Sortiment

Co dělat, když zaútočí divoké prase?

22.09.2020 | Praktické tipy | Ondřej Krotil | Doba čtení: 10 minut
Nalezeno v magazínu (0)
Nalezeno ve slovníku (0)
Bohužel, na zadaný dotaz jsme nic nenašli.

V Česku divoké prase, neboli černá zvěř, nemá přirozeného nepřítele. Divočáci ze zásady lidskou přítomnost nevyhledávají a lidé jsou jim lhostejní. V některých případech může dojít k nechtěnému kontaktu mezi černou zvěří a člověkem. Jak se v této situaci zachovat?

Černí rytíři

Občas můžeme slýchat, že českým luhům a hájům vládnou černí rytíři, nebo rytíři lesa. Za tímto tajemným pojmem se neskrývá nic jiného, nežli divoké prase. Již od středověku bylo vrcholem udatnosti skolit divočáka a některé šlechtické rody dokonce od této hrdinné události odvozují svůj původ, který jim na věčnou paměť zůstal v jejich erbu. Pokud se nechcete stát legendárním Bivojem, který chytl divočáka za uši a odnesl si ho na hrad Libušín, pak nebude na škodu si zopakovat několik užitečných rad.

Dvě divoká prasata v lese

Divočáci se lidem vyhýbají

Divoká prasata nemají o kontakt s člověkem velký zájem. Na první pohled paradox, ale na druhý pohled obyčejný fakt. Divoká prasata jsou poměrně plachá. Zvlášť před člověkem. Do jisté míry jim člověk silně páchne. Není tajná skutečnost, že na ochranu polí, například s bramborami se používali lidské vlasy, které si šikovní hospodáři brávali z kadeřnictví. Lidské vlasy jim neobyčejně páchnou, přestože dnes tento efekt není již tak účinný. Divoká prasata si prostě zvykla, přizpůsobila, chcete-li jednoduché vysvětlení.

Divoká prasata jsou zdaleka nejbystřejší

Není radno podceňovat divokou zvěř, a už vůbec ne divoká prasata. Nejde o nějak velkou novinku, ale pouze připomínám, že divočáci mají mimořádně vyvinutý čich, sluch, paměť a vynikají neobyčejnou mazaností. Pokud se jdete projít do lesa, nebo si jen zaběhat, pak si můžete být poměrně jistí, že o vás divočáci vědí, respektive vás i při příhodném větru cítí. Jsou výjimky, kdy jinak spolehlivé dogma neplatí a potom je skutečně lepší vzít nohy na ramena…

Kdy je největší nebezpečí?

Nebezpečí útoku divokým prasetem nelze nějak předpovědět a vzhledem k neúměrnému stoupajícímu počtu prasat lze předpokládat, že konfliktů s člověkem bude přibývat. Nejčastěji se s rozzuřeným divočákem setkávají myslivci, jež dohledávají postřelené nebo jinak zraněné kusy. V této fázi, zvlášť v případě postřelení, mohou být prasata skutečně velice nebezpečná a možnost útoku je poměrně vysoká. Nejeden myslivec hledal spásu na nejbližším stromu. Analogická situace může nastat i v případě zraněného kusu po střetu s motorovým vozidlem.

Druhou variantou, kdy reálně hrozí útok, je přímé nebezpečí od bachyně, která vodí selata. Obecně se dá říct, že selata bachyně rodí v období mezi březnem a květnem, nicméně i na našem území jsou bezpečně doloženy vrhy už v lednových měsících, třeba i uprostřed závějí. Divočáci jsou mimo jiné extrémně odolní vůči klimatickým podmínkám a středoevropské mírné podmínky v kombinaci s mizerným hospodařením v minulosti zapříčinilo enormní vzestup populace černé zvěře.

Těsně před porodem se bachyně oddělí od svého stáda, ke kterému se po vrhu mláďat opět připojí. Právě v té osamocenosti bachyně číhá největší nebezpečí. Postrádá přirozenou ochranu ostatních kusů, tudíž jako zodpovědná matka v přírodě neváhá útočit, pakliže vyhodnotí reálné riziko ohrožení jejich mláďat.

