Když se někoho zeptáte, kdy byla ukončena 2. sv. válka, pravděpodobně zmíní 8. (případně 9.) květen 1945, i když tento konflikt ve skutečnosti skončil až 2. září. Podobné zmatení nastává i u 1. sv. války, u které si taktéž můžeme připomínat hned dvě data. U nás jsme spíš zvyklí označovat za konec konfliktu 3. březen, jenže úplný konec nastal až 11. listopadu 1918.
Dne 3. března 1918 byl uzavřen mír v Brestu Litevském, čímž byly ukončeny boje na východní frontě. Úplný konec velké vojny pro nás nastal 4. listopadu, kdy Rakousko-Uhersko uzavřelo separátní mír.
Vojáky padlé v 1. i 2. světové válce si v ČR připomínáme pomníky, které se nacházejí v prakticky každé obci. Jako třeba tento ve Slavkově u Brna. (Foto autor)
Jenže všude na Západě se jako den ukončení 1. sv. války neboli Den válečných veteránů vždy označoval 11. listopad. Toto datum jste možná přeslechli i v hodinách dějepisu, zas tak se tam nezdůrazňovalo. Původ má ve slavném setkání zemí Dohody s Německem ve vlakovém vagónu u města Compiègne v severní Francii, kde byly podpisem smlouvy o příměří ukončeny boje na západní frontě a tím i 1. sv. válka celkově. Smlouvu tehdy podepsali za země Dohody maršál Ferdinand Foch a za Německo Matthias Erzberger.
V České republice se totiž svátek Dne veteránů připomíná teprve od roku 2004. Přitom oslavy ukončení 1. světové války na Západě se datují už do roku 1919, tedy rok po skončení konfliktu. Den válečných veteránů se označuje také jako Den památky, Den příměří nebo Den veteránů.
Detail pomníku padlým vojákům v Července u Litovle. Inocenc Čamek, který se nevrátil z východní fronty, kde byl (citace nejstaršího žijícího člena rodiny) „ubodán bolševikem“, byl vzdáleným příbuzným autora. (Foto autor)
Připomínky Dne veteránů v anglosaských zemích
Už v roce 1919 byl 11. listopad oficiálně vyhlášen jako Den příměří americkým prezidentem Woodrowem Wilsonem. O sedm let později, roku 1926, byl Den příměří oficiálně vyhlášen federálním státním svátkem. Na Den veteránů byl 11. listopad přejmenován roku 1954, po návratu amerických vojáků z Korejské války. Od té doby je zde toto datum chápáno jako svátek všech válečných veteránů bez ohledu na konflikt, ve kterém bojovali.
V zemích Commonwealthu včetně Spojeného království se den ukončení 1. sv. války slaví jako Remembrance Day, tedy den vzpomínek, ačkoliv už pravděpodobně nežije nikdo, kdo by 1. sv. válku pamatoval. Oslavy se konají vždy v neděli nejbližší datu 11. listopadu, která je samozřejmě pohyblivá a pro kterou se vžilo označení Remembrance Sunday (Neděle vzpomínek).
Připomínky Dne veteránů jinde ve světě
Zásadní roli hraje Den válečných veteránů ve frankofonních zemích, konkrétně ve Francii a v Belgii. V obou zemích je 11. listopad státním svátkem již od roku 1922. V Paříži i v Bruselu se politici na Den veteránů scházejí především u symbolického Hrobu Neznámého vojína. Ten v obou případech symbolizuje všechny vojáky, kteří padli v boji za vlast.
Za zmínku ale stojí, že se Den válečných veteránů poměrně výrazně slaví v Polsku. A to státním Svátkem nezávislosti (Narodowe Święto Niepodległości), který byl zaveden roku 1937, protože 11. listopad pro Poláky neznamenal jen ukončení jednoho z největších konfliktů v dějinách, ale také obnovení polského státu. Stalo se tak po 123 letech, po které bylo Polsko rozděleno mezi okolní velmoci.
