Sortiment

Brouci, kteří vám pomohou přežít

16.05.2022 | Rady a tipy | Pavel Kreuziger | Doba čtení: 15 minut
Nalezeno v magazínu (0)
Nalezeno ve slovníku (0)
Bohužel, na zadaný dotaz jsme nic nenašli.

Víte, že brouky a hmyz všeobecně do svého jídelníčku zařazují asi dvě miliardy lidí? V mnohých částech světa je entomofágie, tedy jedení hmyzu, běžnou záležitostí. V našich „západních“ podmínkách máme jídla dost, ale i tak se můžeme dostat do nouzové situace, která nás donutí překonat nechuť k neznámému a broučka zkrátka ochutnat.

Ostatně věděli jste, že mnozí brouci jsou v podstatě koncentrovanými zásobárnami energie a někteří mají i jiné výhody, jako například obsah omega 3 mastných kyselin a jiných živin? Nebudeme zacházet do extrému a hovořit o hmyzu jako o „stravě budoucnosti“, ale jste-li nadšenci do military, bushcraftu či survivalu – což jako návštěvník tohoto webu nejspíše jste – pak se zkrátka do nouzové situace dříve nebo později dostanete. Jaké brouky a hmyz si tedy můžete nachytat a jíst?

Doporučené produkty

Kobylky a cvrčci

Kobylky a cvrčci patří k nejdostupnějším druhům hmyzu, u kterého si můžete být téměř jisti, že se neotrávíte – většina kobylek a cvrčků je totiž jedlá. Tento hmyz si dokonce můžete preventivně vyzkoušet, aniž by bylo třeba kousat přímo do nevábně působících tělíček a vytahovat si z mezizubních prostorů nohy. V některých obchodech je totiž k sehnání cvrččí prášek či cvrččí mouka, které dokonce můžete využít místo klasické mouky na pečení. Chutnají po ořeších.

Pokud se je rozhodnete chytat v přírodě, bude třeba je před jedením tepelně upravit. Mohou totiž obsahovat parazity, které do svého těla rozhodně dostávat nechcete. Chytat je můžete buď brzy zrána, kdy se pohybují pomalu, nebo je můžete hledat pod kameny či kusy dřeva. Najdete je také ve vysoké trávě či v křoví.

Cvrček sedící na ručníku

 Cvrčci sice vábně nepůsobí, ale mohou vám zachránit život.

Pokud jste pohotoví, nachytáte si je bez problémů rukou. Jinak můžete do trávy položit kus vlněného nebo flanelového oblečení, do kterého se cvrčci zachytí nohama a vy tak máte volnou ruku. Zatímco kobylky jsou aktivní přes den, cvrčky nachytáte spíše v noci.

Mravenci

Z hmyzu můžete jíst i mravence, které nachytáte takřka kdekoliv a kdykoliv. Na klacíku nebo jiném kusu dřeva je přeneste z mraveniště do ešusu nebo hrnce s vodou a až jich budete mít pár stovek, uvařte je. Vaření po dobu šesti minut zneutralizuje kyselinu v jejich tělech. Jestliže už je musíte jíst syrové, potom je nejezte zaživa. Mohli by vás kousnout, což v dutině ústní rozhodně nemůže být příjemné (ale nezkoušeli jsme).

Termiti

Termity u nás nenajdeme. Dalo by se říct, že naštěstí, protože jsou to známí všekazi. Přesto se však jedná o skvělý zdroj proteinů, což se vám bude hodit, když právě nebudete mít co k jídlu v tropech nebo subtropech. Vzhledem k tomu, že většinu svého života prožijí ve dřevě a nikoliv na čerstvém vzduchu, je menší pravděpodobnost, že se u nich setkáte s parazity. Dospělí jedinci létají, ale ostatní stádia vývoje nikoliv, takže je jednoduše můžete sbírat. V některých kulturách jsou prý za delikatesu považovány termití královny.

Termiti

 Termiti u nás nežijí, ale v jiných regionech světa mohou být skvělým zdrojem energie.

