Pojem „Kolimátor“ je totéž co reflexní zaměřovač. V obou případech to značí ve sféře malé a střední zbraňové techniky (najdete je dnes obvykle na pistolích, revolverech, samopalech a útočných zbraních – zde jsou dokonce leckdy napevno vestavěné jako třeba u FN P2000) optické zařízení, jenž se upevňuje na zbraň a nahrazuje zde mířidla. Jde o vynikající alternativu k tradičním mířidlům zbraně, jelikož mají kolimátory jednu zásadní výhodu: člověk nemusí neustále přeostřovat ze zbraně na cíl a naopak.
Jak kolimátory / reflexní zaměřovače fungují?
Uzavřené reflexní zaměřovače / kolimátory se ve své uzavřené podobě velmi podobají tradičním puškohledům, samotné ale fungují na odlišném principu. Puškohled je vždy tvořen sadou čoček, jimiž se promítá zobraz, takže záměrný obrazec je zasazen do jednoho z ohnisek soustavy. Naproti tomu jsou kolimátory tvořeny jen jediným prvkem (čočka anebo zrcadlo) a zdrojem světla + obvykle i polopropustným sklíčkem. Čočka je tu přitom jen pro kolimaci světla (proces vytváření úzkých rovnoběžných paprsků z různoběžných) a obraz srze ni nepřechází.
Kolimace je tedy proces, co je optická transformace různoběžně běžících paprsků světla (paprsky s ohniskem v teoretickém nekonečnu). Když se zde záměrný obrazec (z kolimovaných paprsků) promítne na polopropustné odrazivé sklíčko, ten se vzápětí odrazí do oka a dojde k jeho zakomponování do obrazu. Tento obrazec má rovinu ostrosti v nekonečnu, což značí, že je v rovině ostrosti se všemi ostatními subjekty v daném zorném poli. Z důvodu naší omezené biologie (obrazy nad 10 m nám splývají s nekonečnem), máme pocit, že je to se stejným stupněm známé hloubky ostrosti.
Jako zdroj světla u reflexních zaměřovačů / kolimátorů slouží (a sloužily) různé věci. Dříve to byly malé žárovičky. U těch nejmodernějších již jde výhradně jen o lasery a LED. Existují ovšem i modely, jenž využívají výhradně okolní přírodní osvětlení (Slunce).
Odkdy se kolimátory / reflexní zaměřovače používají?
I když tomu možná někdo nebude ani chtít věřit, tak první podobné reflexní zaměřovače / kolimátory se začaly poprvé používat již někdy na počátku 20. století. Tehdy to ještě nebyli žádní drobečkové, takže je bylo nutné používat jen s těžkými zbraněmi (na vozidlech a v letadlech), což jsou vše místa, kde je rychlé zamíření zcela kritické. Zprvu se na lehkých ručních palných zbraních nepoužívaly, právě z důvodu jejich závislosti na elektřině (a tedy i bateriích).
Situace se ovšem obrátila o 180° v sedmdesátých letech minulého století: tehdy se totiž objevily první LED, jenž byly levné, nenáročné a úsporné. Právě z tohoto důvodu se reflexní zaměřovače / kolimátory začaly posléze rozšiřovat i mezi drobnější zbraně.
Dnes reflexní zaměřovače / kolimátory najdete ve většině moderních bojových letadel, kde jsou v podobě známých přístrojů HUD. A samozřejmě i na útočných puškách moderních armád, u některých jsou již totiž dávno standardem namísto běžných kovových zaměřovačů + jakýchkoliv optik. Řada výrobců je dnes proto rovnou integruje do zbraní, jako třeba u FN P90.
Jak se kolimátory / reflexní zaměřovače dělí?
-
Reflexní zaměřovač / kolimátor průhledový – co se týče průhledových kolimátorů, tak ten je nejčastěji používaným typem, jenž spoléhá na odrazy kolimovaného obrazu od reflexního skla. Občas zde bývá reflexní sklíčko zakřivené, takže rovnou nahrazuje i kolimační čočku (obrazec se tu zároveň kolimuje i odráží). To naznačuje, že je jejich konstrukci možno radikálně zjednodušit. Výhoda průhledového typu je ta, že téměř neomezují zorné pole, takže má střelec velmi dobrý přehled o svém okolí. Naopak ale, platí za to faktem, že trocha světla může z daného kousku proniknout i ve směru střelby, čímž dojde k demaskování střelce. Armády jej často proto nemají moc rády. Průsvit světla se dá sice řešit dalším prvkem (holografické zaměřovače). Ty jsou na stejném funkčním principu jako kolimátor, ale mají jinou optickou soustavu, takže obrazec je pak promítán jako hologram. To vás ovšem stojí jednoduchost, malou váhu a nemalé peníze.
-
Reflexní zaměřovač / kolimátor neprůhledový – jde o tu levnější verzi kolimátorů. Je tu namísto odrazového sklíčka + čočky jen zakřivené zrcátko. Celé se to pozitivně podepisuje na nižší cenně. A jako u typu průhledového zde nehrozí ani problém s potenciálním průsvitem dopředu na nepřítele. Někomu vadí na nich i to, že neprůhledový kolimátor se míří oběma očima, jelikož oko, kam se promítá obrazec, je kolimátorem blokováno a nevidí na cíl. Když se ale podíváte oběma očima, tak pohled z obou očí zdánlivě splývá a promítne se na cíl viděný druhým okem. Levnější typ ovšem jeho majitele stojí ještě něco – střelci chybí kus zorného pole, takže nemá takový přehled o situaci. Rovněž sledování cíle jediným okem může být problémové za jiných nežli špičkových světelných podmínek. Též, když má střelec jakoukoliv formu zrakového postižení, tak se mu bude hůře mířit (ba může být míření zcela znemožněno). To vše jsou důvody, proč se s neprůhledovými kolimátory na dnešním trhu setkáváte pořád méně a méně.
-
Další rozdělení: kolimátory se rovněž dají dělit dle své otevřenosti (tubusové kolimátory jsou dost podobné svojí konstrukcí klasickým puškohledům) / uzavřenosti (běžný kolimátor). Popřípadě podle toho, jakým stylem se promítá obraz (na holografické a klasické), atd. atd.
