Možná ještě zima neřekla poslední slovo, možná se vám následující tipy budou hodit příští sezónu. Každopádně je-li teplota pod nulou, vytváří se na vodě a vlhkých površích led. A ten zkrátka někdy musíme přejít. Jak chodit po ledu tak, aby to bylo co nejbezpečnější? Jak poznám, že se dá po ledu chodit? A co dělat, když led začne praskat?
V našich podmínkách se chozením po ledu rozumí chození po zamrzlých vodních plochách. Dá se však definovat i jako chození po zmrzlých plochách půdy nebo sněhu – zkrátka po ledové krustě, která pokrývá zemi a na rozdíl od vodních ploch není rovná. Kvůli tomu ani není třeba chodit do hor. Stačí se klidně ve městě probudit do mrazivého rána, když večer předtím pršelo.
Jen ve Spojených státech jsou v souvislosti s pádem na sněhu nebo ledu hlášeny desítky tisíc zranění ročně. Jak tedy chodit po ledu tak, abyste se potenciálním nepříjemným problémům s úrazy vyhnuli? Čtete dále.
Zvolte správný styl chůze
Vyšli jste před dům a zjistili, že je venku ledové království? Potom zvolte správný styl chůze, kterým minimalizujete riziko následků, ať už jen dočasných či trvalých. Samozřejmě je jednodušší chodit po co nejrovnější ploše, protože už samotná chůze po ledu je svého druhu artistickým výkonem.
Celkově lze říci, že při chůzi na ledě je vhodné se nechat inspirovat ve zvířecí říši. Máme na mysli konkrétně tučňáky, kteří volí naprosto dokonalý styl. Ten sice vypadá na první pohled trochu směšně, ale svůj účel plní.
- Po ledu choďte tak, aby bylo vaše tělo po celou dobu co možná nejvíce kolmo k zemi. Nepředklánějte se a už vůbec se nezaklánějte.
- Mírně pokrčte kolena a dělejte jen malé kroky. Myšleno takové, kdy jednu nohu vždy umístíte dopředu tak, aby byla patou srovnaná s tou druhou. Svoje těžiště byste měli neustále zachovávat nad nohou, kterou máte právě vepředu.
- Mírně rozpažte, ale ne tak, aby vaše ruce byly kolmo k trupu, ale aby v ramenou svíraly úhel přibližně do 45 stupňů. Tím si zajistíte lepší úroveň rovnováhy.
- Při chůzi mějte mírně pokrčená kolena a nohu, na které právě stojíte, mějte vždy položenou na zemi plnou plochou chodidla. Tj. nechoďte po špičkách ani po patách.
- Vyhněte se příliš dlouhým krokům a nechoďte rychle. Ano, budete pomalejší než obvykle, ale rychlou chůzí v tomto případě nic nedoženete. Spíš si uškodíte.
- Rozhodně nemějte při chůzi ruce v kapsách.
Mějte vhodné vybavení
Můžete-li na chodnících, na cestách či jen tak v přírodě očekávat zledovatělý povrch, pořádně se na něj vybavte. Základem je samozřejmě vhodně zvolená obuv. Obujte si trekové boty s trakční podrážkou a hlubokým vzorem, která nebude klouzat.
Zásadním prvkem oděvu je také pořádně tlustá zimní bunda. Což na první pohled možná nebude dávat smysl, ale zkuste si spadnout v tenké větrovce a potom to srovnejte s pádem do měkkého. No a nakonec ještě musíme zmínit rukavice. Díky nim si při případném pádu neodřete ruce, a navíc, pokud mají tyto rukavice ještě navíc plastický vzor, můžete je použít ke zmírnění klouzání, když už se ocitnete na všech čtyřech.
Nejen do hor se pak hodí turistické hole. Nemáte-li zrovna nějaké po ruce – třeba proto, že vás led překvapil až cestou – zkuste někde najít pohozenou větev vhodné délky. Je lepší, když se při chůzi na ledu budete o něco opírat.
