Afrika očima dobrodruha - díl 2. Tugela Falls vodopád, který si musíte zasloužit

 Tugela Falls – vodopád, který leží v srdci Dračích hor.

Hory jako dračí hřbet

Táhnou se v délce tisíc kilometrů jako hřbet obrovského draka. Podle toho také dostaly jméno od bílých osadníků. V jazyce Zulu se ovšem jmenují uKhahlamba (Ohrada z kopí). Tvoří střechu jižní části kontinentu. Nejvyšší hora Thabana Ntlenyana (Pěkná malá hora) se tyčí do výšky 3 482 metrů a je nejvyšším vrcholem všech nejen Lesotha, ale i ostatních zemí od JAR až k hranicím Tanzanie a Konga. 

Protože je pohoří opravdu dlouhé, je jeho tvář proměnlivá. V nejsevernějším cípu v provincii Mpumalanga je plné kaňonů, malých vodopádů, skalních útvarů a jeskyní. O těch si povíme někdy příště, protože zůstaneme v nejvyšších patrech na pomezí Jihoafrické republiky a Lesotha. Právě tam totiž můžete najít vodopád, který si je třeba zasloužit. Téměř kilometr vysoký Tugela Falls.

 Masiv Amfiteátru v noci. Velké přírodní divadlo, kde hrají hlavní role vítr, voda a výška.

Skutečná cesta začíná tam, kde končí stezka

Jsou vodopády, i ty nejslavnější, kam můžete dojet autem. Vystoupíte na parkovišti a k hraně to máte sto metrů. Takhle jednoduché to dnes je třeba u Viktoriiných vodopádů na Zambezi. Ovšem na podobné plány s Tugelou zapomeňte. Tady je třeba pořádně si vyšlápnout. A to jak na hranu, tak k patě vodopádu. Cesta k ní začíná nevinně. Podél říčky Tugela, která dala vodopádu jméno a která z něj vytéká. Úzká stezka se klikatí podél břehu a zvolna stoupá. Po sedmi kilometrech přijdete k místu, kde končí. A teprve tady začíná skutečná cesta k patě. Musíte ovšem slézt do koryta a dát se po balvanech, sem tam brodit, přelézat padlé kmeny. Nejhezčí místo přichází, když musíte šplhat po kořenech stromu, skobách a rezavém drátu na asi deset metrů vysokou skálu. Za ní je konečně místo, kde alespoň z dálky uvidíte vodopád. Jestli míříte k patě, musíte pokračovat. V nohách máte o další dva kilometry víc a čeká vás nejhorší část cesty. Plahočení přes balvany, další brodění a výškové metry. Když dorazíte k patě, vlastně to jako pata ani nevypadá. Kaskáda šesti skoků, kterými vysokánský vodopád končí. Kvůli vysokým kopcům kolem ani nevidíte  vrchol. Jste unavení, ale kdo podobné cesty podniká, ví, že právě tohle je vlastně cíl. Únava a spokojenost s tím, že jsem to dokázal. Cestou zpět se jde lehce jako vždycky po úspěšném výkonu. Jen všudypřítomné hučení vody, které trvá už devět hodin, vám připomíná, že jste na konci vodopádu a na začátku řeky, která se z něj rodí, aby spěchala až k Indickému oceánu.

 Opravdová cesta k patě vodopádu začíná teprve tehdy, když značená stezka končí. Začíná brodění, přelézání balvanů a šplhání po kořenech.

