Afrika očima dobrodruha – díl 4. Na úplném jihu

 Střelkový mys je nenápadné místo s krásnou atmosférou.

Osamělý drsňák

Nejjižnějším bodem africké pevniny je totiž Střelkový mys (Cape Agulhas). Je to místo ještě osamělejší než Mys dobré naděje. Divoké a krásné. Nejsou tu takové davy jako na jeho slavnějším kolegovi, kde vám co chvíli radost z krásného místa pokazí nějaký turista a nebo fronta na fotku. To mě opravdu otravuje a proto nemám sám sebe vyfoceného u cedule s nápisem Mys dobré naděje. Nestojí mi za to stát jako pako dvacetimetrovou frontu. Ale na jihu u Agulhasu, to je jiná. Možná i proto, že cesta sem nevede kolem žádného vyhlášeného parku ani velkým městem. Musíte projet prázdnou pustinou. O to víc vás Střelkový mys odmění.

 Rozeklané útesy, hučící vlny a vítr. Kulisa, která je všudypřítomná.

Rozkročeni nad oceány

Jméno dali mysu Portugalci, kteří sem připluli někdy kolem roku 1500. A protože tehdy odtud mířila střelka kompasu přímo na sever, pojmenovali mys Cabo das Agulhas. Nebylo to vůbec jednoduché přistání. Moře tu není hluboké, šelf má hloubku asi jen 100m, ale je stále neklidné a velmi často bouřlivé. S poměrně malými dřevěnými loděmi to nebyla žádná legrace.

U mysu se stýkají dva oceány. Z východu své teplé vody přináší oceán Indický, ze západu ho pak ochlazuje Atlantik. Takže si tu můžete vyzkoušet takovou hru. Stoupnout si do vln a široce se rozkročit. Když to uděláte na správném místě – poznáte ho podle plakety – bude mít každou nohu v jiném oceánu. Na jednom místě rozdíl nepoznáte, ale někteří lidé tvrdí, že když zkusíte oceány dál od sebe, opravdu je poznat, že ten indický je teplejší. Já to nezkoušel, takže nevím.

 Plaketa vás upozorní na místo, kde se stýkají Indický a Atlantický oceán. Na dvacátém stupni východní délky.

Obří vlny

Že je moře u mysu bouřlivé a nebezpečné, dokládá množství vraků lodí, které tu ztroskotaly. Říká se, že na dně leží na sto padesát vraků. Okolní vody totiž platí za místo s největším výskytem tzv. Obřích vln. A když obřích, tak vážně obřích. Mívají i přes třicet metrů na délku. Důvodem jejich vzniku jsou přírodní podmínky. Studený proud od Antarktidy se sráží s teplým z Indického oceánu. Dno mělkého šelfu se vynořuje jako strmá stěna z hlubiny, do toho dují silné větry. Zkrátka a dobře, kombinace, která formuje vlny, jež dovedou hravě potopit i moderní velké lodě. Což teprve třicetimetrové karaky v patnáctém století.

Asi nejznámější lodí, která ztroskotala v okolí Střelkového mysu, byla krásná 54 metrů dlouhá obchodní loď Arniston. Stalo se to 30. května 1815 a na vině byla silná bouře i chybná navigace. Ze tří set sedmdesáti členů posádky se zachránilo 6 lidí. A to i přesto, že loď se potopila jen 600 metrů od pobřeží. Ještě druhý den jí nad hladinu vyčníval konec zádě s ulomeným kormidlem. Aby se podobným nehodám předešlo, byl v roce 1848 na mysu postaven maják. Pomohlo to jen částečně. Možná nejmladším plavidlem, které tu našlo konec je vrak lodi Gwendola, která se potopila v roce 1968.

 V písku pobřeží odpočívá i po více než dvou stovkách let vyplavené žebroví lodi Arniston.

Květiny ve větru

Vegetace na mysu je skromná. Prudkým větrům odolávají nízké keře a množství endemických rostlin. Většinou jsou drobné květiny krčící se k zemi. Má to ale svůj půvab. Procházíte větrným pobřežím, díváte se na rozervané pobřeží a myslíte na to, jaké to asi bylo, když portugalští námořníci vyskakovali ze šalup a rozhlíželi se po té neznámé a nové části Afriky.

Cítíte tu ten druh osamění, který člověk zažívá jen na místech s čistou duší. Nevím, jak to říct bez metafory. Jsou místa, která jsou krásná, ale trochu je kazí návaly lidí. Ta místa ze to nemohou, jsou stejně krásná jako před staletími. Jen tu duši mají trochu poškrábanou. A pak jsou místa, jako je Střelkový mys. Místa, která mají na duši jen pár teček...

 Maják nad mysem střeží květiny krčící se ve větru a dává lodím naději.

Praktické rady

Když budete plánovat výlet ke Střelkovému mysu, počítejte s tím, že budete projíždět prázdnou krajinou. Ale i tahle prázdnota má své kouzlo. Mě osobně je milejší než všechna města světa. Jen myslete na to, že na výspě světa nemusejí věci fungovat. Třeba bankomat. Zkoušel jsem ti tam vybrat peníze, ale zamrznul v půlce operace. Takže – strhli mi peníze  nebo ne? Za tři minuty (opravdu, nekecám) mi volali z mé banky, jestli jsem to by vážně já.

Ještě jedno upozornění. Cestou k mysu můžete navštívit moravskou vesnici. Zní to jako nesmysl, ale je to pravda pravdoucí. Moravští bratři je poměrně velká náboženská obec působící v Jihoafrické republice. A tahle vesnice opravdu vypadá jako by stála někde na Hané. Rozhodně se tam stavte. Jmenuje se Elim.

 Je libo kousek domoviny? Stačí zajet do vsi Elim. Jen ty tu palmy nějak nehrají.

Příště do srdce Kalahari

Sám jsem byl zvědavý, jak dlouho vydržím o mém nejoblíbenějším místě nepsat. Moc dlouho to nevydrželo. Střed Kalahari je pro mě esencí toho, proč do Afriky jezdím. Zažívám tam neobyčejnou harmonii.