Jak již bylo řečeno, žijí termiti ve dřevě, a tak je v místech, kde se vyskytují, jednoduše posbíráte v zásadě z jakékoliv „pohozené“ klády. Stačí ji jen „rozlousknout“. Jenže v tu chvíli musíte být rychlí, protože jakmile termiti uvidí světlo, schovají se hlouběji do dřeva. Následně si je orestujte na pánvi, klidně na cibulce, jak je libo. Budou pak krásně křupat. Dobrou chuť.

Stínky

Stínky nebo také svinky jsou korýši, kteří na první pohled nevypadají úplně vábně. Ale jíst se dají, tak je tu zmiňujeme taky. Výhodou je, že se dají najít téměř kdekoliv, tedy především na stinných a vlhkých místech. Ostatně to vyplývá i z jejich názvu. Jednoduše stačí otočit kámen nebo kus dřeva na zahradě a je možné, že jich tam pár najdete. Jsou dost pomalé, takže je klidně posbíráte rukou.

Nejezte je ale jen tak. Je vždy nutné je aspoň chvíli povařit. Přenášejí totiž háďátka, která ve svých střevech rozhodně nechcete. Jakmile jsou stínky uvařené, stačí slít vodu a můžete začít konzumovat.

Doporučené produkty

Žížaly

Další delikatesa, kterou vyhrabete odkudkoliv z hlíny. Po dešti je najdete prakticky všude, za sucha musíte hrábnout trochu hlouběji. S žížalami jsme si jako malí hráli, jako velcí je můžeme ochutnat. Pokud jsme tedy v dětském věku nedělali i to. Každopádně je zde pár zásad, které je při jedení žížal vhodné dodržet. Tou první je vymáčknout ze žížaly trus, který by vám asi nechutnal. Tou druhou je potom žížaly aspoň trochu povařit. Tedy v úplně nejnouzovějších situacích to nutné není – nevařenou žížalou se neotrávíte. Ale úplná dobrota to taky není. A navíc je zde opět riziko parazitů.

Žížala v trávě

 Hráli jste si jako děti se žížalami? Teď je můžete i jíst!

Štíři

Výskyt štírů neboli škorpionů je na českém území ojedinělý. Pokud však zažijete nouzovou situaci, můžete štíra i sníst. Raději si ale dopředu nastudujte, který druh se na daném území vyskytuje. V rámci tohoto článku jde spíše o zajímavost a raritu, ale v některých částech světa jsou škorpioni skutečně považováni za dobrotu. Například v Číně jsou prodáváni jako tzv. street food, ale oblíbení jsou i na jihozápadě USA.

Podle těch, kdo škorpiony vyzkoušeli, chutnají trochu jako krab. Pokud je v nouzové situaci budete chtít konzumovat, rozhodně je před konzumací povařte. Předtím odstraňte poslední dva segmenty ocasu, ve kterých se tvoří jed. Za normálních okolností stačí škorpiona povařit či usmažit, což by mělo eliminovat jed. Což znamená, že pravděpodobně nezemřete, ale u některých jedinců může i takový „deaktivovaný“ jed vyvolat alergické reakce.

Štíři

 Škorpioní jednohubky v přírodě nejspíš nenajdete.

Škorpiona je poměrně složité zabít, aniž byste se vystavili riziku štípnutí. Jakmile je ale škorpion mrtvý, je velmi nepravděpodobné, že by se do vás mohl dostat jeho jed. Na rozdíl od takové vosy nebo včely. Každopádně v divočině škorpiona jezte jen v nejvyšší nouzi, a máte-li jinou možnost, vyberte si z přírody jinou specialitu.

Larvy

Larvální stádia brouků jsou specialitou, která se ve světě běžně jí. Údajně existuje více než tři sta druhů larev, které jsou výživné, občas i chutné a především neškodné. Většina takových larev ale žije mimo Evropu. Některé larvy jsou drobnější a křupavé, jiné jsou tučné a šťavnaté.