Selata prasete divokého v listí

Zbraně černé zvěře

Divoké prase je charakteristické svými vyčnívajícími zuby z horní a dolní čelisti. Obecně se jim říká zbraně, přičemž v horní čelisti jsou tzv. klektáky a dolní páráky. U bachyně nazýváme háky. Názvy jsou opravdu výstižné. Jde doopravdy o zbraně a výraz háky, či páráky mluví samo o sobě za vše. Pokud se týká výrazu klektáky, pak vězte, že jde o zvukový projev prasat, kdy cvakají svými mohutnými zuby a jejich projev vlastně slouží jako poslední varování před hrozícím útokem…

Dejte pozor na své mazlíčky

Dříve, nežli přejdeme ke krokům, jak se zachovat při náhodném setkání s černou zvěří, bude nejlepší, pokud si zdůrazníme jeden nešvar, se kterým se v přírodě lze velice často setkat. Zvlášť v lese si dejte pozor na své psí miláčky. Je od nepaměti známé, že by se váš pes neměl volně potulovat v přírodě, obzvlášť v lese. Volný pohyb psů v přírodě upravuje zákon, na který se může například myslivecká stráž odvolávat.

Druhou věcí jsou samotní psi. Pokud si vezmete „člena“ rodiny do lesa, riskujete, že se v něm probudí lovecké pudy. Může se například zaběhnout, či v našem konkrétním případě narazit na černou zvěř, která ve svém okolí psa rozhodně trpět nebude. Takové setkání velice často končí zraněním, mnohdy i vážným a pochopitelně nelze vyloučit i usmrcení.

Jak se zachovat při střetu s divočákem?

Černá zvěř je aktivní především v noci. Během dne jí obvykle nepotkáte, nicméně přejděme k věci. Pokud přeci jen dojde k náhodnému setkání, bývá to obvykle proto, že o vás černá zvěř neví. Prostě vás neslyšela, případně necítila. Může se to stát!

V žádném případě nepanikařte. Nedělejte prudké pohyby a pokud možno, vyhněte se i přímému očnímu kontaktu. Oční kontakt je v přírodě brán jako výzva. Snažte se tiše a pokud možno klidně vzdálit. Tento jednoduchý postup většinou postačí. Může se také stát, že divočák, případně divočáci odejdou současně s vámi, případně odběhnou, ale vězte, že vaši osobu budou stále brát v patrnosti.

Pakliže dojde k útoku, je skutečně lepší, pokud vezmete nohy na ramena. Vylézt na strom v krajní nouzi lze rozhodně doporučit. Jestliže máte možnost vystoupit na jiné vyvýšené místo, například na blízký krmelec, pak to se vší rozhodností učiňte.

Divoké prase může celkem hravě vyvinout rychlost 50 kilometrů za hodinu. Těžko takovému černému rytíři budete unikat, nicméně i tady vás mohu povzbudit. Je velice pravděpodobné, že vás divočák pár desítek metrů prožene a poté nechá na pokoji, když zjistí, že z vaší strany je riziko minimální. Rozhodně si člověka neuloví a nesežere!

I bachyně se od svých selat nehodlá příliš vzdalovat a proto utíkejte. Šance, že z jejího pohledu nežádoucího vetřelce bude dlouho sledovat, není vysoká.

Pro jistotu se vyhněte vodě. Není to příliš známé, ale divoké prase je vcelku dobrým plavcem!

Jak poznáme hrozbu útoku?

Když překvapíte divočáka, případně celé stádo divočáků, můžete si povšimnout následujících dvou velmi výrazných hrozeb, které divoké prase těsně před samotným útokem vysílá.

Předně je patrné výrazné naježení srsti. Začíná za hlavou a pokračuje na hřbetní část těla. Už toto je poměrně výrazná hrozba.