No a nakonec turisté, kteří v zimě směřují do hor a zledovatělý povrch tak mohou očekávat, se mohou preventivně vybavit mačkami, tedy jakýmsi rámem s hroty, který se zespodu připevňuje na obuv.
Vyhýbejte se nebezpečným zónám
Naším dalším tipem týkajícím se chůze po zledovatělé ploše je vyhýbat se potenciálně nebezpečným zónám. Pokud například jdete s kopce, nechoďte tou nejpřímější cestou, ale prudší terén raději obejděte. Jinak byste se snadno mohli ocitnout na „skluzavce“, což by rozhodně nebylo příjemné.
U částečně zledovatělého terénu může další nebezpečí tkvět v tom, že se přestanete soustředit na číhající nebezpečí. Pár desítek metrů bezpečného terénu vás prostě ukolébá. Proto dávejte pozor neustále. A to i na tzv. černý led, který je tvořen jen malou vrstvičkou na povrchu půdy, ale o to je nebezpečnější.
Proto se při možnosti výskytu černého ledu vyhýbejte třeba parkovištím, kde může takový led skrytě „číhat“ a překvapit vás nepřipravené. Stejně tak může být problematický rozpouštějící se led, který ale může být stále kluzký, i když tak možná nepůsobí.
Chůze po vodě
Posledním tématem, u kterého se zastavíme, je chůze po vodě. Přirozeně máme na mysli vodní plochu, na jejímž povrchu se nachází vrstva ledu. Tato vrstva by měla být dostatečně silná na to, aby vás unesla.
Led nikdy nebude úplně 100% bezpečný, zvlášť na vodních plochách v přírodě ne. Pokud máte pochybnosti, na led nevstupujte. Zejména tehdy, pokud mrzne příliš krátce nebo naopak přichází obleva. V obou případech se řiďte nejen předpovědí počasí, ale i reálnou teplotou a přírodními podmínkami.
Můžete zkusit tloušťku ledu dopředu změřit nebo odhadnout. Vhodným nástrojem (stačí i kus klacku) do něj vytvořte díru – takové „sondy“ udělejte klidně i na několika místech. Jestliže už při hloubení díry led začíná praskat a praskliny se neustále šíří na jednu nebo více stran, raději na ledovou plochu nevstupujte.
Chystáte-li se přecházet větší vodní plochu, dejte o sobě dopředu vědět někomu známému a raději se na cestu nevydávejte sami. Do nepromokavého zavazadla si sbalte náhradní suché oblečení. Rozhodně neuškodí ani záchranná vesta.
Po celou cestu led bedlivě sledujte. Kontrolujte hlavně výskyt prasklin nebo míst, kde led roztál a znovu zamrzl. Případně i míst, kde viditelně vidíte proudit vodu. Led může mít také různé barvy, rozhodně nevstupujte na ten, který má světle šedou až tmavě černou barvu. A to i když je teplota vzduchu pod nulou.
Bílý až transparentní led je nasycený vodou a je zpravidla plný vzduchových kapes. Ani na takový led nevstupujte, je totiž pórovitý a kvůli těmto kapsám příliš slabý. Dalším typem ledu je „kašovitý“ led, který je nebezpečný už na pohled. Vyskytuje se většinou na jaře.
Jediným (stále jen relativně) bezpečným typem ledu na přírodních vodních plochách, na který se můžete odvážit vstoupit, je led modré až čiré barvy. Stále ale sondujte jeho tloušťku. Tu byste měli vždy odhadnout minimálně na 10 centimetrů.
- Pavel Kreuziger
- Pavel se k našemu týmu dostal díky dlouholetému psaní o čemkoliv. Témata jako outdoor a survival ho ale baví víc než dosavadní zaměření. Přírodu miluje už od dětských táborů, od nichž plynule přešel k puťákům a trampským výšlapům. Po letech následného sezení u počítače usoudil, že v teple kanceláře se z něho chlap nestane, a začal se vracet ke kořenům. A taky má rád psy.
Přejít do magazínu