Samozřejmě byste dopředu mohli být aspoň zhruba schopni určit, o jaký druh brouka se jedná. Ne všechny larvy jsou totiž jedlé, i když v menším množství by vás neměla otrávit žádná. Maximálně vám bude špatně.

Larvy najdete hlavně v tlejícím dřevě, ale i pod kůrou živých stromů. Samozřejmostí by však měla být tepelná úprava. V ideálním případě, máte-li tu možnost, je ugrilujte nad otevřeným ohněm. Larvy patří všeobecně k vysoce výživným hmyzím pochoutkám.

Doporučené produkty

Kněžice

Ne všechno, co páchne, je jedovaté. To platí pro kněžice, pro které je jejich zápach spíše odpuzujícím prvkem než něčím, co by mělo signalizovat nějaké reálné nebezpečí. Například v Mexiku jsou kněžice považovány za velkou delikatesu a dokonce je zde pořádán i festival na jejich počest (i když samotné kněžice by si tento festival rády odpustily). Tento druh hmyzu je charakteristický svým zápachem, ostatně ne nadarmo se mu v angličtině říká „stinkbug“, tedy doslova „smradlavý brouk“.

Kněžice často najdete ve volné přírodě, i když v chladnějším počasí se mohou schovávat v přírodních skrýších. Stačí je tedy jen sbírat a mít k dispozici nějakou nádobu, do které je budete sbírat. Ačkoliv čas od času se najde nějaký odvážlivec, který kněžici sní i syrovou, rozhodně je lepší ji pár minut povařit. Tímto postupem přestane zapáchat a bude tak nejspíš subjektivně chutnější. Takže nám opět nezbývá než popřát dobrou chuť.

Škvoři

Škvor vypadá jako zajímavý kříženec mravence a štíra, jisté však je, že na rozdíl od štíra vám zaživa nemůže ublížit. Škvory můžete úplně v pohodě jíst, doplní vám proteiny. Ačkoliv na první pohled možná vypadají, že by mohli ublížit, jedovatí nejsou. A sice se na vás možná pokusí v sebeobraně zaútočit kleštěmi na svém zadečku, ale ty jsou příliš slabé na to, aby prorazily kůži.

Škvory najdete venku takřka kdekoliv, především na temných a vlhkých místech. Stačí nadzvednout kus dřeva nebo kámen a buď tam bude svinka nebo škvor. Anebo jiná dobrota. Teď už je jen trochu osmažit a už pěkně křupou.

Vážky

Vážky jsou poměrně velké, a tak mají na jeden kus i relativně velkou energetickou hodnotu. V našich podmínkách si na nich můžete pochutnat hlavně koncem jara a v létě. Vážky za svůj život vystřídají dvě stádia – nymfy a dospělce. Obě tato stádia jsou jedlá, ale nymfu zkrátka chytíte snadněji.

Ve fázi nymfy jsou vážky často zelené a dlouhé asi tři až čtyři centimetry. Žijí ve vodě a na rozdíl od dospělé vážky vám neodletí, takže si je můžete snadno posbírat. I dospělé vážky jsou jedlé, ale už se vám někdy podařilo chytit létající vážku (aniž byste třeba měli v úmyslu ji sníst)?

Vážka

 Když už vážku chytíte, můžete si pochutnat. Chytit ji v letu je však téměř nemožné.

Vážky nemají žihadlo a nekoušou tak silně, aby mohly ublížit člověku, takže je klidně můžete chytat do ruky. Jejich létající „varianty“ ale nejspíš chytíte jen do sítě, vážky se dokážou pohybovat tak rychle, že občas můžete mít pocit, že se pohybují kvantově.

Povařit je stačí jen krátce, tak abyste měli jistotu, že je zbavíte veškerých případných parazitů. Současně je ideální zbavit je i křídel a nožiček, budou se vám pak snadněji žvýkat.

Muší larvy

O larvách brouků jsme už něco psali, ale muší larvy jsou speciální kategorií. Jsou tenké, většinou žlutohnědě zbarvené a taktéž nemají nohy. Jsou však stejně jako larvy brouků jedlé. Tyto larvy, respektive červy najdete například v hnijícím mase nebo ovoci a zelenině. Hnijící maso skutečně nejezte, ale pokud z něj „vypreparujete“ červíky, ti by (po povaření!) měli být jedlí.