Druhou hrozbou, kterou jsme si zmínili je ono tzv. klektání zuby. To už značí silné podráždění. Může se přidat i mlaskání a chrochtání. U selat, a teď pozor, lze slyšet výrazné kvičení!

Divoké prase v lese

Shrnutí v bodech

  • Nemějte strach z lesa. Příroda je lék. Divoká prasata už při vstupu do háje o vás vědí a rádi odejdou jinam, jelikož lidská společnost není jejich šálkem čaje.
  • Dejte pozor na své psí miláčky a zvažte, jestli v době vrhu selat, teda nejčastěji mezi březnem a květnem, brát své miláčky do přírody, pokud víte, že v okolí se vyskytuje hojně prasat.
  • Nedělejte prudké pohyby, vyhněte se očnímu kontaktu a v klidu odejděte jiným směrem. Divočáci udělají pravděpodobně to samé.
  • Nehrajte si na hrdiny. Přestože legenda o Bovojovi se může zakládat na pravdě, bude lepší, jestliže nepůjdete v jeho stopách. Vězte, že i padesátikilové divoké prase, pokud se rozběhne, hravě jako svíčku sfoukne i osobu, jež váží jednou tolik, přičemž běžná hmotnost divočáka v našich podmínkách činí jeden metrák!
  • Utíkejte. Divočák i bachyně od mláďat vás prožene, ale s vysokou pravděpodobností o vás po pár desítkách metrů ztratí zájem.
  • V žádném případě neberte do ruky ani jinak se nepřibližujte k selatům prasete divokého. Bachyně je velice pečlivá matka a zpovzdálí vše sleduje. Případný útok je tak otázka času.
  • Vyhněte se lesu po mysliveckých honech nebo po hromadnému odstřelu. Postřelená černá zvěř může být skutečně velice agresivní a nepředvídatelná. Stejná situace nastává i po srážce s vozidlem.

Závěr

Napadení a vážné zranění osob při střetu s divočákem jsou zcela jistě raritou, ale nemůžeme směle prohlásit, že se tak neděje. V současnosti kvůli velkému přemnožení prasat dochází k jejich stahování blíže k lidským obydlím, kde si například z odpadků nebo příměstských zahrádek mohou velice snadno opatřit potravu. Je tedy velkou otázkou, jak celou situaci bude řešit Ministerstvo zemědělství, či myslivečtí hospodáři jednotlivých mysliveckých sdružení. Z toho důvodu obeznámení s obecnými pravidly, které jsme si popsali, mohou jít k velkému užitku obyčejného návštěvníka lesa…

Autor článku
Ondřej Krotil
Badatel a autor knihy Kriminalistické otazníky je rodák z Podkrkonoší. Jeho největším koníčkem jsou záhady, historie, kriminalistika, ale nevyhýbá se ani jiným oborům. V současnosti pracuje na případech nevyřešených vražd, podivných sebevražd, únosů nebo i záhadných zmizení. Dříve spolupracoval s televizemi TV Prima a Seznam TV jako autor investigativních reportáží v pořadech Josefa Klímy. Své znalosti se snaží zúročit především na literárním poli.
Přejít do magazínu
Obsah článku

Líbí se Vám článek?
Naposledy prohlížené
Opasek Reverse 180 Propper®
Čistič, konzervant, lubrikant Extreme CLP BoreTech® 473 ml
Bojový opasek MOLLE Hyp belt Tasmanian Tiger®
Bunda Welder Vintage Industries®
Bunda větrovka COMBAT Mil-Tec®
Luminiscenční ocelová muška 4,1 mm Glock®
Softshellová bunda Anorak Mistral Helikon-Tex®
Vložky do obuvi IMS AKU Tactical®
Kalhoty RAW VINTAGE SURPLUS® Premium
Pánské tričko 7.62 Design® This Is Why We Serve - černé
Samosvorná sumka na pistolový zásobník Templar’s Gear®
Fleecová mikina Alpha Tactical HELIKON-TEX®
Kalhoty BDU 2.0 PENTAGON®
Boty Salomon® Quest 4D GTX Forces 2 EN