Způsobů, jak přemístit vodu z jednoho místa na druhé, je několik. Mezi nejčastější pomocníky v této oblasti však řadíme kanystry a nádoby na vodu.
Kanystr je robustní přepravní nádoba na palivo vyráběná původně z ocelového plechu. Má svůj původ v Německu, kde byla tato dvacetilitrová nádoba na palivo vyvinuta ve 30. letech pro potřeby Wehrmachtu. Z vojenského hlediska byl kanystr významným technickým vylepšením, protože předchozí přepravní nádoby vyžadovaly použití nářadí a trychtýře. Němci nazývali tuto přepravní nádobu Wehrmachtskanister a v rámci příprav na 2. světovou válku jich měli v roce 1939 v armádních skladech připraveny tisíce. V průběhu 2. světové války se Spojenci seznámili s nespornými výhodami německých kanystrů oproti vlastním přepravním nádobám a okopírovali je pro potřeby vlastních vojsk.
V dnešní době se kanystry používají jak pro převoz a přechovávání rozličných kapalin, tak jako nádoby určené pro vodu. Pro tyto účely se vyrábějí i z plastu, pokud jsou plastové kanystry určeny pro skladování hořlavých či snadno výbušných látek, musí být z bezpečnostních důvodů vyrobeny z takové hmoty, která neprodukuje žádnou statickou elektřinu (zamezení nebezpečí výbuchu a požáru). Plastové kanystry si často zachovávají vzhled původních plechových kanystrů. Aby nedošlo k záměně a vzájemnému smíchání různých paliv a k jejich kontaminaci vodou či naopak, bývají kanystry barevně odlišeny.
Nádoba je obecné označení pro duté těleso, používané pro uchovávání kapalin, plynů a sypkých látek. Nádoba může být otevřená nebo uzavřená. Mezi nejznámější nádoby pravděpodobně patří vědro. To je okrouhlá nádoba pro přepravu a uchovávání zejména kapalných látek, ale i sypkých látek nebo drobných předmětů, obvykle o objemu od několika litrů do málo desítek litrů. Vědra patřila v minulosti k základní výbavě domácností, zvláště pro dopravu vody. Dnes se užívají zejména jako nádoba na vodu při úklidu.
Původní vědra byla vyráběna ze dřeva podobnou technologií jako sudy. Jejich konstrukce byla poskládána z řady prkének kolem kulatého dna, stažených obručemi - taková nádoba se nazývala štoudev. Studniční nádoba zdvihaná pomocí rumpálu se obvykle nazývá okov. V současné době se užívají vědra z pozinkovaného nebo smaltovaného plechu, a především vědra z plastických hmot. Armáda používala vědra z impregnované plachtoviny s textilním držadlem. Tyto vědra bylo možno složit a zabírala minimum místa-což bylo potřebné například v tanku, pancéřovém voze apod. Obyčejná vědra či kbelíky jsou otevřená, ale někdy se stejně nazývají i nádoby s víkem, například používají-li se jako odpadkový koš, na přechovávání pitné vody nebo je to nutné z jiných, zejména hygienických důvodů.