věčně (Řím, Řecko, …). Jakákoliv skutečně obrovská země, co dosáhla nějakého globálního vlivu po překonání určité hranice začne zase směřovat směrem dolů (to se stává i v naší společnosti, kde je prakticky vše z nafty: plasty, hnojiva, léky, …).

Dokonce i Pentagon a US Armdy War College / Americká armádní univerzita dopěli k názoru v nedávné zprávě, že „Svět se vnořil do zcela nové fáze transformace v jaké je síla USA na ústupu, mezinárodní pořádek globálně je ve stále upadající fázi a autorita vlád všude se rozpadá.“ Později se vyjádřili i v tom styl, že „post-druhoválečné americké impérium směřuje ke kolapsu“.

Autor a investor Doug Casey k věci řekl toto: „Každá země se snadno může stát Ruskem v letech 1920., Německem v letech 1930., Čínou v letech 1940., Kubou v letech 1950., Kongem v letech 1960, Vietnamem v letech 1970., Afghánistánem v letech 1980., Bosnou v letech 1990 a Argentinou v letech 2000“.

My si k tomu dnes ještě můžeme přidat Venezuelu a Sýrii v letech 2010… Připomeňme si pro zajímavost, že během let 1950-1970 byla Venezuela jednoznačně nejbohatší země v Latinské Americe. Byla to jedna z dvaceti nejvíce prosperujících zemí světa. Byla tehdy dokonce bohatší nežli Norsko.

Jejich země ale zcela selhala a rozpadla se. Eric Farnsworth, viceprezident u Amerického koncilu věc okomentoval takto: „Ve Venezuele jsou dnes opravdu a doslova doslova lidé, jenž hladoví. To je opravdu velmi apokalyptická zpráva“.

Lidé ve Venezuele ztratili v průměru na váze 8,6 kg jen za minulý rok a to v důsledku nedostatku jídla. Děti tam umírají na ulici, protože zde není dostatek léků.

Toto se stalo jelikož vláda chybně adresovala a řešila fundamentální problémy své země. Snažili se řešit podružnosti jako je třeba minimální mzda mezitím. Ale když jsou základní jedlé věci o 500 % vyšší jako minimální mzda, celých 93 % Venezuelanů si je nemůže dovolit. Nebo jakékoliv jiné kupované jídlo samozřejmě.

Abychom se drželi špatných zpráv i zde – počet případů lidí s malárií vzrostl o 76 % jen za minulý rok. Celkově zde však i prodeje léčiv poklesly o dalších 85 %. Lidé odsud chodí do sousedních zemí koupit si aspirin a plenky.

Ano, velké země jako je třeba USA jsou proti podobným výpadkům lépe připraveny, jelikož mají v záloze více státních, ekonomických a jiných zdrojů. Nijak se to ovšem spolehlivě změřit nedá bez nějaké konkrétní katastrofy. No a pak už samozřejmě bude pozdě. Právě v případě některých podobných mamutích zemí se vnucuje přísloví „čím větší jsou, s tím větší výšky pak spadnou…“.

Americké instituce mají mizernou pověst, co se týče jejich spolehlivosti

Velké západní ekonomiky (mezi nimiž je Amerika určitě tím nejvděčnějším cílem) jsou  často neschopné zvládnout takové základní věci jako jsou pravidelné lékařské prohlídky pro válečné veterány (jenž by člověk bral v moderní společnosti jako samozřejmost) umírající na rakovinu anebo sledovat miliardy dolarů za zbraně, jenž Amerika přivezla do Iráku. Proč si tedy někteří místní občané stále myslí, že bude zcela excelentně fungovat v nějaké krizi?

Dokonce i tehdy, když nějaké lokální státní agentury vystaví FEMA kempy a lokální sekce bývají ještě pořád docela dobře vyzbrojené a vybavené, jsou zde praktické limity toho, co mohou ve svých lidských množnostech udělat. Když nahlédneme do státních FEMA plánů ohledně jen takových věcí jako jsou bouře, tak se dozvíme od federální vlády, že „si to vyžádá minimálně 72 hodin pro mobilizaci týmů rychlé odezvy“.

