Sortiment

Do Afriky s dětmi - tohle opravdu domyslete - část 1.

16.04.2021 | Praktické tipy | Martin Šíl | Doba čtení: 9 minut
Nalezeno v magazínu (0)
Nalezeno ve slovníku (0)
Bohužel, na zadaný dotaz jsme nic nenašli.

Malba trika

 Na společnou cestu do Afriky se děti moc těšily. Každý nakreslil nějaký obrázek a z nich potom vznikl tenhle velký, který jsme si natiskli na trika.

Kam, kdy a co

Tohle je při cestě nejdůležitější. Uvědomit si, jaká má být a jak velké děti si vezete. Našemu Martíkovi bylo 22 měsíců, kdy byl v Africe poprvé. A i takhle malý chlap si to užil parádně. Ukázalo se, že největším problémem byla pro něj cesta letadlem, kde mu byla taková zima, až nastydnul. Sotva se ale po třech dnech v teple dal dohromady, bylo vše parádní.

Cesty s dětmi plánujeme tak, aby byly pestré. Já můžu jezdit za zvířaty třeba sto let v kuse, ale děcka to po třech dnech přestane bavit. Potřebují změnu. Takže my plánujeme cesty tak, aby se nejpozději po třech dnech střídala zvířata, kopce a vodopády, moře, a tak pořád dokola. Tahle taktika se nám vyplácí. Dalo by se říct, že máme už takové kolečko, které po Africe kroužíme s mírnými obměnami.

Vybíráme taky kempy, kde se můžou děcka vyřádit. Takže základ – bazén. Často se stává, že děti (a s nimi i některé maminky) raději ráno nevstávají v pět. Vynechají ranní safari a zalehnou k bazénu. Maminky s kafíčkem a ciderem, děti s appeltizerem a užívají si koupačku. A když se tatínkové vrátí ze safari, dají si všichni oběd a po něm znova bazén a odpolední výjezd za zvířátky si užijí všichni společně.

Zapomeňte na treky, ranní vycházky s průvodci a podobně. Tam nikdo žádné dítě nepustí. Všechno jsou to aktivity od minimálně 16 let. Zkrátka – je to dovča s dětmi, takže se nekonají žádné přebory ve focení a stopování zvířat. Tohle je důležité si uvědomit.

Skupina lidí co cestují po Africe

 Když se kamarádi dozvědí, že vyrážíte s dětmi za dobrodružstvím do Afriky, většinou to dopadne tak, že se přidají. Při téhle cestě nás bylo dohromady dvacet šest! A bylo to báječné.

Pravidla se dodržují

I když jste v „hodných“ parcích a kempech, stále je to Afrika. Myslete na to a naučte na to myslet i své děti. Nestrašte je, jinak si tu krásu neužijí, ale vysvětlete jim, že existují pravidla, která je třeba dodržovat. Ta naše byla:

1/ Stan se za všech okolností zapíná na zip. I kdybych si šel jenom pro pastelku. Vlezu dovnitř, zapnu, vezmu, co chci, vylezu a zase zapnu. Tak zabráníte tomu, abyste nespali s komáry nebo i něčím nepříjemnějším. Děcka se bojí i obyčejné můry.

2/ Když vidím něco, co neznám, stojím dva kroky od toho, nesahám na to a zavolám tátu, protože si to chce určitě vyfotit. A on mi řekne, jestli to je v pohodě nebo nebezpečné.

3/ Po setmění si svítím baterkou pod nohy. To abych nešlápl na něco, na co nechci. A nemusí to být pavouk, had ani štír. Velké trny do packy bolí.

Musím říct, že když jsme s dětmi letěli poprvé, trochu jsem se bál, jestli to bude fungovat. Úplně zbytečně. Děcka fungovala jak hodinky. Protože jsou chytrá a když je něco doopravdy potřeba, tak to poznají.

Maminka s dítětem si užívají pohled na pakoně

 Někdy je v parcích místo, kde si můžete dát kávu, cider nebo něco na zub a u toho sledovat zvířata. Čtyřletý Olí kouká, jak pakoně olizují sůl, kterou jim správci parku hodili kousek od plotu piknikového místa.

