Jak dobře víme, dají se dalekohledy rozdělit na dvě základní konstrukce – monokulární a binokulární. Mezi těmito konstrukcemi jsou základní rozdíly jasné - monokulární dalekohledy mají pouze jedno uskupení čoček a optických hranolů, kdyžto binokuláry mají dvě. Dále se liší cenou a pozorovacími vlastnostmi. Nicméně platí, že binokuláry poskytují lepší zážitek z pozorování, než monokuláry, což se neobejde bez určitých předpokladů.
Spojivky a rozptylky, sem tam zrcadlo
Existuje několik konstrukcí binokulárních dalekohledů. Základními skupinami jsou tak zvané triedry a spektivy. Triedr je dalekohled menší, ale těžší. Za jeho vyšší hmotnost mohou prizmatické optické hranoly, které se skrývají uvnitř těla dalekohledu. Tyto hranoly jsou velmi těžké a bohužel v nich mizí až 1/3 světla přijatého objektivem. Spektivy jsou o dost větší, než triedry. Mají čočky pěkně seřazené za sebou, což umožňuje maximální prostup přijatého světla. Volba mezi těmito dvěma typy dalekohledů se točí kolem jejich aplikaci v praxi. Pro některé aktivity zvolíme kratší a těžší s horší světelností, pro jiné zase mnohem větší s lepší světelností. Co nabídnou podobné je zvětšení. Díky přiblížení dokážeme lépe pozorovat co se děje v dáli.
Moc blízko, moc daleko
Volba správného přiblížení je velmi jednoduchá. Všeobecně platí, že dalekohledy s přiblížením do 10 se hodí pro ruční manipulaci. Dokážeme obraz udržet, aniž by se moc klepal. Od 10 do 20 potřebují opřít o pevný bod nebo jen zapřít ruce. V tomto případě není vyžadována přítomnost stativu. Ten se stane nezbytností až u většího zvětšení jak dvacetinásobného. Zde je udržení pouhými rukami zcela nemožné. Obraz by se klepal, my bychom mohli dostat závrať nebo bychom zkrátka nic nevěděli. Poslední možností jsou dalekohledy s proměnným přiblížením. V tomto případě můžeme manuálně měnit vzdálenosti ústrojí, čímž si objekt přiblížíme. Ačkoli se mohou zdát jako nejvhodnější varianta pro pozorování, mají tyto dalekohledy problémy s ostrostí a světelností. Co dál nám nabízejí moderní dalekohledy?
Už to není jen optika
Díky pokroku jsou i dalekohledy doplňovány o modifikace, které usnadňují naše životy. Velmi často se setkáváme s laserovým dálkoměrem nebo osami, díky kterým si můžeme vzdálenost určit sami. U dražších dalekohledů nalezneme i kompas nebo měřič rychlosti větru pro námořní a lovecké účely. Stejně tak mohou mít noční vidění. Nejmodernějšími variantami budou jistě digitální dalekohledy, kterými můžeme pořizovat i fotky a videa. Ty však nemají se starou konstrukcí už téměř nic společného.
Vědění je základ dobrého výběru
Při výběru tohoto zařízení platí, že čím dražší, tím lepší. To je zkrátka zákon optiky. Nejdříve si musíme uvědomit, jaké máme požadavky pro daný přístroj - tedy k čemu ho budeme používat. Jiné vlastnosti čekáme od dalekohledu na výlety, jiné při pozorování zvěře proti lesu a tak dále. Více méně se vše točí kolem přiblížení a průměru objektivu. U každého dalekohledu nalezneme čísla – například 8x45, 8x50 a podobné. Tato čísla představují zvětšení X průměr objektivu v milimetrech. Čím je průměr větší, tím dokáže sestava přijmout více světla a obraz se tak zdá jasnější. Vybírejme podle toho, co potřebujeme. Dejme si pozor na kvalitu čoček, konstrukci dalekohledu a materiál ze kterého je vyroben. Plasty jsou sice lehké, ale neposkytují takovou ochranu při pádu a mají špatný teplotní koeficient. Voděodolnost je v tomto případě také na místě.