A teď si uvažte, že by se stalo nějaké gigantické zemětřesení. Zřítily by se samozřejmě okamžitě veškeré věže mobilních operátorů, elektřina by odešla, cesty mohou být dokonce zcela neprůchozí. A řádově minimálně miliony lidí budou potřebovat pomoc. Lidé okolo mohou být mrtví, umírat anebo být vážně zranění a volat po pomoci. Ale může trvat dny, ba i týdny, nežli se věci vrátí jakž-takž do normálu.

Podle Erica Holdemana (expert v rychlé odezvě na katastrofy s dvacetiletou praxí) má tento názor: „Myšlenka, že když mám problém, zavolám 911 není dobrý nápad z hlediska lokálních pohrom i katastrof, jelikož jsou naše zdroje omezené. Nedá moc práce tudíž přetížit ty již existující“.

Holderman také doplňuje, že lidé často přemýšlí v duchu „katastrofa mě zabije stejně“, takže proč bych se měl připravovat? Ale jejich jednoznačná data ukazují. Že jen pouhá 2 % lidí zemřou jako následky nějakého okamžitého krizového stavu. Takže v jakékoliv situaci bezvládí budete na 98 % v survivalové situaci a to bez podpory vlády.

Kriticismus některých vládních odezev na nejznámější katastrofy moderního věku (jako třeba Hurikán Katrina) je dokonce natolik pověstný a hluboký, že má dokonce i vlastní stránku na Wikipedii a speciální kongresové post-mortem stránce.

Nedávná vodní krize ve Flint v Michiganu je dobrým příkladem toho, jak se pomalu se  šířící problém stane zádrhelem – tehdy totiž došlo k otravě cca 100 000 lidí pijících zde vodu otrávenou olovem. A teď pozor – trvalo jim MĚSÍC, nežli problém uznali a ROK, nežli vyhlásili státní stav nouze. Celé to mimochodem dost připomíná situace po katastrofě v Černobylu.

Prezident Obama řekl: „Co je však zcela neomluvitelné, jakmile jednou lidé zjistili, že je zde problém, nebyly lokální rodiny na problém okamžitě upozorněny, totiž že je zde olovo ve vodě. Celá věc se vůbec neměla stát.“

Podotýkáme, že ne-vládní organizace jako je třeba Červený kříž jsou podobně nespolehlivé. Pro příklad, zemětřesení na Haiti v roce 2010 zabilo 130 000 lidí a připravilo o domov na 250 000. Červený kříž vybral rekordních 500 milionů USD v dotacích na přímou pomoc Haiti. Poté však padlo 125 milionů na jejich vlastní režii a náklady a postavili jen šest nových domů navzdory tomu, že jich slibovali 15 tisíc!

Loď na jezeře s horami v pozadí

 Mít nějaký ten záložní statek či loveckou chatičku na horách je samozřejmě ideální stav. Uvažte ale, že leckdy se sem člověk nemusí snadno dostat. A že je zde obvykle zima o měsíc až dva delší jako jinde v ČR (a tedy srovnatelně kratší vegetační období).

Je prepping východisko?

Učit se se novým dovednostem je velmi zábavné. Být součástí komunity lidí spojených prepperskou myšlenkou a hrát si s novými hračkami také!

Nedávný průzkum na toto téma ukázal, že klíč k tomu, dostat co nejvíce ze svého volného času (jako víkendy a prázdniny) je v tom, nesedět na gauči a nesledovat Netflix nebo jít nakupovat, ale raději následovat zajímavé výzvy. Ať už jste z práce unaveni jak chcete, vstát a udělat něco smysluplného je věc, jenž se vám pak večer určitě postará o lepší spánek nežli jen prosté sezení na vaší zadnici.

Je za tím ukryto dost složitého psychologického žargonu, ale zásada je to pravdivá: lidé získají pocit lepší sebeúcty a bytí tehdy, když následují smysluplné výzvy, náročné aktivity a podobné věci, jenž vám umožňují růst jako osoba.