Mšice

Řekli byste, že se dají jíst i mšice? Skutečně dají! Stačí je setřepat z listu některé jedlé rostliny, na kterém se nacházejí, a setřepat je do hrnce s vodou. Následně je trochu povaříte a můžete je jíst. A jako přílohu si můžete dát… třeba ten list.

Jakou havěť raději nejíst

Zatímco níže uvedená havěť je víceméně jedlá, ale určitě byste předtím, než ji sníte, měli vědět pár specifik, které se těchto zvířátek týkají.

Tak například hlemýždi a slimáci. Ačkoliv zrovna hlemýždi jsou oblíbenou specialitou třeba ve Francii a sami o sobě nejsou jedovatí, je velmi pravděpodobné, že ti, které najdete v přírodě, předtím po něčem jedovatém lezli. Třeba po houbě nebo rostlině. Hlemýždi připravovaní v restauracích bývají chováni na farmách a krmeni známými a neškodnými rostlinami. Současně se v zažívacím systému šneků může nacházet parazit, který vám může způsobit závažné nervové onemocnění. A povaření v tomto případě nepomáhá.

Zapomeňte také na pavouky. Ačkoliv ti jsou v některých asijských zemích považováni za specialitu, místní kuchaři většinou ví, jak je připravit tak, aby byli jedlí. Například tarantule jsou zbavovány jedových váčků. Což se vám v přírodě nejspíš efektivně nepovede.

Včely

 Včely teoreticky jíst můžete, ale osobně bychom dali přednost medu.

Nedoporučujeme ani včely a vosy, zejména proto, že tyhle potvůrky se rády brání. Pokud máte pro strach uděláno, před případnou konzumací každopádně odtrhněte nožičky a žihadla a zbytek dobře povařte. Můžete si však pochutnat na včelí omladině, jestliže se k ní bez úhony dostanete. Co takhle larvy pečené na medu, to zní dobře, ne?

A nakonec stonožky. Řekli byste, že čím jsou chlupatější a jasněji zbarvené, tím budou jedovatější, ale ne vždy je to pravda. Proto se raději vyhněte úplně všem stonožkám, nejste-li moc dobrý entomolog.

Čemu se vyhnout úplně

Úplný seznam jedovatého hmyzu vám zde nedáme, ale existují určité všeobecné varovné znaky. Například jasné barvy, ty by vás měly varovat prakticky ve všech případech. Čím barevnější hmyz, tím větší je pravděpodobnost, že je nejedlý. Kromě toho se vyhněte i chlupaté zvířeně. Nejenom že se nejspíš špatně konzumuje (my jsme to nezkoušeli), ale zároveň by v jejích chlupech mohlo být skryté nějaké to žihadlo.

No a pak by vás taky měla odradit nelibá vůně. Což se, jak už jsme si řekli, paradoxně netýká kněžic.

Pokud netušíte, zda je daný brouk jedlý či nikoliv, a zároveň v tu chvíli nemáte jinou možnost získání energie – povařte ho, odřízněte z něj malý kousek, ten snězte a pár hodin počkejte. Pokud se nic nestane, odřízněte větší kousek a opět snězte. Pokud vám nebude špatně ani poté, je daný brouk nejspíš jedlý (ale bez záruky).

Doporučené produkty
Autor článku
Pavel Kreuziger
Pavel se k našemu týmu dostal díky dlouholetému psaní o čemkoliv. Témata jako outdoor a survival ho ale baví víc než dosavadní zaměření. Přírodu miluje už od dětských táborů, od nichž plynule přešel k puťákům a trampským výšlapům. Po letech následného sezení u počítače usoudil, že v teple kanceláře se z něho chlap nestane, a začal se vracet ke kořenům. A taky má rád psy.
Přejít do magazínu
Obsah článku

Líbí se Vám článek?