Polsko si Den válečných veteránů připomíná v souvislosti s obnovením samostatného polského státu jako Svátek nezávislosti už od roku 1937
Symbol Dne veteránů
Symbolem Dne válečných veteránů je prakticky už od jeho počátků květ vlčího máku. Původ tohoto symbolu lze vypozorovat až ke kanadskému chirurgovi Johnu McCraeovi a jeho básni Na flanderských polích. McCrae bojoval na západní frontě a báseň napsal poté, co po bitvě u Ypres pohřbil svého spolubojovníka a kamaráda.
Major John McCrae z 1. brigády kanadského polního dělostřelectva v oblasti zvané Flandry (odtud název básně) se účastnil Druhé bitvy u Ypres, kde za pouhých 48 hodin zemřelo více než 6 tisíc Kanaďanů. Dělostřelecká palba zabila také jeho kamaráda, poručíka Alexise Helmera, který byl stejně jako mnoho dalších vojáků pohřbený v improvizovaném hrobě… na flanderských polích.
Symbolem Dne válečných veteránů se prakticky hned po ukončení 1. světové války stal květ vlčího máku.
McCrae si všiml, že na mnohých hrobech, které byly v polích roztroušeny, začaly rašit vlčí máky. A proto napsal výše zmíněnou báseň, která byla poprvé publikována v časopise Punch dne 8. prosince 1915. Zajímavé je, že McCrae původně neměl v úmyslu báseň publikovat, a dokonce papírek, na který ji napsal, zahodil. Všiml si toho ovšem jistý kolemjdoucí důstojník, který papírek zvedl a poslal ho do Anglie. Samotný McCrae padl ještě před koncem války a tradice nošení vlčích máků na klopě se tak nedožil.
Vlčí mák jako symbol padlých vojáků 1. světové války z básně převzala americká profesorka Moina Michaelová. A později se vlčí mák stal i symbolem sbírky na pomoc válečným veteránům. Stalo se tak roku 2021 na popud polního maršála sira Douglase Haiga, který ve válce sloužil jako velitel britských expedičních sil a později byl jmenován předsedou Nadace veteránů.
Například v Belgii má Den veteránů ještě další symboly. Tím nejdůležitějším je chryzantéma, květina, kterou tam pokládali na hroby vojákům už v roce 1919. Přibližně od 30. do 50. let se na padlé vojáky vzpomínalo i sedmikráskou, která byla současně symbolem míru, prodávaným na charitativních akcích.
Oslavy v ČR
Den válečných veteránů byl v českém kontextu donedávna takřka neznámý pojem. Jediné datum, které si většina z nás z roku 1918 pamatuje, byl 28. říjen jakožto den vzniku samostatné Československé republiky. Jak již bylo naznačeno výše, kdybyste provedli průzkum na reprezentativním vzorku obyvatelstva ČR a zeptali se jich, kdy vlastně skončila 1. sv. válka, většina z nich si vzpomene maximálně na rok.
V roce 2003 navrhla vláda Vladimíra Špidly, aby byl do novely zákona o státních svátcích doplněn 11. listopad jakožto významný den. Ten je dle znění zákona věnován „veteránům všech válečných konfliktů“, a dále jsou zmíněny i Československé legie, které napomohly vítězství demokracie ve světě, jehož je tento den připomínkou.
Věřme, že se situace do budoucna zlepší a Den válečných veteránů si v našich podmínkách získá úctu, jakou si zaslouží. Ostatně vojáci v 1. sv. válce i dalších konfliktech bojovali i za nás. Je třeba si to připomínat, aby se podobné konflikty už nikdy nemusely opakovat.
- Pavel Kreuziger
- Pavel se k našemu týmu dostal díky dlouholetému psaní o čemkoliv. Témata jako outdoor a survival ho ale baví víc než dosavadní zaměření. Přírodu miluje už od dětských táborů, od nichž plynule přešel k puťákům a trampským výšlapům. Po letech následného sezení u počítače usoudil, že v teple kanceláře se z něho chlap nestane, a začal se vracet ke kořenům. A taky má rád psy.
Přejít do magazínu