Tzv. Maslowova pyramida potřeba přichází na přetřes ze strany prepperů často. Pomáhá jim totiž lépe prioritizovat věci a lépe je pochopit. Je tu ale dobrý důvod, proč je právě vršek této pyramidy „sebe-aktualizace / dosažení vlastního plného potenciálu“. To značí, že jsme nejlepší a nejspokojenější jen tehdy, když se snažíme být co nejlepší.

Populární „růstový postoj“ hovoří zase o tom, že klíčový rozdíl mezi dobrou / šťastnou / úspěšnou osobou a těmi, jenž nejsou je v tom, že ti druzí nemají šanci stále růst jako osobnost (nejen finančně!).

Jaký lepší růst jako osoba si jeden může představit, nežli se učit praktické a užitečné dovednosti, jenž mu pomohou jednoho možná zachránit rodinu od smrti hladem? Prepping je také věc, jenž dává člověku klid, když si uvědomí, jak rostou jeho znalosti a jak tím pádem může na místa typu les pohlížet nadále jako na přítele a spojence a ne na nepřítele. Nemluvě o tom úžasném pocitu při spaní, takže si člověk může říct: „Zvládnu to, co 99 % lidí této země ne, protože to cíleně ignoruje.“

Jaká je nejlepší forma pojištění?

Lidé dnes obvykle utrácejí za všechna možná pojištění – od těch běžných (jako na dům nebo na auto anebo za složitější věci typu důchod či zdravotní připojištění v zahraničí.

Ale priority má řada lidí evidentně stále dost divně nastavené: připadá jim normální dát v místech s častými lesními požáry za pojištění tisíce ročně, ale ani drobek nevrazí do preppingu.

To nedává moc smysl – proč se také trochu nepřipravit v případě, že bude třeba se starat sami o své malé dítě pár týdnů v případě požáru?

I když jsou dnes lidé otevřeni lecčemu novému stále jim moderní společnost otravuje mysl pitomostmi jako že cenné papíry jsou důležitější, jako prepping! Podotýkáme to vše uložené na magnetických médiích někde v bance. Stačí aby jedna vesmírná částice reagovala náhodně zrovna s tímto kusem dat a rázem jste žebrák. Pojištění je k ničemu, když vám shořel veškerý majetek a stejně je to ve měně, jenž se rychle blíží ke svému krachu. Nemluvě o tom drobném detailu, že v případě opravdu obří sluneční bouře EMP typu nebude elektrika fungovat již nikdy za vašeho života. Takže s akciemi můžete udělat totéž co s dnes tak populárními virtuálními měnami.

Buďte rozumní v životě, ale i v preppingu, nepropadejte prázdnému hromadění statků. Prepping není „hoarding“!

Autor článku
Petr Hájek
Petr rád tráví čas v přírodě, obvykle jako turista. Rád zkouší nové věci z oblasti přežití a to nejen v přírodě, rád testuje nové produkty a objevuje nové značky, které vstoupí na trh s produkty pro přežití. Jeho životní krédo je: "I ten nejhorší den v lese je stále lepší jako ten nejlepší den v práci!".
Přejít do magazínu
Obsah článku

Líbí se Vám článek?
Naposledy prohlížené
Bunda Sasquatch Snugpak®
KA-BAR® kožené pouzdro USMC
Kraťasy Kinetic® Propper®
Outdoorová větrovka SURPLUS® Windbreaker Zipper
Kalhoty CLAWGEAR® Defiant
Pánské tričko 7.62 Design® In Arms We Trust - černé
Skládací nádoba na vodu HydraPak® Seeker™ 4
Náramek SURVIVAL PARA 15 mm Mil-Tec®
Kalhoty Tactical V2 First Tactical®
Kalhoty Operator Combat MK.II Clawgear®
Polní lahev Hiker 700 ml Wildo®
Boty Salomon® XA Forces Mid GTX 2018
Kempingové nádobí pro jednu osobu ALB®
Ledvinka HELIKON-TEX® Bandicoot®