Prubířský kámen

Není to ani fyzická kondice ani nutnost nějakého zvláštního vybavení. Prubířským kamenem cesty na hranu vodopádu je něco úplně jiného. Ale nebudeme předbíhat. Pokud na hranu míříte ze stejného kempu, odkud jste vyrazili k patě, čeká vás nejprve stokilometrový přejezd. Je to proto, že Tugela Falls padá z velkého masivu, který se jmenuje Amphiteathre. Opravdu připomíná velký amfiteátr. Pata leží logicky pod ním. Hrana je ne jeho vrcholku. Je třeba masiv objet. Sto kilometrů zvládnete za dvě hodiny. Končíte na malém parkovišti, kde se zapíšete pro případ problémů, zaplatíte poplatek, a můžete vyrazit. Čeká vás asi 500 výškových metrů. Stejná porce jako k patě. Tentokrát nehučí voda, ale fouká vítr. Často velmi silný. Zpočátku traverzujete příkrým svahem, pak musíte překonat místo, kde se často lidé strachují. Stezka vede po hladké šikmé skále, ale když není mokrá, je to v pohodě. Drsná skála neklouže. Po dvou hodinách přijdete k onomu prubířskému kameni. Řetězovým žebříkům, které vás dovedou na vrchol Amfiteátru. První je vysoký 25 metrů, druhý patnáct. A to je místo, kde se mnozí dávají na zpáteční cestu. Příkrý výstup mnohdy v silném větru je něco, co nedokážou překonat, a tak se otáčejí těsně před cílem. Když ale žebříky zdoláte, je všechno jednoduché. Planinou dojdete k říčce Tugela. A ta vás dovede k raně masivu, odkud se vrhá dolů. Pod nohama máte téměř kilometr prázdnoty.

 Cesta na hranu je podobně úžasná jako cesta k patě. Čeká vás podobné převýšení, ale na jejím konci žebříky, které mnohé odradí.

Nejvyšší vodopád světa?!

Až do roku 2020 panovala shoda na tom, že nejvyšším vodopádem světa je venezuelský Salto Angel (oficiálně přejmenovaný na Kerepakupai Merú) s výškou 979 metrů. Ovšem už dlouhá léta se vědělo, že tenhle údaj není věrohodný. Výška paty totiž byla odečtena nikoliv pod Auyan Tepui, odkud padá, ale skoro dvě míle odtud na soutoku říčky vytékající z vodopádu s Rio Caroni. My jsme podnikli dvě expedice v letech 2014 a 2016, které stanovily výšku Tugela Falls na 983 metrů. World Waterfall Database se na základě našich měření rozhodla snížit výšku Kerepakupai Merú na 807 metrů. Tugela se tak z dosavadního druhého místa vyhoupla na čelo žebříčku.        

To ale vlastně není vůbec důležité, protože to hlavní, čím je vodopád výjimečný, je jeho odlehlost, náročnost výletu na hranu i patu a pocit, který máte v sobě po jeho úspěšném zdolání. Zkrátka vědomí, že jste si tenhle neobyčejný vodopád zasloužili.

 Pohled z vodopádu Tugela Falls je neopakovatelný. Když se rozpustí všudypřítomná mlha, do které bez ustání padá voda, vidíte opravdu velký kus Afriky.

Praktické rady

Pokud budete plánovat výlet k Tugela Falls, dobře vybírejte termín. Od května do září to bude opravdová výzva. To v Dračích horách prší, sněží a mrzne. Nejen na vrcholcích Amfiteátru leží sníh a podle tvrzení místních ho tam leží opravdu hodně – 7 metrů. Takže vlastně bez šance na úspěch. Pokud byste chtěli hodně vody, vyrazte v listopadu. To už je teplo a budete se pěkně brodit. Ale pozor, v tom případě se vydejte k hraně velmi brzy ráno. My jeli ve čtyři, abychom trek nastoupili v šest. Vyhnete se tím možnosti, že vás chytne bouřka. A bouřka na planině tři kilometry nad mořem nemusí být úplně příjemná záležitost. Pokud vyjedete v lednu, únoru, bude vody méně. Vodopád většinou je jen jako tenký proužek.

Ubytovat se můžete ve dvou parcích. Royal Natal, odkud vede přímo z kempu cesta k patě. Na hranu se pak objíždí masiv. A nebo v parku Golden Gate, odkud je to zase kousek k hraně, ale na patu je třeba přejet. Takže pokud byste chtěli jen na jedno místo, máte možnost být ve správném kempu. V obou případech můžete spát ve vlastním stanu i v bungalovu. Letět je asi nejlepší do Johannesburgu. Z letiště jste u vodopádu za tři hodiny.

A příště Bílá paní

Je to tak. I na černém kontinentu se můžete potkat s Bílou paní. A to ne s ledajakou. Znovu budete unavené nohy, protože budeme v kopcích, ale na druhou stranu taky plné kapsy drahokamů.