Jídlo, jídlo, jídlo

Alfa a omega všech výletů s dětmi. Bude tam něco jíst? Bude, nebojte. Jednou jsem slyšel jednoho pana doktora, odborníka na dětskou výživu. A ten řekl moudrou věc. Žádné dítě samo od sebe dobrovolně neumře hlady. A protože jsme na dovolené, nemusíme se kvůli jídlu nervovat. Jeden můj dětský kamarád prožil dva týdny jen na nutelle s toustovým chlebem. Doplňoval to steaky… Můj syn zase miloval toustový chleba s třtinovým cukrem. Jasně, není to nejzdravější jídlo na světě. Ale na druhou stranu – než nervovat sebe i jeho a tím i celou partu, to za to nestojí. A když jsme šli do hospody, tak si dal normální kuře a byl spokojený. Inu, nejsem zrovna ekootec.

Obecně ale platí, že v Africe budete jíst tak, jak chcete. Zejména při cestě s dětmi se budete pohybovat v prostředí, kde vždycky bude možnost zajít do restaurace. A nebo jim můžete uvařit vy. V každém takovém parku je kuchyňka s vařičem.

A pití – to se časem poddá samo. V horku jim sladké limonády brzy přestanou chutnat a ocení čistou vodu. Mám to vyzkoušené. Takže na safari v autě voda, v kempu pak něco sladkého. A ruku na srdce – my dospěláci to máme přece stejné. Po hodinách safari si taky dáme rádi cider nebo pivo.

Cestovní výbava jídla a pití

 Největší poklad na cestách (úplně vlevo) je cider Hunter´s. Báječně osvěží. A z konzerv se dá uvařit moc chutné jídlo. Osamělému cestovateli stačí obyčejné fazole, s dětmi pak šikovné maminky vykouzlí dobroty.

Praktické rady

Při cestování s dětmi je v některých afrických zemích povinné předkládat rodný list dítěte. A pokud dítě cestuje jen s jedním rodičem, tak souhlas toho druhého s cestou. Pokud cestuje úplně bez rodičů, souhlas obou. Vše v angličtině a rodný list přeložený překladatelem s kulatým razítkem. Vyřídíte to na ambasádách, je to trochu otrava, ale dobrá zpráva je, že už od toho některé státy ustupují. Platí to pro všechny děti do 18 let.

Při cestě s dětmi se trochu hůře dodržuje rada na cestování s co nejmenším množstvím věcí. Zejména ta menší dítka jsou velmi schopné generátory špíny. Ale přesto – zkuste to. Ve velkých kempech jsou pračky.

Důležitý je termín výletu. My dětské výpravy konáme hlavně v termínu jarních prázdnin. Děti tolik nezameškají ve škole a zkrátíme si tím zimu, což se počítá. V červenci a srpnu je taky v Africe (na jihu) dost chladno, v noci i kolem pěti stupňů nad nulou.

Ostatní rady jsou shodné s radami obecnými. Ve zvýšené míře platí – rezervujte dopředu. Když totiž řeknete známým, že vyrážíte do Afriky s dětmi, je pravděpodobné, že se budou chtít přidat. A vaše skupinka se pak může velmi rozrůst. Nás takhle jednou jelo 26! A to je vážně nutné rezervovat.

Další rady si řekneme v druhém díle.

Autor článku
Martin Šíl
Miluje táboření a cestování Afrikou, kam jezdí už skoro dvacet let. Zvláštní láskou je pro něj Kalahari, která mu učarovala už při první cestě. V roce 2011 přeložil knihu křováckých legend Příběhy jižní Afriky. V letech 2014 a 2016 podnikl dvě expedice k africkému vodopádu Tugela Falls, díky který se vodopád posunul na první místo světových tabulek jako nejvyšší vodopád na světě. V současnosti pracuje na dokumentu o zapomenutém českém cestovateli a filmaři Johnu Ladislavu Bromovi, který cestoval Afrikou na sklonku koloniální éry.
Přejít do magazínu
Obsah článku

Líbí se Vám článek?